ESVO

Evropské sdružení volného obchodu (ESVO) bylo založeno v roce 1960 s účelem zlepšení spolupráce v ekonomických otázkách s cílem zvýšení prosperity. Původně mělo ESVO představovat méně institucionalizovanou alternativu tehdejším Evropským společenstvím, postupně ale obě organizace rozvíjely vzájemnou spolupráci. V souvislosti se vstupem Velké Británie a Dánska, klíčových států EFTA do Evropského hospodářského společenství (EHS) v roce 1973, došlo již o rok dříve k podepsání vzájemných dohod o zónách volného obchodu.

Původními členy ESVO byly Velká Británie, Švédsko, Norsko, Dánsko, Rakousko, Švýcarsko a Portugalsko. Dnes má ESVO čtyři členy – Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko, kteří spolu s členskými státy Evropské unie tvoří Evropský hospodářský prostor (EEA); s výjimkou Švýcarska, jež Smlouvu o EEA v roce 1992 odmítlo v referendu.

ESVO je založeno na kooperaci v těchto oblastech:


Formální úprava vztahů

V 70. letech ESVO uzavřelo s EHS již zmíněné dohody o zóně volného obchodu, na něž v roce 1992 navázala Smlouva o EEA, platná od roku 1994. Členské státy ESVO, bez Švýcarska, postupně harmonizovaly část své legislativy s ES/EU a jsou povinni dodržovat zásady nediskriminace, hospodářské soutěže, volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. Členské státy ESVO jsou tak plně zapojeny do jednotného vnitřního trhu na základě unijního práva. Výjimku tvoří oblast zemědělství a rybolovu – a to z toho důvodu, že se ve státech ESVO vyplácejí zemědělcům vyšší subvence, než ve státech EU. Členské země ESVO provádějí vlastní zemědělskou politiku, i přesto museli zemědělci z členských zemí ESVO přejít na nižší ceny zemědělských produktů v rámci vnitřního trhu EU, což je kompenzováno možností nákupu levnějších zemědělských strojů, zařízení, náhradních dílů a komponentů na trzích EU.

Pro lepší koordinaci činnosti vznikl pevný institucionální rámec. Hlavním orgánem je Rada EEA, složená z členů Rady EU, Evropské komise a jednoho zástupce každého člena EFTA. Rada EEA má na starosti vytyčování obecného směru rozvoje spolupráce a vytváření politických podnětů směrem k implementaci Smlouvy o EEA. Schází se dvakrát ročně. Společná komise EEA složená ze zástupců stran Smlouvy o spolupráci je zodpovědná za samotnou implementaci. Konzultativními orgány jsou Společný parlamentní výbor Konzultativní výbor EEA, které poskytují důležité diskuzní fórum. Členové EFTA rovněž participují na vytváření návrhu Evropské komise, týkajících se otázek spojených s hospodářstvím.

Členské státy ESVO a jejich vztah s EU

Norsko

Norsko, které dohodu o Schengenském prostoru podepsalo v roce 1996 a v platnosti je od roku 2001, je s činností EU propojeno na mnoha úrovních; je členem Schengenského prostoru, spolupracuje v oblasti Společné zahraniční a bezpečnostní politiky na základě Článku 21 Smlouvy o Evropské Unii (zapojení Norska do Společné bezpečnostní a obranné politiky). V oblasti vnitřní bezpečnosti Norsko participuje na činnosti Europol, Eurojust i Frontex, rovněž je zapojenu do programu Interreg, který je specializován na mezistátní a meziregionální spolupráci. Na druhé straně Evropa je primárním odběratelem norské ropy a zemního plynu. 

V Norsku se referendum o vstupu do EU uskutečnilo již dvakrát, pokaždé byl vstup obyvateli zamítnut. Se vstupem do EU nesouhlasí především obyvatelé severu Norska, jelikož se obyvatelé obávají o svůj zdroj obživy – rybolov a zemědělství. Pro případné budoucí přijetí Norska do EU je oblast rybolovu a zemědělství primární pro tuto zemi.

Island

Island je již plně integrován do Evropského hospodářského prostoru, díky členství v ESVO jde 78 % islandského exportu do zemí EU. Import ze zemí EU tvoří celkově 52 % z celkového islandského importu, což činí EU největším obchodním partnerem Islandu.

Island požádal o členství v EU v roce 2009. Jednání o vstupu Islandu do EU začala o rok později. Přístupový proces provázela složitá jednání především v oblastech rybolovu, zemědělství, hospodářské a měnové politiky, daní a regionální politiky. V roce 2013 byla přístupová jednání na žádost islandské vlády pozastavena. V roce 2015 potvrdil islandský ministr zahraničí v dopise adresovaném předsednictví Rady, že islandská vláda nemá obnovení přístupových jednání v úmyslu.

Švýcarsko

Švýcarsko preferuje prohlubování spolupráce s EU zejména na základě bilaterálních dohod. V současné době existuje mezi Švýcarskem a EU komplexní síť přibližně 180 smluv. Po odmítnutí spolupráce s EU v švýcarském referendu vznikl v roce 1999 balíček smluv, který obsahuje volný pohyb osob, snižuje technické obchodní bariéry a umožňuje rozvoj obchodu. Navazující sada smluv pak byla podepsána v roce 2004, zabývající se zejména úpravou podílu Švýcarských finančních příspěvků pro ekonomickou a sociální kohezi v rámci EU. V letech 2014 až 2021 EU a Švýcarsko vyjednaly institucionální rámcovou dohodu, která měla zajistit a dále rozvíjet účast Švýcarska na vnitřním trhu EU. V květnu 2021 švýcarská vláda tato jednání jednostranně ukončila. EU v současné době analyzuje dopad tohoto oznámení na bilaterální vztahy.

Evropská unie je stabilně největším obchodním partnerem Švýcarska, obchod s EU představuje okolo 70 % švýcarského obchodu. Pro EU je Švýcarsko 4. nejdůležitější obchodní partner.

ESVO rozšiřuje dohody o volném obchodu po celém světě. V roce 2000 byla podepsána smlouva o volném obchodu s Mexikem. V současné době ESVO rozšiřuje své pole působnosti i do Asie či dál do Evropy. V současnosti probíhají jednání například s Indií, Thajskem, Moldavskem nebo Kosovem.

Poznámka: Lichtenštejnsko není z důvodu svého malého ekonomického a politického významu ve výše uvedeném výčtu uvedeno.

Autor: CDK