ROZHODOVÁNÍ EU

Změny po Lisabonské smlouvě

Lisabonská smlouva – z hlediska přijímání legislativy v EU – především ruší tzv. maastrichtský chrám, a tedy formální rozdělení agendy EU na supranacionální (nadnárodní) a intergovernmentální (mezivládní), a přináší (v Hlavě I Smlouvy o fungování EU) rozdělení kompetencí mezi EU na jedné straně a její členské státy na straně druhé.


Rozlišují se následující základní kategorie pravomocí:

1. výlučné,

2. sdílené (členské státy je – s výjimkou činností v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru a společné politiky v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci – vykonávají v rozsahu, v jakém je nevykonala EU) a

3. podpůrné, koordinační a doplňkové.

BOX: Pravomoci EU podle Lisabonské smlouvy

Výlučné pravomoci

  • celní unie
  • stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu
  • měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro
  • zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky
  • společná obchodní politika

Sdílené pravomoci

  • vnitřní trh
  • sociální politika
  • hospodářská, sociální a územní soudržnost
  • zemědělství a rybolov, vyjma zachování biologických mořských zdrojů
  • životní prostředí
  • ochrana spotřebitele
  • doprava
  • transevropské sítě
  • energetika
  • prostor svobody, bezpečnosti a práva
  • společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví
  • činnost v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru
  • společná politika v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci

Podpůrné, koordinační a doplňkové pravomoci

  • ochrana a zlepšování lidského zdraví
  • průmysl
  • kultura
  • cestovní ruch
  • všeobecné vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež a sport
  • civilní ochrana
  • správní spolupráce


Oboustranná flexibilita


Daný (poměrně extenzivní) výčet pravomocí není v důsledku zavedení tzv. oboustranné flexibility nutně neměnný. Oboustranná flexibilita umožňuje nejen rozšíření (výlučných) pravomocí EU, ale naopak i jejich redukci. Článkem 241 Smlouvy o fungování EU lze ze strany členského státu požádat Komisi, aby předložila návrhy na zrušení legislativního aktu. Zástupci členských států zasedající na mezivládní konferenci také mohou postupem podle článku 48 odstavce 2 až 5 Smlouvy o EU rozhodnout o změně smluv, mimo jiné za účelem rozšíření nebo omezení pravomocí EU.

Nutno nicméně dodat, že „oslabování“ EU ve prospěch členských států lze čekat méně než proces opačný. Zvláště za situace, kdy sdílené pravomoci fakticky (z definice) představují/budou představovat pravomoci výlučné a institut tzv. lidové iniciativy (další z prvků, které mohou stávající skladbu pravomocí pozměnit) nejspíše bude realizovatelný obtížně. (Lidová iniciativa předpokládá nejméně jeden milion občanů EU pocházejících z podstatného počtu členských států. Může vyzvat Komisi, aby předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je nezbytné přijetí právního aktu. Komise nicméně nemusí lidovou iniciativu vzít meritorně v potaz.)

Bezprostředně se legislativní produkce EU dotkne změna neformálního označení procedury spolurozhodování na řádný legislativní postup a jeho rozšíření na většinu oblastí (tedy posílení Evropského parlamentu), s čímž souvisí i rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou v Radě (včetně samotné konstrukce kvalifikované většiny; viz také box Kvalifikovaná většina).

BOX: Rozhodování kvalifikovanou většinou po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost

Oblasti, kde se dosud rozhodovalo jednomyslně
  • doba pojištění a dávky sociálního pojištění pro migrující pracovníky
  • přístup k výdělečným činnostem prostřednictvím vzájemného uznávání kvalifikací
  • podmínky vstupu a pobytu a pravidla pro přidělování dlouhodobých víza povolení k pobytu
  • opatření k vzájemnému uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí, sbližování právních předpisů
  • stanovení jeho struktury a fungování Eurojustu
  • opatření za účelem zlepšení neoperativní policejní spolupráce
  • struktura fungování a úkoly Europolu
  • dopravní politika
  • statut Evropského systému centrálních bank
  • opatření v oblasti kultury
  • obchodní dohody na kulturní a audiovizuální služby
  • obchodní dohody na vzdělávací, sociální a zdravotnické služby
  • předsednictví jednotlivých formací Rady
  • specializované soudy připojené k Tribunálu (Soudu prvního stupně)
  • přenesení pravomoci na Soudní dvůr EU ve věci rozhodování ve sporech týkajících se používání aktů, které vytvářejí evropská práva duševního vlastnictví
  • statut Soudního dvora EU
  • jmenování členů Výkonné rady Evropské centrální banky
  • pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí
  • stanovení podrobností a postupu, kterými se rozpočtové příjmy dávají k dispozici Komisi

Nové oblasti

  • postup a podmínky požadované pro občanskou iniciativu, včetně minimálního počtu členských států, z nichž musí tito občané pocházet
  • služby obecného hospodářského zájmu
  • volba předsedy Evropské rady
  • diplomatická a konzulární ochrana
  • Evropská zahraniční služba
  • společná zahraniční a bezpečnostní politika (návrhy vycházející z podnětu Evropské rady)
  • celní spolupráce
  • Evropská obranná agentura
  • společná bezpečnostní a obranná politika (stálá strukturovaná spolupráce a příjímání dalších členských států, které se do ní chtějí zapojit)
  • vystoupení členského státu z EU
  • hodnocení politik v oblasti svobody, bezpečnosti a práva (včetně vzájemného uznávání)
  • opatření k zajištění správní spolupráce ve veškerých oblastech svobody bezpečnosti a práva
  • vymezení rámce správních opatření týkajících se pohybu kapitálu a plateb, zmrazení peněžních prostředků, finančních aktiv nebo hospodářských výhod
  • kontroly na hranicích
  • dohody o navracení přistěhovalců
  • integrace přistěhovalců
  • soudní spolupráce v občanských věcech
  • vymezení trestních činů a sankcí
  • opatření za účelem podpory předcházení trestné činnosti
  • nařízení vymezující strukturu, fungování oblast činnosti a úkoly Eurojustu
  • nařízení vymezující strukturu, fungování oblast činnosti a úkoly Europolu
  • odvolání výjimek východního Německa voblasti dopravy
  • odvolání výjimek východního Německa vstátní podpory
  • opatření k vytvoření evropských práv duševního vlastnictví, k zajištění jednotné ochrany práv duševního vlastnictví a o zavedení centralizovaného režimu pro vydávání povolení, koordinace a kontrolu na úrovni EU
  • opatření v případě závažných obtíží v zásobování určitými výrobky především v oblasti energetiky
  • směry hospodářské politiky pro země směnou euro
  • jednotné zastoupení v mezinárodních organizacích pro země směnou euro
  • akty stanovící podpůrná opatření pro podporu sportů
  • pobídková opatření k ochraně a zlepšení lidského zdraví a k boji proti vážným přeshraničním zdravotním pohromám
  • opatření k ochraně veřejného zdraví s ohledem na tabák a zneužívání alkoholu
  • evropský výzkumný prostor
  • politika pro oblast vesmíru
  • boj proti změnám klimatu
  • zajištění trhu s energiemi, dodávek energie, podpora energetické účinnosti, úspora energie a rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie
  • podpora konkurenceschopnosti podniků voblasti cestovního ruchu
  • opatření podporující spolupráci mezi členskými státy ve snaze posílit účinnost systémů pro předcházení a ochranu proti přírodním nebo člověkem způsobeným pohromám
  • podpora úsilí členských států o zlepšení schopnosti jejich správních orgánů provádět právo EU
  • společná obchodní politika
  • naléhavá finanční pomoc třetím zemím
  • pravidla a postupy humanitární pomoci
  • pravidla a postupy pro činnost Evropského dobrovolnického sboru humanitární pomoci
  • ekonomické sankce vůči osobám nebo nestátním subjektům
  • přistoupení k úmluvě o ochraně základních práv a svobod
  • rozhodování o provádění doložky solidarity
  • pravidla pro fungování výboru, který jmenuje soudce a generálního advokáta Soudního dvora a Tribunálu
  • nařízení upravující ustanovení pro otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu
  • pravidla týkající se složení Hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů
  • prováděcí opatření pro systém vlastních zdrojů EU
  • opatření v oblasti předcházení a boje proti podvodům

Přechodová klauzule (passarelle)


S uvedenými posuny souvisí i tzv. přechodová klauzule (passarelle) upravená článkem 48 odstavcem 7 Smlouvy o EU a zvláštní přechodové klauzule (článek 81 odstavec 3 Smlouvy o fungování EU a dále pak 153 odstavec 2 Smlouvy o fungování EU, článek 192 odstavec 2 Smlouvy o fungování EU, článek 31 odstavec 3 Smlouvy o EU, článek 312 odstavec 2 Smlouvy o fungování EU a článek 333 odstavec 1 a 2 Smlouvy o fungování EU). Uvedená ustanovení umožňují, aby Evropská rada (v případě článku 81 odstavec 3 Smlouvy o fungování EU nikoliv Evropská rada, ale Rada) se souhlasem Evropského parlamentu rozhodla jednomyslně, že v určité oblasti nebo v určitém případě, kde rozhoduje Rada jednomyslně, bude Rada napříště rozhodovat kvalifikovanou většinou nebo že v určité oblasti, kde jsou legislativní akty přijímány zvláštním legislativním postupem, bude napříště platit pro přijímání těchto aktů řádný legislativní postup. Národní parlamenty nicméně musí být podle článku 6 Protokolu o úloze vnitrostátních parlamentů v EU o použití passarely informovány nejméně 6 měsíců před přijetím rozhodnutí a kterýkoliv z nich jej může vetovat (tzv. červená karta).[1]

Posílení role národních parlamentů


Lisabonská smlouva přináší i další (formální) posílení národních parlamentů, pokud jde o jejich zapojení do legislativního procesu (viz též část 2.2.). Podle článku 12 Smlouvy o EU a Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality mají národní parlamenty 8 týdnů od zaslání návrhu na to, aby posoudily jeho soulad s principem subsidiarity. Třetina z celkového počtu přidělených hlasů[2] (jednokomorový parlament disponuje dvěma hlasy, v bikamerálním systému má každá komora hlas jeden) je oprávněna předložit tzv. odůvodněné stanovisko a Komise musí svůj návrh přezkoumat (nikoliv však striktně změnit nebo stáhnout, proto se o daném mechanismu hovoří jako o tzv. žluté, nikoliv červené kartě). Pokud Komise na projednání návrhu i nadále trvá – a v jeho neprospěch se s ohledem na princip subsidiarity postaví prostá většina hlasů komor národních parlamentů-, musí být její odůvodnění spolu s odůvodněnými stanovisky národních parlamentů předloženo Evropskému parlamentu a Radě. Pokud se ve prospěch národních parlamentů vysloví 55 % členů Rady nebo většina odevzdaných hlasů Evropského parlamentu, další projednávání návrhu se zastavuje. Tento mechanismus bývá označován jako tzv. oranžová karta. (Národní parlamenty budou mít vedle uvedených postupů také možnost podat podle článku 8 Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality návrh na zahájení řízení o neplatnosti legislativního aktu v případě nedodržení principu subsidiarity při přijímání legislativního aktu EU.)

Změny v procesu komitologie


Pokud jde o systém komitologie, resp. delegaci pravomocí na Komisi a její kontrolu, Lisabonská smlouva jej mění články 290 a 291 Smlouvy o fungování EU. Rozlišuje mezi tzv. delegovanými a prováděcími akty. Přijímání delegovaných aktů („aktů v přenesené pravomoci“) odpovídá tzv. regulativnímu postupu s kontrolou (do nějž je zapojen Evropský parlament a Rada), přijímání aktů prováděcích „klasické“ komitologii (poradním, správním a řídícím výborům bez přímého zapojení Evropského parlamentu a Rady).

[1] Stávající doložka flexibility, tedy možnost přijmout opatření k dosažení některého z cílů EU, i když jí k tomu smlouvy neposkytují nezbytné pravomoci, se článkem 352 Smlouvy o fungování EU rozšiřuje na všechny politiky vyjma společné zahraniční a bezpečnostní. Rada o uplatnění doložky rozhoduje jednomyslně se souhlasem Evropského parlamentu, přičemž Komise informuje parlamenty národní.
[2] V případě návrhu týkajícího se policejní spolupráce a soudní spolupráce v trestních věcech postačuje čtvrtina.

Autor: Mgr. Ondřej Krutílek, za přispění Mgr. Ivety Frízlové (CDK)