Institucionální záležitosti v říjnu 2010

04.11.2010
Euroskop

Evropská občanská iniciativa do prosince 2010 nebude, Sankce za porušení rozpočtových pravidel v eurozóně dostávají trhliny, Komise zveřejnila sdělení o revizi rozpočtu EU, EP neschválil škrty Rady v rozpočtu pro rok 2011, bylo zahájeno dohodovací řízení, EP nakonec přijal legislativu potřebnou pro zahájení činnosti Evropské služby pro vnější činnost, Hlavní téma říjnové Evropské rady: Budou změny Lisabonské smlouvy?

Evropská občanská iniciativa do prosince 2010 nebude

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o občanské iniciativě (KOM(2010)119)

Evropská občanská („lidová) iniciativa, jeden s „výdobytků Lisabonské smlouvy, se měla podle původních plánů Komise začít uplatňovat ode dne prvního výročí vstupu dané smlouvy v platnost, tedy od 1. 12. 2010. Dosavadní přípravy legislativy v EP ale ukazují, že se to nestihne.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v březnu 2010 v souladu s čl. 11 Smlouvy o EU a čl. 24 Smlouvy o fungování EU. Navrhla, aby evropská občanská iniciativa byla uznána v případě, že se k ní připojí alespoň 1 mil. občanů z třetiny členských států. Minimální počet signatářů z jednotlivých členských států by měl být závislý na jejich lidnatosti. Rada se na tzv. obecném přístupu k návrhu shodla v červnu 2010. Přípustnost iniciativy by podle ní měla být zkoumána již po sesbírání 100 tis. podpisů (Komise navrhovala 300 tis.; více v příspěvku Institucionální záležitosti v červnu 2010).

Klíčové body a stav projednávání

EP má k návrhu Komise řadu připomínek, navíc se mu v jeho rámci věnují fakticky hned 4 odpovědní zpravodajové (Alain Lamassoure a Zita Gurmai z výboru AFCO a Diana Wallis a Gerald Häfnera z výboru PETI). Tím dochází ke „skluzu v projednávání. Samy členské státy k textu přistoupily poměrně konstruktivně.

Představitelé EP na jedné straně tvrdí, že evropská občanská iniciativa nesmí být obyčejná petice, na stranu druhou požadují maximální rozvolnění požadavků na ni, čímž ji fakticky devalvují. Iniciativa by v ideálním případě neměla být limitována věkem (Komise i Rada požadují 18 let, v případě Rakouska 16 let), rovněž k přezkoumání její přípustnosti by mělo dojít dříve než po sesbírání 300 tis. (Komise) nebo 100 tis. (Rada) podpisů (pakliže by k přezkoumání vůbec mělo docházet; proti přezkoumání je mj. ČR). Zpravodajové nadto požadují, aby bylo možné se ve věci evropské občanské iniciativy obracet na ESD, aby podmínkou jejího uznání byly podpisy ze čtvrtiny členských zemí (Komise i Rada požadují třetinu) a aby se rovněž prodloužila doba sběru podpisů z navrhovaných 12 na 18 měsíců.

Předpokládaný další vývoj

Návrh klíčové zprávy výboru AFCO by měl být prezentován 8. 11. 2010. Výbor by o ní měl hlasovat 30. 11. 2010, plénum 15. 12. 2010.

Belgické předsednictví avizovalo, že bude usilovat o uzavření jednání návrhu do konce roku 2010. V tuto chvíli (kdy není jasné, jaké povahy budou pozměňovací návrhy EP) ale není možné říci, nakolik je to reálné.

Odkazy

Sankce za porušení rozpočtových pravidel v eurozóně dostávají trhliny

Proposal for a Council Regulation amending Regulation (EC) No 1467/97 on speeding up and clarifying the implementation of the excessive deficit procedure (COM(2010)522/2)

Proposal for a Council Directive on requirements for budgetary frameworks of the Member States (COM(2010)523)

Proposal for a Regulation on the effective enforcement of budgetary surveillance in the euro area (COM(2010)524)

Proposal for a Regulation on enforcement measures to correct excessive macroeconomic imbalances in the euro area (COM(2010) 525/2)

Proposal for a Regulation amending Regulation (EC) No 1466/97 on the strengthening of the surveillance of budgetary positions and the surveillance and coordination of economic policies (COM(2010)526)

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on the prevention and correction of macroeconomic imbalances (COM(2010)527)

Ani ne měsíc poté, co Komise uveřejnila balík 6 návrhů, jež by měly umožnit uvalení sankcí za porušení rozpočtových pravidel EU ze strany členských států, jež mají zavedenu měnu euro, dostal celý plán trhliny: Německo a Francie se bez předchozí konzultace s ostatními členskými státy na neformálním setkání 18. 10. 2010 v Deauville (na pozadí schůzky s ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem) shodly na vlastním (oproti stávajícímu stavu nepříliš odlišném) „řešení.

Pozadí

Návrhy Komise by měly revidovat dosavadní Pakt stability a růstu (zejm. nařízení č. 1466/97 a č. 1467/97), jenž fakticky požaduje plnění konvergenčních kriterií nezbytných pro přistoupení k eurozóně i po připojení k této měnové oblasti (v roce 2005 byl z podnětu Francie a Německa výrazně rozvolněn, a tak neplní svou funkci; více v příspěvku Institucionální záležitosti v září 2010).

Klíčové body

Komise navrhla, aby státy eurozóny, které překročí hranici ročního rozpočtového schodku ve výši 3 % HDP a/nebo nebudou viditelně (o 5 % za 3 roky) snižovat celkové zadlužení, jež by formálně nemělo přesáhnout 60 % HDP, zaplatily pokutu ve výši 0,2 % HDP. Francie s Německem ale požaduje, aby o sankcích rozhodovala v půlroční lhůtě nadvakrát Rada, tj. aby sankce nebyly „poloautomatické, ale spíše „politické.

Sankce by nezačaly platit bezprostředně poté, co bude zřejmé, že konkrétní stát uvedená kritéria porušuje, resp. neuplatnil by se až dodatečný korektiv v podobě kvalifikované většiny členských států, jež by mohla sankce zrušit. Rada by naopak nejprve hlasovala o tom, zda byla kritéria porušena. Dospěla-li by k pozitivnímu výsledku, měl by dotčený členský stát eurozóny 5 měsíců na realizaci nápravných opatření. Sankce by přišly na pořad dne až po druhém hlasování Rady, tedy pokud by daný členský stát nápravná opatření nerealizoval a/nebo by je realizoval nedostatečně a Rada by rozhodla stejně jako v prvním případě (tj. potvrdila by své původní hlasování).

Rada 19. 10. 2010 oproti popsanému postupu nakonec podpořila kompromis původního záměru Komise a pozdějšího návrhu Německa a Francie. V Radě by se mělo odehrát jen první hlasování, po půl roce by možnost uvalit sankce přešla „automaticky na Komisi (s možností Rady rozhodnutí Komise kvalifikovanou většinou zvrátit).

Na druhou stranu předseda Evropské rady Herman van Rompuy ve výstupu své pracovní skupiny „pro správu ekonomických záležitostí 21. 10. 2010 či plénum EP přijetím zprávy Pervenche Berès z výboru CRIS poměrem 501:67:50 a přijetím zprávy Dioga Feia z výboru ECON poměrem 468:61:45 (obě zprávy byly přijaty 20. 10. 2010) byli vůči Německu a Francii vstřícnější.

Nad rámec rozvolnění navržených pravidel se Francie a Německo shodly na tom, že budou prosazovat změnu Lisabonské smlouvy (ani ne rok poté, co vstoupila v platnost!), aby zajistily fungování tzv. záchranného fondu eurozóny i po roce 2013. Motivací ke změně smluv byla paradoxně také (nerealistická) snaha Německa dosáhnout možnosti odebrání hlasovacích práv v Radě, pokud příslušný členský stát neplní rozpočtová pravidla. Konkrétní návrh na změnu Lisabonské smlouvy by měl být předložen na jaře 2011 a měl by být podle Německa a Francie schválen do roku 2013.

Stav projednávání

Proti uvedeným posunům se vyslovila nejen řada členských států EU (mj. Nizozemsko, Finsko, Švédsko, Slovensko, zadlužená Itálie – pokud jde o změnu primárního práva; rozvolnění sankčního režimu jí podobně jako např. Polsku vyhovuje – a Belgie), ale i Komise, ECB.

Pozice ČR

ČR, ač se jí návrhy fakticky netýkají, neboť nemá zavedenu měnu euro, podporuje poloautomatické nebo automatické sankce a je proti myšlence, aby členské státy byly sankcionovány odebráním hlasovacích práv v Radě. Tj. spíše podporuje pozici Komise proti pozici Německa a Francie.

Předpokládaný další vývoj

Všechny návrhy v následujícím období projedná Rada a EP. Druhá z institucí by měla návrhy svých zpráv uveřejnit ve dnech 24.-25. 1. 2011.

Odkazy

Komise zveřejnila sdělení o revizi rozpočtu EU

Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee, the Committee of the Regions and the National Parliaments: „The EU Budget Review (COM(2010)700)

19. 10. 2010 Komise po téměř měsíčním odkladu zveřejnila sdělení týkající se revize rozpočtové politiky. Sdělení mělo identifikovat hlavní reformní kroky, které jsou dle Komise nutné pro rozpočtovou politiku EU v následujícím desetiletí.

Pozadí

Dokument měl být původně prezentován komisařem pro finanční plánování a rozpočet Januszem Lewandowskim již v září 2010 (více v příspěvku „Komise má zveřejnit zprávu o budoucnosti rozpočtové politiky EU po roce 2013).

Klíčové body a stav projednávání

Sdělení s názvem „Revize rozpočtu EU ve skutečnosti není konkrétním návrhem na revizi rozpočtové politiky, ale spíše jakousi úvahou o změnách, které by měly nastat při přípravě dalších finančních perspektiv po roce 2013.

Kritiku, která zaznívala z EP i v souvislosti s přípravou rozpočtu na rok 2011 a roky následující, odráží výzva z předloženého sdělení k tomu, aby byly následující finanční perspektivy flexibilnější a aby bylo možné pružněji je měnit v závislosti na měnících se okolnostech. Zároveň by ale měly nadále plnit stabilizační funkci, která jim byla dána již v druhé polovině 80. a na začátku devadesátých let v souvislosti s tzv. Delorsovými balíky. Měly by například zajišťovat stabilní prostředí pro investiční aktivity a dlouhodobou předvídatelnost ve výdajové politice.

Následující finanční perspektivy by dle sdělení měly zohledňovat i problémy vyvolané finanční a ekonomickou krizí v letech 2008-2009 a pamatovat na náročné projekty s očekávanou budoucí vysokou přidanou hodnotou, jako je ITER.

K nejočekávanějším pasážím sdělení bezesporu patřila část věnovaná možnostem reformy současného systému „vlastních zdrojů, založeného převážně na DPH a majícího méně než třetinový podíl na veškerých rozpočtových příjmech Společenství. Navrhované možnosti se podle očekávání týkají zavedení nových druhů daní: jednou z alternativ je zdanění finančního sektoru, další zdanění letecké dopravy, zdanění příjmů právnických osob či nějaká forma energetické daně. Nabízena je ale i možnost založit nový zdroj na celoevropském „výběru DPH či na výnosech, které přináší systém obchodování s emisními povolenkami. Sdělení přitom zdůrazňuje, že zavedení vlastních příjmů nemá sloužit k navýšení celkového objemu rozpočtu EU, ale k nahrazení dosavadního systému, v němž je příjmová stránka rozpočtu většinou sanována z „příspěvků členských států.

K nejdůležitějším otázkám přípravy nové finanční perspektivy pro období 2014-2020 mají patřit vedle zavedení nových vlastních příjmů především 3 palčivé problémy, které se týkají výdajové stránky rozpočtu. První z nich je očekávaný střet mezi členskými státy a institucemi EU o podobu reformy SZP. Druhou otázkou je budoucnost britského rabatu. Třetí problém potom představuje budoucnost strukturální politiky a kohezní politiky, která je spojena především s problémem nároků jednotlivých regionů na strukturální pomoc.

Pokud jde o otázku britského rabatu, sdělení se tomuto tématu v konkrétnějších obrysech vyhýbá. Hovoří pouze poměrně obecně o „korekčních mechanismech, které by měly být revidovány, a mělo by být rozhodnuto, zda je jejich používání nadále nutné a ospravedlnitelné. Pokud ne, měla by být tato praxe ukončena, nikoli však náhle, ale postupně.

V případě SZP by úspory měly vycházet z reforem, které by měly zmírnit nerovnováhu v přímých platbách a dále přesunout rozpočtové prostředky od podpory zemědělských příjmů k cílům, které se týkají ochrany životního prostředí a boje s klimatickými změnami.

Pokud jde o kohezní politiku, ta by podle sdělení „Revize rozpočtu EU měla být více propojena s cíli strategie Evropa 2020. Podpořit se tedy má její rozvojový charakter a především projekty zaměřené na boj proti sociálnímu vyloučení, zhoršování životního prostředí a podporu inovací a znalostní ekonomiky. Navrhovaným instrumentem jsou kontrakty mezi Komisí a členskými státy, které se mají týkat rozvoje a investic. Problematická je přitom otázka tzv. regionů v tranzici, které díky rozšiřování EU na východ přestávají spadat z hlediska HDP na hlavu do kategorie nejchudších regionů, jež mají nárok především na pomoc z Kohezního fondu a jsou zvýhodněny i v nárocích na prostředky ze strukturálních fondů.

Předpokládaný další vývoj

Publikace návrhu rozhodnutí ve věci vlastních zdrojů se ze strany Komise očekává spolu s dalšími konkrétními návrhy ohledně nové finanční perspektivy v červnu 2011.

V listopadu 2010 má být v souvislosti s reformami rozpočtové politiky zveřejněno i sdělení Komise týkající se budoucnosti SZP, které má nabídnout perspektivu až do roku 2020. Konkrétní legislativní návrhy týkající se období po roce 2013 by v resortu SZP měly být přijaty v červenci 2011.

Není bez zajímavosti, že již den po zveřejnění sdělení Komise k revizi rozpočtu EU, které obsahovalo i pasáže týkající se reforem SZP, následovala kritika zemědělské lobbistické organizace COPA-COGECA za to, že Komise upozaďuje v cílech rozpočtové reformy SZP ve prospěch ekologie a boje s klimatickými změnami.

Odkazy

EP neschválil škrty Rady v rozpočtu pro rok 2011, bylo zahájeno dohodovací řízení

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. října 2010 o postoji Rady k návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2011 – všechny oddíly

Jedním z nejdůležitějších bodů plenárního zasedání EP, které se konalo ve dnech 18.-21. 10. 2010 ve Štrasburku, bylo hlasování o návrhu usnesení na základě zprávy poslankyň Sidonie Jedrzewské a Helgy Trüpel týkající se návrhu rozpočtu pro rok 2011.

Pozadí

Vzhledem k platnosti Lisabonské smlouvy probíhala rozpočtová procedura nově bez dělby výdajů na tzv. povinné a nepovinné. EP tedy měl možnost navrhovat změny ve všech výdajových nadpisech a zapojení klíčových institucí (Komise, Rady a EP) fakticky odpovídalo spolurozhodovací proceduře.

Rada v srpnu 2010 přijala společnou pozici k návrhu rozpočtu pro rok 2011 vydanému Komisí. Rada požadovala oproti původnímu návrhu Komise v rozpočtových výdajích na rok 2011 škrty v řádu miliard eur, některé členské státy navíc kritizovaly i tyto úspory jako nedostatečné (ke kritikům patřily Rakousko, Dánsko, Finsko, Nizozemí, Velká Británie, Švédsko, tedy vesměs čistí přispěvatelé do rozpočtu EU, přidala se k nim ale i ČR jako jediný z nových členských států).

Hlasování pléna v říjnu 2010 předcházela v rámci EP debata týkající se nejen rozdílných názorů na výdajové priority. Důležitým sporným bodem byl celkový kontext debaty o reformě rozpočtové politiky EU a její podobě po roce 2013. Z jednání konference politických skupin EP, které se uskutečnilo 5. 10. 2010, vyplynula kritika EP především vůči Radě a Komisi za to, že v debatě o rozpočtu na rok 2011 nedostatečně berou v úvahu možnost revize stávající finanční perspektivy ještě před rokem 2013, resp. že by mělo dojít k propojení obou těchto debat.

V souvislosti s postojem Komise, která v září 2010 odložila zveřejnění sdělení o možných směrech reformy rozpočtové politiky, se navíc ke každoročním sporům o rozpočtové výdaje, tentokrát vyostřeným kvůli rovnoprávné pozici EP při schvalování všech výdajů, přidala i debata o možném budoucím zavedení nových „vlastních rozpočtových zdrojů. Dnes se více než 75 % na celkových příjmech rozpočtu EU podílí tzv. doplňkový zdroj zavedený v 80. letech 20. století, což de facto znamená, že výdaje EU majoritně financují členské státy podle výše svého HDP.

Klíčové body a stav projednávání

Požadavek EP na spojení obou problémů – hlasování o rozpočtu pro rok 2011 a debaty o střednědobých a dlouhodobých cílech rozpočtové politiky EU – potvrdilo hlasování výboru BUDG, k němuž došlo 7. 10. 2010. Výsledkem byl konečný návrh usnesení EP k rozpočtu 2011 pro říjnové plenární zasedání. Návrh usnesení doplnily navíc pozměňovací návrhy, které požadovaly revizi stávající finanční perspektivy pro období 2007-2013 a zahájení debaty o vlastních zdrojích pro rozpočet Společenství.

Výbor BUDG požadoval změnu výdajových stropů stávající finanční perspektivy, které podle něho neumožňují realizaci takových projektů, jako je strategie Evropa 2020, nebo i projektů zcela konkrétních, jako je mezinárodní projekt experimentálního termonukleárního reaktoru ITER. Tlak výboru BUDG byl směřován především ke Komisi; vůči Radě byl směřován požadavek otevření debaty o vlastních zdrojích.

Debata o podmínění přijetí rozpočtu revizí finanční perspektivy a reformou příjmové stránky téměř zastiňovala argumentaci o výdajích pro rok 2011. Ani zde se pozice EP a Rady (jako tradičně) neshodovaly. Výbor BUDG se shodl na zamítnutí většiny škrtů, s nimiž počítala Rada, a ve většině položek se přiblížil původním návrhům Komise.

V závazcích i platbách dokonce BUDG navrhoval mírně navýšit výdaje původně navrhované Komisí, a to především v nadpisu 1a (Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost), kam patří též podpora vzdělávání, výzkumu, inovací, podnikání, mobility a mládeže, jež EP deklaroval jako své rozpočtové priority. Vedle nadpisu 1 se EP střetl s úspornější variantou Rady i v nadpisu 4 (EU jako globální partner). Zde šlo především o zachování, či dokonce navýšení dosavadní podpory poskytované EU palestinské samosprávě.

Přesto zůstal návrh EP ve výdajových mantinelech původní finanční perspektivy 2007-2013; EP požadoval revizi rozpočtových stropů a jejich navýšení až pro roky 2012 a 2013.

Závěrečné usnesení přijaté plénem EP 20. 10. 2010 se nakonec sice přiklonilo k úsporám v rozpočtu EU, ale nepodpořilo škrty navrhované Radou. V nadpisu 1a EP podle schváleného usnesení požaduje finance navíc v řádu milionů eur, např. pro projekty celoživotního vzdělávání či inteligentní energie, toto navýšení však EP naopak navrhuje kompenzovat snížením rozpočtu pro projekt ITER, a to až o 47 mil. €. V nadpisu 1b, kam náleží kohezní politika a strukturální fondy, EP přidal novou položku týkající se strategie pro Baltské moře, v nadpisu 2 (Ochrana a řízení přírodních zdrojů), kam patří především SZP, EP podpořil další finance pro mléčný fond, pro životní prostředí v rámci programu LIFE + a také pro společnou rybolovnou politiku. V nadpisu 3, který zahrnuje oblast svobody, bezpečnosti a spravedlnosti (tedy otázky justice a vnitra) a občanství EU, EP podpořil navýšení výdajů pro program Daphne, který se týká boje proti násilí na ženách a dětech, pro program Mládež v akci a cca 1 mil. € navíc pro další podporu boje proti terorismu. V nadpisu 4 (EU jako globální partner) jde o již zmíněnou pomoc Palestině, která má být ale kompenzována úsporami v jiných programech.

Předpokládaný další vývoj

Vzhledem k výsledku hlasování pléna EP bylo nutné ustavit dohodovací výbor složený ze zástupců EP a Rady (za aktivní účasti Komise). Výbor zahájil činnost 27. 10. 2010 a na nalezení přijatelného kompromisu ohledně výsledné podoby rozpočtu má 21 dnů.

V případě dohody v rámci smírčího řízení by měla být kompromisní podoba rozpočtu pro rok 2011 schválena v listopadu 2010. Pokud by dohodovací výbor nedospěl ke kompromisu a pokud by rozpočet do konce roku 2010 nebyl schválen, následoval by režim rozpočtového provizoria, který umožňuje každý měsíc využívat v rámci jednotlivých rozpočtových kapitol maximálně 1/12 výdajů plánovaných pro předchozí rozpočtový rok. EU by tak musela pracovat s financemi pro rok 2010, což by se podepsalo především na aktivitách, pro jejichž spuštění bylo nutné mimořádně přizpůsobovat rozpočet pro loňský rok (jde hlavně o EEAS). Taková situace nastala naposledy v 80. letech, v roce 1980 a 1985, kdy se integrační proces snažil překonávat tzv. eurosklerózu a neutěšenou rozpočtovou situaci oživily až tzv. Delorsovy balíky.

EP však naznačil, že je ochoten ustoupit Radě ohledně navýšení výdajů rozpočtu pro rok 2011 pod podmínkou, že Rada otevře debatu o nových rozpočtových zdrojích v souladu se sdělením Komise o revizi rozpočtu EU publikovaným 19. 10. 2010. Komise by potom měla provést revizi výdajů stávající finanční perspektivy a zohlednit nové kompetence, které EU získala Lisabonskou smlouvou.

Z toho vyplývá, že současné dohodovací řízení chce EP především využít jako donucovací prostředek pro Radu a Komisi, aby s ním zahájily debatu o těchto citlivých otázkách. Jde zejména o pozici Rady a členských států, pro které je problém zavedení nových příjmových zdrojů poměrně kontroverzní otázkou.

Odkazy

EP nakonec přijal legislativu potřebnou pro zahájení činnosti Evropské služby pro vnější činnost

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. října 2010 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství, s ohledem na Evropskou službu pro vnější činnost

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. října 2010 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění služební řád úředníků Evropských společenství a pracovní řád ostatních zaměstnanců těchto společenství

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. října 2010 o postoji Rady k návrhu opravného rozpočtu Evropské unie č. 6/2010 na rozpočtový rok 2010, oddíl II – Evropská rada a Rada, oddíl III – Komise, oddíl X – Evropská služba pro vnější činnost

Vedle hlasování o postoji EP k návrhu rozpočtu na rok 2011 náleželo k nejdůležitějším bodům říjnového plenárního zasedání ve Štrasburku hlasování o legislativních změnách spojených s fungováním Evropské služby pro vnější činnost (EEAS). Jednalo se o změny týkající se finančního nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství s ohledem na EEAS, změny služebního a pracovního řádu úředníků a ostatních zaměstnanců Evropského společenství a o usnesení ve věci návrhu opravného rozpočtu na rok 2010. Výsledek hlasování měl definitivně otevřít cestu pro zahájení činnosti EEAS.

Pozadí

Již na plenárním zasedání v červenci 2010 EP schválil zprávu Elmara Broka týkající se návrhu rozhodnutí Rady zakládajícího organizaci a fungování EEAS, který představila vysoká představitelka EU pro SZBP Catherine Ashton. Zpráva se týkala obecných organizačních záležitostí spojených s vytvořením EEAS (organizační struktura, odpovědnost jiným institucím atd.; více v příspěvku „EP nakonec schválil zprávu o Evropské službě pro vnější činnost).

EP měl v těchto záležitostech pouze konzultační pravomoc, jeho pozice však byla značně zviditelněna poté, co dával najevo nespokojenost týkající se zejména rozpočtových otázek a otázek kontroly činnosti EEAS. Až v červnu 2010 byla dojednána kompromisní dohoda mezi zástupci španělského předsednictví, Komise, EP a Ashton, která obsahovala některé ústupky EP (např. politickou a rozpočtovou odpovědnost EEAS EP, vytvoření specifické struktur zabývající se lidskými právy na úrovni vedení i delegací EEAS apod.; více v příspěvku „Bylo dosaženo politické dohody o Evropské službě pro vnější činnost).

Na podzim 2010 mělo potom proběhnout ještě hlasování EP o oddělených návrzích, které se týkají změn zaměstnaneckých a rozpočtových otázek spojených s EEAS. Zde již EP měl spolurozhodovací pravomoc. Ještě před samotným hlasováním pléna EP se však objevily problémy, které se týkaly slyšení osob jmenovaných na klíčové diplomatické posty v rámci EEAS před výbory EP. Jednalo se především o otázku, zda mají tato slyšení probíhat za zavřenými dveřmi, či zda mohou být veřejná. Zástupci EP navíc opakovaně upozorňovali na problémy národnostní i genderové (ne)vyváženosti u klíčových pozic v rámci EEAS.

V té souvislosti se objevily obavy, že tyto problémy nepříznivě ovlivní očekávané hlasování pléna, které by tak mohlo být odloženo až na listopad 2010, což by z největší pravděpodobností ohrozilo plán Ashton zahájit činnost EEAS ke dni prvého výročí vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, tedy k 1. 12. 2010. Opět se potvrdilo, že proces kreace EEAS je zajímavý nejen z hlediska významu tohoto nového institutu, ale především z hlediska toho, jakým způsobem ovlivňoval vztahy mezi EP a úřadem vysoké představitelky EU pro SZBP.

Klíčové body a stav projednávání

Poté, co se mezi Radou a EP podařilo vyjasnit otázky týkající se nejen financování, ale také složení EEAS, hlasovalo plénum o usneseních týkajících se finančních otázek spojených s činností EEAS, změn služebního řádu i rozpočtových souvislostí zřízení EEAS 20. 10. 2010.

Nejdéle projednávanou otázkou, která se objevila i při diskusi pléna, bylo národnostní složení úředního sboru, který se má podílet na činnosti EEAS, což se projevilo nejen ve sporu mezi Ashton a EP, ale také mezi vysokou představitelkou EU pro SZBP a členskými státy. Ashton odmítla kvóty, které prosazovali zástupci nových členských zemí. Až 18. 10. 2010 proto výbor JURI potvrdil znění kompromisu, podle kterého o obsazení funkcí v EEAS má rozhodovat výhradně profesní způsobilost, mají však být přijata opatření, která by podpořila zvýšení počtu přihlášek od žen a od občanů těch zemí, které jsou v EEAS podreprezentovány.

Plénum EP nakonec 20. 10. 2010 potřebné legislativní změny týkající se finančních a personálních záležitostí – a s tím souvisejících modifikací rozpočtu pro rok 2010 – schválilo velkou většinou.

Předpokládaný další vývoj

Dle tiskové zprávy EP se Ashton pokusila rozptýlit poslední pochybnosti o personálních otázkách tím, že se zavázala provést do roku 2013 revizi toho, zda dochází ke zlepšování situace a k vyrovnávání zastoupení členských států mezi úředníky EEAS, zda jsou zohledňovány rovné příležitosti, a že se zasadí o změnu některých personálních požadavků, které mají diskriminovat ženy či občany nových členských států.

Po schválení potřebné legislativy již EEAS může zahájit svoji činnost. Postupně se začala utvářet i její personální struktura. Výkonným generálním tajemníkem EEAS, tedy „pravou rukou Ashton, se má stát bývalý francouzský velvyslanec v USA Pierre Vimont. Bruselská centrála má zastřešovat cca 130 zahraničních delegací.

Odkazy

Hlavní téma říjnové Evropské rady: Budou změny Lisabonské smlouvy?

Závěry Evropské rady, 28. a 29. října 2010, Brusel

Summitu konanému ve dnech 28.-29. 10. 2010 dominovalo kontroverzní téma možných změn Lisabonské smlouvy v souvislosti s posilováním kontroly EU nad ekonomickými politikami členských států a ustavením krizového mechanismu, k němuž by mělo dojít nejpozději od roku 2013.

Pozadí

Vše začalo návrhem německé kancléřky Angely Merkel a francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho na posílení stability eura a sankcionování zemí, které nerespektují dodržování konvergenčních kritérií týkajících se výše vládního dluhu (rozpočtového schodku) a celkového deficitu veřejných financí (viz výše). Následovala myšlenka zaštítit tato nová pravidla včetně sankčních mechanismů jejich ukotvením v primárním právu, což by ovšem vyžadovalo revizi Lisabonské smlouvy.

Sarkozy původně nebyl zcela nakloněn změnám smlouvy, která byla přijímána v komplikovaném ratifikačním procesu. Německo zastupované Merkel naopak prosazovalo jasná a přísnější pravidla a sankce, včetně eventuelního pozastavení hlasovacích práv dotčeného státu, který se v rámci eurozóny dlouhodobě dopouští porušování konvergenčních kritérií. Dle Merkel by to mělo zabránit opakování řeckého případu, v němž dlouhodobě docházelo k porušování pravidel Paktu stability a růstu.

18. 10. 2010 nejvyšší představitelé Francie a Německa podepsali společné prohlášení, v němž se již hovoří o změnách Lisabonské smlouvy. Zatímco Sarkozy částečně ustoupil v otázce změn primárního práva, Merkel přislíbila přehodnotit otázku mechanismu rozhodování o aplikaci sankcí. Prohlášení vyvolalo nesouhlasné reakce především v EP, ale i u některých členů Komise. Myšlenka změn smlouvy se jevila jako radikální i z pohledu většiny členských států.

Klíčové body a stav projednávání

Zasedání Evropské rady se zabývalo v první řadě doporučeními pracovní skupiny pro správu ekonomických záležitostí, která byla složena z ministrů financí. Zprávu prezentoval předseda Evropské rady Herman van Rompuy. Zpráva navrhla nový rámec pro řízení krizí v oblasti ekonomického pilíře HMU.

Změny mají zahrnovat rozšířený dohled nad ekonomickými politikami členských států, prohloubení koordinace a posílení institucí EU. V souladu s legislativními návrhy Komise zveřejněnými již 29. 9. 2010 (viz výše) je doporučováno zavedení mechanismu sankcí, které mají postihovat státy dlouhodobě porušující kritéria v oblasti zadlužení rozpočtů a veřejných financí (více v příspěvku „Komise chce sankce za porušení rozpočtových pravidel v eurozóně). Zpráva pracovní skupiny se však explicitně nezmiňovala o nutnosti změn Lisabonské smlouvy.

Závěry říjnové Evropské rady navzdory složité debatě, která odrážela různé postoje členských států jak k samotné faktické reformě ekonomického vládnutí v EU, tak k myšlence změn Lisabonské smlouvy nakonec potvrzují, že členské státy se shodly na požadavku zásadní změny, která by umožnila čelit výzvám spojeným s proběhnuvší finanční krizí. Měl by být zřízen stálý krizový mechanismus využitelný i v období po roce 2013. Vyjasněno zatím není, zda se na něm budou podílet pouze členské státy eurozóny, nebo všichni členové EU.

Pokud jde o samotnou Lisabonskou smlouvu, mělo by se jednat jen o omezené úpravy, které by zajistily posílení finanční disciplíny v eurozóně a napomohly vytvoření stálého fondu pro pomoc v nouzi členským státům eurozóny. Za úsilím, aby případné změny smlouvy nebyly zásadního charakteru, stojí snaha zajistit, aby tyto změny bylo možné přijmout tzv. zjednodušeným postupem pro změnu smluv, aby nebylo nutné opakování ratifikačního procesu a referend o Lisabonské smlouvě.

Tento zjednodušený postup, jejž popisuje článek 48 Smlouvy o EU revidované Lisabonskou smlouvou, nevyžaduje svolání Konventu ani mezivládní konference. Na základě tohoto postupu může kterýkoli členský stát, EP či Komise předložit Evropské radě návrhy na změnu ustanovení 3. části Smlouvy o fungování EU, která se týká vnitřních politik a činností Unie. Evropská rada o těchto změnách rozhoduje jednomyslně, po konzultaci s EP a Komisí, v případě institucionálních změn v měnové oblasti i po konzultaci s ECB. I takovéto změny však musí schválit členské státy v souladu se svými ústavními předpisy a především tyto změny nesmí rozšiřovat pravomoci svěřené Unii.

Je tedy otázkou, jak tyto změny budou muset být formulovány, aby bylo možné využít zjednodušený postup změn, a také jak se k přijetí těchto změn (v souladu s jejich ústavními předpisy) postaví členské státy. V případě zjednodušeného postupu přijímání změn by například nebylo myslitelné přijmout tímto způsobem změnu, která by umožňovala pozastavit hlasovací práva členskému státu v případě nedodržování konvergenčních kritérií, jak se o tom původně uvažovalo v německo-francouzském „tandemu.

Pozice ČR

Český premiér Petr Nečas hovořil v případě změn primárního práva, které by vyžadovaly novou ratifikaci smlouvy, o možnosti uspořádání referenda. Podobnou možnost zmiňovali například i zástupci Velké Británie, případně Nizozemí.

ČR má navíc stále „ve hře výjimku z platnosti Listiny základních práv EU, která byla dojednána v roce 2009 na Evropské radě, prozatím ale ještě není součástí Lisabonské smlouvy. Tou by se podobně jako ústupky vyjednané pro Irsko před konáním druhého referenda o Lisabonské smlouvě mohla stát až při revizi textu samotné smlouvy (prozatím se ale uvažovalo o tom, že vhodnou příležitostí bude změna primárního práva, k níž dojde při vstupu Chorvatska do EU).

Předpokládaný další vývoj

Změny Lisabonské smlouvy a konkrétní rozhodnutí ohledně podoby krizového mechanismu mají být projednávány na dalším summitu v prosinci 2010, kde má detaily návrhů řešení zástupcům členských států tlumočit předseda Evropské rady van Rompuy.

Odkazy

Týden v EU od 28. listopadu do 4. prosince

Úvodník Kulatý stůl Národního konventu o EU Balíček k oběhovému hospodářství Strategie EU v oblasti globálního zdraví Doporučení Národního plánu obnovy Maďarska Zasedání Rady pro mládež avzdělávání Zasedání Rady pro…

NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY

Comments Box SVG iconsUsed for the like, share, comment, and reaction icons

🧑‍⚖️ Co přesně znamená Rule of Law neboli právní stát? Podle čeho se pozná, že žijeme v dobře fungujícím právním státě?

🇪🇺🎧 Odpovědi na tyto a další otázky dostanete od ministra pro evropské záležitosti @MikulasBek v podcastu BEK LADÍ EVROPU ⤵️

https://euroskop.cz/2022/12/06/bek-ladi-evropu-rule-of-law-pravni-stat/

Načíst více...

ODBĚR NOVINEK

Přihlaste se k odběru novinek! Pravidelně obdržíte email s nejnovějšími informacemi o aktuálním dění.