Hospodářské společenství států západní Afriky (ECOWAS) je regionálním uskupením, jehož činnost přesahuje ekonomickou spolupráci a dotýká se i politických a bezpečnostních otázek. ECOWAS byl založen v roce 1975 Smlouvou z Lagosu. Členy organizace jsou Benin, Burkina Faso, Cape Verde, Pobřeží slonoviny, Gambie, Ghana, Guinea, Guinea-Bissau, Libérie, Mali, Niger, Nigérie, Senegal, Sierra Leone a Togo. Ze zmíněných 15 členů jich 11 figuruje na seznamu nejméně rozvinutých států světa. Tato skutečnost pochopitelně zásadně ovlivňuje podobu spolupráce Evropské unie (EU) s ECOWAS.

Předsednictví ECOWAS sídlí v nigerijském hlavním městě Abuja. Delegace EU v Abuje Unii rovněž zastupuje před orgány ECOWAS.

Evropská unie se pokouší využít svých zkušeností s integrací k podpoře stability, bezpečnosti a prosperity jednotlivých západoafrických států i ECOWAS jako celku. Spolupráce mezi organizacemi je koordinována každoročními schůzkami a politickým dialogem na ministerské úrovni a dvakrát ročně na nižší úrovni. Cílem těchto setkání je koordinovat činnosti zejména v oblasti rozvojové spolupráce (včetně bezpečnosti) a v obchodních otázkách.

Činnost a cíle v oblasti rozvoje a bezpečnosti je vymezena Regionálním strategickým dokumentem. V listopadu 2008 byl ve Štrasburku podepsán 10. Strategický dokument směrem k regionu západní Afriky, tentokráte pro období 2008–2013. Tento indikativní akční plán je výsledkem spolupráce Evropské komise, ECOWAS a Západoafrické hospodářské a monetární unie (WAEMU) a svým obsahem navazuje na předchozí (9.) dokument. Strategický plán z roku 2008 si klade za cíl dosáhnout pokroku v následujících oblastech:

1) Omezení chudoby a posílení regionálního ekonomického růstu

2) Pomoci k většímu začlenění Z Afriky do globální ekonomiky

3) Podpořit kvalitní vládnutí a stabilitu v oblasti

V roce 2015 byl podepsán již 11. Regionální strategický dokument pro období 2014-2020 (zde), na který bylo vyčleněno z Evropského rozvojového fondu celkem 1,150 milionů eur. Program je zaměřený na oblasti:

1) Mír, bezpečnost a regionální stabilita

2) Regionální integrace a podpora obchodu

3) Udržitelnost, bezpečnost potravin a přírodní zdroje

Evropská unie finančně i politicky podporuje iniciativy ECOWAS směrem k naplnění zmíněných cílů. V roce 2013 například západoafrické státy přijaly vlastní strategii boje proti terorismu nebo v roce 2015 vytvořily Stálé vojenské jednotky ECOWAS. Tyto iniciativy se mají stát klíčovou složkou budované Africké mírové a bezpečnostní architektury a jsou v souladu se zájmy EU, vyjádřenými v unijní Strategii o bezpečnosti a rozvoji Sahelu.

Druhou zmíněnou klíčovou oblastí spolupráce je rozvoj obchodu, který je se zlepšením bezpečnostní situace těsně provázán. Z pohledu výměny zboží se zeměmi Afriky, Karibiku a Pacifiku (tzv. země ACP) je západní Afrika (ECOWAS) největším obchodním partnerem EU (tvoří 40 % veškerého ACP obchodu) a EU je největším západoafrickým obchodním partnerem (30 %).

Evropská unie a státy Z Afriky průběžně vyjednávají o Dohodě o ekonomickém partnerství (Economic Partnership Agreement, EPA), která má pomoci africkému rozvoji a vzájemnému obchodu. Potřebu změny přístupu k nejchudším zemím Afriky, Karibiku a Pacifiku (ACP Countries) od preferenčních obchodních dohod ke komplexním EPA ujednáním rozpracovává Coutonské ujednání z roku 2000 (upravené v roce 2005).

Pomocí dohod EPA by se měl vztah mezi EU a zeměmi ECOWAS postupně změnit ze závislosti afrických zemí k oboustranně prospěšnému partnerství, prostřednictvím asymetrické implementace; zatímco EU by měla bezprostředně po podepsání plně otevřít své trhy, západoafrické státy tak budou činit postupně a chránit tím některá svá citlivá hospodářská odvětví od evropské konkurence. Ani očekávané úplné otevření trhů by však nemělo přinést negativní jevy vzhledem k rozdílné podobě obchodovaných komodit. Země ECOWAS z unie dovážejí zejména automobily, chemické a další manufakturní výrobky, zatímco EU z Afriky odebírá zejména přírodní produkty (ropu, minerály) a zemědělské plodiny.

Podpis a následná postupná implementace EAP by měla přiblížit ECOWAS k EU a dalším partnerům ze Světové obchodní organizace (WTO) a přispět tak k rozvoji globálnímu multilaterálního obchodního režimu. ECOWAS v obecné rovině s uzavřením EPA souhlasil a od ledna 2015 začal platit společný celní sazebník.

V roce 2014 byla dokončena jednání o textu EPA. Následně však Nigérie neočekávaně přišla s novými neakceptovatelnými požadavky na kompenzaci cel a na zvýšení finanční pomoci na období 2014-2020 z Evropského rozvojového fondu, jelikož liberalizací by došlo ke snížení příjmů z cel, a tedy i šance západní Afriky na industrializaci. Nigérie tak dosud zaujímá razantní odmítavý postoj tuto dohodu s EU podepsat. Druhou zemí, která zatím dohodu nepodepsala, je Gambie. V roce 2016 proto EU začala projednávat dohody EPAs na úrovni jednotlivých států. V prozatímním režimu jsou od roku 2016 uplatňovány Dohody o ekonomickém partnerství s Pobřežím slonoviny a s Ghanou.