Mezinárodní měnový fond (IMF) je dnes díky své široké členské základně, výši disponibilních prostředků a globálnímu vlivu, jednou z nejdůležitějších a nejvlivnějších ekonomických organizací na světě. Pravidelně se angažuje v řešení finančních krizí ve všech částech světa, kde poskytuje finanční pomoc a tlačí na provedení hospodářských reforem.

Organizace a její funkce

IMF byl založen v roce 1944 jako tzv. Brettonwoodská instituce (vedle IMF ještě Banka pro obnovu a rozvoj). Dnes má Fond 189 členů a je de facto organizací s univerzální působností. Hlavní náplní práce IMF je podpora ekonomického růstu prostřednictvím dohlížení na stabilitu mezinárodního měnového systému. Dále přijímá opatření pro zajištění finanční stability, usnadňuje mezinárodní obchodní výměnu, pomáhá rozvojovým zemím zlepšit jejich makroekonomickou situaci a zároveň redukovat míru chudoby ve světě.

Pro dosažení těchto cílů využívá řady nástrojů, mezi které patří např. monitoring ekonomické situace a hospodářských politik jednotlivých členských zemí, poskytování rad a osvědčených postupů při tvorbě hospodářské politiky malým a středním státům, a v neposlední řadě také finanční pomoc ve formě půjček zemím, které nemohou dostát svým mezinárodním finančním závazkům z důsledků potíží s platební bilancí.

Výhodnost kondicionality takových půjček, tedy podmínění finanční pomoci provedením reforem, je přitom některými ekonomy zpochybňována. Například držitel Nobelovy ceny za ekonomii, Joseph Stiglitz, považuje rychlou liberalizaci trhu (kterou IMF požadoval například při krizích v Latinské Americe a v Asii v 90. letech) „za nebezpečnou“.

Vývoj vztahů a jejich formální úprava

Členem IMF mohou být pouze jednotlivé státy, a tak je EU zastoupena skrze své členské země, nikoliv přímo jako instituce či organizace. Nicméně sama Evropská unie je přítomna na každoročních schůzkách a summitech IMF prostřednictvím Komisaře pro hospodářské a měnové záležitosti.

V rámci samotného IMF pak funguje samostatné Evropské oddělení (nyní vedené vede Poul Mathias Thomsen). Ředitelem IMF je tradičně představitel Evropy, v současnosti Francouzka Christine Lagardeová. Při hlasování disponují státy EU dohromady 32 procentním podílem na hlasovacích právech. Vliv EU na fungování IMF, ač nepřímý, je proto značný.

Provádění jednotlivých misí IMF vychází z článku IV Dohody o IMF. Na tomto článku je také postavena současná spolupráce IMF a Eurozóny při řešení í dluhové krize. Pravidelná spolupráce IMF s Eurozónou jako celkem probíhá prostřednictvím každoročních konzultací, které IMF vede i s ostatními měnovými uskupeními po celém světě.

Na základě těchto konzultací pak předkládá souhrnnou zprávu o současném stavu a o odhadu budoucího vývoje Eurozóny. Spolu s Evropskou komisí a Evropskou centrální bankou (ECB) pak IMF dohromady tvoří tzv. Trojku. Toto uskupení dohlíží na plnění stanovených makroekonomických kritérií státy, kterým byla poskytnuta finanční pomoc.

S cílem zajistit stabilitu bankovního systému v současné krizi i v rozvíjejících se regionech jihovýchodní Evropy byla taktéž zřízena Iniciativa pro koordinaci evropských bank, známá jako Vídeňská iniciativa. Iniciativa přináší spolupráci nejen významných mezinárodních organizací a institucí (kromě IMF např. Světová banka, Evropská investiční banka, Evropská banka pro obnovu a rozvoj, nebo ECB), ale i významné evropské bankovní skupiny.

Klíčové oblasti spolupráce

Finanční pomoc při řešení hospodářských a dluhových problémů EU a zejména eurozóny je dnes nejdůležitějším bodem spolupráce IMF, Evropské unie a členských států. Půjčky může IMF poskytovat díky příspěvkům svých členů, které jsou stanoveny dle kvót. Půjčku od IMF však nelze vnímat čistě jako pomoc této organizace jednotlivým státům, z pohledu IMF se spíše jedná o velice dobře hlídanou investici. Půjčky jsou samozřejmě úročené, navíc mají tu nejvyšší senioritu (půjčka od IMF musí být splacena dříve, než půjčka od institucí s nižší senioritou).

Zároveň je však půjčka podmíněna i dohledem a plněním doporučení, které IMF (v případě půjček státům Eurozóny v kooperaci s ECB a Evropskou komisí) navrhuje. Ačkoliv standardní dohled IMF provádí neustále, v případě půjčky se doporučení stávají závaznými.

V souvislosti s krizí bývá často opomíjen fakt, že finanční pomoc poskytl IMF nejen Řecku, Irsku, Portugalsku, Španělsku a Kypru, ale také Rumunsku nebo Polsku, které v rámci tzv. Flexible credit line (více zde) čerpá přes 22 miliard eur. Z jiných zemí Evropy pak lze zmínit ještě Moldávii, Kosovo nebo Srbsko. Celkově je IMF v Evropě angažován částkou až do výše 108 miliard eur, již poskytnuté půjčky činí cca 60 miliard eur.

Kromě dohledu nad makroekonomickým vývojem jednotlivých států a Eurozóny je IMF angažován i ve stabilizaci finančního sektoru v Evropě. Pravidelně hodnotí jednotlivé kroky a budoucí plány představitelů Eurozóny, jak se vypořádat s finanční krizí. Např. v únoru roku 2013 analyzoval Mezinárodní měnový fond návrh vznikající Bankovní unie. Od roku 2011 pak každoročně vyhodnocuje riziko tzv. spillover efektů ve světové ekonomice; mimo Čínu, Japonsko a USA jsou do této analýzy zahrnuty Velká Británie a Eurozóna jako celek.