Vnitřní trh v prosinci 2011

09.01.2012
Euroskop

K jednotnému evropskému patentu už údajně zbývá jen krůček, Rada souhlasí s propojením obchodních rejstříků v celé EU, IMCO souhlasí s tím, aby se zpřísnily bezpečnostní a emisní standardy pro motocykly, Komise zavádí „evropské fondy pro sociální podnikání“, Komise představila strategii k zajištění prostředků pro malé a střední podnikání, EP podpořil výjimku z účetních uzávěrek mikropodniků, Uznávání odborných kvalifikací projde revizí, Komise přijala balík týkající se státní podpory veřejným službám, Komise reviduje pravidla pro zadávání veřejných zakázek

K jednotnému evropskému patentu už údajně zbývá jen krůček

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany (KOM(2011)215)

Návrh nařízení Rady, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany s ohledem na příslušná ujednání o překladu (KOM(2011)216)

Zástupci Rady a EP se 1. 12. 2011 dohodli na základních parametrech jednotného evropského patentu, některé otázky ale zůstávají otevřené i po jednání Rady 5. 12. 2011.

Pozadí

Komise v červenci 2010 uveřejnila návrh týkající se „ujednání o překladu pro patent EU. Cílem bylo snížit cenu patentových přihlášek, jež je podle Komise až 17krát vyšší než v USA (činí až 32 tis €, z čehož 23 tis. € padne na překlady; více v příspěvku „Komise navrhla, jak řešit problém překladu patentů, Vnitřní trh v červenci 2010, a zde). Rada ale kvůli odporu Itálie a Španělska nebyla schopna dospět k nezbytnému jednomyslnému souhlasu všech členských států (více v příspěvku „Rada se neshoduje, jak řešit problém překladu patentů, Vnitřní trh v říjnu 2010, a v příspěvku „Rada se opět neshodla, jak řešit problém překladu patentů, Vnitřní trh v listopadu 2010). Komise proto na žádost 12 členských států navrhla zahájení posílené spolupráce bez účasti Itálie a Španělska (více v příspěvku „Komise navrhla ve věci patentů tzv. posílenou spolupráci, Vnitřní trh v prosinci 2010). EP i Rada souhlasily (více v příspěvku „EP schvaluje ve věci patentů tzv. posílenou spolupráci, Vnitřní trh v únoru 2011, a v příspěvku „Rada schválila ve věci patentů zahájení posílené spolupráce, Vnitřní trh v březnu 2011Komise proto v dubnu 2011 uveřejnila 2 potřebné (meritorní) návrhy (více v příspěvku „Evropský patent znovu ožívá, Vnitřní trh v dubnu 2011), jež Rada schválila (v základních parametrech) v červnu 2011 (více v příspěvku „Rada schválila evropský patent, Vnitřní trh v červnu 2011).

Posílená spolupráce je od přijetí Amsterodamské smlouvy možná, pokud se pro její implementaci rozhodne minimálně třetina (nyní 9) členských států EU. V současnosti je upravena čl. 329 Smlouvy o fungování EU.

Klíčové a sporné body

Evropské (unijní) patenty by měl udělovat Evropský patentový úřad (EPO), který na mezivládní bázi sdružuje patentové organizace ze 27 členských zemí EU a z 11 dalších evropských zemí, EU by v něm ale měla být reprezentována výborem, v němž by krom členských států (s výjimkou Itálie a Španělska) měl být zastoupen i EP a Komise.

EPO takové řešení podporuje, stejně jako 3 jazyky, v nichž by měl být evropský patent veden (angličtina, francouzština a němčina).

Patentová přihláška by měla moci být v kterémkoli úředním jazyce EU plus v jednom ze zmíněných 3 jazyků (ve zbývajících 2 by mělo postačovat její shrnutí). Po dobu nejvýše 12 let by měl být evropský patent překládán do angličtiny, byl-li vydán ve francouzštině nebo němčině, resp. do jiného úředního jazyka EU, by-li vydán v angličtině.

Náklady za překlad patentů, bylo-li o ně požádáno v jiném jazyce než v angličtině, francouzštině nebo němčině, by měly být dotčeným žadatelům kompenzovány, a to až do výše 100 % (tržní ceny technického překladu).

Výnosy z patentů (resp. z jejich registrace a vedení u EPO) by měly sloužit k podpoře malých a středních podniků (popř. i jiných právnických osob a neziskových organizací; srov. čl. 5 návrhu KOM(2011)215), jež své patentové přihlášky podávají primárně v jiném jazyce než ve 3 „oficiálních (proto, že úředním jazykem jejich domovské země žádný z těchto jazyků není).

Polovinu výnosů by měl získat EPO, polovinu členské státy. Přesný distribuční klíč by měl definovat výše zmíněný výbor EU při EPO, nikoliv Komise (prostřednictvím komitologie, resp. článku 290 Smlouvy o fungování EU).

Nejspornější je budoucí úprava soudu k jednotnému řešení patentových sporů, který navíc není předmětem výše uvedených návrhů (protože Soudní dvůr EU v březnu 2011 vydal rozsudek, že vzhledem k posílené spolupráci ve věci patentů je třeba, aby si právo EU zachovalo dostatečnou autonomii, což by v praxi mělo znamenat vyšší míru využití právě Soudního dvora EU při případných sporech o interpretaci unijního práva; více v příspěvku „Rada schválila ve věci patentů zahájení posílené spolupráce, Vnitřní trh v březnu 2011). EP (zpravodajové Bernhard Rapkay, Raffaele Baldassarre a Klaus-Heiner Lehne) ale požaduje, aby se o soudu s ohledem na (finanční) zájmy malých a středních podniků jednalo současně s ostatními návrhy (více v příspěvku „JURI schválil mandát pro jednání s Radou o patentech, Ve zkratce…, Vnitřní trh v listopadu 2011). V opačném případě je připraven dohodu o patentu blokovat.

Rada se sice shodla na tom, jak budou vypadat jednotlivé součásti patentového soudu (první instance rozdělená na centrální, lokální/národní a regionální složku plus odvolací soud) a v jakých jazycích se povedou řízení (místní úřední jazyk, popř. jazyk patentu), není ale jasné, kde by měl soud (resp. centrální složka první instance) sídlit (v úvahu přicházejí Londýn, Mnichov a Paříž; odvolací soud by měl sídlit v Lucemburku a arbitrážní složka v Lublani a Lisabonu), jaký vztah (povinnosti) k němu budou mít státy, na jejichž území bude soud působit, jak se bude soud financovat, kolik ratifikací postačí, aby mohl začít fungovat (fakticky půjde o mezivládní dohodu mimo rámec EU), zda (a jak) bude soud (podle německého vzoru) vnitřně rozdělen na část, která se bude zaobírat porušeními patentů, a část, která se bude věnovat posuzování samotné platnosti patentů, jaké budou kompetence centrální složky první instance a po jak dlouhou dobu bude možné u EPO ještě získávat dosavadní („neevropské) patenty.

Do debaty o podobě patentového soudu zasáhla také právnická organizace CCBE, která vyjádřila obavu, že výsledek, alespoň jak se v současnosti jeví, přinese více problémů, než je s to vyřešit, protože patentový soud bude pro zainteresované subjekty, a zvláště malé a střední podniky, znamenat větší právní nejistotu.

Předpokládaný další vývoj

Rada hodlala otázku řešení patentových sporů, resp. patentového soudu, uzavřít 22. 12. 2011, polské předsednictví ale bylo nuceno 16. 12. 2011 uznat, že kompromisu zainteresovaných členských států nedosáhne (Polsko coby sídlo centrální složky první instance patentového soudu preferovalo nekonsensuální Paříž). O všech parametrech společného evropského patentu proto bude dále (od ledna 2012) jednat předsednictví dánské.

Výbor JURI se k celému balíku vyjádřil 20. 12. 2011 s tím, že pokud bude na půdě Rady vše dojednáno, vyjádří se plénum EP k celému balíku patrně v únoru 2012.

K jednotnému evropskému patentu by se po proběhnuvších volbách údajně mohla přidat i Itálie se Španělskem, které jej dříve odmítaly. V praxi ale spíše akceptují jen ustanovení o patentovém soudu, s jazykovými otázkami (tedy s překlady patentů) mají obě země problém i nadále.

Odkazy

Rada souhlasí s propojením obchodních rejstříků v celé EU

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 89/666/EHS, 2005/56/ES a 2009/101/ES, pokud jde o propojení ústředních, obchodních a podnikových rejstříků (KOM(2011)79)

Rada 5. 12. 2011 odsouhlasila propojení národních obchodních rejstříků a vyřešila i otázku financování.

Pozadí

Komise svůj návrh uveřejnila v únoru 2011 (více v příspěvku „Komise chce propojit obchodní rejstříky v celé EU, Vnitřní trh v únoru 2011). V současnosti je správa obchodních rejstříků v EU v plné kompetenci členských států, popř. jejich místních (Německo) nebo regionálních (Rakousko) autorit. EU pouze směrnicí č. 68/151, resp. č. 2003/58 zajistila, aby je všechny členské státy od roku 2007 zpřístupnily také online. Z toho plyne, že poskytované informace jsou zpravidla v jednom jazyce, a pokud už dochází k nějaké (dobrovolné) přeshraniční kooperaci, pak je povětšinou limitovaná na určitý typ dat a/nebo generuje data pouze jednorázově (v dávkách), což v praxi znamená, že informace zastarávají. Také není vždy zajištěno, že konkrétní podnikatelský subjekt je v rámci EU za všech okolností jednoznačně identifikovatelný.

Návrh pozměňuje směrnice č. 89/666, č. 2005/56 a č. 2009/101.

Výbor JURI přijal relevantní zprávu Kurta Lechnera v listopadu 2011 (více v příspěvku „JURI souhlasí s propojením obchodních rejstříků v celé EU a zahájením jednání s Radou, Vnitřní trh v listopadu 2011).

Klíčové a sporné body

Nová směrnice by měla legislativně ošetřit elektronické propojení (online verzí) obchodních rejstříků ze všech členských států EU, a to za finančního podílu EU i členských států (členské státy by měly financovat přizpůsobení svých rejstříků, EU pak správu společné unijní platformy, která národní obchodní rejstříky pouze doplní, a to už z finančních prostředků, jimiž může disponovat do konce roku 2013).

Členské státy by si měly zachovat právo zpoplatňovat poskytování informací z obchodních rejstříků (pokud je uplatňují). Obecně platí, že Rada souhlasí s výborem JURI, že obchodní rejstříky členských států by neměly být „evropeizovány (harmonizovány), rozchází se s ním ale v roli, již by měl hrát EP při přijímání technických modifikací: zatímco EP ji požaduje, Rada je proti.

Předpokládaný další vývoj

Plénum EP by mělo o návrhu jednat v únoru 2012.

Z dosavadních negociací plyne, že EP by měl být s to dospět k výsledku i přesto, že s některými požadavky Rady nesouhlasí.

Odkazy

IMCO souhlasí s tím, aby se zpřísnily bezpečnostní a emisní standardy pro motocykly

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. …/2010 o schvalování a dozoru nad trhem dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek (KOM(2010)542)

Výbor IMCO 5. 12. 2011 schválil poměrem 28:0:3 van de Campovu zprávu týkající se zpřísnění bezpečnostních a emisních standardů pro motocykly. Výsledkem by mělo být např. to, že všechny motocykly budou muset být vybaveny systémem ABS.

Pozadí

Komise svůj návrh nařízení uveřejnila v říjnu 2010 s cílem zjednodušit a zpřísnit 15 v současnosti platných směrnic (nejdůležitější z nich je směrnice č. 2002/24) a sladit jejich obsah s podobnými normami, jež upravují jiné kategorie vozidel (motocykly, mopedy, elektrokola, silniční čtyřkolky ap. tvoří kategorii „L; více v příspěvku „Bezpečnostní a emisní standardy pro motocykly se zpřísní, Vnitřní trh v říjnu 2010). Ve výsledku by se podle Komise měl snížit počet smrtelných úrazů na motocyklech, jejichž počet (v porovnání se sumárními čísly u jiných kategorií vozidel) údajně zůstává stejný nebo mírně stoupá (v roce 2008 např. dosáhl v EU jako celku 5 520; zatímco na provozu se vozidla kategorie L podílejí jen 2 %, smrtelné nehody, které jejich řidiči způsobili, dosahují 16 %).

Jedinou výjimkou z uvedeného trendu by mělo být uvolnění limitu 74 kW coby dosud nejvyššího povoleného výkonu motocyklů.

Klíčové a sporné body

IMCO – navzdory výrobcům – souhlasí s tím, aby byl každý motocykl s objemem motoru nad 51 cm3 uvedený na trh počínaje 1. 1. 2016 vybaven systémem ABS (Komise ABS navrhovala až pro stroje nad 125 cm3 a až od roku 2017), podporuje i požadavek na automatické rozsvěcení světel.

Majitelé motocyklů by si také již neměli moci (legálně) své stroje upravovat tak, aby se zvyšovala jejich rychlost, proti čemuž protestuje zejm. organizace FEMA. Na druhou stranu by se měly otevřít nové možnosti pro nezávislé servisy motocyklů (měly by být fakticky postaveny na roveň servisům autorizovaným).

Mopedy by měly splňovat emisní normu Euro 3 od 1. 1. 2016, všechna ostatní vozidla kategorie L od téhož data normu Euro 4 nebo Euro 5 a od 1. 1. 2020 (povinně) Euro 6.

Do 1. 1. 2016 by Komise měla uveřejnit studii týkající se vlivu vozidel kategorie L na životní prostředí.

Krom přímého účinku nařízení (směrnice implementoval každý členský stát zvlášť) by měla nová norma také „legalizovat hybridní a/nebo elektrické motocykly. (Obecně platí, že by měla definovat předmět regulace, specifikovat kategorie dotčených motocyklů a stanovit jejich emisní limity. Úpravou testovacích postupů, technických detailů a administrativních procedur by se měla zabývat až další 4 nařízení, která Komise teprve připravuje.)

Předpokládaný další vývoj

Plénum by mělo o van de Campově zprávě hlasovat 13. 2. 2012.

IMCO v následujícím období prozkoumá možnost uzavření kompromisu o návrhu v prvním čtení s Radou, aby se nové nařízení mohlo začít uplatňovat (ideálně) od 1. 1. 2013.

Odkazy

Komise zavádí „evropské fondy pro sociální podnikání

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on European Social Entrepreneurship Funds (COM(2011)862)

Komise 7. 12. 2011 předložila návrh nařízení, které má do práva EU zavést pojem „evropský fond pro sociální podnikání.

Pozadí

Podle Komise lze v EU označit za „sociální 10 % podniků. Údajně zaměstnávají více než 11 mil. zaměstnanců, obecně se ale potýkají s nedostatkem prostředků, zejm. ze soukromých zdrojů, a/nebo s jejich imobilitou přes hranice.

Klíčové body

Definování „evropského fondu pro sociální podnikání by mělo zajistit, že pokud správci těchto fondů splní nové legislativní podmínky (budou min. 70 % kapitálu vynakládat na podporu sociálních podniků), budou moci nabízet své prostředky v rámci celé EU, podle Komise transparentně a přehledně (a to jak z hlediska příjemců prostředků, tedy „sociálních podniků, tak z hlediska investorů, zatím prakticky výlučně právnických osob).

Předpokládaný další vývoj

Návrh posoudí procedurou spolurozhodování Rada a EP.

Odkazy

Komise představila strategii k zajištění prostředků pro malé a střední podnikání

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on European Venture Capital Funds (COM(2011)860)

Komise 7. 12. 2011 uveřejnila strategii, jež by měla napomoci malým a středním podnikům k snazšímu přístupu k finančním prostředkům.

Pozadí

Komise hodlá strategií čelit faktu, že malé a střední podniky (do 50, resp. 250 zaměstnanců; v EU je takových 23 mil., tedy 99 %) jsou za stávající hospodářské/dluhové krize schopny dosáhnout na finanční prostředky nezbytné pro jejich aktivity jen zhruba ze dvou třetin, zejm. proto, že jim banky neposkytují úvěry.

Malé a střední podniky generují více než 50 % přidané hodnoty v EU (nepočítaje v to finanční sektor) a v letech 2006-2011 vytvořily v EU 80 % nových pracovních míst.

Klíčové body

Strategie („akční plán) obsahuje především požadavek na zvýšení finanční podpory z rozpočtu EU (mj. 1,4 mld. € z programu pro konkurenceschopnost podniků a malých a středních podniků COSME v letech 2014-2020) a z EIB (přibližně 10 mld. € ročně). Krom toho Komise předložila také návrh nařízení, jež by mělo stanovit jednotná pravidla pro uvádění fondů rizikového kapitálu (venture capital) na trh.

Všichni kvalifikovaní správci fondů by měli moci po splnění podmínek (obecně: investovat 70 % kapitálu do malých a středních podniků a nezadlužovat se) v celé EU poskytovat prostředky po hlavičkou fakticky certifikovaného „evropského fondu rizikového kapitálu. Na druhou stranu by již nebyli nuceni splňovat „komplikované požadavky, které se v jednotlivých členských státech liší, jak tvrdí Komise: jediná certifikace, zahrnující mj. i podmínky pro investory fondů rizikového kapitálu dle směrnice č. 2004/39 (MiFID), by měla postačovat pro celou EU (podobný model Komise zvolila již ve směrnici č. 2011/61 o správcích alternativních investičních fondů).

Komise si od uvedených opatření slibuje, že zavedením jednotného souboru pravidel budou mít fondy rizikového kapitálu potenciál přilákat více kapitálových závazků a zvyšovat svůj objem (v EU v průměru 60 mil. €, zatímco např. v USA cca 130 mil. €; od toho se odvíjí i průměrná investice do konkrétního podniku, jež v EU dosahuje přibližně 2 mil. € – a počáteční investice je ještě nižší, cca 400 tis. € -, zatímco v USA jsou investice v obou případech zhruba dvojnásobné; více zde).

Fondů rizikového kapitálu budou podle Komise využívat zejm. nové a/nebo menší firmy; starší a větší subjekty zpravidla dosáhnou na prostředky prostřednictvím standardních bankovních úvěrů.

V současnosti fondy rizikového kapitálu v EU působí primárně ve Velké Británii, Francii či Dánsku a finanční potřeby malých a středních podniků kryjí cca z 2 % (v USA z 14 %, a právě takového nasycení trhu by chtěla Komise novou normou dosáhnout).

Sporné body

Podle UEAPME jde návrh Komise správným směrem, neřeší ale otázku reforem daňových systémů členských států. Právě rozdílné daňové systémy podle UEAPME způsobují, že fondy rizikového kapitálu hrají v EU výrazně menší roli než např. v USA. Organizace ale uznává, že jde o otázku, kterou by se měly primárně zabývat členské státy.

Předpokládaný další vývoj

návrhu nařízení bude spolurozhodovat Rada a EP.

Odkazy

EP podpořil výjimku z účetních uzávěrek mikropodniků

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 78/660/EHS o ročních účetních závěrkách některých forem společností, pokud jde o mikrosubjekty (KOM(2009)83)

Plénum EP 13. 12. 2011 podpořilo výjimku pro mikropodniky týkající se předkládání ročních účetních uzávěrek.

Pozadí

Komise svůj návrh na revizi směrnice č. 78/660, vztahující se obecně na všechny společnosti s výjimkou např. finančních institucí, předložila v únoru 2009 s cílem snížit požadavky na velmi malé podnikatelské subjekty, jež vyvíjejí nevýznamnou nebo žádnou přeshraniční aktivitu.

Text zavádí pojem „mikropodnik s účetní rozvahou nejvýše 500 tis. € ročně, čistým obratem 1 mil. € ročně a/nebo nejvýše 10 zaměstnanci (splněna musí být alespoň 2 ze 3 uvedených kritérií). Plénum EP v březnu 2010 zavedení výjimky pro mikropodniky schválilo, ovšem s předpokladem, že ji musí autorizovat separátně každý členský stát (podle svých potřeb) a musí být zachována povinnost sběru a uchovávání dat o obchodních transakcích a finanční situaci mikropodniků. Ještě v dubnu 2011 vypadala situace v Radě z hlediska podpory nové normě problematicky (více v příspěvku „Rada debatuje o výjimce z účetních uzávěrek mikropodniků, Vnitřní trh v dubnu 2011), ovšem již v květnu 2011 dosáhly členské státy politické dohody (více v příspěvku „Rada dosáhla politické dohody o výjimce z účetních uzávěrek mikropodniků, Vnitřní trh v květnu 2011). Neformálního kompromisu, jehož základní parametry jsou uvedeny níže, dosáhly obě instituce v listopadu 2011.

Klíčové body

Nová norma by měla na žádost EP zvýšit prahy 2 ze 3 výše uvedených kritérií mikropodniků, aby na výjimku „dosáhl větší počet subjektů.

Podle Rady měl mít mikropodnik účetní rozvahu nejvýše 250 tis. € ročně a čistý obrat 500 tis. € ročně, tedy polovinu toho, co navrhovala Komise. Podle kompromisu by měla účetní rozvaha činit až 350 tis. € ročně a čistý obrat až 700 tis. € ročně. Na požadavku na počet zaměstnanců by se nemělo měnit nic.

Stále by mělo platit, že zavedení výjimky bude fakultativní, tj. že členské státy se budou moci rozhodnout, zda ji na svém území uplatní, nebo ne. Na druhou stranu bude muset být zachována povinnost sběru a uchovávání dat o obchodních transakcích a finanční situaci mikropodniků.

Sporné body

Řada relevantních aktérů (zejm. ACCA) uvedené změny dlouhodobě rozporuje s argumentem, že pokud již EU hodlá umenšovat byrokratickou zátěž, měla by tak činit jinde, neboť řada dat s ročních účetních uzávěrek sice nebude třeba pro daňové autority, ale kupř. finanční instituce je budou kvůli poskytování úvěrů vyžadovat i nadále – a podniky je proto budou i nadále nuceny sbírat a vyhodnocovat.

UEAPME tuto argumentaci podporovalo rovněž, ale hlasování pléna EP nakonec přivítalo. Stejně jako odpovědný komisař Michel Barnier, který tvrdí, že nové opatření ulehčí 5 mil. podniků v celé EU.

Předpokládaný další vývoj

Rada měla o kompromisu hlasovat 19. 12. 2011.

Odkazy

Uznávání odborných kvalifikací projde revizí

Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council amending Directive 2005/36/EC on the recognition of professional qualifications and Regulation […] on administrative cooperation through the Internal Market Information System (COM(2011)883)

Komise 19. 12. 2011 uveřejnila návrh mající revidovat stávající směrnici o uznávání odborných kvalifikací.

Pozadí

Stávající směrnice č. 2005/36 stanovuje pravidla pro uznávání odborných kvalifikací v případě 800 kategorií regulovaných profesí (profesí samých je cca 4 700), kvalifikace 7 profesí (lékaři, stomatologové, lékárníci, zdravotní sestry, porodní asistentky, veterináři a architekti) jsou na jejím základě uznávány automaticky. Norma se týká občanů členských států EU, na (některé) občany třetích zemí se vztahují normy jiné. (Praktické informace lze získat mj. v dokumentu „Everything you need to know about the recognition of professional qualifications.)

To, že Komise předloží revizní návrh, bylo jasné delší dobu (již dříve předložila zelenou knihu, problematikou se zabýval EP, když v listopadu 2011 přijal nelegislativní zprávu Emmy McClarkin; otázkou bylo jen to, co bude jeho obsahem.

uznání kvalifikace v EU podle Komise zatím zažádalo nejméně 230 tis. občanů členských států.

Klíčové body

Komise vyslyšela požadavky (nejen) EP, aby na bázi dobrovolnosti (zainteresovaných profesních sdružení) vznikl „evropský profesní průkaz propojený s elektronickým systémem IMI.

To by mělo zajistit, že uznávání odborných kvalifikací bude až o polovinu rychlejší (namísto 12 i jen 6 týdnů) a obejde se bez četných (dosud velmi častých) byrokratických procedur (problémem je zejm. koncept tzv. částečného přístupu k profesi, jenž se uplatňuje v případech, kdy nejsou definice jednotlivých profesí mezi členskými státy srovnatelné; srov. rozsudek Soudního dvora EU C-330/03), vše samozřejmě za striktního dodržení podmínky zachování ochrany osobních údajů.

Informace o uznávání profesních kvalifikací by měly být dostupné na jednotných kontaktních místech (JKM), které vznikly v důsledku přijetí tzv. směrnice o službách (směrnice č. 2006/123; v ČR je jich 15).

Občané by měli na JKM získat informace o dokumentech požadovaných k uznání jejich kvalifikací, popř. dokončit potřebné on-line postupy.

Na druhou stranu by se měly zpřísnit minimální požadavky na odbornou a jazykovou přípravu lékařů, stomatologů, lékárníků, zdravotních sester, porodních asistentek, veterinárních lékařů a architektů.

Např. zdravotní sestry a porodní asistentky by měly mít absolvováno nikoli 10, ale 12 let všeobecného vzdělání, lékaři by se měli na svou profesi připravovat min. 5 500 hodin v průběhu 5 let a architekti 6 let, a to ve formátu 4+2, popř. 5+1, tj. 4 roky/5 let univerzitního studia a 2 roky/1 rok praxe pod dohledem supervizora. (Další příklady i výjimky z uvedených pravidel lze nalézt v dedikované tiskové zprávě.)

Ve zdravotnictví by se měl začít uplatňovat i mechanismus varování, který by měl garantovat, že se všichni zainteresovaní včas dozvědí o zahájení řízení s konkrétním držitelem kvalifikace, např. pokud mu bylo z nějakého důvodu zakázáno poskytovat služby (typicky lékař se zákazem výkonu své profese).

Obecně by se měl rozšiřovat počet kvalifikací, které by měly být uznávány automaticky.

V současnosti jde pouze o 7 zmíněných profesí (lékaři, stomatologové, lékárníci, zdravotní sestry, porodní asistentky, veterináři a architekti). Podle tiskové zprávy by měly být zavedeny „společné rámce odborné přípravy a společné zkoušky, které nahradí společné platformy. Nemělo by jít o obligatorní záležitost: společné rámce (a tedy automatické uznávání kvalifikací) by měly využívat jen profese, které o to projeví zájem, pokud je podpoří alespoň 9 členských států. Na druhou stranu členské státy by měly do budoucna lépe odůvodňovat, proč některé profese regulují prostřednictvím požadavku na zvláštní kvalifikaci.

Sporné body

Zainteresovaní aktéři (mj. UEAPME) návrh Komise vesměs přivítali, zejm. zavedení elektronického evropského profesního průkazu. Rozporovali ovšem všeobecnou legalizaci konceptu tzv. částečného přístupu (viz výše): údajně bude obtížně aplikovatelný a potenciální přínosy nové normy v mnohém eliminuje. Komise nicméně argumentuje tím, že s ohledem na veřejné zdraví budou moci členské státy částečný přístup k té které profesi na svém území zakázat.

Předpokládaný další vývoj

Návrhem se v dohledné době začne zabývat Rada a EP, které o něm spolurozhodují.

Odkazy

Komise přijala balík týkající se státní podpory veřejným službám

Sdělení Komise o použití pravidel Evropské unie v oblasti státní podpory na vyrovnávací platbu udělenou za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu (K(2011)9404)

Rozhodnutí Komise ze dne 20.12.2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (K(2011)9380)

Sdělení Komise. Rámec Evropské unie pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (2011) (K(2011)9406)

Předloha nařízení Komise (EU) č. …/.. ze dne 20.12.2011 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis udělenou podnikům poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu (K(2011)9381 draft)

Komise 20. 12. 2011 přijala balík 4 textů upravujících otázky spjaté s poskytováním státní podpory veřejných službám.

Pozadí

Otázka veřejných služeb (v dikci EU „služeb obecného hospodářského zájmu) se dostala do centra pozornosti v souvislosti s rozsudkem Soudního dvora EU ve věci Altmark (podle německé autobusové společnosti) z roku 2003 (C-280/00). Ten stanovil, že udělení státní podpory poskytovateli veřejné služby je možné jedině ve výši, která kompenzuje samotný závazek poskytování veřejné služby.

Proto v roce 2005 vzniklo rozhodnutí č. 2005/842, které stanovuje, za jakých podmínek je možné poskytnout státní podporu, aniž by bylo nutné ji oznamovat Komisi, a tzv. rámec (2005/C297/04), který určuje, jak postupovat v případech, kdy to nutné je. Uvedené dokumenty doplnila revize tzv. směrnice o transparentnosti (směrnice č. 2006/111). Platnost celého balíku vypršela v listopadu 2011.

státní podporu se nejedná, pokud jsou naplněny následující 4 podmínky: 1. jasná definice cíle veřejné služby; 2. parametry pro výpočet kompenzací jsou objektivně stanoveny dopředu; 3. kompenzace nepřekračují nezbytně nutné náklady vzniklé při plnění závazku veřejné služby; 4. poskytovatel je vybrán v tendru nebo jsou kompenzace vypočítány na základě nákladů řádně řízené společnosti, jež je adekvátně vybavena k poskytování veřejné služby. Obecně platí, že o kompenzaci poskytovatelům veřejných služeb není třeba zpravovat Komisi, pokud činí max. 30 mil. € při obratu 100 mil. €. (Nejčastěji bývá Komise notifikována v oblasti poštovních služeb a audiovizuálního vysílání, mezi lety 2006-2011 se tak stalo v 15, resp. 16 případech. Nejméně rozhodnutí naopak Komise vydává v oblasti odpadového a vodního hospodářství – kvůli jejich lokálnímu charakteru, a tedy obvykle malému rozsahu veřejné podpory.)

Komise otázku služeb obecného hospodářského zájmu zařadila do své širší iniciativy „Single Market Act (více v příspěvku „Komise tvrdí, že už ví, jak restartovat vnitřní trh, Vnitřní trh v říjnu 2010). Veřejná konzultace k otázce revize pravidel poskytování státní pomoci veřejným službám proběhla od června do září 2010 (více v příspěvku „Komise otevřela debatu o působení EU v oblasti veřejných služeb, Vnitřní trh v červnu 2010).

Konzultace k samotnému balíku byla uzavřena v říjnu 2011 (více v příspěvku „Zainteresovaní aktéři kritizují nové vymezení veřejných služeb a státní podpory, Vnitřní trh v říjnu 2011). Sdělení týkající se poskytování státní podpory veřejným službám a zprávu o fungování dosavadních pravidel Komise uveřejnila již v březnu 2011 (více v příspěvku „Komise hodlá změnit pravidla poskytování státní pomoci veřejným službám, Vnitřní trh v březnu 2011), plénum EP se k oběma dokumentům vyjádřil prostřednictvím zprávy Petera Simona v listopadu 2011 (více v příspěvku „EP: Veřejné služby a související státní podporu musíme ošetřit jinak, než požaduje Komise, Vnitřní trh v listopadu 2011).

Klíčové body

Balík sestává z nového sdělení, revidovaného rozhodnutí, revidovaného rámce a nového návrhu nařízení de minimis pro oblast veřejných služeb.

Uvedené dokumenty pak ještě doplňuje neformální „rámec pro zajištění kvality služeb obecného zájmu v EU (tento rámec je odlišný od výše uvedeného revidovaného) vycházející z čl. 14 Smlouvy o fungování EU, protokolu č. 26 o službách obecného zájmu a čl. 36 Listiny základních práv EU. Jeho cílem je zdůraznit, že předseda Komise José Manuel Barroso považuje veřejné služby (údajně) za prioritu (Pro připomenutí: Barroso svůj mandát v roce 2009 obhájil jen proto, že své intenzivní angažmá ve věci veřejných služeb přislíbil socialistům v EP).

Sdělení objasňuje základní pojmy státní podpory vztahující se na veřejné služby („podpora, „služby obecného hospodářského zájmu, „hospodářská činnost, „konvergence postupů při zadávání veřejných zakázek, „absence podpory ap.).

Revidované rozhodnutí stanoví, že od oznamovací povinnosti vůči Komisi budou osvobozeny všechny sociální služby, a to bez ohledu na výši náhrady. Ostatní veřejné služby získají výjimku automaticky (tj. bez dalšího posuzování Komisí dle revidovaného rámce; viz níže) jen za předpokladu, že výše náhrady nepřesáhne 15 mil. € ročně (dosud byl práh vyšší – 30 mil. € – a současně se uplatňovalo podle Komise problematické kritérium ročního obratu ve výši 100 mil. €).

Sociální služby „musí uspokojovat sociální potřeby jako zdravotní a dlouhodobou péči, péči o děti, zajištění přístupu na trh práce a opětovné začlenění do tohoto trhu, sociální bydlení a péči o zranitelné skupiny a jejich sociální začleňování. Dříve se daná výjimka vztahovala pouze na nemocnice a sociální bydlení.

Pokud výše náhrady nedosáhne 500 tis. € v průběhu 3 let (s výjimkou sociálních služeb, které jsou vyčleněny en bloc), hodlá Komise na jaře 2012 na základě předloženého návrhu (v souladu s nařízením č. 994/98) přijmout, aby taková opatření (de minimis) nebyla považována za státní podporu (obecně se za státní podporu de minimis považuje dle nařízení č. 1998/2006 podpora pouze ve výši 200 tis. € v průběhu 3 let, Výbor regionů požadoval zvýšení stropu až na 800 tis. €). Tím by se měla snížit zátěž pro malé a střední podniky poskytující veřejné služby.

Přísnější pravidla, vycházející z výše zmíněného rozsudku ve věci Altmark, by se naopak měla vztahovat na služby podpořené z veřejných prostředků v rámci jednoho kalendářního roku více než 15 mil. € (podle Komise v daném případě existuje vyšší riziko, že by byla narušena hospodářská soutěž v rámci jednotného trhu EU). Revidovaný rámec proto stanoví, jak mají být posuzovány vysoké náhrady poskytované poskytovatelům mimo oblast sociálních služeb. Nová pravidla zavádějí zejm. přesnější metodiku pro stanovení výše náhrady, požadavek, aby členské státy zavedly do mechanismů poskytování náhrad pobídky ke zvyšování efektivity, požadavek na plnění pravidel EU pro zadávání veřejných zakázek a na rovné zacházení s poskytovateli stejné služby při určování náhrady. Obecně také platí, že veřejné služby by měly být zadávány prostřednictvím otevřené a transparentní veřejné soutěže.

Předpokládaný další vývoj

Přijaté rozhodnutí vstoupí v platnost 31. 1. 2012.

Členské státy by měly sladit své režimy podpory veřejným službám s revidovaným rámcem nejpozději do 31. 1. 2014 (do 31. 1. 2013 by měly poskytnout seznam režimů podpory, které s ním nejsou v souladu).

Nařízení de minimis pro oblast veřejných služeb by se mělo začít uplatňovat od 31. 12. 2018 (pokud je Komise přijme ve stávající podobě).

Odkazy

Komise reviduje pravidla pro zadávání veřejných zakázek

Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on procurement by entities operating in the water, energy, transport and postal services sectors (COM(2011)895)

Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on public procurement (COM(2011)896)

Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on the award of concession contracts (COM(2011)897)

Komise 20. 12. 2011 uveřejnila soubor návrhů, které by měly napomoci revidovat pravidla zadávání veřejných zakázek v EU.

Pozadí

Podle Komise se veřejné zakázky podílejí na HDP EU přibližně 19 %/1 500 mld. € (v Úředním věstníku EU byly v roce 2009 uveřejněny celounijní tendry za více než 420 mld. €, a to je jen zlomek všech veřejných zakázek, které jsou v EU vypisovány). I proto Komise danou otázku již dříve zařadila mezi „12 projektů pro jednotný trh roku 2012 (více v příspěvku „Single Market Act ,tlačí‘ EP i Komise, Vnitřní trh v dubnu 2011). V lednu 2011 vznikla zelená kniha týkající se zadávání veřejných zakázek (více v příspěvku „Komise chce modernizovat způsob zadávání veřejných zakázek, Vnitřní trh v lednu 2011), EP se k ní vyjádřil nezávaznou zprávou Heide Rühleové v říjnu 2011.

Nové návrhy by měly pozměnit zejm. směrnici č. 2004/17 a č. 2004/18.

Klíčové body

Balík sestává z návrhů, jež mají revidovat směrnice o veřejných zakázkách, a návrhu na novou směrnici o koncesích, jež byly dosud na evropské úrovni upraveny jen částečně (podle Komise nedostatečně, mj. i proto, že EU podporuje projekty PPP, které často – údajně z 60 % – nabývají charakteru koncesí, a přitom jim neposkytuje jednotný legislativní rámec).

Zadávání veřejných zakázek nad 5 mil. € (v případě prací), resp. nad 200 tis. € (v případě služeb; dřívější prahy byly srovnatelné) by se podle Komise mělo zjednodušit a „zpružnit, zejm. pro malé a střední podniky (povinnost rozdělovat větší zakázky na části či přímé platby subdodavatelům) a/nebo místní a regionální samosprávy (mělo by např. zmizet rozlišování mezi různými druhy služeb). Samostatnou kapitolou by měly být extenzivně definované sociální služby: pokud bude vypsána veřejná zakázka do 500 tis. €, měly by se tendry řídit jen obecnými zásadami transparentnosti a rovného zacházení a další unijní pravidla týkající veřejných zakázek by se na ně vztahovat neměla. (Tím by jim mělo být prvně zajištěno výsadní postavení, s odůvodněním, že zpravidla nemají vliv ani na vnitrostátní hospodářskou soutěž.)

Mělo by se více využívat aukcí a/nebo elektronické komunikace (do 2 let od završení implementace nových norem by např. měl vzniknout „pas pro subjekty účastnící se tendrů), měla by se snížit administrativní zátěž, resp. požadavky na počet předkládaných dokladů a na finanční způsobilost požadovanou pro podání nabídky (pro podání nabídky by obecně měla postačovat čestná prohlášení a/nebo dokumenty, které byly předloženy v průběhu předchozích 4 let). Místní a regionální samosprávy by krom toho měly moci uveřejňovat jen seznam chystaných tendrů na kalendářní rok, ne každý tendr zvlášť. Zainteresované subjekty by měly podle Komise ročně sumárně ušetřit až 70 mld. eur.

Na druhou stranu by se ale měla (na žádost EP vyjádřenou ve zprávě Heide Rühleové) důsledněji zohledňovat sociální a environmentální kritéria, ať už jde o náklady životního cyklu nebo začlenění zranitelných a znevýhodněných osob.

V každém členském státě by nadto měl vzniknout jeden orgán (pokud již neexistuje), který bude pověřen dohledem nad zadáváním veřejných zakázek, jeho uskutečňováním a kontrolou.

Při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb by se měl změnit především čl. 30 směrnice č. 2004/17 týkající se postupu pro stanovení, zda je daná činnost přímo vystavena hospodářské soutěži.

Návrh směrnice o koncesích pokrývá dohody mezi subjektem, který je zpravidla veřejný, a podnikem, který je obvykle soukromý a na který dlouhodobě přechází veškeré provozní riziko spojené s údržbou a rozvojem infrastruktur (vodovody, parkoviště, zpoplatněné pozemní komunikace ap.) a s poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (energetika, zdravotnictví, odpadové hospodářství ap.).

Koncese nad 5 mil. € by měly nově podléhat uveřejnění v Úředním věstníku EU. Zároveň by měly být zpřesněny povinnosti veřejných zadavatelů týkající se (1) volby kritérií pro výběr a zadání zakázky (např. min. 52denní lhůta pro předložení nabídek), (2) stanovení základních záruk, které je třeba dodržovat v průběhu zadávacího řízení (neměly ale být tak restriktivní jako v případě zadávání „klasických veřejných zakázek), a (3) rozšíření výhod směrnice č. 2007/66 (resp. směrnice č. 89/665 a č. 92/13) o přezkumném řízení v oblasti zadávání veřejných zakázek na všechny osoby, které mají zájem o získání koncese.

Předpokládaný další vývoj

Komise předpokládá, že předložené návrhy budou Radou a EP přijaty v souladu se zmíněnou iniciativou „Single Market Act do konce roku 2012. Implementovány by měly být nejpozději do 30. 6. 2014.

Odkazy

Týden v EU od 28. listopadu do 4. prosince

Úvodník Kulatý stůl Národního konventu o EU Balíček k oběhovému hospodářství Strategie EU v oblasti globálního zdraví Doporučení Národního plánu obnovy Maďarska Zasedání Rady pro mládež avzdělávání Zasedání Rady pro…

NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY

Comments Box SVG iconsUsed for the like, share, comment, and reaction icons

🧑‍⚖️ Co přesně znamená Rule of Law neboli právní stát? Podle čeho se pozná, že žijeme v dobře fungujícím právním státě?

🇪🇺🎧 Odpovědi na tyto a další otázky dostanete od ministra pro evropské záležitosti @MikulasBek v podcastu BEK LADÍ EVROPU ⤵️

https://euroskop.cz/2022/12/06/bek-ladi-evropu-rule-of-law-pravni-stat/

Načíst více...

ODBĚR NOVINEK

Přihlaste se k odběru novinek! Pravidelně obdržíte email s nejnovějšími informacemi o aktuálním dění.