V Římské smlouvě bylo stanoveno pět cílů, které její fungování má naplnit:

• zvýšit produktivitu výroby
• zajistit přiměřenou životní úroveň pro zemědělce
• stabilizovat trhy
• zabezpečit dostatečné množství potravin pro obyvatelstvo
• poskytovat spotřebitelům potraviny za přiměřené ceny

Z cílů jsou odvozeny i její tři základní principy: jednotný trh, preference
Společenství a finanční solidarita. Zemědělské produkty se tedy mohou volně
pohybovat přes hranice členských států, je zajištěno jednotné vystupování
navenek a producenti jsou chráněni před vnější konkurencí a výdaje na
Společnou zemědělskou politiku (SZP) jsou hrazeny ze společných zdrojů.

Demonstrace a protesty patří ke koloritu jednání o zemědělství od vzniku
Společné zemědělské politiky. Na fotce z roku 1971 poněkud zaražený
francouzský ministr zemědělství
Michel Cointat (zdroj: Audiovisual service EU).

SZP byla založena na principu
intervenčních nákupů zemědělských produktů při poklesu
tržních cen pod dohodnutou úroveň. Společenství rovněž zavedlo v 70. letech
zdanění dovozů a naopak dotování vývozu vlastních
zemědělských výrobků. Protekcionistická opatření způsobila, že se v Evropské
unii začalo od 80. let docházet k nadprodukci. SZP zatěžovala stále více
evropský rozpočet a proti silnému protekcionismu protestovali zahraniční
producenti. Spojily se tak vnitřní a vnější tlaky na reformu SZP.

V roce 1988 Společenství dosáhlo z důvodu vysokých nákladů na zemědělství
maximální rozpočtové zátěže a dostalo se takřka na hranici finančního kolapsu.
Bylo proto nutné tuto situaci řešit omezováním nákladů na zemědělství a
zvyšováním příjmové části rozpočtu. Výsledkem byl Delorsův balík I, který v
rámci SZP stanovoval další snižování garantovaných cen a kvótní systém, který
měl zamezit nadprodukci. Součástí balíku bylo omezení růstu výdajů na
zemědělství, které do budoucna neměly překročit hranici 74 % z hodnoty
meziročního nárůstu HNP Společenství. Balík také navrhoval první návrhy na
zvýšení efektivity a kvality produkce.

V roce 1992 přinesla výrazné změny MacSharryho reforma, která
umožnila dohodu v rámci GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) a následně
uzavření Uruguayského kola jednání o multilaterální liberalizaci světového
obchodu. Jejím hlavním přínosem bylo
odvázání dotací od výše produkce (tzv. decoupling), které
vedlo ke snížení nadprodukce. Společenství snížilo garantované ceny, což
kompenzovalo prostřednictvím přímých plateb stanovovaných na
základě rozsahu obdělávané půdy, počtu kusů dobytka aj. Některé kompenzace
byly navíc vypláceny pouze na základě
ponechání ladem části půdy.

Další přelom znamenala v roce 2003
Fischlerova reforma, jež zavedla jednotnou platbu na farmu.
Zemědělci tak namísto několika plateb získávají jen jednu. Výše plateb se
určuje buď na základě plateb obdržených v minulosti (historický model) nebo
podle plateb na plochu obdělávanou v prvním roce zavedení systému (regionální
model) nebo v modelu hybridním kombinujícím oba principy.

Vyplácení přímých plateb je podmíněno dodržováním souboru legislativních
norem, tzv.
cross-compliance
(19 pravidel pro ochranu životního prostředí, bezpečnost potravin a zdraví
zvířat). Při nedodržení požadavků jsou stanoveny sankce. Reforma zdůraznila
politiku rozvoje venkova – tzv. druhý pilíř SZP.
Prostřednictvím modulace se začalo přesouvat stanovené
procento z přímých plateb (I. pilíř SZP) na rozvoj venkova (II. pilíř SZP).

Změny pokračovaly v roce 2004, kdy byl změněn systém financování SZP. Pro
finanční perspektivu 2007-13 byly nově po vzoru dvou pilířů SZP určeny dva
fondy: Evropský zemědělský záruční fond a
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova.

Poslední změny přinesl tzv.
Health check, neboli prohlídka zdravotního stavu SZP v roce 2008. Prostřednictvím balíčku
čtyř legislativních dokumentů byly schváleny dílčí úpravy a drobnější zásahy
do některých mechanismů SZP (přímé platby a systém modulace; oddělení podpor
od produkce, změny v odvětví společného trhu s mlékem a mléčnými výrobky
včetně postupného odstraňování tzv. mléčných kvót; nové priority v oblasti
rozvoje venkova).

Impulzy k dalším reformám přineslo nejen východní rozšíření EU, které jednak
rozšířilo společný trh se zemědělskými produkty, jednak zvýšilo nároky na část
rozpočtu Unie určenou k financování SZP, ale také tlak ze strany WTO. Příprava
reformy začala v roce 2010 a dohody o nové SZP bylo dosaženo v roce 2013 a
vůbec poprvé v historii této politiky byl do procesu v pozici spolutvůrce
zapojen Evropský parlament.

Reforma vstoupila v platnost v lednu 2014, nicméně mnohá z
nových pravidel začala platit teprve od roku 2015. Nově je
hlavním cílem SZP důraz na šetrný přístup k životnímu prostředí a podporu
venkova. V rámci podpory rozvoje venkova SZP podporuje mladé zemědělce.
Pilířová struktura SZP zůstaka zachována. V 1. pilíři je obsažena podpora
příjmů a opatření na řízení trhu, 2. pilíř tvoří rozvoj venkova.

Součástí reformované SZP je:

• tzv. „ozelenění“ plateb poskytovaných zemědělským podnikům,
  a sice zavedením zemědělských postupů šetrných k životnímu prostředí, jako
  je diverzifikace plodin a zachování ekologicky významných a přínosných
  krajinných prvků, jakož i určité minimální plochy trvalých travních porostů
• větší rovnováha při rozdělování podpory, aby se zmenšily
  nejvýraznější rozdíly ve výši podpory příjmů poskytované zemědělcům v celé
  EU. Největším zemědělským podnikům budou navíc snižovány platby přesahující
  určitou hranici
• lepší zacílení podpory příjmů na zemědělce, kteří ji
  nejvíce potřebují – jedná se zejména o mladé zemědělce, zemědělce v
  odvětvích s nízkými příjmy a v oblastech s přírodními omezeními

Rozpočet

V některých obdobích dosahovaly výdaje na SZP až k téměř 70 % evropského
rozpočtu. Ve finanční perspektivě pro léta 2007 až 2013 bylo na SZP určeno 43%
z celkového rozpočtu EU, což představuje přibližně 55 mld. eur ročně a 0,5 %
HDP EU. Zhruba 80 % výdajů šlo do prvního a 20 % do druhého pilíře SZP.

Ve finanční perspektivě pro období 2014-2020 je oblast zemědělství zahrnuta ve
druhé kapitole pod názvem „Udržitelný růst: přírodní zdroje“. Na SZP je
vyčleněna maximální částka 362,787 mld., tzn. přibližně 51,827 mld. ročně,
přičemž zhruba tři čtvrtiny výdajů směřují do prvního pilíře. Výdaje na SZP
byly ve srovnání s předchozím obdobím sníženy a pro stávající období
představují 37,8 % rozpočtu EU.

GRAF – Podíl členských států na zemědělské výrobě v EU (stav v roce 2005
bez Bulharska a Rumunska). zdroj: Evropská komise.

Rozpočet SZP pro období 2014–2020
představuje přibližně 38 % souhrnného rozpočtu EU. Celková částka vyčleněná na
výdaje v rámci SZP je 408,31 mld. eur. Objem ročního rozpočtu by měl v průběhu
let 2014–2020 postupně klesat. Pokud jde o závazky, v roce 2020 by měl být
rozpočet SZP oproti roku 2013 nižší přibližně o 15 %.

Rozdělení prostředků mezi 2 pilíře SZP pro období 2014–2020
(v prostředcích na závazky):

• 1. pilíř: 76,6 % rozpočtu SZP, což odpovídá 29 % rozpočtu EU nebo 312,74
  mld. eur
• 2. pilíř: 23,4 % rozpočtu SZP, což odpovídá 9 % rozpočtu EU nebo 95,58 mld.
  eur

EU postupně ustupuje z kvótního systému a trh liberalizuje. Kvóty na cukr byly
ukončeny v září 2017, kvóty na mléko od dubna 2015.

Rozpočet EU na rok 2018 počítá s celkem 156,1 mld. eur v prostředcích na
závazky (v běžných cenách). Přímé platby představují 26 % prostředků (40,1
mld. eur) a opatření na rozvoj venkova 9,1 % (14,3 mld. eur). Z celkového
hlediska tedy SZP v roce 2018 představuje 37,6 % rozpočtu Unie (58,1 mld.
eur).

Budoucnost SZP

Zjednodušení SZP

První akční plán pro zjednodušení SZP byl zveřejněn v roce 2006. Od té doby Komise na zjednodušení SZP pracovala. Cílem postupných reforem bylo zajistit, aby SZP byla schopna se reagovat na výzvy, ke kterým v zemědělství dochází.

Evropská komise představila dne 1. června 2018 legislativní návrhy týkající se budoucnosti společné zemědělské politiky. Celkem byly představeny 3 návrhy:

·         nařízení o strategických plánech SZP

·         nařízení o jednotné společné organizaci trhů

·         horizontální nařízení o financování, řízení a sledování SZP

Cílem reformy SZP je vytvořit SZP, která je ambicióznější v rámci životního prostředí. Komise ve svém návrhu stanovila nové povinnosti pro zemědělce, např. střídání plodin namísto jejich diverzifikace; povinné používání nástroje pro hospodaření s živinami v zájmu zlepšení kvality vody, snížení objemu čpavku a oxidu dusného; ochrana půd bohatých na uhlík.

Komise se v návrhu soustředí také na přísné dodržování pravidel v zájmu ochrany kvality potravin, zdraví lidí a zvířat a dobrých životních podmínekzvířat, např. podpora snižování používání antibiotik; finanční podpora těsněji navázaná na dodržování pravidel týkajících se omezení používání pesticidů; tvorba plánů na předávání podniků mladší generaci. Reformovaná SZP stanovuje např. nový model provádění SZP, jenž je zaměřen na výsledky, výkonnost a subsidiaritu, což členským státům uděluje možnost, aby si každý stát sám mohl zvolit konkrétní opatření, která na základě posouzení vlastních potřeb považuje za nejvhodnější. 

Reformovaná SZP slouží k dosažení 9 cílů:

·        
podpora příjmů zajišťujících
životaschopnost

·        
posílení konkurenceschopnosti

·        
znovunastolení rovnováhy
v potravinovém řetězci

·        
boj proti změně klimatu

·        
prosazování udržitelného využívání
přírodních zdrojů

·        
ochrana biologické rozmanitosti

·        
podpora generační obměny

·        
podpora zaměstnanosti a růstu

·        
zajištění vysoké kvality potravin

SZP po roce 2023

 

K hlavním aspektům nové SZP návrhů patří:

(1) lépe zacílené přímé platby a intervence
v oblasti rozvoje venkova, přičemž tyto platby i intervence budou
muset být součástí strategických plánů;

(2) nová struktura ekologizace založená na
podmínkách ochrany životního prostředí, jež budou muset zemědělci dodržovat, a
dalších dobrovolných opatřeních v rámci obou pilířů;

(3) přístup založený na výkonnosti („nový model
realizace“), na jehož základě by členské státy musely každoročně informovat
o svých výsledcích.

 

Nová SZP má posilovat opatření v oblasti
životního prostředí a zahrnuje rovněž ustanovení, která mají zajistit cílenější
podporu menším zemědělským podnikům a pomoci mladým zemědělcům v jejich
začátcích.

Ambicióznější cíle v oblasti životního
prostředí a klimatu, které jsou v souladu
se Zelenou dohodou. Na základě nových pravidel připraví každý členský stát
strategický plán provádění politiky v příštích 5 letech

Minimální požadavky, které mají příjemci SZP
splnit, aby mohli získat podporu, mají být nyní náročnější. Například
v každém zemědělském podniku budou vyhrazena nejméně 3 % orné půdy na
biologickou rozmanitost a neproduktivní prvky, s možností získat podporu
prostřednictvím ekorežimů a dosáhnout 7 %. Nejméně 35 % prostředků na rozvoj
venkova má být přiděleno na agroenvironmentální závazky, které podporují
postupy v oblasti životního prostředí, klimatu a dobrých životních
podmínek zvířat.

Součástí reformy je také přechod od zaměření na
dodržování pravidel k SZP založené na výkonnosti, který členským státům
umožní, aby na základě strategického plánování a společných specifických cílů a
v souladu se svými potřebami prováděly individuálně uzpůsobené intervence.
Na novou SZP navazují strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“ a strategie
v oblasti biologické rozmanitosti, které Komise zveřejnila v květnu 2020.

Mechanismus hlasování

Lisabonská smlouva výrazně změnila pravidla rozhodování o zemědělských
otázkách. Zatímco do jejího vstupu v platnost byla ve většině oblastí
uplatňována procedura konzultace, nyní v zemědělské politice platí
řádný legislativní postup. O návrzích Komise tedy spolurozhoduje Rada a Evropský parlament. Rada
rozhoduje
kvalifikovanou většinou. Z řádného legislativního postupu jsou vyňaty pouze kvóty a poplatky.

Od ratifikace Lisabonské smlouvy se změnila i pravidla pro schvalování
rozpočtu zemědělské politiky. Evropský parlament nyní spolurozhoduje o všech
typech výdajů. Dříve rozhodoval pouze o nepovinných výdajích (např. podpora
venkova), zatímco do rozhodování o povinných výdajích (přímých platbách)
nemohl vstupovat.

Jak politika ovlivňuje ČR

Vstup ČR do EU znamenal pro české zemědělce řadu výhod, zejména ve formě
zvýšení příjmů a životní úrovně, vyšších výkupních cen a rozšíření možnosti
exportu. Na jednotlivé sektory měl vstup do EU odlišný dopad. Celkově se
nepodařilo zastavit trvalý pokles podílu zemědělské produkce na celkovém HDP a
na zaměstnanosti.

Česko se postupně přizpůsobilo systému tržní regulace v EU (například kvóty
pro pěstování některých plodin, či produkci mléka nebo zákaz podpory
vysazování nových vinic). To způsobilo změny v komoditní skladbě. Významně se
proměnilo především české cukrovarnictví. Při reformě společné organizace trhu
s cukrem přišla ČR o 22,5 % kvóty cukru, a úměrně s tím se snížila výroba
cukru a plocha řepy.

Obchod se zeměmi EU tvoří drtivou většinu mezinárodní obchodní výměny ČR a
společný trh EU rozhodujícím způsobem ovlivňuje národní trh v ČR. Vstupem do
EU se český zemědělský sektor vystavil přímé konkurenci z dalších 27 států.
Podmínky pro hospodaření, včetně podpor z rozpočtu EU a z národních rozpočtů
se však v jednotlivých členských státech liší.

Podmínky vyjednané před vstupem deseti nových členských států v roce 2004
znevýhodňují jejich zemědělce oproti farmářům v tzv. „starých členských
státech“. Zemědělci „v nových členských státech“ obdrželi v prvním roce svého
členství pouze 25 % přímých plateb oproti „starým členským státům“. Výše
dotací je postupně navyšována.

Rozdíly přetrvávaly do roku 2013, kdy se platby srovnaly. Nové členské státy
mohou z vlastních zdrojů dorovnávat přímé platby tzv.
národními doplňkovými platbami, nazývanými také top-up. Vlády
mohou navýšit platby o 30 % nad hodnotu pro daný rok, nemohou ale převýšit 100
%.

GRAF – Podíl přímých plateb a doplňkových plateb v ČR 2004-2013 (zdroj:
Evropská komise)

ČR pro čerpání přímých plateb neuplatnila systém jednotné platby, ale
zjednodušený systém, tzv.
režim jednotné platby na plochu (Sing­le Area Payment Scheme – SAPS). V jeho rámci dostávají zemědělci jednotné platby na hektar zemědělské půdy.
Tento systém lze využívat do roku 2020.

Vedle plateb v rámci jednotné platby na plochu a doplňkových plateb mohou
zemědělci získat prostředky v rámci
podpory méně příznivých oblastí a oblastí s ekologickými
omezeními (LFA). Smyslem těchto plateb je finanční vyrovnání méně výhodných
podmínek především v podhorských a horských oblastech. Na základě strategie
stanovené
Programem rozvoje venkova ČR na období 2014-2020
mohou zemědělci získat prostředky z
Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova.

Z programu rozvoje venkova do českého zemědělství poputuje v období 2014-202
téměř 3,5 mld. eur. Z toho má být 2,3 mld. eur z unijních zdrojů a 1,2 mld.
eur z českého rozpočtu.

Provádění společné zemědělské politiky v ČR má ve své zodpovědnosti
Ministerstvo zemědělství
ve spolupráci se
Státním zemědělským intervenčním fondem. Jedná se o opatření společných organizací trhů EU, přímé platby, národní
doplňkové platby, programy strukturální podpory a programy rozvoje venkova.

Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) byl v ČR byl akreditován jako
Agrární platební agentura. Jejím úkolem je administrace financí poskytovaných
z Evropského zemědělského záručního fondu (EAGF), Evropského zemědělského
fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) a z Evropského rybářského fondu (EFF).

Při evropských institucích v Bruselu hájí české zájmy
Stálé zastoupení ČR při EU. Zemědělství se v něm věnuje
Oddělení zemědělství a životního prostředí. Činnost oddělení je zaměřena zejména na expertní a diplomatické působení v
orgánech EU zabývajících se agendami v oblastech zemědělství, bezpečnosti
potravin, biotechnologií, rostlinolékařské a veterinární problematiky,
rybolovu, rozvoje venkova, sektorových operačních programů a zemědělského
obchodu.

Podílí se na přípravě příslušných legislativních aktů, obchodních jednání a
sledování vývoje ve strategii, politikách a legislativě EU. Spolupracuje při
zajišťování čerpání prostředků pro projekty v ČR v rámci strukturálních a
regionálních fondů. Koordinuje přípravy expertních misí v ČR a prezentace
zemědělských výrobků v EU.

Instituce EU a zemědělství

 

·        
Evropská komise
– Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova

Politickou zodpovědnost za Generální
ředitelství pod vedením Wolfganga Burtschera

 a za
zemědělskou politiku a rozvoj venkova má polský komisař pro zemědělství Janusz
Wojciechowski.

·        
Evropský parlament – Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI)

Výboru předsedá německý europoslanec Norbert Lins
z frakce Evropské lidové strany. Česká republika má zastoupení
v tomto výboru v podobě 3 europoslanců, jmenovitě se jedná
o Ivana Davida (SPD), Martina Hlaváčka (ANO 2011) a Veroniku Vrecionovou
(ODS). Na pozici náhradnice se nachází Michaela Šojdrová (KDU-ČSL).

·        
Evropský
parlament – Výbor pro regionální rozvoj (REGI)

Výboru předsedá francouzský europoslanec
Younous Omarjee ze
skupiny Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice. Členem výboru je
Ondřej Knotek (ANO 2011). Mezi náhradníky patří Stanislav Polčák (Starostové a
nezávislí) a Veronika Vrecionová (ODS).
 

·        
Evropský
parlament – Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI)

Výboru předsedá francouzský
europoslanec Pascal Canfin
ze skupiny Renew Europe. ČR zastupují jako členové Stanislav Polčák (Starostové
a nezávislí) a Alexandr Vondra (ODS), z pozice náhradníků poté Ivan David
(SPD), Ondřej Knotek (ANO 2011) a Kateřina Konečná (KSČM).
 

·        
Rada ministrů pro zemědělství a rybolov

Na Radě každý měsíc zasedají ministři zemědělství a
rybolovu členských států a evropští komisaři odpovědní za zemědělství a rozvoj
venkova, rybolov a námořní záležitosti, ale také zdraví. Rada přijímá
v oblasti zemědělství (nejčastěji společně s Evropským parlamentem)
právní předpisy související s produkcí potravin a rozvoje venkova, vše
v souladu se schválenou společnou zemědělskou politikou států EU.