Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) je rozsahem své činnosti a svým vlivem nejvýznamnější světovou organizací v otázce dohledu a kontroly nad bezpečností jaderné energetiky. Pro Evropskou Unii (EU) tak představuje klíčového partnera v této oblasti.

Organizace a její funkce

IAEA byla založena v roce 1957 jako mezivládní fórum, zabývající se širokým spektrem otázek spojených s tehdy rychle se rozvíjející jadernou energetikou. Hlavní aktivity Agentury spadají do oblastí bezpečnostních a verifikačních mechanismů, fyzické ochrany, a rovněž vědy a technologického výzkumu. Zásadním úkolem agentury pak je dohlížet na implementaci tzv. dohod o bezpečnostních zárukách („safeguards“) v jednotlivých státech. Tyto bilaterální dohody uzavřela Agentura se 178 státy (a s Taiwanem). Jejich cílem je zajistit, že jaderný materiál není používán pro vojenské účely v souladu se Smlouvou o non-proliferaci (NPT) z roku 1968. Dvojstranné dohody o bezpečnostních zárukách doplňuje Dodatkový protokol (AP), upravující problém nedeklarovaných nukleárních aktivit. AP signovalo dosud 111 států a souhlas s ním byl včleněn i mezi podmínky vstoupení do EU.

Vedle zmíněných klíčových aktivit vymezuje IAEA své středně-dobé cíle v následujících oblastech:

a) zprostředkovat státům dostupnost jaderné energetiky,

b) posílit rozvoj jaderné vědy a výzkumu,

c) posílit jadernou bezpečnost a ochranu,

d) poskytnout efektivní technickou pomoc,

e) zlepšit funkčnost dohod o bezpečnostních zárukách,

f) podpořit strategické plánování.

Na naplnění výše zmíněných cílů se EU velmi aktivně podílí.

Vývoj vztahů jejich formální úprava

Vztah mezi EU a IAEA probíhá fakticky na dvou úrovních; na úrovni orgánů EU (zejména Evropské komise – EK) a na úrovni Euratomu, který dosud nebyl včleněn do Unie. Ačkoliv ani jeden subjekt nemá s Agenturou formální vztahy – status v jejím rámci – oba jsou společně zastoupeny stálým zastoupením EU v sídle IAEA ve Vídni. V rámci zasedání je pak EU zastoupena předsedajícím státem v Evropské radě a Euratom direktorem DG pro energetiku.

Euratom podepsal již v roce 1976 s Agenturou Dohodu o spolupráci. Evropská Unie jej následovala v roce 1992 stvrzením dokumentu o Novém partnerství s IAEA, soustředícím se na dohody o bezpečnostních zárukách a navazující výzkumné oblasti. Skutečná spolupráce mezi oběma organizacemi ovšem začala až podpisem první Příspěvkové dohody v roce 2005 v návaznosti na deklarovaný zájem Unie o aktivní roli v oblasti jaderné energetiky vyjádřený Evropskou strategií proti šíření zbraní hromadného ničení z prosince 2003. Spolupráce probíhá na úrovni Evropské komise a Programu pro technickou pomoc Mezinárodní agentury pro atomovou energii.

Klíčové oblasti spolupráce

Výše zmíněná kooperace, původně zaměřená dominantně na bezpečnostní rozměr, se postupně rozšířila o mnoho dalších oblastí.

Činnost Unie se pohybuje v rámci tří zásadních okruhů:

1) posílení legislativního a regulatorního rámce v oblasti jaderného materiálu a bezpečnosti,

2) opatření na bezpečnost, skladování a používání již využívaného jaderného materiálu a zařízení,

3) posílení schopnosti jednotlivých států vypořádat se s jaderným materiálem mimo národní kontrolní a regulatorní rámec.

Aktivity v rámci výše zmíněných okruhů pak lze rozdělit do pěti specifických oblastí:

• Jaderná ochrana
• Dohody o jaderných zárukách (Safeguards)
• Jaderná bezpečnost
• Technická spolupráce
• Jiné projekty IAEA

Každá z těchto oblastí obdržela vlastní rozpočtovou složku v rámci příslušné kapitoly rozpočtového rámce na období 2014 – 2020. Vzhledem k tomu, že unijní fondy musí být distribuovány podle tematických linií (nelze je připsat konkrétní mezinárodní iniciativě), distribuce těchto fondů probíhá prostřednictvím relevantních unijních programů. Jedná se zejména o programy: Technická podpora pro společenství nezávislých států (TACIS), Nástroj EU pro spolupráci v oblasti jaderné bezpečnosti (INSC), Nástroj pro předvstupní pomoc (IPA) a Nástroj pro stabilitu (IfS). Celkovou výší příspěvků je EU (v součtu s příspěvky od členských států) druhým největším přispěvatelem na aktivity IAEA.

• Rozpočet IAEA a příspěvky.

Cílem EU a IAEA je do těchto aktivit pojmout maximálním okruh států. K původním regionům z roku 2005, střední Asie, jihovýchodní Evropa, Afrika, Blízký východ, se v roce 2010 přidaly rovněž státy Perského zálivu, jižní a střední Ameriky a Karibiku.

Hlavním faktorem pro hodnocení činnosti EU v rámci aktivit s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii je, do jaké míry je Unie schopna přispívat k naplňování vlastních cílů a cílů Agentury. Rovněž do jaké míry se EU daří ovlivňovat rozhodnutí IAEA. EU v poslední dekádě učinila významný krok směrem k naplnění těchto hodnotících faktorů. Přetrvávající význam jaderné energetiky a hrozba zneužití jaderného materiálu a zbraní představují pro EU motivaci do budoucna svou spolupráci s IAEA udržovat a nadále rozšiřovat.

Studie zabývající se spoluprací EU a IAEA