Prioritou EU v oblasti rybářství (rybolovu) je najít rovnováhu mezi konkurenceschopným rybářským průmyslem a existencí udržitelné populace ryb a mořského ekosystému. V poslední době se můžeme setkat spíše s označením rybářská politika, a to zejména proto, že cílem není primárně rybolov, ale ochrana ryb a moří. Právní základ politiky jsou články 38 až 43 Smlouvy o fungování EU.

Společná rybářská politika má následující prioritní oblasti:

• Zachování, řízení a udržitelné využívání zdrojů ryb a ostatních vodních živočichů,
• Omezení dopadů rybolovu na životní prostředí,
• Řízení společné organizace trhu,
• Zajištění strukturální politiky,
• Stanovení podmínek využívání rybolovných zdrojů,
• Řízení rybářské flotily EU,
• Mezinárodní vztahy v oblasti rybolovu,
• Zajištění kontrolních mechanismů,
  
  

Společná rybolovná politika spadá pod komplex společné zemědělské politiky (SZP) a je součástí primárního práva již od založení Evropského hospodářského společenství. K utváření společné rybářské politiky nicméně nedošlo paralelně se SZP, především protože sledovala jiné cíle a její problémy byly méně významné. Oblast rybářství proto byla nejprve ošetřena pouze vytvořením vnějšího obchodního tarifu.

Evropskými rybáři nejvíce loveným druhem ryb je sleď. Eurokomisař pro zemědělství a rybolov Franz Fischler (1995-2004) při návštěvě německého podniku na zpracování sleďů (zdroj: Audiovizuální archiv EU)

Pohnutkou k vytvoření SRP byly spory mezi členskými státy o právo na stanovení výhradního národního rybolovného teritoria. Značný impulz dodalo postupné rozšiřování Evropského společenství o státy, v jejichž primárním sektoru a obchodní politice hraje rybolov nezanedbatelnou roli (vstup Velké Británie, jižní rozšíření v 80. letech).

Poprvé stanovila kvóty pro jednotlivé členy ES Komise pro rybolov v severovýchodním Atlantiku v roce 1975. V roce 1980 Rada stanovila stabilizační systém, jež vycházel z úlovků v referenčním období 1973-78, a jehož hlavními elementy byly preference pro určité flotily ze Skotska, Irska a Grónska a kompenzace za ztráty ve vodách třetích zemí.

Na tomto základě došlo v roce 1983 ke zrodu skutečné společné rybářské politiky (SRP). Členské státy se dohodly na stanovení rybolovné zóny otevřené všem lodím Společenství (v dosahu 200 mil od pobřeží s možností jednotlivých zemí omezit vstup do pobřežního pásma v dosahu 12 mil); pravidelném stanovování kvót pro objem výlovu jednotlivých druhů ryb pro jednotlivé členské státy; licenčním režimu pro rybářské lodě; stanovení povolených způsobů lovu a požadavků na rybářské vybavení a reorganizaci trhu s rybami a produkty rybolovu.

Dalším důvodem k vytvoření společné rybolovné politiky byly ekonomicko-sociální aspekty. Evropské společenství zavedlo strukturální pomoc, organizaci trhu a vnější ochranu evropského trhu s rybími produkty prostřednictvím zavedení referenčních cen pro importované produkty. Později se přidaly i důvody ekologické (regulace rybolovu a snaha zabránit prudkému úbytku populace některých druhů ryb, regulace velikosti námořních flotil).

V prosinci 2002 se Rada dohodla na balíčku reformních opatření. Výsledkem reformy z roku 2002 je mimo jiné zavedení omezení intenzity rybolovu jako základního nástroje řízení rybolovu (např. omezením počtu dní, v němž smí plavidlo vykonávat rybolovnou činnost na moři), nové dvoustranné dohody o rybolovu se třetími zeměmi, nové principy financování SRP (nouzové vrakování), zřízení regionálních poradních sborů apod. Novým finančním nástrojem se stal Evropský rybářský fond.

Strategií Modrý růst se politika snaží od roku 2012 přispět k dosažení cílů strategie Evropa 2020. Modrý růst je dlouhodobá strategie na podporu udržitelného růstu v námořním odvětví jako celku. Strategie stanovuje dlouhodobé cíle:

• rozvoj odvětví s vysokým potenciálem jako akvakultura, cestovní ruch v pobřežních oblastech, mořské biotechnologie, využití energie oceánů a těžba surovin z mořského dna,
• poskytování poznatků na základě digitální mapy mořského dna v evropském námořním prostoru, strategie pro jednotlivé oblasti moří a oceánů (Jaderské a Jónské moře, Severní ledový oceán, Atlantský oceán, Baltské moře, Černé moře, Středozemní moře, Severní moře), v jejichž rámci se podporuje spolupráce mezi sousedícími zeměmi,
• v roce 2013 uzavřela Rada s Parlamentem dohodu o nové společné rybářské politice s cílem dosáhnout rybolovu a akvakultury, které budou z environmentálního, hospodářského i sociálního hlediska dlouhodobě udržitelné. Evropský námořní a rybářský fond slouží jako finanční nástroj.

Obecným pravidlem je, že všechna registrovaná rybářská plavidla EU mají rovný přístup do vod a ke zdrojům na celém území EU. Z tohoto pravidla existuje několik dočasných výjimek, jejichž platnost vyprší koncem roku 2022. Patří mezi ně: 1) Omezení přístupu v zóně 12 námořních mil – v pobřežní zóně do maximální vzdálenosti 12 mil mohou členské státy omezit přístup na tři skupiny plavidel a rybolovu: plavidla tradičně lovící v těchto vodách ze sousedních přístavů; plavidla identifikovaná v rámci stávajících sousedských vztahů; plavidla spojená s rybolovem uvedeným v příloze I základního nařízení o společné rybářské politice. 2) Omezení přístupu do vod v okruhu 100 námořních mil od nejvzdálenějších regionů – ve vodách v okruhu do 100 mil od pobřeží v nejvzdálenějších regionech EU může být přístup omezen na: plavidla registrovaná v přístavech těchto území a plavidla tradičně lovící v těchto vodách.

Evropská unie přiděluje každoročně rybolovná práva pro nejvíce komerčně využívané druhy, které se vyjadřují jako celkový přípustný odlov (TAC). Na základě vědeckých hodnocení Mezinárodní rady pro průzkum moří (ICES) a Vědeckotechnického a hospodářského výboru pro rybářství (VTHVR) předkládá Komise do konce každého roku Radě své návrhy kvót TAC. V posledních letech je však v rámci víceletého plánu řízení omezení odlovu stabilnější, což rybářům umožňuje lépe plánovat svou činnost.

Zásadní změnu v posledních letech způsobil odchod Velké Británie z EU struktur. Jeden z následků Brexitu je i to, že EU již nemá přístup do britských teritoriálních vod (200 námořních mil od pobřeží) Velká Británie také opustila Londýnskou úmluvu o rybolovu, která umožňuje lov irských, francouzských, belgických, holandských a německých plavidel do šesti námořních mil od britského pobřeží, co způsobilo problémy hlavně Irům. Problémy nastali i mezi Francií a Británií o rybolov v okolí ostrova Jersey v roce 2021. Francie vyhrožovala odpojením ostrova od elektřiny. Spor mezi oběma stranami je ještě v řešení.

Rozpočet

Finančním nástrojem je Evropský rybářský fond (ERF), který funguje od 1. ledna 2007. Pro období 2014-2020 měl fond k dispozici 5,75 miliard eur. Největšími příjemci jsou Španělsko (20,2%) a Francie (10,2%), nejmenším Rakousko (0,12%), respektive Lucembursko, které nedostává nic.

TABULKA – Rozdělení příspěvků ze Společné rybářské politiky jednotlivým členským státům pro roky 2014-2020 v mld. eur (zdroj: Evropská komise)

Pro dlouhodobý rozpočet EU na období 2021–2027 Komise navrhuje částku 6,14 mld. eur. Nový Evropský námořní a rybářský fond má podporovat evropské odvětví rybolovu, aby se dokázalo adaptovat na udržitelnější rybolovné postupy. Nově by měl přispět k posílení mezinárodní správy oceánů pro bezpečnější, čistší, zabezpečenější a udržitelně obhospodařovaná moře a oceány. Komise se zaměřuje také na ochranu mořských ekosystémů a chce 30 % rozpočtu věnovat na zmírňování změny klimatu a adaptaci na tuto změnu, v souladu se závazky dohodnutými v rámci Pařížské dohody.

Fond má zahrnovat nové prvky:

• Zjednodušení administrativy a další možnosti pro členské státy: měly by moci zacílit podporu na své strategické priority, aniž by si musely vybírat ze seznamu způsobilých opatření,
• Větší soulad s ostatními fondy EU,
• Větší zaměření podpory na dosahování cílů společné rybářské politiky.
  
  

V rámci námořního hospodářství Komise pro období po roce 2020 navrhuje, aby se ve srovnání s obdobím 2014–2020 výrazněji podpořilo. Jeho dnešní celosvětová produkce se odhaduje na 1,3 bilionu eur a mohla by se do roku 2030 více než zdvojnásobit. Námořní fond má umožnit investice do nových námořních trhů, technologií a služeb, jako jsou energie z oceánů a mořské biotechnologie.

V souvislosti s Agendou OSN pro udržitelný rozvoj 2030 se Unie na mezinárodní úrovni zavázala k tomu, že bude usilovat o bezpečnější, zabezpečenější, čistší a udržitelněji obhospodařovaná moře a oceány. Nový Evropský námořní a rybářský fond má tyto závazky ke zlepšení mezinárodní správy oceánů podporovat. Měl by poskytovat finanční prostředky potřebné ke zlepšení námořního dohledu, bezpečnosti a pobřežní spolupráce.

Instituce EU a rybolov

• Evropská komise

Generální ředitelství pro námořní záležitosti a rybolov (GŘ MARE)

Generální ředitelství pro námořní záležitosti je odpovědné za provádění společné rybářské politiky a integrované námořní politiky a vede jej generální ředitelka Charlina Vitcheva. Politickou zodpovědnost za GŘ má komisař pro životní prostředí, oceány a rybolov Virginius Sinkevičius.

• Evropský parlament

Výbor pro rybolov (PECH)

Výboru aktuálně předsedá francouzský europoslanec Pierre Karleskind ze skupiny Renew Europe. Mezi náhradníky v tomto početně menším výboru patří i český europoslanec Martin Hlaváček (ANO 2011).

• Rada pro Evropskou unii

Rada ministrů pro zemědělství a rybolov

Na Radě každý měsíc zasedají ministři zemědělství a rybolovu členských států a evropští komisaři odpovědní za zemědělství a rozvoj venkova, rybolov a námořní záležitosti, ale také zdraví. Rada přijímá (nejčastěji ve spolupráci s Evropským parlamentem) právní předpisy týkající se řízením rybolovu.

• Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA)

Poskytuje technickou a vědeckou pomoc při vytváření a implementaci právních předpisů EU o námořní bezpečnosti, zabránění znečištění z lodí a bezpečnosti na palubě lodí. Kromě toho je v její kompetenci řešení ropných znečištění. Ředitelkou agentury je Maja Markovčićová Kostelacová a sídlem je Lisabon.

• Evropská agentura pro kontrolu rybolovu (EFCA)

Aby se zajistilo dodržování omezení rybolovu v zájmu zachování rybích populací, byla v roce 2005 založena Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu. V roce 2012 byla přejmenována na Evropskou agenturu pro kontrolu rybolovu. Sídlí ve španělském městě Vigo, které je největším rybářským přístavem v Evropě. Ředitelem agentury je aktuálně Pascal Savouret.

Agentura dohlíží na dodržování pravidel na zákaz nadměrného rybolovu a na ochranu ostatních forem mořského života. Zajišťuje také odbornou přípravu inspektorů a organizuje společné operace inspektorů z více než jednoho členského státu.

Mechanismus hlasování

Lisabonská smlouva rozšířila název hlavy III SFEU „zemědělství“ o „a rybolov“ a v novém ustanovení zmocňuje EU k vykonávání společné rybářské politiky a vysvětluje, že odkazy na společnou zemědělskou politiku (SZP) nebo zemědělství se vztahují i na rybolov. Rybářská politika se tak stala integrální součástí SZP. Lisabonská smlouva také vyňala oblast „zachování biologických mořských zdrojů“ ze sdílené pravomoci Unie a členských států a svěřila ji do výlučné pravomoci Unie.


Jak politika ovlivňuje ČR

ČR by v období 2014-2020 měla získat z rybolovné politiky 31,1 mil. eur, což představuje 5,4 % dotací evropské rybolovné politiky. Dotace z Evropského rybářského fondu jsou rozdělovány na základě operačního programu (OP) Rybářství. Program pokrýval oblasti, na které se vztahuje cíl „Konvergence“ (tj. celé území České republiky, vyjma hlavního města Prahy).

Kromě financí z Evropského rybářského fondu byl OP Rybářství financován i ze zdrojů ministerstva a žadatelé z podnikatelské sféry musí do projektů vložit minimálně 40 % vlastních zdrojů. Kromě podpory rybářského odvětví se OP Rybářství zaměřovalo i na posílení domácí poptávky po sladkovodních druzích ryb. Intervence směrovaly také do zarybňování vodních toků úhořem, aplikovaného rybářského výzkumu, zavádění nových technologií do rybářských podniků a do vzdělávání.

Operační program Rybářství je nástrojem čerpání prostředků z Evropského námořního, rybářského a akvakulturního fondu (ENRAF) v programovém období 2021–2027 a přispívá především k plnění cílů Společné rybářské politiky, Zelené dohody pro Evropu a Víceletého národního strategického plánu pro akvakulturu. V České republice je OP Rybářství zaměřen na odvětví sladkovodní akvakultury a jeho hlavním cílem je konkurenceschopná, odolná a udržitelně se rozvíjející akvakultura, což je zároveň hlavní cíl pro oblast akvakultury definovaný v Zelené dohodě a v navazující strategii Evropské komise „Od zemědělce ke spotřebiteli“.

Legislativa

Nařízení (EU) č. 1380/2013 o společné rybářské politice

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/2033 ze dne 18. října 2018, kterým se na období 2019–2021 stanoví plán výmětů pro určité druhy rybolovu druhů žijících při dně v jihozápadních vodách.

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/2034 ze dne 18. října 2018, kterým se na období 2019–2021 stanoví plán výmětů pro určité druhy rybolovu druhů žijících při dně v severozápadních vodách.

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/2035 ze dne 18. října 2018, kterým se na období 2019–2021 stanoví podrobnosti provádění povinnosti vykládky pro určité druhy rybolovu druhů žijících při dně v Severním moři.

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o aktuálním stavu společné rybářské politiky a konzultací o rybolovných právech na rok 2019 (COM(2018) 452 final, 11.6.2018).

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1627 ze dne 14. září 2016 o víceletém plánu obnovy populace tuňáka obecného ve východním Atlantiku a Středozemním moři a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 302/2009 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1026/2012 ze dne 25. října 2012 o některých opatřeních za účelem zachování populací ryb ve vztahu k zemím, které umožňují neudržitelný.

Odkazy

Společná rybářská politika v číslech

Evropská komise: Společná rybářská politika

Právní předpisy pro oblast rybolovu