EVROPSKÁ UNIE

Poslanecká sněmovna a EU

Výbor pro evropské záležitosti ustavila Poslanecká sněmovna dne 12. května 2004. Jeho institucionálním předchůdcem byl Výbor pro evropskou integraci, který fungoval od roku 1998. Podle jednacího řádu sněmovny (§ 32) musí být evropský výbor ustaven v každém volebním období Poslanecké sněmovny.

Předsedou Výboru pro evropské záležitosti byl 23. 11. 2021 znovuzvolen Ondřej Benešík (KDU-ČSL). 

Kompetence výboru

Evropský výbor Poslanecké sněmovny má podle jednacího řádu poměrně rozsáhlé kompetence. Jeho usnesení totiž nejsou zařazena na program jednání plenární schůze a považují se za vyjádření Sněmovny. Jejich zohlednění při formulaci stanoviska pro jednání v orgánech ES a EU je pro vládu závazné.

Veškeré akty a dokumenty EU jsou výborem pro evropské záležitosti shromažďovány ve veřejně přístupné databázi dokumentů EU. 

Mimo projednávání návrhů aktů a jiných dokumentů EU, které tvoří většinu aktivit výboru, se poslanci vyjadřují i k důležitým personálním nominacím ČR do institucí Evropské unie. Výbor pro evropské záležitosti má také kontrolní funkci před jednáním v Radě.

Po novelizaci jednacích řádů, které souvisejí s přijetím Lisabonské smlouvy,  nemůže vláda bez souhlasu Poslanecké sněmovny (a také Senátu) na Evropské radě/Radě EU vyslovit souhlas s rozhodnutími, která rozšiřují působnost unie (doložka o flexibilitě) či změnit výkon pravomocí Rady z jednomyslnosti na většinové rozhodování (tzv. přechodové klauzule, passerelle).

V rámci své kompetence provádí výbor pro evropské záležitosti také tzv. předběžné konzultace návrhů zákonů, jimiž je realizována transpozice evropských směrnic. Tyto návrhy zákonů jednotlivé resorty povinně předkládají výboru pro evropské záležitosti ještě před projednáním ve vládě a následně Parlamentem.

Meziparlamentní spolupráce

Výbor pro evropské záležitosti má rovněž intenzivní meziparlamentní kontakty, které souvisí i s posilováním postavení národních parlamentů podle Lisabonské smlouvy – konkrétně „Protokol č.1 o úloze vnitrostátních parlamentů v EU“ a „Protokol č.2 o používání zásad subsidiarity  a proporcionality“.

Delegace výboru se pravidelně účastní jednání Konference výborů pro záležitosti Společenství a evropské záležitosti parlamentů EU (COSAC), kterých se účastní i zástupci Evropského parlamentu a kandidátských zemí. Výbor aktivně spolupracuje také s partnerskými výbory zemí Visegrádské čtyřky.

Senát a EU

Senát se vyjadřuje k evropským legislativním návrhům ještě před jejich schválením v Radě EU a v Evropském parlamentu. Zabývá se i dalšími strategickými dokumenty, které předkládají evropské instituce. Do legislativního procesu vstupuje prostřednictvím svého vztahu k vládě České republiky i přímou komunikací s Evropskou komisí. Senát se také zapojuje do výměny informací mezi jednotlivými národními parlamenty a Evropským parlamentem.

Po přijetí Lisabonské smlouvy se role národních parlamentů v evropském rozhodovacím procesu výrazně změnila. V průběhu ratifikace Lisabonské smlouvy došlo k novelizaci jednacích řádů obou komor Parlamentu s cílem procedurálně zajistit výkon nových pravomocí národních parlamentů, respektive dále je rozvést.

Bez souhlasu Senátu (a Poslanecké sněmovny) nyní vláda nemůže na Evropské radě/Radě EU vyslovit souhlas s rozhodnutími, která rozšiřují působnost Evropské unie (doložka o flexibilitě) či změnit výkon pravomocí Rady z jednomyslnosti na většinové rozhodování (tzv. přechodové klauzule, passerelle). Senát také může iniciovat podání žaloby na neplatnost unijního legislativního aktu u Soudního dvora EU z důvodu porušení principu subsidiarity.


Pověřené výbory a dožádané orgány

O odpovědnost za předběžnou kontrolu evropské legislativní činnosti se podle jednacího řádu Senátu dělí tzv. pověřené výbory – konkrétně Výbor pro záležitosti EU a Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Vybírají dokumenty k projednání, rozhodují o zapojení specializovaných výborů a případném projednání evropských dokumentů na plenární schůzi.

Výbor pro záležitosti EU má v kompetenci veškeré politiky zakotvené ve Smlouvě o fungování EU (bývalý I. a III. pilíř). Předlohy v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU sleduje Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Předsedou Výboru pro evropské záležitosti byl 19. ledna 2022 zvolen David Smoljak. Předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost je Pavel Fischer. 

Pokud si pověřený výbor vybere návrh legislativního aktu EU k projednání, nemůže o něm odpovědný člen české vlády na půdě EU hlasovat. Evropské právo i jednací řád Senátu dávají osm týdnů ochranné lhůty k parlamentnímu projednání, která začíná běžet od předložení daného návrhu ve všech jazykových mutacích. Vláda poskytuje pověřenému výboru tzv. stanovisko pro Parlament ČR, které obsahuje její pozici k vybranému dokumentu EU. Vládní pozici prezentuje zástupce gestora při projednávání dokumentu na výboru.

Pověřený výbor může legislativní návrh či jiný dokument vzít na vědomí nebo přijmout usnesení, v němž vyjádří postoj k projednávanému návrhu a doporučí jej k přijetí plénu Senátu. Do předběžné kontroly evropského legislativního procesu se mohou zapojit i další orgány Senátu (ostatní výbory, případně komise), pokud je pověřený výbor požádá o stanovisko. Dožádaný orgán přijme usnesení, v němž pověřenému výboru doporučí buď vzít dokument na vědomí, anebo přijmout usnesení podle jeho vyjádření.

Předseda Senátu musí v případě návrhů legislativních aktů svolat schůzi v termínu, který umožní ukončit projednávání ještě před uplynutím osmitýdenní lhůty dle Lisabonské smlouvy. Vláda musí postoj Senátu zohlednit ve svých podkladech a při vyjednávání v Radě EU.

Prostřednictvím usnesení pléna Senát od roku 2006 pravidelně komunikuje i s Evropskou komisí. Český Senát patří spolu s francouzským Senátem, německou Spolkovou radou, britskou Sněmovnu lordů, portugalským parlamentem a švédským Riksdagem mezi nejaktivnější komory.

Meziparlamentní spolupráce

Lisabonská smlouva v čl. 12 Smlouvy o EU poprvé definuje roli národních parlamentů na evropské úrovni, včetně bodu týkajícího se meziparlamentní spolupráce.

Podle směrnice, kterou v červnu 2008 schválila Konference předsedů parlamentů EU je „cílem meziparlamentní spolupráce výměna informací a sdílení tzv. osvědčených postupů za účelem posílení parlamentní kontroly a vlivu na všech úrovních, tj. národní i evropské, zajištění efektivního vykonávání kompetencí svěřených parlamentům, zejména kontrola dodržování principů subsidiarity a proporcionality, a podpora spolupráce s parlamenty třetích zemí“.

Meziparlamentní spolupráce probíhá na několika úrovních:

  • Konference předsedů parlamentů EU – sdružuje předsedy parlamentů členských států EU a Evropského parlamentu. Schází se jednou ročně. K přípravě jednání a agendy Konference předsedů parlamentů EU se setkávají několik týdnů před setkáním předsedů kancléři či generální tajemníci parlamentů.
  • Konference parlamentních výborů pro evropské záležitosti (COSAC) – platforma pro výbory pro evropské záležitosti národních parlamentů a zástupce Evropského parlamentu. Schází se dvakrát ročně. Poprvé byla svolána v květnu 1989 na návrh předsedy francouzského Národního shromáždění L. Fabiuse, který reagoval na obavy, že od zavedení přímých voleb do Evropského parlamentu ztrácí parlamenty členských států kontakt s politikami Společenství. Formálně COSAC uznala vroce 1997 Amsterodamská smlouva.
  • Společná parlamentní setkání – konají se od roku 2005 ziniciativy rakouského předsednictví. Cílem setkání je přenést diskuzi o budoucnosti EU také na parlamentní úroveň. V současnosti jsou setkání svolávána na jaře a na podzim za účelem debaty o aktuálních otázkách evropské integrace.
  • Společná výborová setkání – organizuje je Evropský parlament ve spolupráci s parlamentem předsedajícího státu, aby společně jednaly o vývoji evropské integrace v konkrétní oblasti.
článek 12 Smlouvy o EU

Vnitrostátní parlamenty aktivně přispívají k dobrému fungování Unie těmito způsoby:

  1. jsou informovány orgány Unie a jsou jim postupovány návrhy legislativních aktů Unie v souladu s  Protokolem o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii;
  2. zajišťují, že zásada subsidiarity je dodržována, a to v souladu s postupy stanovenými v  Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality;
  3. v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva se podílejí na mechanismech hodnocení provádění politik Unie v této oblasti podle článku 70 Smlouvy o fungování Evropské unie a jsou zapojeny do politické kontroly činnosti Europolu a do hodnocení činnosti Eurojustu podle článků 88 a 85 uvedené smlouvy;
  4. podílejí se na postupech pro přijímání změn Smluv podle článku 48 této smlouvy;
  5. jsou jim oznamovány žádosti o přistoupení k Unii podle článku 49 této smlouvy;
  6. podílejí se na meziparlamentní spolupráci mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem v souladu s Protokolem o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii.
Na administrativní úrovni je meziparlamentní spolupráce zajišťována zástupci národních parlamentů se zázemím v budově Evropského parlamentu v Bruselu a tzv. liaison officers, což jsou kontaktní osoby přímo v členských státech.

Meziparlamentní spolupráce zahrnuje i sdílení informací, nejčastěji v elektronické podobě; Meziparlamentní databáze pro výměnu informací – IPEX (Interparliamentary EU Information Exchange) obsahuje vyjádření národních parlamentů k návrhům legislativních aktů či komunikačním dokumentům Evropské komise, které byly projednány v rámci předběžné kontroly legislativního procesu EU.

Dokumenty

 


Užitečné odkazy

 

Meziparlamentní databáze IPEX (lze si zde vyhledat podle čísla KOM, jaká parlamentní komora se k danému dokumentu vyjádřila)

 
Autor: Oddělení pro EU (Senát), Euroskop