Kromě množství utrpení a humanitární krize způsobené ruskou invazí na Ukrajinu pocítí její dopady i celá světová ekonomika. Vzhledem k blízkosti, kterou evropská ekonomika směrem ke konfliktu zaujímá, je hospodářský dopad již dnes značný a bude mít pro geoekonomiku EU i dlouhodobé následky. Je Evropská unie světovou ekonomickou sílou? Jak její fungování ovlivňuje válka na Ukrajině? A jak by Evropská unie měla svoji ekonomickou sílu využívat? Na tyto i další otázky v debatě na Pražském evropském summitu odpovídali Belén Martínez Carbonellová, výkonná ředitelka Evropské služby pro vnější činnost, Kataryna Wolczuková, profesorka na University of Birmingham, Jaroslav Kurfürst, náměstek ministra zahraničí pro Evropu a Ondřej Ditrych z Ústavu Mezinárodních vztahů.
Pražský evropský summit je strategickou platformou pro řešení celoevropských otázek s ohledem na společné výzvy. Určuje budoucí trendy EU prostřednictvím dialogu s nejvyššími představiteli evropské veřejné a soukromé sféry. Je pořádán Ústavem Mezinárodních vztahů (Institute of International Relations) a Institutem pro evropskou politiku EUROPEUM.
Evropská unie jako geoekonomická síla
Ruská invaze na Ukrajinu jednoznačně ovlivnila evropskou pozici na světovém trhu. Geoekonomickou sílu Evropské unie je však důležité dát do širšího časového měřítka a přenést se i před 24. únor letošního roku. „Již před válkou v Evropě existovala řada výzev, která přivedla EU ke změně myšlení,” uvedla Belén Martínez Carbonellová, výkonná ředitelka Evropské služby pro vnější činnost. Mezi konkrétní případy zařadila samozřejmě pandemii koronaviru, která zapříčinila prudký propad evropské ekonomiky, či tzv. trojí planetární krizi představující narušení klimatu, ztrátu biodiverzity a znečištění. Všechny tyto i další faktory vedly k urychlení tvorby evropské politiky. Změna plynoucí z proměnlivé situace na evropském kontinentu posléze „vyvrcholila” ruskou invazí na Ukrajinu. Dle odborníků však EU stále zůstává světovou geoekonomikou sílou. „EU je již více než deset let stále první obchodní velmocí na světě,” zdůrazňuje Martínez Carbonellová.
“Evropská unie je obětí svého vlastního úspěchu. Je třeba několika tektonických posunů, abychom si uvědomili, že okolní svět není tak přívětivý, jak bychom si přáli,” začala Kataryna Wolczuková, profesorka na University of Birmingham. Konflikt na Ukrajině může dle Wolczukové být pro EU v tomto ohledu i lekcí, na kterou musela flexibilně reagovat, což vedlo k posílení její soudržnosti.
Jak upozorňuje Jaroslav Kurfürst, náměstek ministra zahraničí pro Evropu, geoekonomika využívá použití ekonomických nástrojů pro dlouhodobé geopolitické cíle. Evropská unie je proto geoekonomickým projektem již ze své podstaty. „Geoekonomika je součástí evropského DNA. To je jasné už jen z procesu vzniku EU. Nad ocel a uhlí byly přeneseny sdílené priority, aby sledovaly důležitější dlouhodobý cíl – zachování míru. To je jednoznačný geoekonomický tah. EU tedy rozhodně je geoekonomickou silou,” uzavřej první část debaty Kurfürst.
Válka na Ukrajině proměnila hrací pole mezinárodních vztahů
V kontextu dovozní závislosti Evropské unie se v posledních měsících skloňují především ruská fosilní paliva. Snaha upustit na závislosti na ruském plynu a dalších nerostných surovinách je ze strany Evropské unie jednoznačná. Existuje však i další světová velmoc, která v rukou drží mocnou zbraň v podobně závislosti na dovozu surovin vytěžených a jejím území. „Evropská unie se nemůže stát závislou na čínských kovech a vzácných zeminách,” uvedla v minulém měsíci předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Část panelistů se vyslovila právě pro rychlejší ústup od dovozu čínských surovin do EU. Ondřej Ditrych z Ústavu Mezinárodních vztahů připomněl, že Čína zdaleka není jedinou zemí, která těží a exportuje vzácné zeminy a závislost Evropské unie na obchodu s touto zemí východní Asie je možné snížit.
Pomyslná mapa evropské politiky se dále rozdělila i po začátku války na Ukrajině. “Pokud jde o odsouzení ruské invaze na Ukrajinu, existují různé typy zemí,” míní Belén Martínez Carbonellová, výkonná ředitelka Evropské služby pro vnější činnost. „Pozorujeme, že některé země se hlasování zdržely či se jejich hlasy proměnily. Poté existují ještě státy, které se nacházejí v bezvýchodné situaci,”. Mezi tyto státy se řadí například Mongolsko, kterému odsouzení ruské agrese dle Martínez Carbonellové neumožňuje jeho geopolitické postavení a v otázkách týkajících se ruské invaze na Ukrajinu na půdě OSN se dlouhodobě zdržuje hlasování. Čtení hlasů je pak dle Martínez Carbonellové především probuzením a návodem pro evropské politiky, se kterými zeměmi vztahy utužovat a se kterými se na stejnou vlnu Evropská unie na geoekonomické ani geopolitické rovině pravděpodobně nedostane.
Autorka: Barbora Novotná, Euroskop.cz
