Bezpečnostní a obranná politika

Společná bezpečnostní a obranná politika (SBOP) je politikou, která stanoví rámec EU v oblasti obrany a zvládání krizí. SBOP je nedílnou součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) a podpořila vznik vnitřních politických a vojenských struktur EU, což následně umožňuje EU působit v zahraničí prostřednictvím vojenských a civilních misí a operací. V rámci politik si drží zvláštní postavení. SBOP byla založena v roce 1999. Do vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se označovala jako Evropská bezpečnostní a obranná politika.

Společná bezpečnostní a obranná politika

• článek 41 Smlouvy o EU nastiňuje financování SZBP a SBOP

• politika je podrobněji popsána v hlavě V oddílu 2 kapitole 2 článcích 42 až 46 (Ustanovení o společné bezpečnostní a obranné politice), a v protokolech 1, 10 a 11 a v prohlášeních 13 a 14.

• zvláštní pravomoci – (článek 24 SFEU)

• Bezpečnostní strategie pro Evropu

• více možností financování (rozpočtové i mimorozpočtové)

• jednomyslnost (s výjimkou záležitostí týkajících Evropské obranné agentury a stálé strukturované spolupráce, kde se hlasuje kvalifikovanou většinou

Založení SBOP bylo odpovědí na neschopnost evropských států vypořádat se s problémy ve svém bezprostředním okolí v průběhu 90. let, jako byla válka v Bosně po rozpadu Jugoslávie nebo etnické násilí v Kosovu. I přes zahraničně-politickou spolupráci Unii chyběly nástroje pro jiné než diplomatické zapojení v krizových situacích a členské státy se musely spoléhat na Severoatlantickou alianci. Angažmá NATO ale nebylo optimálním řešením, protože Spojené státy se po skončení studené války chtěly soustředit na, ze svého pohledu, důležitější regiony, jako například na Blízký východ, a vyžadovaly po evropských členech větší spoluúčast na zajišťování bezpečnosti ve svém okolí.

I přes snahy o posílení tzv. evropského pilíře uvnitř NATO se nakonec zahájení bezpečnostní spolupráce pod hlavičkou EU ukázalo jako nejpřijatelnější řešení. Od svého založení tak Evropská unie v rámci SBOP zrealizovala téměř 30 zahraničních vojenských a civilních operací, kromě svého bezprostředního okolí i v subsaharské Africe, na Blízkém a Středním východě nebo v Indonésii.

Evropská unie také v roce 2003 schválila svoji první bezpečnostní strategii (aktualizovaná v roce 2008), která vymezuje evropské představy o vlastní roli ve světové bezpečnosti a o hrozbách, kterým musí EU a její členské státy čelit. Naposledy byla tato bezpečnostní strategie aktualizována v roce 2016, kdy byla zveřejněna Globální strategie EU (EU Global Strategy) a následně tzv. Implementační plán k bezpečnosti a obraně (podrobněji níže).

Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je možné mezi některými členskými státy navázat prohloubenou spolupráci v oblasti obrany, která se označuje termínem stálá strukturovaná spolupráce. Stálá strukturovaná spolupráce musí být povolena Radou, která o ní na žádost zúčastněných států rozhoduje kvalifikovanou většinou.

Bezpečnostní a obranná politika se dostala do hledáčku politiků v létě 2016, kdy evropští politici hledali odpověď na překvapivé výsledky britského referenda o odchodu z EU, a to v kontextu zhoršující se bezpečnostní situace ve světě. 28. června 2016 byla představena nová Globální bezpečnostní strategie Evropské unie, která jako tři hlavní priority budoucího rozvoje SBOP označila:

      1. Prohloubení obranné spolupráce mezi státy, které by mělo vyústit v ustanovení stálé strukturované spolupráce (PESCO) na konci roku 2017. Spolupráce by se měla zaměřit na snižování nákladů prostřednictvím společných nákupů, na sdílení vojenských kapacit a na připravenost evropských sil k nasazení.
      2. Vytvoření Evropského obranného akčního plánu, jehož cílem je podpora výzkumu a vývoje na poli bezpečnosti.
      3. Prohloubení spolupráce EU – NATO na základě principů Varšavské deklarace z 9. července 2016. K prohloubení by mělo dojít zejména v oblastech, kde zapojení EU dává smysl: obrana proti hybridním hrozbám, kybernetická bezpečnost, obranný výzkum a obranné kapacity, či společný výcvik.

Evropský obranný akční plán

Cílem akčního plánu je zlepšit efektivitu vydávaných vojenských nákladů, sloučit společné zdroje k větší bezpečnosti a zkonkurenceschopnit evropský vojenský průmysl. Klíčovými body plánu jsou:

      • Zřízení Evropského fondu pro obranu, který by se měl zaměřit na financování jak výzkumu (až 90 milionů eur do roku 2020), tak i společných schopností (cca 5 miliard eur ročně na nákup materiálu jako drony nebo helikoptéry).
      • Podpora investic pro dodavatelské firmy v obranném průmyslu
      • Posílení jednotného trhu v oblasti obrany – pomocí zlepšení legislativy v oblasti ochrany hospodářské soutěže nebo přeshraničního podnikání

Evropský obranný fond (European Defence Fund, EDF)

Záměrem nového Evropského obranného fondu je podpořit investice do výzkumu obranných technologií a pomoci členským státům se společným vývojem obranných technologií a s nákupem vojenského vybavení. Na roky 2019 a 2020 se v něm byly k dispozici finanční prostředky ve výši 500 milionů eur na podporu pořizování obranné techniky a technologií a 90 milionů eur pro oblast výzkumu.

V prosinci 2020 dosáhla Rada předběžné politické dohody se zástupci Parlamentu o nařízení, kterým se zřizuje EDF v kontextu víceletého finančního rámce (VFR) na období 2021–2027. Pro toto období má program rozpočet 7,953 miliard €, které jsou rozděleny na dva směry:

a) 2,7 miliard € pro kolaborativní obranný výzkum zaměřený na nové a budoucí bezpečnostní hrozby s cílem maximalizace inovací a zavádění nových technologií.

b) 5,3 miliard € pro spolufinancování projektů rozvoje schopností založených na spolupráci, které doplňuje národní příspěvek. Cílem je efektivita využití rozpočtu pro obranu v členských zemích a redukce duplikovaných akcí.
EDF je implementován ročními pracovními programy a tematickými výzvami.

PESCO

Projekt stálé strukturované spolupráce v obranné oblasti, známý pod zkratkou PESCO, byl spuštěn 11. prosince 2017. Jeho hlavním cílem je posílit spolupráci Evropské unie v otázce bezpečnosti, která se dotýká suverenity národních států. Do projektu se rozhodlo zapojit 25 členských států EU bez Velké Británie, Dánska a Malty. Hlavním přínosem účasti v PESCO by mělo být sdílení zdrojů, koordinované plánování nebo společný vývoj výzbroje a vojenské techniky. To by mělo přinést nejen výrazné finanční úspory, ale také posílení interoperability armád evropských zemí.

PESCO je postaveno na dobrovolné bázi, jednotlivé státy si tak mohou samy určit, kterých iniciativ a programů se zúčastní. Každý členských stát zapojený do PESCO může přijít s vlastní iniciativou v oblastech, které jsou pro něho zásadní a realizovatelné. Při posuzování návrhů jednotlivých projektů se však klade důraz na přeshraniční rozměr spolupráce, kdy projekty získají podporu z unijních fondů pouze v případě, pokud se do něj zapojí minimálně tři firmy z alespoň dvou členských zemí.

V březnu 2018 bylo schváleno prvních 17 plánovaných projektů, druhý soubor 17 projektů byl schválen v listopadu 2018. Následně v listopadu 2019 bylo schváleno dalších 13 projektů. Projekty se zaměřily na výcvik, například v kybernetické oblasti, v potápěčství, v taktické či lékařské oblasti, i v oblasti chemické, biologické, radiologické a jaderné obrany. Další projekty se zaměřily na posílení kooperativních opatření EU a na rozvoj schopností na moři, ve vzduchu a ve vesmíru. Celkově se jedná o 46 projektů – jeden byl již ukončen.

Česká republika se aktivně účastní několika projektů a v dalších figuruje jako pozorovatel. Zapojila se do akce pod názvem Vojenská mobilita a dále do dvou projektů vedených Německem: Jednotné lékařské velení, jehož cílem je vytvořit sdílené lékařské platformy a lékařský trénink personálu misí a operací a Centrum excelence pro tréninkové mise EU, který se týká akceschopnosti a dostupnosti školitelů a cvičitelů na tréninkových misích.

V rámci druhé fáze projektů, o kterých bylo rozhodnuto v listopadu 2018, se ČR ujala role vedoucí země projektu „Schopnosti a interoperabilita elektronického boje“ a u dalších čtyř projektů role země účastnické (Integrované bezpilotní pozemní systémy, Dálkově řízené bezpilotní letecké prostředky, Systém obrany proti bezpilotním vzdušným prostředkům a Sdílení vojenských základen). Česká republika se účastní také jednoho z nejnověji představených projektů – Kybernetické a informační doménové koordinační centrum.

Rada v listopadu 2020 stanovila obecné podmínky, za nichž by mohly být země mimo EU výjimečně přizvány k účasti na jednotlivých projektech PESCO. Prostřednictvím rozhodnutí mohou být k účasti přizvány třetí státy, které mohou danému projektu PESCO přinést přidanou hodnotu, pokud splní řadu politických, věcných a právních podmínek.

Například země žádající o účast na projektu musí sdílet hodnoty, na nichž je EU založena, nesmí postupovat v rozporu s bezpečnostními a obrannými zájmy EU a jejích členských států a musí mít s EU uzavřenu mimo jiné i dohodu o výměně utajovaných informací.

Koordinace v oblasti obranného plánování (CARD)

V letech 2019–2020 se uskutečnil první úplný cyklus koordinovaného každoročního přezkumu v oblasti obrany (CARD), přičemž Evropská obranná agentura měla vedoucí úlohu. Závěrečná zpráva o přezkumu CARD byla předložena ministrům obrany v listopadu 2020. Určuje 55 možností spolupráce v celém spektru schopností.

Evropská intervenční iniciativa

Nad rámec PESCO se v červnu 2018 přihlásilo devět zemí EU (Francie, Německo, Belgie, Dánsko, Nizozemsko, Estonsko, Španělsko, Portugalsko, Velká Británie) k francouzskému návrhu projektu evropské intervenční iniciativy (EII), tedy vojenské síly, která by mohla být rychle nasazena v krizové situaci. Budoucí vznik této síly uvítal i generální tajemník NATO.

Evropský mírový nástroj (EPF)

Rada v březnu 2021 přijala rozhodnutí o zřízení Evropského mírového nástroje (EPF), mimorozpočtového fondu o objemu přibližně 5 miliard eur na období 2021–2027, který má být financován prostřednictvím příspěvků členských států EU. Hlavním cílem EPF je zvýšit schopnost EU předcházet konfliktům, chránit mír a posilovat mezinárodní stabilitu a bezpečnost. Prostřednictvím EPF EU financuje společné náklady vojenských misí a operací SBOP, čímž posílí solidaritu a sdílení zátěže mezi členskými státy. Posílením kapacit operací na podporu míru a kapacit třetích zemí a partnerských organizací ve vojenských a obranných záležitostech přispěje ke zvýšení účinnosti vnější činnosti EU.

Instituce SBOP

Společná bezpečnostní a obranná politika vychází z obecného rámce SZBP. Specifické otázky vojenského a civilního krizového managementu si ovšem vyžádaly vytvoření řady specifických institucí.

Nervovým uzlem celé SBOP je Politický a bezpečnostní výbor (obvykle označovaný francouzskou zkratkou COPS nebo PSC), který se schází na úrovni velvyslanců a funguje jako přípravný orgán pro Radu. Mezi hlavní funkce patří sledování mezinárodní situace a pomoci při definování politiky v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Hlavním fórem pro rozhodování je pochopitelně Rada pro zahraniční věci, jejímiž členy jsou ministři zahraničí členských států. Ti se ale setkávají jen jednou do měsíce, což pro operativní rozhodování, které je při řízení probíhajících misí zapotřebí, pochopitelně nestačí. Každodenní rozhodnutí proto přijímá právě COPS. Jeho členy jsou zástupci členských států na úrovni velvyslanců, kteří sídlí nastálo v Bruselu. Mohou se proto scházet často – obvykle dvakrát týdně, v případě potřeby i častěji.

Velvyslanci v COPS jsou ovšem diplomaté, kterým většinou chybí odbornost v krizovém řízení. Proto mají pod sebou dva specializované výbory. Vojenský výbor Evropské unie(EUMC) je nejvyšší vojenský orgán zřízený v rámci Rady a je složen z náčelníků generálních štábů členských států, kteří se scházejí a radí COPS v otázkách vojenství a využití vojenské síly v operacích. Výbor pro civilní aspekty řešení krizí (CIVCOM) potom asistuje při civilních operacích.

Evropská unie se při implementaci SBOP převážně spoléhá na prostředky členských států – neexistuje například evropská armáda nebo evropský policejní sbor. Při plánování vojenských operací tak Unie využívá buď národní operační centra členských států nebo plánovacího centra NATO (SHAPE).

Jediná stálá integrovaná vojenská struktura existující v rámci generálního sekretariátu Rady – vojenský štáb EU – slouží k dlouhodobějšímu strategickému plánování a včasnému varování. U civilních operací členské státy podpořily stálé operační centrum na úrovni EU – útvar schopnosti civilního plánování a provádění (označovaný anglickou zkratkou CPCC). V roce 2009 vzniklo v rámci sekretariátu Rady Ředitelství pro řízení a plánování krize, které má zajistit, aby EU dokázala účinně využívat své nejsilnější stránky, kterou je schopnost integrovat vojenský a civilní přístup ke krizovému managementu. Všechny tři útvary by se měly v budoucnu stát součástí evropské služby pro vnější činnost.

Při přibližování jejich bezpečnostních politik členským státům asistuje celá řada samostatných institucí a agentur. Mezi nejdůležitější patří Evropská obranná agentura, která má za úkol hledat cesty, jak harmonizovat a koordinovat vyzbrojování armád členských států, a tak ušetřit prostředky, kterých se v této oblasti chronicky nedostává. Ústav Evropské unie pro studium bezpečnosti (EUISS) má za úkol kultivovat koncepční myšlení o roli EU v evropské a světové bezpečnosti. Výcvik v Evropské bezpečnostní a obranné škole by zase měl přispět k lepšímu a efektivnějšímu fungování SBOP, protože usiluje o hlubší pochopení problematiky SBOP u odborníků z členských států. S činností SBOP souvisí také fungování Satelitního střediska Evropské unie.

Evropská obranná agentura

Evropská obranná agentura (EDA), která členským státům poskytuje právní a institucionální rámec pro spolupráci na rozvoji jejich obranných schopností. Agentura spadá pod dohled Evropské rady, od které rovněž dostává úkoly. Její vedení má na starosti vysoký představitel pro Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (v současnosti tento post zastává Federica Mogheriniová), rozhodovacím orgánem je pak řídící výbor, ve kterém zasedají ministři obrany a zástupce Evropské komise. Provozní náklady EDA financují země EU (kromě Dánska) v poměru k výši jejich hrubého národního důchodu (HND).

Hlavní úkoly EDA:

  • přispívat k určení cílů vojenských schopností zemí EU a hodnotit závazky týkajících se schopností,
  • podporovat harmonizaci operativních potřeb (např. podporou a koordinací harmonizace v oblasti vojenských potřeb nebo podporou nákladově efektivních a účinných výběrových řízení určováním a šířením osvědčených postupů),
  • navrhovat projekty pro plnění cílů z hlediska vojenských schopností a zajišťovat koordinaci programů prováděných zeměmi EU,
  • podporovat výzkum v oblasti obranných technologií a koordinovat a plánovat společnou výzkumnou činnost,
  • přispívat k posílení průmyslové základny EU v oblasti obrany a pro zlepšení účinnosti vojenských výdajů,
  • usilovat o soudržnost s jinými politikami EU, pokud mají dopad na obranné schopnosti,
  • podporovat hlubší spolupráci v oblasti obrany mezi zeměmi EU,
  • poskytovat podporu operacím SBOP

Ilustrační foto

Ilustrační foto. Zdroj: Evropská obranná agentura (EDA)

Operace SBOP

Od roku 2003 a prvních zásahů na západním Balkáně EU zahájila a provozuje 36 operací a misí na třech kontinentech. Od května 2021 probíhá 17 misí a operací SBOP, z nichž 11 je civilních a 6 vojenských a zahrnuje přibližně 5 000 vojenských a civilních pracovníků EU nasazených v zahraničí. Poslední mise a operace podpořily bezpečnost ve Středoafrické republice (EUAM RCA) a vymáhaly zbrojní embargo OSN vůči Libyi (EUNAVFOR MED IRINI). Rozhodnutí EU o vyslání misí nebo operací se obvykle přijímají na žádost partnerské země, které je pomoc poskytována, a/nebo na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN.

Rozlišují se dva základní typy:

1. vojenské operace, které se zaměřují na stabilizaci bezpečnostní situace v krizových oblastech a ve vzrůstající míře i na podporu reformy bezpečnostního sektoru v oblasti obrany. Příkladem zahájených vojenských operací je výcviková mise v Mali (EUTM Mali) a vojenská operace ve Středoafrické republice (EUFOR RCA), na kterou navázala vojenská poradenská mise EUMAM RCA. Dlouhodobě probíhají operace EUFOR Althea v Bosně a Hercegovině, námořní operace EU NAVFOR Atalanta pro boj s pirátstvím u somálských břehů. Rozsah vojenských misí SBOP je definován tzv. Petersbergskými úkoly (humanitární úkoly, záchranné mise a mírotvorné úkoly, bojové mise a mírové operace).

2. civilní mise, které se zabývají reformami bezpečnostního sektoru, podporou budování celních a pohraničních kapacit apod. K civilním misím patří např. pozorovatelská mise EUMM v Gruzii, policejní mise EUPOL v Afghánistánu a další (EULEX Kosovo, mise EUPOL COPPS a EUBAM Rafah na palestinských územích, EUCAP Nestor, EUCAP Sahel Niger, EUBAM Libye). Zahájeny byly dvě civilní mise zaměřené na reformu bezpečnostního sektoru na Ukrajině (EUAM Ukraine) a v Mali (EUCAP Sahel Mali). Mise EUBAM na hranicích mezi Moldavskem a Ukrajinou je specifickou civilní misí SBOP, na rozdíl od ostatních operací tohoto typu je řízena Komisí.
.

Případy pro operace SBOP

  • akce v oblasti odzbrojení,
  • humanitární a záchranné mise,
  • poradní a pomocné mise ve vojenské oblasti,
  • mise pro předcházení konfliktům a udržení míru,
  • mise bojových sil nasazované při vzniku krizí, např. mise pro prosazování míru
  • stabilizační operace po ukončení konfliktů.

Policejní operace asistují v cílových zemích při výcviku místních policejních jednotek, mohou ale v případě nutnosti i jejich úkoly zcela převzít a místní síly na omezenou dobu nahradit. Operace na podporu právního státu zahrnují celou řadu asistenčních a výcvikových misí zaměřených na upevnění důležitých institucí v cílové zemi – počínaje soudci, přes vězeňskou správu a konče úředníky centrálních úřadů nebo místní správy.
Zatímco civilní operace jsou hrazeny z rozpočtu Evropské unie, operace vojenské platí vždy zúčastněné státy z vlastních peněz. Jde o důsledek neochoty členských států umožnit evropským institucím, zejména Komisi a Parlamentu, angažovat se ve vojenských otázkách, které jsou považovány za jádro národní suverenity. K tomuto účelu mezi lety 2015 až 2020 fungoval mechanismus Athena, který měl za úkol spravovat společné náklady států.

Mechanismus Atheny od roku 2021 pro účely financování společných operací a misí SBOP nahradil Evropský mírový nástroj EPF. Obdobně jako na mechanismu Athena i na financování EPF se podílí členské státy (velikost příspěvků se odvíjí od velikosti HND dané země). Na EPF se nepodílí Dánsko, které se neúčastní žádných aktivit EU s vojenskou tematikou.

Prostřednictvím EPF lze financovat společné náklady na vojenské operace EU i náklady nesené státy, k nimž patří mimo jiné náklady na ubytování, pohonné hmoty a další podobné náklady související s národními kontingenty.


Ve všech případech se jedná o tyto náklady:

• náklady na vytvoření a provoz velitelství, včetně nákladů na dopravu, informační systémy, administrativu, informování veřejnosti, místní najatý personál, rozmístění a ubytování pro velitelství ozbrojených sil;

• pro účely ozbrojených sil jako celku náklady na infrastrukturu, lékařské služby (v operačním prostoru), zdravotní evakuaci, identifikaci, získávání informací (satelitní snímky);

• náhrady pro NATO nebo jiné organizace (např. OSN) a náhrady od těchto organizací.

Vztahy s NATO

Členská základna Evropské unie a Severoatlantické aliance se z velké části překrývá. Jednadvacet států je součástí obou organizací, tedy tři čtvrtiny z 27 členů EU a 27 členů NATO. Není proto divu, že byl způsob spolupráce s Aliancí vždy důležitým tématem při vývoji SBOP.

Od počátku si členské státy stanovily několik cílů. Evropská bezpečnostní politika neměla jednat tam, kde se již angažovalo NATO. Navíc se měla rozvíjet bez zbytečných duplikací toho, co už spojenci v NATO měli k dispozici. V pozadí stála jednoduchá úvaha, že si evropské státy, které už tak investovaly do obrany výrazně méně než USA, nemohou dovolit platit dvakrát za totéž – jednou pod hlavičkou NATO a jednou pod hlavičkou EU.

Konkrétní formu spolupráce vyjednaly obě organizace koncem roku 2002 v podobě tzv. dohod Berlin Plus. Podle těchto ujednání má Evropská unie přístup ke kapacitám NATO pro své operace. To znamená zejména využití aliančních plánovacích kapacit v SHAPE. Obě organizace si také vyměnily styčné důstojníky a domluvily spolupráci na všech pracovních úrovních. Pravidelně se tak scházejí na společném jednání velvyslanci členských států v COPS a v Severoatlantické radě. Ve vojenských strukturách je situace ještě jednodušší, protože naprostá většina členských států vysílá do Bruselu jediného vysokého důstojníka, aby je zastupoval jak ve vojenském výboru EU, tak i zároveň ve vojenském výboru NATO.

Klíčovým tématem kooperace obou organizací se v posledních měsících stává vojenská mobilita. NATO, které v reakci na bezpečnostní situaci v Evropě a jejím okolí posiluje své síly na východním křídle bloku, potřebuje usnadnit transport vojáků i vojenské techniky napříč Evropou. EU se tak společně s NATO soustředí na co největší omezení byrokratických překážek, které přesuny vojenských kolon nevyhnutelně komplikují. V červenci 2018 podepsaly EU a NATO nové společné prohlášení. Je v něm stanovena společná vize toho, jak budou EU a NATO čelit společným bezpečnostním hrozbám.
EU a NATO mají spolupracovat na oblastech, jako je:

• vojenská mobilita.

• kybernetická bezpečnost,

• hybridní hrozby,

• boj proti terorismu,

• ženy a bezpečnost.

Regulace obchodu se zbraněmi

EU má ambici ovlivňovat globální trh se zbraněmi, za tímto účelem přijala Rada v roce 2010 rozhodnutí (2010/336/SZBP) o činnostech EU na podporu smlouvy o obchodu se zbraněmi v rámci Evropské bezpečnostní strategie. Jak už naznačuje název, cílem je zlepšit systém dohledu nad obchodem se zbraněmi mezi členskými státy, a to zejména pomocí vytvoření (a přijetí) smlouvy o obchodu se zbraněmi. Tato smlouva by měla určit závazné mezinárodní standardy pro dovoz, vývoz a převoz zbraní.

Instituce EU

 

Evropská komise — politicky za oblast SBOP odpovídá Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell.

Evropský parlament — za otázky bezpečnostní a obranné politiky v Parlamentu odpovídá Podvýbor pro bezpečnost a obranu, který patří pod Výbor zahraničních věcí. Předsedá mu francouzská poslankyně z Obnovy Evropy Nathalie Loiseau.

Evropská rada — v oblasti SBOP vymezuje zásady a obecné směry jejich dalšího vývoje.

Autor: Europeum, CDK