Funkce a členská základna

Světová obchodní organizace (WTO) vytváří pravidla pro uvolnění mezinárodního obchodu mezi jednotlivými státy a dohlíží na jejich dodržování. Sdružuje celkem 159 členů (mj. všechny členské státy EU) a od svého vzniku v roce 1994 sídlí v Ženevě. Vyvinula se na základě Marakešské smlouvy.

Její podpis byl výsledkem jednání v rámci osmého, tzv. Uruguayského, kola vyjednávání v rámci GATT (General Agreement on Tariffs and Trade), vzniknuvšího v roce 1948. Je organizací, jejímž cílem je liberalizace světového obchodu, a zároveň fórem, kde se střetávají jednotlivé státy při vyjednávání smluv o podmínkách obchodu. Smyslem WTO je díky liberalizaci obchodu přispět mj. ke zvýšení zaměstnanosti a životní úrovně.

Jádrem fungování WTO jsou především dohodnuté multilaterální smlouvy, upravující jednotlivé aspekty a sektory mezinárodního obchodu, včetně obchodu se službami (GATS), duševním vlastnictvím (TRIPS). Právě smlouvy GATS a TRIPS lze považovat za jednu z přidaných hodnot WTO, neboť do vzniku WTO se smlouvy týkaly pouze zboží. Vedle smluv dohodnutých v rámci WTO zůstávají v platnosti i ujednání vzniklé na půdě GATT. Více k jednotlivým kolům vyjednávání zde a zde.

WTO dnes funguje na pěti základních principech: nediskriminace, postupná liberalizace, transparentnost, podpora konkurence, rozvojový princip (více zde). Společným jmenovatelem těchto principů je pravidlo doložky nejvyšších výhod.

Další důležitou aktivitou WTO je Mechanismus přezkoumávání obchodní politiky, který přispívá k účinnému dodržování závazků mnohostranných obchodních dohod a k dosažení vyšší transparentnosti systému politických pravidel (více zde). Každý členský stát se může domáhat svých práv vyplývajících z dohod WTO u Orgánu pro řešení sporů (DSB). Ten ustanovuje skupiny odborníků, kteří případ posuzují. Pokud země, která přestoupila pravidla WTO nesplní nález a doporučení Orgánu pro řešení sporů, může DSB povolit přijetí protiopatření (kompletní informace o průběhu řešení sporů zde a zde).

Vývoj vztahů s EU a jejich formální úprava

Právní základ spolupráce s Evropskou unií tvoří na straně Světové obchodní organizace Dohoda o zřízení WTO, která byla podepsána v Marrákeši dne 15. dubna 1994. Ze strany Evropské unie (EU) jsou to články 26 a 27 a 131–134 Smlouvy o Evropském společenství (ES), pojednávající o Společné obchodní politice a o uzavírání mezinárodních dohod dle článků 300 a 301 Smlouvy o ES (více zde). V rámci Lisabonské smlouvy byly provedeny především následující dvě změny, které ovlivňují i vztah EU a WTO (kromě faktu, že schválením Lisabonské smlouvy získala EU právní subjektivitu a ve vztahu k WTO tak nahradila Evropská společenství).

1. U všech samostatných nástrojů obchodní politiky (základní nařízení týkající se nástrojů na ochranu obchodu, systém preferenčních dohod (GSP), antidumpingová opatření, pravidla původu…) bude od nynějška uplatňován řádný legislativní postup.
2. Všechny obchodní dohody podléhají schválení Evropského parlamentu (čl. 188 N odst. 6 týkající se postupu vyjednávání a uzavírání mezinárodních dohod mezi EU a třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi), a v důsledku toho bude Evropský parlament pravidelně informován o průběhu vyjednávání (nejen) s WTO, viz níže, což v předchozích smlouvách nebylo stanoveno.

Všechny členské státy EU jsou členy WTO. Za členské státy, v souladu s výlučnými pravomoci Evropské unie v oblasti obchodní politiky, jedná s WTO Evropská komise (EK). Ta při vyjednáváních úzce spolupracuje s Radou EU, členskými státy i jednotlivými útvary a službami EU pro obchod a provádění Společné obchodní politiky. O průběhu i výsledcích jednání je informován Evropský parlament a jeho Výbor pro mezinárodní obchod (INTA). EK je dále zodpovědná za podávání, ale také za řešení, stížností na půdě WTO.

Cíle EU v rámci vyjednávání ve WTO lze shrnout následovně:

1) Liberalizace obchodu se zbožím a službami a investicemi, která povede k růstu obchodu a zvyšování ekonomické prosperity.

2) Obrana evropských zájmů, zejména v některých odvětvích průmyslu, zemědělství, veřejných služeb a kultury.

3) Vytvoření právního rámce pro tuto liberalizaci ve formě předpisů na ochranu životního prostředí a zaměstnanců a zajištění spravedlivého podílu pro nejméně rozvinuté země.

Klíčové oblasti spolupráce

EU se skrze WTO snaží podporovat udržitelný rozvoj světového obchodu. Mezi aktivity a principy, které EU prosazuje, lze zařadit princip Everything But Arms, v rámci něhož je všem nejméně rozvinutým zemím poskytnut přístup na trhy členských států EU bez jakéhokoliv celního zatížení, s výjimkou sektoru zbraní a armádních potřeb (více zde).

S cílem posílit účast rozvojových zemí na mezinárodním obchodě přijala ES již v roce 1971 tzv. Všeobecný systém preferencí, díky němuž se na zboží z rozvojových zemí vztahují nižší nebo žádná cla. K 1. 1. 2014 byl v EU zaveden reformovaný systém GSP. EU a její členské státy jsou také největším přispěvatelem Podpory na rozvoj obchodu (Aid for Trade).

Často diskutovaným tématem jsou jednotlivé spory o vybraná obchodní opatření vedená na půdě WTO. EU vystupuje ať už jako stěžovatel či obhájce v desítkách z nich (kompletní přehled všech sporů, v nichž je EU účastníkem zde). Snad nejznámější je tzv. Banánová válka, která byla jedním z nejdéle trvajících sporů v oblasti obchodu mezi jednotlivými členy. Státy Latinské Ameriky si v něm stěžovaly, že jsou znevýhodněny v přístupu na trh EU s banány oproti zemím Afriky, Karibiku a Pacifiku (ACP), které mají výhodnější podmínky. Spor byl ukončen v roce 2009 a jeho výsledkem byla povinnost EU snížit cla na banány z Latinské Ameriky do roku 2016 na 116 dolarů (více zde).

Světová obchodní organizace pro EU představuje zásadní platformu pro rozvoj obchodních vztahů. Zároveň je místem, kde se tvrdě střetávají často odlišné zájmy rozvinutých a rozvojových zemí.