Marie Bydžovská, Euroskop, 1.6. 2012
Fiskální unie přestala být v EU po vítězství Francoise Hollandea v módě. Proto se dominantním tématem stal ekonomický růst. Problémy španělského bankovního domu Bankia ale odstartovaly popularitu nového řešení evropských problémů – bankovní unie.
Vlna střadatelů a investorů vybírajících vklady z bank je noční můra, která děsí politiky a experty napříč Evropou. Není to zbytečná obava. Taková situace hrozí nejen v Řecku, jehož obyvatelé se bojí vystoupení z eurozóny a následného znehodnocení úspor převedených na drachmy, ale i v dalších periferních zemích eurozóny, především ve Španělsku.
V jižní Evropě již nyní probíhá proces, který komentátoři označují jako „jog, tedy ne úprk neboli „run, ale pomalý rekreační běh, kterým střadatelé přibíhají pro své úspory. Například vklady v řeckých bankách klesly podle údajů Banky pro mezinárodní platby mezi prosincem 2009 a 2011 ze 160 na 80 miliard dolarů. A jejich hodnota dále padá.
Za vznik bankovní unie v EU se ve středu postavil šéf Evropské komise José Manuel Barroso. „Pro plnou důvěru v budoucnost eurozóny je důležité, aby členské státy zahájily proces vedoucí k větší integraci ve financích a ekonomice, řekl šéf evropské exekutivy. „Bankovní unie je možností, také s integrovaným systémem pojištění vkladů, dodal.
Barroso se nechal slyšet, že na nadcházejícím summitu evropských lídrů 28. a 29. června navrhne cestovní mapu na posílení integrace, která bude kromě vzniku bankovní unie obsahovat i kontroverzní společné evropské dluhopisy.
Společné pojištění vkladů
Od společného pojištění vkladů si jeho zastánci slibují právě zabránění „runu na banky, tedy situace, kdy vkladatelé hromadně vybírají své peníze z bank. Taková situace může položit i relativně zdravou banku, natož finanční dům, který se potýká s problémy. V současnosti v EU ručí národní vlády za vklady do výše 100 tisíc eur. To pokryje úspory běžných střadatelů, ne však vklady velkých investorů.
Navíc takové garance uklidní domácnosti ve většině Evropy, ale ne v zemích známých jako tzv. skupina PIIGS (Portugalsko, Irsko, Itálie, Řecko, Španělsko). V situaci, kdy lidem hrozí, že jejich peníze budou přepočítány na měnu s nižší hodnotou, nebo že vláda nebude schopna splácet své závazky, národní systém garancí nevzbuzuje silnou důvěru.
Společný systém garancí eurozóny by musel být ale ohromný. Týdeník The Economist poukazuje na to, že domácnosti a firmy v zemích platících eurem uložily u bank 7,6 bilionů eur. I pokud by eurozóna ručila jen za peníze domácností, jednalo by se o 5,9 bilionů eur. Podle studie Evropské komise z roku 2010 spadá 72 procent prostředků do kategorie vkladů nižších než 100 tisíc eur, tedy chráněných státní garancí.
Vzhledem k tomu, že ohrožené jsou především země PIIGS, měl by fond disponovat financemi na zabránění bankovní krize v těchto státech. Na zajištění vkladů v těchto zemích by eurozóna podle výpočtů britského týdeníku musela garantovat vklady ve výši 1,3 bilionů eur. K tomu by podle The Economist potřebovala fond se 154 až198 miliardami eur.
Peníze bankám přímo z eurovalu
Vznik společného garančního fondu je tedy značně kontroverzní záležitostí. Evropská komise nyní podporuje i reálnější a rychleji uskutečnitelnou možnost, aby záchranný fond ESM, který by měl začít působit v červenci a postupně nahradit současný fond EFSF, mohl dávat finanční injekce přímo bankám. Zatím může tzv. euroval poskytovat záchranné půjčky bankovním domům pouze skrze jejich vlády. Například španělská exekutiva se však žádosti o pomoc z eurovalu snaží za každou cenu vyhnout, protože by ji stigmatizovala na finančních trzích, kde si potřebuje půjčovat peníze na financování rozpočtového deficitu.
Poskytnutí peněz bankám národními vládami je značně problematické a dále prohlubuje závažnost evropské dluhové krize. Stav finančních ústavů a národních rozpočtů je silně provázaný. Banky drží ve svých bilancí velké množství dluhopisů domácího státu. Pokud začne mít některý stát významné problémy a jeho dluhopisy na trzích ztrácí hodnotu, do problémů se dostávají jeho banky, protože klesá hodnota jimi držených aktiv. Naopak pokud je v potížích banka a stát ji pomůže, sám se více zadluží a stíží tím situaci sobě i ostatním domácím bankám.
Jenomže myšlenka, že by fond ESM poskytoval peníze přímo finančníkům, se nelíbí „hlavnímu evropskému plátci Německu. Podle týdeníku The Economist Berlín argumentuje tím, že v takovém případě by eurozóna ztratila páku, jak požadovat po nezodpovědných zemích reformy. Také by výrazně vzrostlo riziko, že své peníze věřitelé nedostanou zpět.
Navíc pokud by Brusel poskytoval finance na záchranu bank, musel by získat od národních regulátorů i větší pravomoci. Domácí dohlížitelé by jinak mohli značně uvolnit bankovní pravidla, protože v případě potíží by náklady nenesl domácí daňový poplatník, ale evropský. Přesun pravomocí do Bruselu je však v celé Evropě značně nepopulární a těžko prosaditelný.
Bankia zahájila novou fázi dluhové krize
Za vznik bankovní unie se postavil po předsedovi Evropské komise i šéf Evropské centrální banky Mario Draghi. V Evropském parlamentu zkritizoval španělskou vládu za to, že podcenila rozsah problémů finančního domu Bankia. Zdůraznil, že národní dozorové orgány nemají dostatečné kapacity, aby včas rozpoznaly hrozící nebezpečí. Jako příklad uvedl kromě španělského ústavu Bankia i belgickou banku Dexia, kterou zachránila až státní pomoc. „Je zapotřebí další centralizace bankovního dozoru, obzvláště pro velké systémově důležité skupiny, což se nevztahuje pouze na příhraniční finanční skupiny, řekl Draghi. „Například Bankia není příhraniční, ale je velmi systémově důležitá, dodal.
Obavy o Španělsko podle šéfa ECB odstartovaly novou nebezpečnou fázi v dosavadním vývoji dluhové krize. Draghi proto vznesl požadavek, aby EU vytvořila společnou regulaci systémově důležitých bank a ubrala tím pravomoci národním regulátorům.
Příští týden by měla Komise zveřejnit dokument, v kterém se řešením problému evropského bankovního systému zabývá. Uvidíme, jak se Komise s tímto tvrdým oříškem popere. Každopádně ani vznik tohoto dokumentu ještě nebude koncem ve vlečící se sáze problémů evropského bankovního systému. Návrhy budou muset schválit členské státy a Evropský parlament a z výše řečeného je jasné, že se o ně povede tuhý boj.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop