Kapitola 13: Sociální politika a zaměstnanost

12.05.2008
Podmínky přistoupení České republiky k EU uzavřené na kodaňském summitu EU v prosinci roku 2002, Kapitola 13: Sociální politika a zaměstnanost

Jedním ze základních rysů Evropy ve srovnání s ostatním vyspělým světem je její sociální model, založený na principu solidarity. Volné působení tržních sil s sebou přináší i negativní sociální důsledky. Občané EU se však mohou spolehnout na to, že pro případy těchto negativních důsledků jsou v jejich zemích vytvořeny záruky sociální ochrany a pomoci. Státy Unie jsou totiž přesvědčeny, že silná tržní konkurence mezi podniky je nutná pro zvyšování produktivity a hospodářský růst, ale zároveň je pro rozvoj stabilní, prosperující a soudržné společnosti nezbytná solidarita mezi občany, regiony a zeměmi Unie.

Cílem evropské politiky zaměstnanosti a sociální politiky je zajiš?ovat přiměřenou životní úroveň pro všechny občany. Sociální politika je významně ovlivněna kulturou a tradicí jednotlivých států, proto nesou hlavní zodpovědnost za provádění politiky zaměstnanosti a sociální politiky členské státy. Evropská unie ale také aktivně ovlivňuje sociální politiku jednotlivých členských států, a to různými způsoby: v některých oblastech stanovuje minimální standardy chránící snadno zranitelné jedince a skupiny obyvatel (např. ochrana zaměstnanců v pracovněprávních vztazích stanovením pracovních podmínek a podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ochrana zaměstnanců a příslušníků etnických menšin proti diskriminaci apod.), v jiných podporuje spolupráci a výměnu zkušeností mezi jednotlivými státy (např. politika zaměstnanosti, boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení nebo reformy důchodových systémů) a konečně podporuje národní politiky zaměstnanosti a sociální soudržnosti také finančně z Evropského sociálního fondu.

V současné době je nejzávažnějším ekonomickým a sociálním problémem téměř všech států Evropy vysoká nezaměstnanost. Některé skupiny obyvatel, např. absolventi škol, ženy s malými dětmi, osoby se zdravotním postižením, starší osoby či etnické menšiny, jsou jí navíc zvláště postiženy. Snahou EU je zajistit více pracovních míst, a to zejména pro znevýhodněné skupiny. Pozornost je však věnována nejen zvyšování počtu pracovních míst, ale i zvyšování jejich kvality.

Politika zaměstnanosti je především záležitostí jednotlivých států, Unie podporuje mezinárodní výměnu zkušeností a koordinuje národní politiky zaměstnanosti tak, aby byly zaměřeny na dosažení společně dohodnutých cílů, které Unie každoročně stanovuje. Výraznou pomocí je pak podpora programů a opatření národních politik zaměstnanosti finančními prostředky z Evropského sociálního fondu. Mezi hlavní priority politiky zaměstnanosti EU patří například prevence dlouhodobé nezaměstnanosti, zvyšování motivace pracovat, podpora podnikání, boj proti nelegálnímu zaměstnávání, investování do lidských zdrojů apod.

Cílem EU je dále zajistit zaměstnancům důstojné pracovní podmínky, chránit jejich práva, zdraví a bezpečnost při práci. Oblast pracovního práva a ochrany zdraví a bezpečnosti při práci je především záležitostí jednotlivých států, ale snaha prosadit ve všech státech alespoň minimální požadavky na pracovní podmínky, zdraví a bezpečnost vedla k postupnému zvýšení regulace této oblasti prostřednictvím řady směrnic.

Celkově se otázkami pracovního práva zabývá asi 30 směrnic, které se týkají zejména následujících okruhů: ochrana zaměstnanců proti diskriminaci z důvodu pohlaví, zdravotního postižení, věku, náboženského přesvědčení, etnického původu, sexuální orientace, z důvodu zaměstnání na dobu určitou či částečný pracovní úvazek, úprava pracovní doby a dovolené, ochrana matek a mladistvých při práci, ochrana zdraví a bezpečnosti pracovníků, ochrana pracovníků při převodech vlastnictví podniku, před hromadným propouštěním a před platební neschopností zaměstnavatele nebo právo zaměstnanců na informace.

Řešení sociálních problémů vyžaduje společné úsilí všech partnerů. Proto je evropská politika zaměstnanosti a sociální politika prováděna nejen ve spolupráci jednotlivých států, ale ve spolupráci s regionálními a místními orgány a nevládními organizacemi. Významnou úlohu při tvorbě a provádění politiky zaměstnanosti a sociální politiky v Unii hrají sociální partneři, tedy zaměstnavatelské organizace a odbory. Na základě Dohody o sociální politice z roku 1992 se odbory a organizace zaměstnavatelů staly zvláštními poradci evropských institucí a Smlouva o ES změněná Amsterodamskou smlouvou z roku 1997 jim poskytla oprávnění spolurozhodovat. Se sociálními partnery jsou tedy konzultovány všechny významné dokumenty z oblasti zaměstnanosti a sociální politiky a navíc se mohou sami aktivně zapojit do přípravy nových opatření. Pokud nyní sociální partneři dospějí ke společné dohodě o určité otázce, mohou tuto dohodu předložit institucím EU a ta se pak může stát součástí komunitárního práva.

Hlavním nástrojem Unie pro financování opatření ve výše uvedených oblastech je Evropský sociální fond (ESF). ESF je jedním ze čtyř tzv. strukturálních fondů EU, jejichž společným cílem je snižování rozdílů v životní úrovni mezi lidmi a regiony. O využití prostředků z ESF rozhodují jednotlivé státy, jejich využití však musí být řádně řízeno a kontrolováno. Programy financované z ESF musí rovněž odpovídat společně stanoveným prioritám.

Shrnutí

Tato velmi rozsáhlá kapitola je věnována zejména

  • pracovnímu právu
  • rovnému zacházení mužů a žen
  • ochraně zdraví a bezpečnosti při práci
  • sociálnímu dialogu, zaměstnanecké politice
  • sociální ochraně a
  • protidiskriminační politice

Sociální politika ČR sleduje stejné cíle jako sociální politika EU a v dané oblasti tedy nedojde vstupem do EU k zásadním změnám. Česká republika postupně reformuje systém sociální ochrany tak, aby odpovídal měnícím se ekonomickým, sociálním a demografickým podmínkám a dostupným zdrojům

Četnými novelizacemi rovněž prošla pracovně-právní legislativa s cílem posílit právní postavení pracovníků. Důležitá pozitiva přinese slučitelnost české legislativy s acquis v oblasti ochrany zdraví a bezpečnosti při práci, zejména pokud jde o předcházení pracovním úrazům a chorobám.

Současné myšlenkové trendy v Unii svědčí o dále rostoucím významu společných politik v sociální sféře v evropské integraci.

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality