Maďarská ústava v zajetí emocí


Jiří Handl, Odbor koncepční a institucionální (OKI)

Maďarský parlament minulé pondělí schválil novelu nové ústavy, jež v zemi platí od 1. ledna 2012, kdy tento základní zákon nahradil předchozí ústavu platnou ještě z dob Maďarské lidové republiky. Je nyní schválená novela tolik kontroverzní, jak tvrdí mnozí její kritici?

Vlna kritiky se na maďarský základní zákon snesla již v době jeho schvalování v roce 2011. Nová ústava změnila název státu, rozšířila pravomoci centrální banky o možnost působit jako finanční regulátor, zavázala parlament k transparentnímu a udržitelnému rozpočtu, reformovala moc soudní a v neposlední řade posílila výkonnou moc, kterou reprezentuje premiér Viktor Orbán a jeho strana Fidesz, která ve volbách roku 2010 získala ústavní většinu v parlamentu a změnu konstituce iniciovala.

Duch státotvorného romantismu reprezentovaný zejména preambulí ústavy, jež odkazuje na křesťanské hodnoty, historickou paměť národa a kontinuitu politické, kulturní i územní suverenity, v sobě jistě nese emoční pnutí zalitavského biedermeieru. Stejně tak ale preambule i samotná ústava vyjadřuje moderní konstituční hodnoty západního světa garantující právní jistotu, ochranu fundamentálních lidských práv a dluhový strop. V situaci, kdy v třetině členských států Evropské unie neexistuje samostatná instituce ústavního soudu, vetkl nově přijatý základní zákon strukturální reformu tomu maďarskému. Po vzoru německého ústavního soudnictví přiznal této instituci důležitou pravomoc rozhodovat o ústavních stížnostech proti rozhodnutím obecných soudů. Dřívější bezzubá praxe abstraktní actio popularis, kdy mohl v podstatě každý napadnout neplatnost jakékoli normy před ústavním soudem, byla změněna na standardní proceduru vypořádání se s protiústavním zásahem orgánu veřejné moci.

Pro výkladovou praxi ústavního soudu aktuálně schválená novela jednak vymezuje rozsah přezkumu a dále konstatuje, že jeho rozhodnutí přijatá před nabytím platnosti základního zákona dne 1. ledna 2012 nemohou být brána v úvahu při výkladu základního zákona. Byť se toto opatření může legitimně stát předmětem odborné diskuse, nelze nevnímat, že rozhodnutí ústavního soudu přijatá před rokem 2012 byla založena na ústavě z roku 1949.

Hodnotový odkaz židovsko-křesťanské tradice dále rozšiřuje článek 1 novely, který garantuje ochranu manželství definovaného jako dobrovolného svazku muže a ženy, které je spolu se vztahem mezi rodičem a dítětem základem rodiny. Obdobné pojetí definice manželství je nicméně v Evropské unii převažující. Rovněž Evropský soud pro lidská práva před nedávnem judikoval, že tradiční pojetí není v rozporu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a svobod. Dalším bodem novely, který bývá zmiňován jako problematický, je třetí odstavec článku 8, který umožňuje parlamentu a místním samosprávám omezit obývání vymezených veřejných prostor. Odstavec tomuto předcházející nicméně ukládá samosprávám v respektu k lidské důstojnosti zajistit bydlení pro všechny osoby bez domova, stejně tak i přístup k veřejným službám.

Zmiňovaná preambule ústavy v sobě jistě vyjadřuje hrdost maďarského národa na vlastní integritu a historický vývoj státu. V tomto kontextu vzbuzuje novela ústavy asi nejsilnější kontroverze, jež jsou dány také pokusem vypořádat se s érou socialismu i s dědictvím stalinismu, jehož záchvěv Maďarsko obzvláště silně zasáhl v roce 1956. Pokoušet se proto politický spor odehrávající se na maďarské scéně přenášet na evropskou rovinu a vytvářet z něj nové evropské politikum je přinejmenším zbytečné, z hlediska snahy neoživovat spory o minulost možná i riskantní.

Autor: Jiří Handl, Odbor koncepční a institucionální (OKI)

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality