Jednou ze základních zásad je, že občan EU je pojištěn v zemi, v níž vykonává svou pracovní činnost. To platí pro zaměstnance i samostatně výdělečně činné osoby (a to i v případě, kdy bydlí na území jiné země nebo když jejich firmy nebo zaměstnavatelé mají sídlo v jiném členském státě).
V kterékoli době se na vás vztahují právní předpisy pouze jediného státu.
Právní předpisy sociálního zabezpečení země, v níž je občan pojištěn, zpravidla zaručují stejná práva a povinnosti, jaké mají státní příslušníci této země. To znamená, že nároky na dávky nemohou být zamítnuty pouze z důvodu, že žadatel není státním příslušníkem daného státu.
Stejné pravidlo platí také pro práci ve Švýcarsku, Lichtenštejnsku, Norsku, Islandu a Velké Británii, ačkoliv nejsou členy EU.
Více o práci v jiném státě EU a zdravotním pojištění naleznete na tomto odkaze.
K zabezpečení dostatečné sociální ochrany při migraci do jiného členského státu EU slouží ustanovení Unie o sociálním zabezpečení, která jsou obsažena v Nařízeních Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004 a č. 987/2009. Klíčovými principy koordinačních předpisů jsou: rovnost nakládání, aplikace právního řádu vždy jen jednoho státu, sčítání dob pojištění a export dávek do zahraničí.
Ustanovení EU chrání osoby, které jsou státními příslušníky členských států EU (také EHP a Švýcarska) či jejich rodinnými příslušníky (případně i jejich pozůstalými).
Oblasti na něž se ustanovení vztahují, neboli věcný rozsah koordinace.
Předpisy EU o sociálním zabezpečení se týkají všech národních právních předpisů členských států, jejichž předmětem jsou:
Další informace a odkazy
Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR