M. Novak: Není to krize, jen horší recese


Marie Bydžovská, EUROSKOP, 27.října

Předního americký myslitel Michael Novak byl hostem letošní konference Forum 2000. Euroskop se ho zeptal na současnou ekonomickou krizi, fenomén obamamánie, který zachvátil evropskou levici i na vztah islámu a demokracie. Novak se s námi podělil i o své názory na postavení náboženství v otevřeném politickém systému a rozdíly, které v tomto ohledu panují mezi Evropou a Amerikou.

HOSPODÁŘSKÁ KRIZE

Jaký je podle vás charakter současné ekonomické krize, co bylo u jejích kořenů? Je to vada systému, nebo důsledek nezodpovědného chování managerů?

Není jediný kořen krize. Ale tím nejvýznamnějším kořenem problémů je americká vláda. Celá krize začala v oblasti bytové výstavby. Vláda ustanovila organizaci známou pod jménem Fannie Mae, která dávala hypotéky lidem, kteří si chtěli pořídit bydlení. Fannie Mae měla nejlepší podmínky pro lidi, kteří si potřebovali půjčit na bydlení. Ale vláda změnila pravidla a upřednostnila Fannie Mae před všemi ostatními bankami. To byla velká chyba, kterou vláda neměla udělat.

Za druhé se demokratická vláda, ale já jsem byl sám příznivcem tohoto kroku, snažila lidem ulehčit získání hypotéky. Ale udělala jejich získání příliš snadné. Nikdo nemusel dosvědčit, že má zdroje na zaplacení. Stačilo dát malou částku, dostali jste hypotéku a mohli jste si koupit dům. Ale když lidé nemohli splatit hypotéku, co se stalo? Banka jim dům vzala. A to se dělo po celé zemi. Nemohu nyní vysvětlovat celý komplex těch problémů, ale důležité je toto: byla to vládní pravidla, která celý proces zahájila. A další věc byla tato: Mnoho třeba i poměrně bohatých lidí, kteří měli už vlastní dům, když vidělo snadné úvěrové podmínky, rozhodli se využít příležitosti a vzali si hypotéku na druhý dům třeba u moře. A pak jej nebyli schopni splatit.

Ale nyní, když jsme uprostřed krize, co byste…

Nemyslím si, že se jedná o takovou krizi. Jsem pouze teologem, ne ekonomem, ale pamatuji si rok 1983, velkou recesi za Reagana, a rok 1977 za Jimmyho Cartera, kdy nesmírně vzrostla inflace a lidé, kteří nebyli bohatí, přišli o své těžce uspořené peníze. Tehdy miliony lidí, kteří předtím nebyli chudí, se stali chudými. Nezaměstnanost za Jimmyho Cartera byla extrémně vysoká, vyšší než nyní, 11 až 12 procent, a byly extrémně vysoké úrokové sazby – 19 procent. To byl nejhorší čas, co jsem zažil. Dneska jsme se takovémuto stavu ani nepřiblížili. Je to horší situace, než běžná recese, ale není to velká krize.

Myslíte si, že návrhy na regulaci finančního systému mohou přinést řešení současné špatné ekonomické situace?

Pokud se podíváte na Kongres USA, zákoník, který obsahuje regulace finančnictví a dalších průmyslových odvětví, je tlustý několik metrů. Regulací tedy není málo, naopak jich je mnoho. Otázkou je, co má být regulováno. A vláda vytvořila nedávno některé nové regulace, většinou pod demokraty. Demokraté totiž kontrolují výbor pro bankovnictví v Kongresu. Regulace byly stanoveny s dobrým úmyslem, aby pomohly lidem, ale pro samotný systém měly špatné následky. Proto musí být přehodnoceny. Co se ale týká Fannie Mae, tak prezident Bush byl mezi těmi, kteří v tomto případě naopak usilovali o větší regulaci, ale demokraté jej sedmkrát přehlasovali. Došlo tak ke katastrofě, kterou Bush předpovídal. Pracuji v The American Enterprise Institute, kde jsme vydali několik knih a řadu článků, které upozorňovaly na hrozící katastrofu. Ale Kongres nic neudělal.

Jaké je tedy podle vás řešení?

Nejdůležitější okamžité řešení je snížit daně a regulaci malých firem. Tak bychom mohli vytvořit 3 až 4 miliony nových malých firem v příštím roce nebo dvou. Každá firma by zaměstnala 2 nebo 3 další lidi. To by okamžitě vrátilo do zaměstnání 6 až 8 milionů lidí. Dát lidem práci je nejdůležitější, ostatní by mělo následovat potom. A Fannie Mae by měla být zbavena svých pravomocí. Měla by se změnit i některá další pravidla.

Praha, Žofín, Forum2000, 12. října 2009
Americký teolog a politický myslitel Michael Novak na pražském Foru 2000 (foto Euroskop)

OBAMA A EVROPSKÁ LEVICE

Co je nový americký prezident Obama za fenomén? Proč Obamománie zachvátila i evropskou intelektuální levici, která byla tradičně protiamerická…

Protože Obama myslí jako evropská levice, a to je celé. Když přijede do Evropy a má řeč, zní velmi antiamericky. Podobně mluvila většina evropských novinářů, které jsem kdy potkal. Nemohu přesně vysvětlit, o co se jedná, ale občas se někdo takoví objeví mezi americkou levicí. Obama je úžasný řečník, velice inteligentní a ví, jak některé věci říct, ví, co lidé od něho chtějí slyšet a říká to. Co ovšem také dělá, je jiná věc. Doposavad jsme toho moc neviděli.

Jaký je Váš názor na rozhodnutí udělit Obamovi Nobelovu cenu míru?

Norové dali v posledních letech Nobelovu cenu třem vůdčím americkým politikům: Jimmy Carterovi, Al Gorovi a Obamovi. Pro Ameriku je příjemné získat Nobelovu cenu a příjemné to je i pro prezidenta. Ale když se na to podíváme – o ceně rozhodují norští sociální demokraté, kteří ji udělí vždycky někomu nalevo v americké politice. Vypadá to, jako by chtěli Spojené státy přetvořit v Norsko, ale je mi líto – my nechceme být jako Norsko. Nobelova cena míru se stala cenou politickou. Nemohla být udělena Obamovi za jeho činy, mohla být dána pouze jako příslib. Je to v pořádku, ale budoucnost ohodnotí jeho i Nobelovu cenu a možná budeme v rozpacích.

ISLÁM A DEMOKRACIE

Byl jste mezi silnými obhájci invaze do Iráku. Pokud se podíváte zpět na iráckou válku, myslíte si nyní, že bylo rozhodnutí o invazi do Iráku správné?

Domnívám se, že ano. Hlavním důvodem bylo nastartovat na Blízkém východě hnutí směřující k demokracii. Na Blízkém východě je mnoho schopných studentů, lékařů atd. Ale nemají jak uplatnit své schopnosti, nemají práci. Mladí lidé potřebují, aby se o sebe mohli postarat. Je důležité na Blízký východ přivést demokracii a zaměstnání, která nebudou záviset pouze na ropě. Není jasné, zda irácký experiment bude fungovat dlouhou dobu, ale určitě bude fungovat po několik volebních období. Mnozí muslimové již nyní závidí, že v Iráku mají lidé více svobody, než oni – více rádiových a televizních stanicí, větší svobodu slova. To bylo to hlavní – udat směr k demokracii. Pokud se to podaří a za třicet let bude řada arabských demokracií, bude to prezidentovi Bushovi připočteno jako zásluha.

Jsou všechny kultury a náboženství slučitelné s demokracií? Myslím především na Islám.

To je jeden z největších zápasů, který se odehrává v současném světě a v srdcích mnoha muslimů. Je mnoho muslimů, miliony, kteří chtějí být dobrými muslimy, ale současně chtějí být chráněni Všeobecnou deklarací lidských práv. Chtějí, aby jejich důstojnost a osobní život byly respektovány. A tak hledají teorii, jak tyto dva aspekty spojit dohromady. V Americe to dokázali Jefferson, Madison a další. Ale učíme se i od zbytku světa, od hinduistů, muslimů, buddhistů. Oni také chtějí žít v demokracii a míz základní lidská práva, ať je jejich víra jakákoli. Nyní je velmi zajímavá a kreativní doba pro náboženství a demokracii. Ale je pravda, že je to úkol, který se teprve musí splnit.

DEMOKRACIE A NÁBOŽENSTVÍ

Jaký je vztah mezi náboženstvím a demokracií?

Existuje mnoho pout. V Americe tím nejhlubším poutem je to, že je to náboženství, co nám dává naše základy a naše práva. Protože jak napsal Thomas Jefferson, našimi právy nás obdařil Stvořitel. A myšlenka, která za tím stojí, je: židovský a křesťanský Hospodin stvořil muže a ženy svobodné, takže mohou říci své ano nebo ne. Ale tento vztah je veden mezi Stvořitelem a jednotlivcem. Takže vaše matka za vás nemůže říci ano nebo ne a stejně tak váš bratr. Pouze vy to můžete udělat. Ani stát to nemůže udělat. Před Bohem a mnou je nedotknutelný závazek. Závazek, do které nikdo nemůže zasahovat, stejně jako do mých práv. Tímto způsobem ve Virginii zdůvodňovali lidská práva (již v roce 1776 ještě před vyhlášením nezávislosti USA byla ve Virginii – přijata Listina práv; pozn. redakce), která jsou založena na bytostně náboženské myšlence. Nicméně, když jí jednou dosáhnete, platí poté pro všechny, i pro nevěřící. To proto, že Bůh stvořil všechny lidi bez rozdílu.

Jaké jsou v tomto ohledu rozdíly mezi evropským a americkým pojetím demokracie?

Mluví se o americké výjimečnosti (tzv. american exceptionalism). Říká se například, že čím je země modernější, tím je méně náboženská. Ve Spojených státech ale chodí do kostela, modlí se a čte Bibli více lidí než v jakékoliv jiné zemi na světě kromě dvou. To je neobvyklé. A podobně americký veřejný život. Máme oddělení církve a státu v tom smyslu, že Kongres nemůže přijímat zákony vztahující se na církve a stejně tak církve nemohou říkat vládě, co má dělat. Ale máme také mezi těmito dvěmi složkami souhru. To je také neobvyklé. Mnoho Evropanů, když navštíví inauguraci prezidenta, je překvapeno, že je to téměř jako bohoslužba. Účastní se jí biskupové, kteří mají krátké kázání a modlí se a když má prezident inaugurační řeč, tak vždycky říká něco jako – „Bůh žehnej Americe.“. A musí to udělat. Neexistuje žádný zákon, který by mu to přikazoval, ale očekávají to občané USA. Ve Francii by něco podobného bylo nemožné.

Jaké jsou důvody pro tyto rozdíly?

Dějiny. Tocqueville o tom říká: „V Americe náboženství bylo vždy na straně svobody. A svoboda byla vždy na straně náboženství.“ To je odlišné od Francie. Ve Francii to vypadá, že náboženství je proti svobodě.

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality