ČLENSKÉ STÁTY

Španělsko

Španělsko je členem Evropské unie od 1. ledna 1986. Do Evropského parlamentu volí 64 poslanců. Španělsko je členem Schengenu a eurozóny.

Španělsko

Španělsko v Evropské unii


První španělská žádost o členství v EU z 9. února 1962 byla neúspěšná v důsledku odmítnutí Společenství přijmout nové členy. 29. června 1970 však byla se Španělskem podepsána preferenční obchodní dohoda se Společným trhem, která umožnila postupné začlenění španělské ekonomiky do ekonomiky komunitární. Kladnou odpověď ohledně členství v ES získala země až po podání druhé přihlášky 26. července 1977.

V roce 1979 byla zahájena negociační jednání, při kterých se jednou z problematických oblastí stalo zemědělství. Se vstupem Španělska do Společenství měla rozloha zemědělské půdy EU vzrůst o 1/3, čímž se cítily ohroženy další zemědělsky orientované státy – například Francie a Itálie. Hlavní obavy panovaly v oblastech nárůstu zemědělské produkce a rozšíření nezaměstnanosti. Další těžká vyjednávání se očekávala v oblasti rybolovné politiky, především pak velikost španělského rybářského loďstva. Původní členské státy se obávaly emigrační vlny levné španělské pracovní síly, existovaly také obavy, že by integrace Španělska jakožto silné středomořské země mohla ohrozit hospodářské zájmy jiných, nečlenských středomořských států. Španělsko si na druhou stranu vyjednalo přechodná období v oblasti celní unie, monopolů a služeb. Navzdory řadě problémů a historicky nejdelším jednáním o vstupu byla Smlouva o přistoupení Španělska podepsána 12. června 1985 (s platností od 1. ledna 1986).

Španělsko je se svými 40 milióny obyvatel pátou nejlidnatější zemí Evropské unie, od čehož se odvíjí i počet jeho zástupců a vliv v institucích EU. Španělsko přispělo např. k vytvoření Evropského občanství, aktivně působí v oblasti sociální politiky a koheze, v oblasti vnějších vztahů je jeho prioritou samozřejmě prostor Středozemí a Severní Afriky a Latinská Amerika. Důležité oblasti zájmu pro Španělsko představují imigrace, energetická politika a boj proti terorismu.

Španělsko ratifikovalo Lisabonskou smlouvu 15. července 2008.

Pro Španělsko představují důležitou otázku ve vztahu k EU strukturální fondy, které vydatně přispěly k rozvoji, transformaci a ekonomickému růstu především na začátku španělského členství. Byly využity především na zlepšování infrastruktury a snižování nezaměstnanosti. V období 2007 – 2013 bylo Španělsku alokováno 35,217 miliard EUR. Právě kvůli obavám, že přijde o prostředky ze strukturálních fondů, vyhrožovalo Španělsko, že zablokuje východní rozšíření, nedostane-li se mu patřičných záruk.

Poslední předsednictví Rady převzalo Španělsko v první polovině roku 2010. Příště jej předsednictví čeká ve druhé půli roku 2023.

Zástupcem Španělska v Evropské komisi je Josep Borrell, který zastává funkci Vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

Bývalými eurokomisaři nominovanými za Španělsko jsou:

  • Miguel Arias Caňete – komisař pro klimatickou akci a energetiku (2014-2019)
  • Joaquín Almunia – komisař pro ekonomické a měnové záležitosti (2004), ekonomické a finanční záležitosti (2004-2009) a místopředseda pro soutěživost (2009-2014)
  • Pedro Solbes – komisař pro ekonomické a měnové záležitosti (1999-2004)
  • Loyola de Palaciová – místopředsedkyně pro parlamentní vztahy, dopravu a energetiku (1999-2004)
  • Marcelino Oreja – komisař pro dopravu a energetiku (1994) a pro parlamentní vztahy, kulturu a audiovizuální politiku (1995-1999)
  • Manuel Marín – místopředseda pro sociální věci, zaměstnanost a vzdělání (1986-1989), místopředseda pro kooperaci, rozvoj a rybolov (1989-1992) a místopředseda pro kooperaci, rozvoj a humanitární pomoc (1993-1994), místopředseda pro Středomoří, Latinskou Ameriku a blízkovýchodní vztahy (1995-1999) a předseda (1999)
  • Abel Matutes – komisař pro úvěry, investice a finanční nástroje a malé a střední podnikání (1986-1989), pro Středomoří a latinskoamerickou politiku (1989-1992) a pro dopravu a energetiku (1993-1994)

V Evropském parlamentu Španělsko obsazuje 59 křesel.

Další informace o španělských členech Evropského parlamentu


Politický systém Španělska

Španělsko je parlamentní konstituční monarchií. Hlavou státu je král, monarchie je dědičná na základě primogenitury v mužské linii. Na trůn může usednout také žena, v případě neexistence mužského potomka rodu Bourbon-Anjou. Následníkovi trůnu je udělen titul „princ asturský/princezna asturská“. Král jmenuje předsedu vlády, jejím poradním orgánem je Rada státu.

Španělský parlament (Cortesy) je dvoukomorový, členové obou komor jsou voleni na 4 roky. Parlament tvoří Kongres poslanců, který má 350 členů. Druhou komorou je Senát. Ten má 259 členů – 208 senátorů je voleno přímo, 51 autonomiemi.

Španělským králem je od června 2014 Filip VI.

Od června 2018 je premiérem Pedro Sanchez Perez-Castejon, který stojí v čele Socialistické strany (PSOE).

Moderní historie Španělska

  • 1868 – revoluce, královna Isabela odchází do exilu, období konstituční monarchie a následně 11 měsíc tzv. první republiky

  • 1874 – rekonstrukce monarchie, na trůn dosazen syn královny Isabely Alfons XII.

  • 1898 – španělsko-americká válka, ve které monarchie prohrála a přišla o Kubu

  • 1909 – generální stávka v Katalánii, kterou ukončil tvrdý zásah vojska, prohloubení regionálních zájmů

  • 1914 – v období první světové války zůstalo Španělsko neutrální

  • 1923 – vojenský puč provedl generál Miguel de Primo Rivera, zakázána činnost opozičních stran

  • 1931 – nastolena druhá republika, Katalánie a Baskicko získaly autonomii

  • 1936 – začátek španělské občanské války, ve které zvítězili nacionalisté. Situace vyústila v v mnohaletou diktaturu generála Francisca Franca.

  • 1939 – Španělsko si během druhé světové války udržuje neutralitu

  • 1946 – OSN prohlásila španělskou vládu za diktátorský režim

  • 1947 – přijat zákon o nástupnictví hlavy státu

  • 1955 – Španělsko přijato do OSN

  • 1975 – Franco umírá, na trůn nastupuje Juan Carlos I., počátek demokratizace

  • 1982 – Španělsko členem NATO

  • 1986 – Španělsko přijato jako člen Evropského společenství


Fakta o Španělsku

Oficiální název země je Španělské království (Reino de Espaňa).

Rozloha Španělska je 504 782 km2.

Hlavním městem je Madrid (3,2 milionu obyvatel).

Oficiálním jazykem je španělština. Kastilskou španělštinou mluví 74% Španělů. Úředním jazykem je také katalánština (17%), baskičtina (2%) a galicijština (7%).

Země je administrativně rozdělena na 19 autonomních oblastí.

V zemi žije 46,72 milionu lidí. Španělé tvoří 73% obyvatel, Katalánci 18% a Baskové 2,5%.

Většina obyvatel se hlásí k římsko-katolickému náboženství (94%).

Odkazy

Autor: Euroskop, aktualizace 2022