Občanství Evropské unie je jedním z důležitých pojmů, který přinesla
Smlouva o Evropské unii
(Maastrichtská smlouva). Následně
Amsterodamská smlouva ještě dále prohloubila práva občanů EU. Občanství Unie je
zakotveno v článku 17 Smlouvy o založení ES: „Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem
Unie. Občanství Unie nenahrazuje, nýbrž doplňuje státní příslušnost
členského státu„.
Dalším důležitým článkem, který se týká občanství EU je čl. 18, který říká,
že každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území
členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených v této
smlouvě a v předpisech přijatých k jejímu provedení. V čl.
12 je pak zakotven tzv. princip nediskriminace, což znamená, že
v rámci předmětu úpravy smlouvy je zakázána diskriminace z důvodů
státní příslušnosti.
Občanství EU je vždy odvozováno od občanství některého členského státu a
vlastně rozšiřuje toto státní občanství o nově přiznaná občanská práva.
Také občané s dvojím občanstvím, z nichž alespoň jedno je
občanstvím členského státu Unie, jsou občany EU a mají z toho
vyplývající práva. Je však třeba poznamenat, že udělení či přiznání
občanství konkrétního členského státu je vždy výhradně v kompetenci
tohoto státu – je definováno v národní legislativě.
Pro lepší zážitek z našich stránek používáme cookies. Pokud si myslíte, že je to v pořádku, klikněte na „Přijmout vše“. Kliknutím na „Nastavení“ si také můžete vybrat, jaké soubory cookies chcete.
Přečtěte si naše zásady používání souborů cookies