Michal Klíma, Hospodářské noviny, 21. srpna 2008
Spasibo bolšóje, braťja zachvátčiki, spasibo bolšóje nikagdá nězabuděm, zpíval Karel Kryl před čtyřiceti lety. Tehdy se zdálo, že není samozřejmější pravdy. Češi a Slováci byli zajedno v odporu proti vojenské intervenci Varšavské smlouvy, naplánované a vedené ruskými komunisty. Stejně jako o dvacet let dříve, po komunistickém převzetí moci, vzhlíželi lidé k západním demokraciím a marně doufali, že snad odtud přijde pomoc. Nepřišla.
O původu ruského kapitálu
Museli jsme prožít dvě desetiletí pod sovětskou okupací. Západ nám však pomáhal tak, jak to studená válka umožňovala. Především podporou svobodných médií – rozhlasového vysílání a exilových časopisů. Hlas Ameriky neposlouchala jen hrstka disidentů, ale v devět večer prostupovala jeho znělka Yankee Doodle zdmi domů po celé zemi. Díky Americe, Anglii, Německu a dalším státům, které ze svých rozpočtů platily vysílání v češtině a slovenštině, byli jsme informováni o tom, jak funguje svobodný svět a získávali jsme i informace o dění doma, které komunistická cenzura tajila.
Zapomněli jsme na to? Když na Václavském náměstí vidíte na místě, kde se na protest proti sovětské okupaci upálil Jan Palach, stánek propagandistů bojujících proti tomu, aby u nás Spojené státy směly mít radarovou základnu pro svou i naši obranu, neubráníte se myšlence, že jsme zapomněli.
Zapomněli jsme na to, jak jsme v pětačtyřicátém toužili, aby Američané překročili smluvenou demarkační čáru mezi Plzní a Prahou. Přáli jsme si, aby o tři roky později přišli zachránit naši demokracii a v osmašedesátém, aby zasáhli proti ruské intervenci. Tehdy jsme o americké obraně snili. Dnes, když nám ji Američané nabízejí, označují ji zastánci zájmů někdejších agresorů za agresi.
Ale těm tankům říkám díky, mně srpen hlavu nepoplet, porazili jste bolševíky za pouhých jednadvacet let, zpíval triumfálně Jiří Dědeček po listopadu 1989. Komunistické ideály opravdu porazila sovětská intervence, ale ruské imperiální zájmy zůstaly.
Bohumil Doležal nedávno položil provokující otázku: Proč dneska, v nesrovnatelně lepší situaci než v roce 1968, pracujeme na tom, abychom došli ke stejně špatným koncům? Naše ekonomika se otevírá ruskému kapitálu, ruští podnikatelé získávají vliv na klíčové sektory hospodářství. Nejde přitom o antiruskou xenofobii. Jde o to, že v Rusku je zcela prokazatelně kapitál přímo propojen s politickými kruhy, které jej využívají pro své mocenskopolitické zájmy.
Moc je pochopitelně propojená s armádou, která se nikdy nevyrovnala se ztrátou kontroly nad naší částí Evropy. Víc, než kdekoliv jinde bychom tedy u nás měli být ostražití, kdo stojí za firmami, které u nás podnikají.
Nedávná diskuse vyvolaná prodejem vydavatelství Economia ukázala, že stát nemá efektivní mechanismy, jimiž by zabránil, aby například tak klíčový sektor, jakým jsou média, nebyl ovládnut investory, sledujícími zájmy, které jsou v rozporu s existenčními zájmy českého státu.
A opět – ruský kapitál v médiích není totéž jako německý, švýcarský či americký. Zatímco v Německu, ve Švýcarsku či v USA se sdělovací prostředky těší úplné svobodě a tvoří účinnou součást demokratického systému, v Rusku jsou média plně pod kontrolou oligarchů spolupracujících s vládní mocí. Nezávislá média byla postupně podrobena této kontrole. A tak zatímco západní vydavatelé u nás prokazatelně žádné nebezpečí nepředstavují, ruský kapitál představuje objektivní hrozbu!
Aspekty věčnosti
Výročí srpnové intervence by nemělo vést jen k historickým reminiscencím. Mělo by především připomenout, že historie se může opakovat, budeme-li lhostejní k obraně ve chvíli, kdy je možná.
O svobodu nemusíme přijít jen vojenským vpádem během jedné noci, ale i postupně během let uvolňováním ekonomického prostoru firmám s podezřelým a nejasným vlastnictvím nebo přímo kapitálově propojeným s ruskými oligopoly. Komunisté věřili ve věčné spojenectví se Sovětským svazem. To se sice nepotvrdilo, ale ruské imperiální zájmy aspekt věčnosti zjevně vykazují. Těm, kdo zapomínají příliš rychle, to Rusko připomíná čas od času vojenskou agresí. Teď právě v Gruzii.
Naše svoboda není jednou provždy zajištěná. Nebuďme lhostejní k tomu, jak postupně, krok po kroku, získávají u nás vliv síly, které sledují zájmy prospěšné našim někdejším srpnovým okupantům.
Autor: autor je generálním ředitelem vydavatelství Economia