Zlaté sukně: odvrácená strana kvót


Mariana Pítrová, EUROSKOP, 22.3.2013

Začátkem března byl zveřejněn průzkum, který porovnává postavení žen na pracovním trhu v rámci zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Premianty v této oblasti jsou skandinávské státy, a to ať už jde o nízkou míru nezaměstnanosti něžného pohlaví, nebo o zastoupení žen ve vrcholném managementu obchodních společností. Norsko a jeho sousedy dávají skeptikům za vzor i zastánci kvót pro ženy v rámci sedmadvacítky. Kaňku na ukázkovém zrovnoprávnění na norský způsob ale představuje fenomén „zlatých sukní“.

Vášnivá debata o zavedení kvót pro ženy v členských státech se rozpoutala poté, co Evropská komise loni v listopadu schválila směrnici, která ukládá velkým podnikům, aby do roku 2020 angažovaly do řad svého top managementu více žen. Ve výsledku by dámy měly zastávat 40 procent takových funkcí. Návrh komisařky Viviane Redingové prošel Komisí až na druhý pokus a jeho cestu dost možná zkomplikuje i nesouhlas některých členských států včetně České republiky.

Zastánci poukazují na prospěšnost kvót v zemích, které je už uzákonily, aniž by se jednalo o evropskou direktivu. Jedná se například o Itálii, Francii či Norsko. Právě Norové jsou uváděni jako příklad průkopníka rovnoprávnosti pohlaví. „Pokud si podniky nebudou moci vybrat své manažery jen na základě jejich kvalit, budou hledat cesty jak nařízení obejít. Buď stáhnou své akcie z burzovních trhů, anebo zvolí norskou cestu,“ nastiňuje ale možný negativní scénář český europoslanec Edvard Kožušník.

Jednou sukní na více židlích

Norsko přijalo v roce 2003 zákon požadující 40procentní zastoupení žen ve vedení společností kótovaných na burze a státních podniků. Akciové společnosti měly na splnění zákona čas do roku 2008, na rozdíl od státu, který nová pravidla musel prosadit už do tří let od účinnosti zákona. Dobrá věc se podařila a Norsko se stalo vzorem genderové vyváženosti. Jak ale podotkla lucemburská europoslankyně Astrid Lullingová, výsledkem bylo, že se v letech 2003 až 2009 snížil v Norsku počet společností kótovaných na burze z 554 na 362.

Vedle značného výskytu změn právních forem společností se ale objevil ještě jeden jev, na který upozorňuje Kožušník, a to sice skupina elitních top manažerek, kterým se přezdívá zlaté sukně. Ty v Norsku slouží firmám jako pohodlný způsob plnění zákonných kvót. Jedná se o skupinu asi sedmi desítek žen, které ve vedení firem obsazují zhruba 300 vedoucích míst. Jedna taková manažerka tak na sebe soustředí hned několik vrcholných funkcí.

O norském fenoménu zlatých sukní zpracoval studii profesor Morten Huse, který se jím zabýval v letech 2007 až 2010. Za tu dobu bylo v Norsku 30 lidí, kteří zastávali 13 a více funkcí v top managementech velkých společností, tzn. v průměru více než tři členství ve vedení firem ročně. Z těchto třiceti manažerů kumulovalo funkce 21 žen a pouze 9 mužů.

Právě obcházení zákona prostřednictvím kumulace funkcí je tím, co kritici kvótám často vyčítají. Obavy z možné pozitivní diskriminace však nesdílí další česká zástupkyně v Bruselu Olga Sehnalová. „Myslím si, že celé téma je trochu zbytečně zdramatizované. Bylo by dobré zjistit zkušenosti nejen z Norska, ale také z Francie, Španělska, Nizozemí a dalších zemí, kde jsou kvóty zavedeny. A možná by bylo pro změnu zajímavé zkoumat i jev zlatých kalhot,“ řekla Euroskopu europoslankyně.

Přebornice proti kvótám

Stejný názor jako Sehnalová má i Norka Mai-Lill Ibsenová, která se v jednu chvíli stala s neuvěřitelnými 185 místy v různých správních radách rekordmankou. V rozhovoru pro britský Guardian na svou obranu uvádí, že je škoda, že se mluví o kumulaci funkcí jen u žen, zatímco takový jev se v případě „zlatých obleků“ už nezkoumá.

I Ibsenová však ze svého zběsilého pracovního tempa slevila a nyní působí „jen“ v 10 vrcholných pozicích. Norská bankéřka tvrdí, že bruselské zásahy do rovnoprávnosti ale nejsou na pořadu dne. „Jsem proti kvótám, považuji je za diskriminační. Navíc si z osobní zkušenosti myslím, že my ženy jsme dost silné a nepotřebujeme taková opatření,“ je přesvědčena Ibsenová.

Zavedení kvót by v praxi znamenalo komplikace pro firmy z některých oborů, na jejichž studium se dnes zaměřují především muži. „Pokud bude směrnice přijata i na národní úrovni, budeme samozřejmě povinni se jí řídit – těžší by to pro nás jako energetickou firmu mohlo být v tom, že okruh lidí s technickým vzděláním a znalostmi je už tak omezený,“ uvedla pro Euroskop úskalí možné regulace tisková mluvčí společnosti ČEZ Barbora Půlpánová s tím, že dnes se energetický gigant rozhoduje vždy pro nejlepšího kandidáta bez ohledu na pohlaví, stěžejní jsou znalosti, zkušenosti či způsobilost.

Autor: Mariana Pítrová, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality