ROZPOČET EU

Víceletý finanční rámec

Finanční perspektiva představuje víceletý finanční rámec EU (původně pětiletý, od roku 1993 sedmiletý), který je přijímán ve formě meziinstitucionální dohody, tj. dohody mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Radou EU. Poté, co Komise předloží návrh finančního rámce, rozhoduje Rada EU jednomyslně o jednotlivých příjmech a výdajích. Aby byl dokument přijat, musí být odsouhlasen prostou většinou všech členů Evropského parlamentu. Parlament může text návrhu schválit či zamítnout, nesmí jej ale měnit. Této pravomoci Parlament využil například během jednání o finančním rámci na roky 2007-2013, a prosadil tak navýšení výdajů v některých důležitých oblastech.

Finanční rámec stanoví rozpočtové priority Evropské unie na střednědobé období a určuje stropy výdajů pro každou z priorit na jednotlivé roky. Pro každý rok a každý okruh i jeho části stanoví víceletý finanční rámec výši přídělů na závazky, celkové výdaje pro jednotlivé roky jsou uvedeny i ve formě přídělů na platby. Výše stropů je ve víceletém finančním rámci vyjádřena v cenách roku, ve kterém byl daný finanční rámec odsouhlasen. Při sestavování konkrétního ročního rozpočtu tedy musí tyto částky být přepočítány, a to na základě aktuálních ekonomických údajů, předpovědí vývoje HND a cenové hladiny.

Mezi hlavní cíle víceletého finančního rámce EU patří udržet rozpočtovou disciplínu Unie, kontrolovat rozpočtové výdaje a navázat lepší spolupráci mezi unijními institucemi při schvalování ročního rozpočtu Společenství. Víceletý finanční rámec tak přispívá především k větší stabilitě financování EU.

Historický kontext

V průběhu osmdesátých let docházelo k prohlubování politické a institucionální nestability v oblasti financování Evropských společenství a zvyšoval se tlak na společný rozpočet ES. Najít politickou shodu mezi členskými státy při každoročním schvalování rozpočtu ES bylo stále obtížnější, což bylo způsobeno nadměrnými požadavky na výdajové straně a zároveň nedostatkem prostředků na příjmové straně rozpočtu a rozdílnými zájmy jednotlivých členů Společenství. Na výdajové straně byla nejproblémovější společná zemědělská politika, která díky svému nastavení a pravidlům vyžadovala stále větší objem finančních prostředků. Na příjmové straně rozpočtu se ve stejné době také vyskytly potíže – původní zdroje příjmů rozpočtu nestačily pokrývat stále rostoucí finanční požadavky na výdajové straně rozpočtu.