Jednou ze základních zásad je, že občan EU je pojištěn v zemi, v níž vykonává svou pracovní činnost. To platí pro zaměstnance i samostatně výdělečně činné osoby (a to i v případě, kdy bydlí na území jiné země nebo když jejich firmy nebo zaměstnavatelé mají sídlo v jiném členském státě).
V kterékoli době se na vás vztahují právní předpisy pouze jediného státu.
Právní předpisy sociálního zabezpečení země, v níž je občan pojištěn, zpravidla zaručují stejná práva a povinnosti, jaké mají státní příslušníci této země. To znamená, že nároky na dávky nemohou být zamítnuty pouze z důvodu, že žadatel není státním příslušníkem daného státu.
Ustanovení EU o sociálním zabezpečení osob při migraci
K zabezpečení dostatečné sociální ochrany při migraci do jiného členského státu EU slouží ustanovení Unie o sociálním zabezpečení, která jsou obsažena v Nařízeních Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004 a č. 987/2009. Uvedená legislativa poskytuje v oblasti sociálního zabezpečení praktická řešení většiny problémů spojených s pohybem osob mezi jednotlivými státy.
Ustanovení EU chrání osoby, které jsou státními příslušníky členských států EU (také EHP a Švýcarska) či jejich rodinnými příslušníky (případně i jejich pozůstalými).
Oblasti na něž se ustanovení vztahují, neboli věcný rozsah koordinace.
Předpisy EU o sociálním zabezpečení se týkají všech národních právních předpisů členských států, jejichž předmětem jsou:
Dávky v nemoci
Dávky v mateřství a rovnocenné otcovské dávky
Dávky v invaliditě
Dávky ve stáří
Pozůstalostní dávky
Dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání
Pro lepší zážitek z našich stránek používáme cookies. Pokud si myslíte, že je to v pořádku, klikněte na „Přijmout vše“. Kliknutím na „Nastavení“ si také můžete vybrat, jaké soubory cookies chcete.
Přečtěte si naše zásady používání souborů cookies