Pracovník – rezident na území Evropské unie

Pokud cizinec ze třetí země žije v některé členské zemi dostatečně dlouhou dobu (základní stanovená doba 5 let nepřetržitého pobytu na území), může požádat o vystavení povolení k trvalému pobytu. Při kladném vyřízení žádosti vlastně získá statut rezident na území EU.

Avšak ani občan s přiznaným postavením rezidenta na území EU, nebude při odchodu za prací do jiné členské země „ušetřen“ povinnosti žádat o pracovní povolení. Tato věc vychází ze Směrnice 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003, o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty. Rezidentům jsou ve směrnici přiznána silnější práva, než jiným občanům třetích zemí, nicméně ani tato směrnice neodstraňuje zcela všechny bariéry a nestaví práva rezidentů jaksi zcela na roveň vlastním občanům EU.

Dlouhodobě pobývajícím rezidentům je totiž přiznáno zcela rovné zacházení jako státním příslušníkům členského státu pouze v tomto státě, kde bylo rezidentství uděleno. Například rezident v Německu bude mít tamtéž volný přístup k zaměstnání, nemusí si vyřizovat pracovní povolení. Avšak při změně státu zaměstnání a pobytu (například do ČR) je nutné zažádat o vydání pracovního povolení, přičemž skutečnost, že je rezidentem ES, bude v řízení zohledněna. Dále již platí, že po uplynutí 12 měsíců nepřerušeného pracovního poměru v nové zemi vzniká opět nárok na rovný přístup bez vyřizování pracovního povolení. Uvedených 12 měsíců je ve směrnici maximální stanovenou lhůtou pro možná omezení definovaná národní legislativou dotčené země. Z výše popsaných důvodu je vždy třeba oslovit příslušné instituce v zemi zájmu a konkrétní situaci s nimi řešit.

Kupříkladu v ČR vychází daná věc z dikce Zákona o zaměstnanosti v platném znění, zde paragraf 98, písmeno m. Plné znění zákona a konkrétní část k řešené problematice je možné najít například zde.

Další informace a odkazy

• Směrnice 2003/109/ES (konsolidované znění)