Hana Chuka, Euroskop, 23. července 2010
Východoevropská politická scéna má novou alianci. Poslední evropský diktátor Alexander Lukašenko si v mediální válce proti Kremlu podal ruku s gruzínským vůdcem a bojovníkem za svobodu, Michailem Saakašvilim. Ačkoli bývalý předseda běloruské obdoby JZD a absolvent práv na Kolumbijské univerzitě tvoří na první pohled velmi pochybný pár, zdá se, že nedávná ekonomická spolupráce a nově nalezená proevropská orientace jejich svazek, na jehož počátku stála společná nevraživost vůči Rusku, pevně semkla.
Kmotříček se zlobí
Rusko tento měsíc vypálilo první salvu, když veřejnoprávní televize NTV odvysílala dokument s názvem „Kmotříček. Jak poznamenává The Guardian, film pojednávající o tom, kterak hlavní hrdina odstraňuje své politické protivníky, paroduje nejen slavnou mafiánskou sérii Marlona Branda, ale zároveň i přezdívku, které se Lukašenko těší ve své rodné domovině. Kmotříček nelenil a na revanš povolal gruzínského prezidenta, který v poněkud servilním interview na běloruské státní televizi ostře zkritizoval Moskvu za invazi do Jižní Osetie před dvěma lety. Tak došlo ke spolupráci šampióna demokracie, který přirovnal svou kavkazskou republiku k „vatře svobody s diktátorem, který zlikvidoval opozici a zmanipuloval domácí volební systém.
Jak k celé události poznamenává ruský politolog Vladimír Žarikin, „ačkoli se zájmy obou lídrů vzácně shodují, nové spojenectví budí dojem spíše krátkodobé účelové romance, než dlouhodobého vztahu.
Rusko-běloruské vztahy jsou opět na bodu mrazu. Za jejich ochladnutí může nejen poslední plynová krize, ale i účelové spojenectví Běloruska s Gruzií (Reprofoto)
Impérium vrací úder
Saakašviliho výstup v době plynových válek s Běloruskem Moskvu nenadchl. Tím spíše, když v zápětí následoval druhý zásah, ve kterém běloruská média využila ruského opozičního politika Borise Němcova k sepsání kritického komentáře o premiéru Vladimiru Putinovi. Němcovův pamflet se minulý měsíc nevyhnutelně dostal i do Ruska, kde neunikl konfiskaci federální bezpečností. Jak píše nezávislý gruzínský deník Georgiandaily, Kreml hozenou rukavici přijal, když na oplátku pozval prominentní členy běloruské opozice do Moskvy na setkání s nejvyššími státními činiteli. Rebelující Bělorusko odmítlo poslušnost i v otázce Jižní Osetie a Abcházie a své občany nyní nabádá, aby při návštěvě těchto území používaly výhradně gruzínské koridory a následovaly tamní zákony.
Lukašenkovo okno do Evropy
K velké nelibosti Ruska to byl právě českým předsednictvím iniciovaný projekt Východního partnerství, který svedl Bělorusko a Gruzii poprvé dohromady. Lukašenkovy současné ambice ale zřejmě sahají ještě dál – v nedávném rozhovoru například požádal Javiera Solanu, zda by Evropská unie nemohla v roli finančního patrona Minsku nahradit Moskvu. Vypadá to ale, že nezůstane jen u politické solidarity. Minulý týden oznámila běloruská vláda začátek bilaterálního vyjednávání mezi Minskem a Tbilisi, ve kterém se obě strany dohodly na zintenzívnění stávající ekonomické spolupráce, jejíž obrat podle regionálního portálu Vestnik Kavkaza činil už za loňský rok přes 49 milionů dolarů. Předmětem obchodu je hlavně zemědělský export, ve kterém dominují gruzínská vína a běloruské mléčné výrobky, které ruský trh už několikrát odmítl přijmout, naposledy v souvislosti s plynovou krizí.
Otázkou zůstává, jak dlouho slibně započaté spojenectví vydrží. Fakt, že obě země letos v květnu oznámily koordinaci pozic v rámci Východního partnerství, signalizuje možnou další spolupráci. Pak-li že bude úspěšná, může alespoň z části zbořit dosud přetrvávající dojem, že bělorusko-gruzínská aliance je jen pouhým produktem momentální rebelie Minsku vůči Moskvě.
Autor: Hana Chuka, EUROSKOP