ČLENSKÉ STÁTY

Menu

Itálie

Itálie je členem Evropské unie od 1. ledna 1952, je jedním ze zakládajících členů. Do Evropského parlamentu volí 76 poslanců. Itálie je členem Schengenu a eurozóny.

Itálie

Fakta o Itálii

  • Oficiální název země je Italská republika (Repubblica Italiana).
  • Rozloha Itálie je 301 340 km.
  • Hlavní město je Řím (4,3 milionu obyvatel).
  • Oficiálním jazykem je italština. V oblastech se zvláštní autonomií němčina, francouzština, slovinština.
  • Země je rozdělena na 20 regionů a 107 provincií.
  • V zemi žije 60 milionů obyvatel. Většina patří mezi původní Italy, jinak zde žijí také malé enklávy německých, francouzských, slovinských, albánských a řeckých Italů.
  • Většina obyvatel (80%) se hlásí k římsko-katolické církvi. Dalších 10% jsou protestanté, židé a muslimové.

Itálie v Evropské unii

Itálie je zakládajícím členem EU. Už od 50. let byla zastáncem myšlenky unie evropských států a právě proto podnítila řadu důležitých kroků na cestě ke sjednocené Evropě. Historičtí političtí představitelé jako Alcide de Gasperi, Luigi Einaudi, Carlo Sforza, Gaetano Martino, Altiero Spinelli nebo Guido Carli jsou důkazem zájmu obyvatel Itálie o evropské záležitosti.

V červnu roku 1955, necelý rok po odchodu premiéra Alcida de Gasperiho (jednoho z otců evropského projektu vedle Jeana Monneta, Roberta Schumana a Konrada Adenaurera) se v Mesině uskutečnila konference, která měla mít významný vliv na utváření evropských dějin. Italský ministr zahraničí Gaetano Martino a jeho protějšky z Belgie, Francie, Lucemburska, Německa a Nizozemí se zde rozhodli zahájit proces evropské ekonomické integrace, jež se měla stát nástrojem uskutečnění budoucí politické unie. Konference umožnila vznik Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii (Euratomu).

Pozornost Evropy se na Itálii upřela při jejím předsednictví v druhé polovině roku 1990. Tehdy byly položeny základy pro zavedení společné evropské měny a také bylo stanoveno datum přechodu k druhé etapě hospodářské a měnové unie (1. leden 1994). Mimořádný summit Společenství v Římě, kterému předsedal Giulio Andreotti, vyjádřil vůli ES postupně se transformovat v politickou unii (EU).

V zakládajících zemích Evropských společenství nebyl vstup zemí do nich potvrzován v referendu. Pokud jde o evropské záležitosti, týká se jich italské referendum z 18. června 1989, v němž se Italové vyjadřovali k návrhu, aby Evropská společenství měla vlastní vládu odpovědnou parlamentu a aby Evropský parlament vypracoval evropskou ústavu. 89 % zúčastněných voličů bylo pro. Smlouva o ústavě pro Evropu byla ratifikována parlamentem, stejně jako je Lisabonská smlouva. Ústava se věnuje referendu v čl. 75. Jde o tzv. zrušovací (derogační) referendum, které umožňuje, aby byl zákon přijatý parlamentem dodatečně posouzen občany a případně zrušen.

Itálie ratifikovala Lisabonskou smlouvu 31. července 2008. jako čtyřiadvacátý členský stát. Pro dokument v parlamentu hlasovalo 551 poslanců.

Předsednictví Rady převzala Itálie v druhé polovině roku 2014. V Triu byla s Litvou a Lucemburskem. Další předsednictví ji čeká až v první polovině roku 2028.

Italský eurokomisař


Zástupcem v Evropské komisi nominovaným za Itálii je Paolo Gentiloni, komisař pro hospodářství.

Bývalými italskými eurokomisaři jsou:

  • Federica Mogherinová – Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedkyní Komise (2014-2019)
  • Ferdinando Nelli Feroci– komisař pro průmysl a podnikání (2014-2014)
  • Antonio Tajani– místopředseda pro dopravu (2008-2010) a místopředseda pro průmysl a podnikání (2010-2014)
  • Franco Frattini– místopředseda pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost (2004-2008)
  • Romano Prodi– předseda Evropské komise (1999-2004)
  • Mario Monti– komisař pro vnitřní trh, služby, cla a daně (1995-1999) a pro soutěž (1999-2004)
  • Emma Boninová– komisařka pro spotřebitelskou politiku a rybolov (1995-1999)
  • Ranniero Vanni d´Archirafi– komisař pro institucionální reformu, vnitřní trh a podnikání (1993-1994)
  • Antonio Ruberti– místopředseda pro vědu, výzkum, technologický rozvoj a vzdělání (1993-1994)
  • Filippo Maria Pandolfi– místopředseda pro vědu, výzkum, rozvoj, telekomunikace a inovace (1989-1992)
  • Carlo Ripa di Meana– komisař pro institucionální reformy, informatiku, kulturu a turismus (1985-1989) a pro životní prostředí, energetiku, a poté pro životní prostředí a jadernou bezpečnost (1989-1992)
  • Lorenzo Natali– místopředseda pro kooperaci, rozvojové záležitosti a rozšiřování (1985-1989)

Italští europoslanci

Itálie má 76 křesel poslanců v Evropském parlamentu.

Politický systém Itálie

Itálie je republikou. Hlavou státu je prezident, který je volen nepřímo na zasedání obou parlamentních komor, a to na dobu sedmi let. Výkonnou moc má vláda neboli Rada ministrů v čele s premiérem.

Italský parlament je dvoukomorový a volený na pět let. Tvoří ho Sněmovna poslanců, která má 630 členů a Senát. Ten má 315 volených senátorů a 5 doživotních, které jmenuje prezident. Doživotní senátoři jsou bývalí italští prezidenti.

Italským prezidentem je od února 2015 Sergio Mattarella.

Předsedou vlády je od února 2021 Mario Draghi.

Moderní historie Itálie

  • 1861 – Vyhlášení italského království. Prvním králem se stal Viktor Emanuel II. ze savojské dynastie (od roku 1849 vládce Piemontu a Sardinie). Mimo italské království zůstala díky ochraně Francie část papežského státu a také Benátsko.
  • 1866 – Po válce s Rakouskem získala Itálie Benátsko. Zisk území byl hlavně důsledkem porážky Rakouska ve válce s Pruskem, protože boje na pevnině i na moři Italové pohráli (bitva u Custozzy a námořní střetnutí u ostrova Vis).
  • 1870 – Zánik papežského státu, dokončení procesu sjednocování Itálie (tzv. Risorgimento). Hlavním městem Itálie se stává Řím.
  • 1896 – Porážka italské armády v bitvě u Aduwy. Neúspěch Itálie ve snaze podílet se na „boji o Afriku“ obsazením dnešní Etiopie (Habeš). Italové si udrželi kontrolu na většinou Somálska a pobřežní Eritreou.
  • 1911-12 Tripolská válka. Italská armáda obsadila území dnešní Libye, které patřilo Osmanské říši. Dalším územním ziskem bylo souostroví Dodekanés v Egejském moři, jehož centrem byl ostrov Rhodos.
  • 1915 – Itálie vstoupila do 1. světové války na straně Dohody.

  • 1922 – „Pochod na Řím“. Vůdce italských fašistů Benito Mussolini je jmenovám předsedou vlády. Začíná první období fašistické diktatury.
  • 1929 – Lateránské dohody mezi Itálií a papežem, vznik Vatikánu.
  • 1935-36 Italská armáda zahájila agresi proti Habeši. Okupace země trvá až do roku 1941.
  • 1939 – Itálie obsadila Albánii, kde měla od 20. let silný vliv.
  • 1940 – Začátek neúspěšné invaze proti Řecku. Italská armáda zvítězila až v roce 1941, kdy se do operací zapojila německá armáda.
  • 1940 – Vstup Itálie do 2. světové války na straně Německa. Zahájení vojenských operací v severní Africe.
  • 1943 – Po invazi Spojenců na Sicílii se Itálie pokusila vystoupit z války. Mussolini byl sesazen a zatčen. Nová vláda pod vedením maršála Pietra Badoglia podepsala za zády Němců příměří. Po jeho vyhlášení německá armáda bleskově obsadila sever a střed Itálie, včetně Říma. Mussolini byl osvobozen při operaci německých výsadkářů a postaven do čela tzv. Republiky Salo. Boje v Itálii skončily až v roce 1945.

  • 1946 – Italské království nahrazeno republikou
  • 1949 – Itálie zakládajícím členem NATO
  • 1958 – Itálie členem EHS


Odkazy na instituce


Kontakty na ambasády

ČR v Itálii
Via dei Gracchi 322
00192 Roma
Tel: +39 063609571
rome@embassy.mzv.cz
http://www.mzv.cz/rome


Itálie v ČR
Nerudova 20, Praha 1 – Malá Strana
118 00
Tel: +420 233 080 111
ambasciata.praga@esteri.it
http://www.ambpraga.esteri.it/

Autor: Euroskop