ČLENSKÉ STÁTY

Německo

Německo je zakládajícím členem Evropské unie. Do Evropského parlamentu volí 96 poslanců. Je také členem Schengenu a eurozóny.

Německo

Německo v Evropské unii


V zakládajících zemích Evropských společenství nebyl vstup zemí do nich potvrzován v referendu. Referendum zatím nebylo drženo k žádné evropské otázce a také Smlouva o ústavě pro Evropu a Lisabonská smlouva byly přijaty parlamentem. Německá ústava se referendem výslovně nezabývá.

Lisabonská smlouva – Po neúspěšných referendech o Smlouvě o ústavě pro Evropu v roce 2005, byla instituciální reforma EU odložena. K oživení debaty o budoucnosti EU a vzniku Lisabonské smlouvy významně přispělo Německo za svého předsednictví EU v první polovině roku 2007. Smlouvu ratifikovaly obě komory německého parlamentu 24. dubna a 23. května 2008, proces ratifikace však pozastavila stížnost skupiny poslanců k Ústavnímu soudu.

Rozhodnutí Ústavního soudu, které čítalo 147 stran, vynesli soudci v Karlsruhe 30. června 2009. Soud rozhodl, že Lisabonská smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem země, ale dokončení její ratifikace v Německu podmínil posílením spolurozhodovacích pravomocí obou komor německého parlamentu při evropské integraci.

Předsednictví v Radě EU – Německo předsedalo Evropské unii od ledna do června 2007, společný 18-měsíční program pro období leden 2007 – červen 2008 vytvořilo s Portugalskem a se Slovinskem. Jeho hlavními prioritami byly vedle debaty o institucionální reformě také energetická politika, dynamická ekonomika a sociální odpovědnost, spravedlnost a vnitřní věci a posílení vnějších vztahů. 25. března 2007 byla za německého předsednictví přijata tzv. Berlínské deklarace, která otevřela dveře k přijetí Lisabonské smlouvy.

Následující předsednictví Rady připadlo na Německo v druhé polovině roku 2020. Spolková republika své předsednictví zahájila v neočekávaných podmínkách. Veškerá pozornost se soustředila na pandemii nemoci covid-19 a její zdravotní, ekonomické i sociální dopady na celou Evropu. V průběhu politicky nabitého pololetí německé předsednictví Unie po dlouhých jednáních schválila víceletý finanční rámec i prostředky na obnovu, které mají přispět ke zotavení EU z koronavirové pandemie (fond obnovy „Next Generation EU“).

Zástupcem Německa v Evropské komisi je její předsedkyně Ursula von der Leyen.

Bývalí eurokomisaři nominovaní za Německo jsou:

  • Günther Öttinger – komisař pro rozpočet a lidské zdroje (2017-2019), komisař pro digitální ekonomiku a společnost (2014-2016), místopředseda Komise pro energetiku (2010-2014)
  • Gunter Verheugen – komisař pro rozšiřování (1999-2004) a místopředseda pro podnikání a průmysl (2004-2010)
  • Michaele Schreyerová – komisařka pro rozpočet (1999-2004)
  • Monika Wulf-Mathiesová – komisařka pro regionální politiku (1995-1999)
  • Martin Bangemann– komisař pro vnitřní trh a průmyslové záležitosti (1989-1992), místopředseda pro vnitřní trh, průmyslové záležitosti, informační a komunikační technologie (1993-1994) a pro průmyslové záležitosti a informační a telekomunikační technologie (1995-1999)
  • Peter Schmidhuber – komisař pro ekonomické záležitosti a zaměstnanost (1987-1989), pro rozpočet (1989-1992) a pro rozpočet, finanční kontrolu a kohezní fondy (1993-1994)
  • Alois Pfeiffer – komisař pro ekonomické záležitosti a zaměstanost (1985-1987)
  • Karl- Heinz Narjes – komisař pro vnitřní trh, industriální inovace, celní unii, životní prostředí, ochranu spotřebitele a jadernou bezpečnost (1981-1985) a místopředseda pro průmysl, informační technologie, vědu a výzkum (1985-1989)

V Evropském parlamentu Německo obsazuje 96 křesel.

Další informace o německých členech Evropského parlamentu

Politický systém Německa


Německo je parlamentní republikou. Hlavou státu je prezident, jehož pravomoci jsou spíše ceremoniální. Prezident jmenuje spolkového kancléře (předsedu vlády) a zastupuje stát navenek.

Volební období prezidenta je pětileté, které může být prodlouženo maximálně jedenkrát. Prezidenta volí Spolkové shromáždění, které se schází pouze jednou za pět let účelem volby prezidenta. Spolkové shromáždění je tvořeno poslanci Spolkového shromáždění a stejným množstvím reprezentantů, Spolkové rady. Od března 2017 je spolkovým prezidentem Walter Steinmeier.

Vláda je tvořena spolkovými ministry, které jmenuje prezident na doporučení kancléře. Od 8. prosince 2021 je spolkovým kancléřem Olaf Scholz ze sociální demokracie (SPD).

Parlament se nazývá Spolkový sněm (Bundestag) a má 614 poslanců. Mimo něj ještě esistuje Spolková rada (Bundesrat), tvořená 69 delegáty spolkových zemí. Volby do Spolkového sněmu probíhají na základě poměrného volebního systému a v Bundesratu zasedají zástupci jednotlivých spolkových zemí.


Moderní historie Německa

  • 1871 založení Německé říše
  • 1871 – 1890 Německá říše pod vedením Bismarcka
  • 1914 – 1918 První světová válka
  • 1919 – 1933 Výmarská republika
  • 1933 – 1939 převzetí moci NSDAP a zřízení diktatury Hitlera
  • 1939 – 1945 Druhá světová válka
  • 1945 – 1949 Cesta k rozdělení Německa – vznik NSR a NDR
  • 1989 pád Berlínské zdi – sametová revoluce
  • 1990 sjednocení Německa

Fakta o Německu

Oficiální název země je Spolková republika Německo (Bundesrepublik Deutschland).

Rozloha Německa je 357 021 km2 .

Hlavní město je Berlín (do r. 1991 Bonn).

Oficiálním jazykem je němčina.

Německo se skládá ze 16 spolkových zemí (Bundesländer) : Bádensko – Württembersko, Bavorsko, Berlín, Braniborsko, Brémy, Dolní Sasko, Hamburk, Hesensko, Meklenbursko – Přední Pomořansko, Severní Porýní – Vestfálsko, Porýní – Falc, Sársko, Sasko, Sasko – Anhaltsko, Šlesvicko – Holštýnsko a Durynsko.

V zemi žije 82,17 milionu lidí, Němci tvoří 91,5%, Turci tvoří 2,4 % obyvatel.

K protestantské víře se hlásí 34 %, k římsko-katolické 34 % a k muslimské 3,7 % obyvatel.

Odkazy