Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) je poradním orgánem EU, který reprezentuje zástupce sociálních partnerů a občanskou společnost. EHSV byl zřízen v roce 1957, v rámci smlouvy zakládající Evropské hospodářské společenství, jako fórum, jehož hlavním úkolem v té době bylo projednávat záležitosti týkající se jednotného trhu. Současný právní základ EHSV je ustanoven Smlouvou o Evropské Unii (článek 13, odst. 4) a Smlouvou o fungování Evropské unie (články 301 – 304). EHSV sídlí ve společné bodově s Výborem regionů v Bruselu.
EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR | |
---|---|
JINÁ POUŽÍVANÁ OZNAČENÍ | EHSV, EESC, CESE |
SÍDLO | Brusel |
SLOŽENÍ | 350 členů |
FUNKČNÍ OBDOBÍ | 5 let |
KOHO REPREZENTUJE | organizace zaměstnavatelů, pracovníků a dalších zájmových skupin |
HLAVNÍ FUNKCE | poradní orgán hlavních institucí EU, zastupuje zájmy organizací aktivních v evropském ekonomickém a veřejném prostoru; zajišťuje propojení mezi organizovanou občanskou společností a vládními orgány Evropské unie |
PŘEDSEDA | Luca JAHIER |
Posláním EHSV je poskytovat unijním institucím odborné poradenství, a to především v hospodářských a sociálních otázkách, v oblasti životního prostředí, vzdělání, ochrany spotřebitele, zdraví, strukturálních fondů či transevropských sítí. Jedním z hlavních úkolů EHSV je stát se prostředníkem mezi unijními orgány a občanskou společností.
Lisabonská smlouva posílila postavení EHSV, jelikož jeho členové musí být povinně konzultováni ze strany Evropské komise (Komise), Rady a Evropského parlamentu (EP)
v průběhu celého legislativního procesu (tj. v prelegislativní fázi a v době předložení návrhu či v průběhu jeho podstatných změn) v oblastech uvedených ve Smlouvách. K předloženým návrhům vydává výbor své stanovisko.
EHSV poskytuje orgánům EU poradenství prostřednictvím odborných stanovisek rovněž
z vlastní iniciativy k těm tématům, která EHSV považuje za relevantní a závažná. EHSV vydá v průměru 170 doporučení a stanovisek za rok, z nichž asi 15 % je vypracováno z vlastní iniciativy.
Počet členů výboru je v současné době 350. Počet členů reprezentujících jednotlivé členské státy je odvozen od počtu obyvatel (nejvíce 24 členů – Francie, Itálie, Německo, Spojené království a nejméně 5 členů – Malta). Členové EHSV jsou jmenováni na pět let a mohou být jmenování opakovaně. Každý členský stát navrhuje seznam členů, jenž je přijat Radou, která rozhoduje o jmenování členů po konzultaci s Komisí. První setkání nových členů EHSV pro funkční období 2015 – 2020 včetně volby předsednictva se uskutečnilo na inauguračním plenárním zasedání v říjnu roku 2015.
ČR jmenuje do EHSV celkem 12 zástupců, kteří zastupují široké spektrum hospodářských, sociálních a kulturních zájmů v členských státech Unie.
EHSV se člení na tři různé skupiny:
• zástupci zaměstnavatelů (skupina I),
• zástupci zaměstnanců (skupina II) a
• zástupci představující různé zájmové skupiny: např. spotřebitelé, rodinné organizace, nevládní organizace, zemědělci, ekologická hnutí atd. (skupina III).
Předseda a místopředsedové jsou voleni střídavě ze členů tří výše jmenovaných skupin na období dva a půl roku. Současným předsedou EHSV je Luca Jahier (IT), místopředsedkyněmi poté Isabel Caño Aguilar (ES) a Milena Angelova (BG).
EHSV má sedm specializovaných sekcí:
Úkolem specializovaných sekcí je přijímat stanoviska nebo podávat informační zprávy k tématům, která jsou předmětem žádosti o stanovisko. Na základě těchto stanovisek přijímá plenární zasedání EHSV, které se schází obvykle desetkrát ročně, konečná stanoviska EHSV, jež jsou předkládána Radě, Komisi a EP.
Země | Počet zástupců | Země | Počet zástupců |
Francie | 24 | Švédsko | 12 |
Itálie | 24 | Bulharsko | 12 |
Německo | 24 | Dánsko | 9 |
Velká Británie | 24 | Chorvatsko | 9 |
Polsko | 21 | Irsko | 9 |
Španělsko | 21 | Finsko | 9 |
Rumunsko | 15 | Litva | 9 |
Belgie | 12 | Slovensko | 9 |
Česká republika | 12 | Estonsko | 7 |
Maďarsko | 12 | Lotyšsko | 7 |
Nizozemsko | 12 | Slovinsko | 7 |
Portugalsko | 12 | Kypr | 5 |
Rakousko | 12 | Lucembursko | 5 |
Řecko | 12 | Malta | 5 |
| Celkem | 350 |
EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR | |
---|---|
SÍDLO | Lucemburk |
SLOŽENÍ | 28 členů – auditorů (jeden z každého členského státu) |
FUNKČNÍ OBDOBÍ | 6 let |
HLAVNÍ FUNKCE | kontrola řádného používání finančních prostředků EU |
PŘEDSEDA | volen na 3 roky |
Smlouva z Nice ze dne 1. února 2003 potvrdila zásadu, podle které bude kolegium nadále tvořeno jedním zástupcem z každého členského státu. Tato smlouva dále umožnila vytvářet v rámci Účetního dvora komory a zdůraznila význam spolupráce Účetního dvora s národními kontrolními institucemi.
EÚD svým zaměřením posiluje nadnárodní charakter evropské integrace. Hlavní pravomocí Účetního dvora je kontrola finančního hospodaření Evropské unie – jak příjmů (cel, dávek, procent z HNP a DPH), tak výdajů (částky určené k zajištění společných politik, komunitárních programů a projektů). Prověřuje účetní doklady všech institucí EU, členských států i dalších subjektů přijímajících finanční prostředky EU, které mu musí být k dispozici. Veškeré finanční operace musí probíhat v souladu s evropským právem.
Účetní dvůr nemá exekutivní pravomoci. Pokud zjistí, že některý z výše uvedených subjektů nezákonně zacházel s financemi EU, může informovat kompetentní instituce.
Jedenkrát ročně vydává Účetní dvůr výroční zprávu pro ostatní instituce. V této zprávě podrobně hodnotí kontrolu příjmů a výdajů a toto jeho stanovisko je podkladem pro možný postih orgánu, jenž v uplynulém roce nehospodařil dle daných pravidel. Je povinen zodpovídat dotazy ostatních institucí, vztahující se k výroční zprávě.
Účetní dvůr má 28 členů. Ti jsou jmenováni Radou (po konzultaci s Evropským parlamentem) na období 6 let. Člen Účetního dvora – auditor musí být kvalifikovaný a nezávislý. Nesmí vykonávat jiné povolání – ať placené, či nikoliv. Pokud poruší některou z podmínek, které jsou pro výkon této funkce stanoveny, může být odvolán Evropským soudním dvorem. Členové mohou být jmenováni opakovaně. Ze svého středu zvolí na dobu tří let předsedu, který může být zvolen opakovaně. Předseda má za úkol dohled nad plněním úlohy EÚD, vztahy s orgány a institucemi Unie, vztahy s národními kontrolními institucemi a mezinárodními kontrolními organizacemi, právní záležitosti a interní audit.
Členové EÚD jsou rozděleni do 5 skupin, které připravují návrhy zpráv, o nichž EÚD rozhoduje:
Jeden člen každé z těchto skupin ji pak zastupuje v Administrativním výboru, který je zodpovědný za veškeré administrativní záležitosti vyžadující rozhodnutí Účetního dvora. Lidské zdroje, informační technologie a telekomunikace, finance a administrativu a překlady má na starosti Generální sekretariát v čele s generálním tajemníkem.
Evropský účetní dvůr vypracovává auditní zprávy a vydává stanoviska týkající se všech oblastí činnosti Evropské unie. V okamžiku zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie musí být tyto dokumenty k dispozici ve všech úředních jazycích Unie. Také všechny texty vyplývající ze Smlouvy o fungování EU, zejména výroční zpráva, zvláštní zprávy, specifické výroční zprávy, stanoviska, dopisy předsedy a různé připomínky se překládají do všech úředních jazyků Unie. Příslušnými překladatelskými činnostmi je pověřeno ředitelství pro překlady. Ke svému vnitřnímu fungování (zasedání Účetního dvora, auditních skupin a Administrativního výboru) si Evropský účetní dvůr zvolil řešení „řízené mnohojazyčnosti“, tj. používání dvou „pilotních“ pracovních jazyků (angličtina a francouzština).
Smlouva o fungování EU (dále jen „SFEU“) svěřila Evropskému účetnímu dvoru (články 285 až 287) jako základní úkol kontrolu plnění rozpočtu Evropské unie s dvojím cílem:
Účetní dvůr prověřuje zákonnost a správnost příjmů a výdajů a řádnost finančního řízení. Po skončení rozpočtového roku vypracuje Evropský účetní dvůr výroční zprávu. Dále může kdykoliv předkládat své připomínky ke specifickým otázkám, zejména ve formě zvláštních zpráv. Na žádost orgánů Unie zaujímá stanoviska. Zprávy a stanoviska Účetního dvora se zveřejňují v Úředním věstníku Evropské unie. Účetní dvůr také napomáhá Evropskému parlamentu a Radě EU při výkonu jejich pravomocí týkajících se kontroly plnění rozpočtu.
Rostoucí decentralizace pravomocí přenášející řízení z úrovně Unie na vnitrostátní orgány způsobuje, že se těžiště kontroly postupně přesouvá z Účetního dvora na členské státy. Z tohoto důvodu již není spolupráce EÚD s národními kontrolními institucemi pouze zákonnou povinností, ale stává se nutností vyplývající z úzkého propojení řídících pravomocí orgánů Společenství a členských států. Spolupráce mezi národními kontrolními institucemi a EÚD v zásadě probíhá v rámci uspořádání Kontaktního výboru národních kontrolních institucí zemí EU. Toto uspořádání zahrnuje Kontaktní výbor složený z prezidentů národních kontrolních institucí členských států EU (včetně předsedy Evropského účetního dvora), výbor kontaktních osob a pracovní skupiny pro jednotlivé oblasti auditu.
Evropský účetní dvůr také udržuje četné kontakty s kontrolními orgány a organizacemi mimo Evropskou unii. Spolupracuje například s Auditním výborem EFTA a podílí se na činnosti INTOSAI, mezinárodní organizace nejvyšších kontrolních institucí, a EUROSAI, evropské organizace nejvyšších kontrolních institucí. Účetní dvůr se také podílel na založení organizace EUROSAI.
Evropský účetní dvůr také spolupracuje s Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), což je samostatný útvar Evropské komise. Ve všech případech, kdy v průběhu auditů orgánů (včetně Účetního dvora), institucí, úřadů nebo agentur podléhajících auditu Účetního dvora vznikne podezření z existence důkazu, nebo je odhalen důkaz možného podvodu, korupce nebo jakékoli jiné protiprávní činnosti poškozující finanční zájmy Společenství, musí být OLAF neprodleně informován.
I účty vnitřní správy Účetního dvora jsou však kontrolovány – od účetní závěrky roku 1987 je kontrola každoročně prováděna nezávislým auditorem. Zprávy nezávislého auditora týkající se účtů EÚD za rozpočtové roky 1987-1991 byly předkládány pouze předsedovi Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu. Na základě rozhodnutí přijatého členy Účetního dvora na jeho zasedání dne 8. července 1993 se zprávy nezávislého auditora počínaje rozpočtovým rokem 1992 zveřejňují v Úředním věstníku Evropské unie.
Výbor regionů byl založen v roce 1994 a je poradním orgánem Evropské unie, který sestává ze zástupců evropských regionálních a místních orgánů. Vyjadřuje stanoviska regionálních a místních samospráv k rozhodnutím, která se jich týkají. Jde například o regionální politiku, životní prostředí, kulturu, vzdělávání a dopravu.
VÝBOR REGIONŮ | |
Sídlo | Brusel |
Složení | 350 členů (země zastoupeny podle velikosti populace) |
| 5 let |
| regionální a místní orgány |
| konzultativní orgán, skrze nějž mohou regionální a místní samosprávy ovlivnit přijímanou legislativu; dohled nad dodržováním principu subsidiarity |
| volen na 2,5 roku |
Výbor regionů je nejmladší institucí EU. Byl zřízen roku 1992 Smlouvou o Evropské unii jako reprezentant regionů EU. Jeho vytvoření bylo vedeno snahou respektovat regionální a místní identity v rámci EU a zapojit je do tvorby a realizace politiky EU v různých oblastech. První schůze Výboru proběhla v březnu 1994. Od té doby se Výbor schází pravidelně na pěti plenárních zasedání ročně a dvou mimořádných schůzích v některém ze členských států. Úloha Výboru regionů byla posílena Amsterodamskou smlouvou, která rozšířila oblasti povinných konzultací a umožnila Evropskému parlamentu podat žádost o vypracování stanoviska. Nicejská smlouva stanovila, že členové VR musejí mít volební mandát nebo musejí být politicky odpovědní.
Lisabonská smlouva potvrzuje status a politickou úlohu VR – přináší tyto změny:
Úkolem Výboru regionů je hlídat princip subsidiarity a jeho využívání a bránit tak centralizovanému způsobu rozhodování v rámci Unie i jejích členských zemí. Na základě tohoto principu by měly být do tvorby i realizace politiky EU zapojeny nejen centrální, ale především místní a regionální samosprávy, kterých se daná opatření bezprostředně dotýkají. Uplatnění tohoto principu (zakotveného v čl. 5 Smlouvy o Evropské unii) spočívá v přenesení odpovědnosti za rozhodování na ty orgány veřejné správy, které stojí nejblíže k občanovi EU.
Výbor nemá rozhodovací pravomoc, je to pouze konzultativní orgán pro ostatní rozhodovací a výkonné orgány Unie. Svým poradním stanoviskem má možnost ovlivňovat další instituce EU. Rada i Komise mohou kdykoli v případě potřeby s Výborem konzultovat konkrétní záležitosti.
V případech přímo vymezených Smlouvami jsou obě instituce dokonce povinny zvolit tento postup konzultace. Maastrichtská smlouva stanovila pět takových oblastí a Amsterodamská smlouva k nim přidala dalších pět.
Oblasti, kde je povinná konzultace Výboru regionů | |
od Maastrichtské smlouvy | od Amsterodamské smlouvy |
|
|
De facto tak Výbor konzultuje většinu oblastí aktivit EU. Výbor sám pak může na základě své iniciativy podávat vlastní stanoviska v záležitostech týkajících se měst a regionů, jako například zemědělství nebo ochrana životního prostředí.
Členové jsou na základě nominací členských států jmenováni jednomyslně Radou EU na pětileté funkční období s možností znovuzvolení. Náhradník zastupuje daného člena v případě, že se nemůže dostavit na plenární zasedání. Způsob výběru kandidátů je ponechán na členských státech, u všech kandidátů platí, že jsou vybíráni z řad volených představitelů místních a oblastních samospráv jednotlivých zemí, musí mít tedy mandát na regionální nebo místní úrovni. Celkové obsazení Výboru musí přitom reflektovat politickou, geografickou a regionální rovnováhu v členských státech.
Členové si mezi sebou volí 60-členné Předsednictvo na funkční období dva a půl roku. To je tvořeno předsedou, který svolává a řídí každé zasedání Výboru a reprezentuje Výbor navenek, prvním místopředsedou a dalšími 28 místopředsedy (vždy po jednom z každého členského státu). Součástí předsednictva je i dalších 28 členů a předsedové pěti politických frakcí zastoupených ve Výboru. Předsednictvo řídí program jednání plenárního zasedání, sestavuje politický program VR, přiděluje stanoviska komisím a rozhoduje o vypracování stanovisek z vlastní iniciativy.
Každý stát má ve Výboru regionů svou delegaci, která sestává z členů VR a jejich náhradníků. Každá národní delegace přijímá svá vlastní vnitřní pravidla a volí předsedu, jehož jméno oficiálně oznámí předsedovi Výboru.
V rámci Výboru je zastoupeno 5 politických frakcí, odrážející hlavní Evropské stranické rodiny.
Jde o Stranu evropských socialistů (PES), Evropskou lidovou stranu (EPP), Evropské liberální demokraty (ALDE), Evropskou alianci (EA) a skupinu Evropští konzervativci a reformisté (ECR).
Členové výboru jsou rozděleni do šesti odborných komisí a jednoho výboru specializujících se na konkrétní politickou oblast. Tyto Komise zkoumají návrh, který jim byl podán ostatními institucemi ke konzultaci, a sestavují návrh stanoviska, ve kterém zdůrazňují jak shodu s původním návrhem, tak i případné změny, které je na daném návrhu zapotřebí přijmout před jeho schválením. Takovéto stanovisko je poté konzultováno na plenárních zasedáních, a pokud je odsouhlaseno většinou členů, je přijato jako oficiální stanovisko Výboru a posláno Komisi, Parlamentu a Radě.
Zastoupení členských států ve Výboru regionů a jeho předsednictvu
Země | Počet zástupců | Počet členů |
Francie, Itálie, Německo, Velká Británie | 24 | 3 |
Polsko, Španělsko | 21 | |
Rumunsko | 15 | 2 |
Belgie, Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Švédsko | 12 | |
Dánsko, Irsko, Finsko, Litva, Slovensko, Chorvatsko | 9 | |
Lotyšsko, Slovinsko | 7 | 1 |
Estonsko | 6 | |
Kypr, Lucembursko, Malta | 5 | |
Celkem | 350 | 57 |
Evropská investiční banka poskytuje půjčky pro kapitálové investice podporující vyrovnaný ekonomický rozvoj a integraci Evropy, ale také hospodářský rozvoj v kandidátských zemích a v rozvojovém světě. Je většinovým akcionářem Evropského investičního fondu, s nímž tvoří Skupinu EIB zaměřující se především na podporu malých a středních podniků.
EVROPSKÁ INVESTIČNÍ BANKA | |
---|---|
SÍDLO | Lucemburk |
SLOŽENÍ | Rada guvernérů – 28 členů – ministři (financí) členských zemí |
FUNKČNÍ OBDOBÍ | Správní rada – 6 let, možné opakovaně Řídící výbor – 6 let, možné opakovaně Kontrolní výbor – 6 let |
HLAVNÍ FUNKCE | financovat projekty evropského zájmu, investice malých podniků v EU a hospodářský rozvoj v kandidátských a rozvojových zemích |
PŘEDSEDA | jmenován na 6 let, možné opakovaně |
EIB byla založena Římskými smouvami v roce 1958 za účelem střednědobého a dlouhodobého spolufinancování kapitálových investic, které by napomáhaly vyváženému rozvoji Evropských společenství. Je autonomním orgánem v rámci struktury EU, který na neziskové bázi poskytuje nebo garantuje úvěry především v oblasti průmyslu, infrastruktury, telekomunikací, ochrany životního prostředí a energetiky. Přestože základní kapitál EIB poskytly členské státy, získává nyní EIB většinu svých zdrojů na mezinárodních kapitálových trzích za komerční úrokovou sazbu. Její finanční prostředky neplynou z rozpočtu EU.
Základní úkoly:
Projekty musí přispívat k dosahování cílů EU, být ekonomicky, finančně a technicky smysluplné a šetrné k životnímu prostředí a měly by přitahovat další zdroje financování. Většina projektů je bankou financována do výše 50 % jejich nákladů. Kromě vlastního působení na území EU podporuje EIB rozvojovou pomoc, kterou Evropské unie poskytuje více než 130 zemím celého světa.
V ČR působí EIB od roku 1992, na činnost EIB po vstupu České republiky do EU se vztahuje Statut EIB, který tvoří Protokol č. 5 připojený k Smlouvám. Podíl ČR na upsaném kapitálu EIB činí 0,76 procenta (cca 1,775 mld. EUR) z celkové hodnoty upsaného kapitálu EIB (cca 232,4 mld. EUR).
Hlaními orgány jsou:
Rada guvernérů je nejvyšším orgánem EIB. Je složená z ministrů (zpravidla financí) členských zemí. Stanovuje všeobecné direktivy úvěrové politiky, schvaluje účetní rozvahu a výroční zprávu EIB, jmenuje členy Správní rady, Řídícího výboru a Kontrolního výboru, povoluje financování projektů mimo EU a rozhoduje o zvyšování základního kapitálu.
Správní rada je složena ze zástupců jmenovaných členskými zeměmi a jednoho člena jmenovaného Komisí. Obnovitelné funkční období je 5 let a členové jsou zodpovědní pouze EIB. Správní rada může na jednání přibrat maximálně 6 odborníků, kteří však nemají právo volit. To nemá ani prezident EIB (v případě jeho nepřítomnosti viceprezident), který Správní radě předsedá. Rozhodnutí jsou přijímána většinou zahrnující nejméně třetinu členů Správní rady a reprezentující alespoň 50 % upsaného kapitálu. Správní rada zodpovídá za vedení banky v intencích jejích hlavních úkolů a rozhoduje o poskytování půjček. Schází se přibližně desetkrát ročně.
Řídící výbor je stálým výkonným orgánem, který řídí každodenní činnost banky. Skládá se z devíti členů jmenovaných Radou guvernérů na návrh Správní rady, jejichž obnovitelné funkční období je 6 let a kteří jsou odpovědní pouze EIB. V čele Řídícího výboru sedí předseda EIB. Řídící výbor dává doporučení Radě ředitelů a následně odpovídá za provádění jejich rozhodnutí.
Kontrolní výbor se skládá z 6 členů, kteří jsou do úřadu jmenováni Radou guvernérů na jedno šestileté období. Kontrolní výbor kontroluje všechny operace a potvrzuje, že účetnictví banky je vedeno řádně a správně. Schází se obvykle desetkrát za rok.
EIF byl založen v roce 1994 s hlavním cílem poskytovat pomoc malým podnikům. Působí v členských státech Evropské unie, v Turecku a ve třech státech ESVO (na Islandu, v Lichtenštejnsku a v Norsku). Jeho majoritním akcionářem je Evropská investiční banka, jejíž podíl činí 59 %. Dále se na EIF podílí Evropská komise s 30 % akcií a další evropské finanční instituce vlastní 11 % akcií.
Evropský investiční fond neposkytuje firmám přímé půjčky, finanční podpory či investice – pracuje skrze banky a jiné finanční prostředníky. Používá finanční prostředky, které mu byly svěřeny EIB nebo Evropskou unií.
Základní úkoly:
JEREMIE je společná iniciativa Evropské komise, EIB a EIF, jejímž cílem je podpořit zvýšený přístup k financím pro rozvoj mikro-, malých a středních firem v regionech EU. JEREMIE by oficiálně zahájen v říjnu 2005 v Bruselu.
Skupina EIB byla vytvořena na základě usnesení Evropské rady v Lisabonu v roce 2000 a skládá se z EIB a EIF. Jejím hlavním cílem je přispět k větší konkurenceschopnosti Evropy, a to především podporou malých a středních podniků (MSP). EIB poskytuje dlouhodobé půjčky na kapitálově nákladné investiční projekty, zatímco EIF se soustřeďuje na investice do inovativních MSP v EU a oblastech rozšiřování prostřednictvím kapitálových fondů nebo poskytováním záruk.
Evropský inspektor ochrany údajů má za úkol dohlížet na ochranu osobních údajů a soukromí a podporovat dobrou praxi v institucích a orgánech EU. Tento post byl poprvé obsazen v lednu 2004.
EVROPSKÝ INSPEKTOR OCHRANY ÚDAJŮ | |
---|---|
SÍDLO | Brusel |
SLOŽENÍ | Evropský inspektor ochrany údajů, jeho zástupce a přibližně 20 dalších osob |
FUNKČNÍ OBDOBÍ | 5 let |
HLAVNÍ FUNKCE
| Dohled – monitorování zpracovávání evropských údajů administrativou EU Konzultace – poradenstvím v politikách a legislativě, které ovlivňují soukromí Spolupráce – spoluprací s podobnými institucemi k zajištění důsledné ochrany údajů |
„Ochranou údajů“ se obecně rozumí ochrana základních svobod a práv fyzických osob, zejména jejich soukromí, v souvislosti se zpracováním osobních údajů. V Evropské unii je zakotvena v následujících dokumentech:
Článek 16 Smlouvy o fungování EU upravuje ustavení nezávislého orgánu dozoru, pověřeného sledováním uplatňování aktů Unie souvisejících s ochranou osobních údajů orgány a institucemi Unie.
Evropský parlament a Rada přijaly nařízení (ES) č. 45/2001 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů. Zároveň jím byl ustaven nezávislý orgán dozoru, Evropský inspektor ochrany údajů (EIOÚ), který je pověřen dohledem nad zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství. Výkon této funkce se řídí podle rozhodnutí č. 1247/2002/ES.
V každém orgánu navíc působí inspektor ochrany údajů, který s EIOÚ spolupracuje a informuje ho zejména o zpracovávání citlivých údajů.
je nezávislý kontrolní orgán se sídlem v Bruselu, pověřený dohledem nad tím, jak orgány a instituce Unie nakládají s osobními údaji fyzických osob. Prvním Evropským inspektorem ochrany údajů byl v roce 2004 jmenován Peter Hustinx. Od prosince 2019 funkci vykonává Wojciech Wiewiórowski.
EIOÚ provádí předběžnou kontrolu zpracování údajů týkajících se případů, které mohou představovat zvláštní rizika, vyslýchá a posuzuje stížnosti a provádí vyšetřování buď z vlastního podnětu, nebo na základě stížnosti. Přijímá nezbytná opatření a informuje subjekty údajů o výsledcích své práce. EIOÚ dohlíží také na zpracování údajů prováděných centrální jednotkou systému Eurodac.
EIOÚ poskytuje poradenství všem orgánům a institucím Unie buď z vlastního podnětu, nebo odpovědí na konzultaci, o všech otázkách, které se týkají zpracování osobních údajů. Dále je konzultován Komisí v souvislosti s přijímáním návrhů právních předpisů týkajících se ochrany osobních údajů a je informován orgány a institucemi EU o správních opatřeních v oblasti zpracování osobních údajů.
EIOÚ je členem pracovní skupiny zřízené podle článku 29 nařízení 95/45/ES, v níž jsou sdruženy vnitrostátní úřady pro ochranu údajů. Spolupracuje s inspektory ochrany údajů v jednotlivých institucích EU a s orgány dozoru pro ochranu údajů zřízenými v rámci policejní a soudní spolupráce v EU (Europol, Schengen, Eurojust atd.)
Evropský inspektor ochrany údajů vydává:
EIOÚ se vyjadřuje k návrhům legislativy předkládanými Evropskou komisí, který by mohl mít dopad na ochranu údajů. Při analýze se zabývá především následujícími aspekty:
EIOÚ činí konstruktivní doporučení, aby se v tomto ohledu legislativní návrh zdokonalil. Jeho stanovisko je oficiálně vydáno a tvoří část legislativního procesu.
Většina stanovisek se dosud týkala záležitostí třetího pilíře EU (policejní a soudní spolupráce) nebo vízové a přistěhovalecké politiky. Může jít např. o výměnu informací mezi institucemi za účelem boje proti terorismu a jinému zločinu, často zahrnující rozsáhlé databáze apod. EIOÚ se také angažuje v otázce biometrických údajů (především otisků prstů).
Tyto dokumenty se dělí do tří kategorií:
EIOÚ vždy na jaře vydává zprávu o svých aktivitách v předešlém roce, která postupuje do Evropského parlamentu, Rady a Evropské komise a je i zveřejněna. Nejde jen o chronologický sled událostí. Zpráva zdůrazňuje hlavní trendy a vyvozuje závěry, např. ve vztahu k předběžné kontrole a stížnostem. Dále se snaží sledovat např. vývoj v prostoru svobody, bezpečnosti a práva, stejně jako technologický vývoj, a jejich vliv na ochranu osobních údajů.
V češtině je k dispozici až výroční zpráva z roku 2006, u předešlých pouze jejich shrnutí.
Občané EU mají právo:
Co dělat, nastane-li problém?
V předsednictví Rady se členské země střídají po 6 měsících podle předem daného pořadí. V každém kalendářním roce se o něj dělí dvě země – jedna v první části roku (leden – červen) a druhá země v druhé části (červenec – prosinec).
Předsednická země má možnost určovat agendu a priority Rady. Původně předsednictví rotovalo abecedně, následně byly zohledněny i jiné faktory, jako například velikost země, její geografická poloha nebo doba vstupu do Unie. Pro zajištění kontinuity práce Rady EU se v roce 1971 utvořila tzv. trojka, kterou tvořili aktuální předsednická země a země, které Radě předsedají před a po ní. Každá předsedající země na začátku svého funkčního období předloží Radě EU a Evropskému parlamentu program hlavních cílů (priorit) svého předsednictví. Vedle vlastního půlročního programu existuje ještě „program tří předsednictví“, jehož obsah je určujícím rámcem pro tři po sobě jdoucí předsednické zěmě na období 18-ti měsíců. Poprvé představili společný program Němci společně s Portugalci a Slovinci v roce 2006. Česká republika poprvé předsedala Radě EU v roce 2009 (více o průběhu tehdejšího předsednictví zde) a Radě EU bude opět předsedat v roce 2022 (viz připravované internetové stránky českého předsednictví).
Pořadí předsednických zemí Rady EU do roku 2030
Pořadí předsednictví v Radě EU 1958-2018
2004
období: leden až červen 2004
premiér: premiér Bertie Ahern
priority: dokončení rozšíření o 10 čekatelů (mezi nimi i ČR), Lisabonská strategie, Bezpečnější unie (iniciativy v oblasti Svobody, bezpečnosti a spravedlnosti), zvýšení globální pozice EU ve světě.
období: červenec až prosinec 2004
premiér: Jan Peter Balkenende
priority: boj s mezinárodním terorismem, pokrok ve vztazích s USA a obrana EU, JHA
2005
období: leden až červen 2005
premiér: Jean-Claude Juncker
období: červenec až prosinec 2005
premiér:premiér Tony Blair
priority: budoucnost financování EU, rámcový orzpočet 2007-2013, reforma Společné zemědělské politiky, boj zorganiz. zločinem)
2006
období: leden až červen 2006
kancléř: Wolfgang Schussel
priority: ochrana životního prostředí i za hranicemi EU, U jako silný a spolehlivý partner, ekonomický růst a zaměstnanost, intergace západního Balkánu.
období: červenec až prosinec 2006
premiér: Matti Vanhanen
priority: aktivní, vlivná, rozšiřující se, transparentní Evropa, sociální a ekologická zodpovědnost, vztah s Ruskem
2007-2008
období: leden až červen 2007
kancléřka: Angela Merkelová
priority: energetický balíček, nová politika ke státům bývalého Sovětského svazu, vyjednávání s Tureckem
období: červenec až prosinec 2007
premiér: José Sócrates
priority: reforma smlouvy, posílení EU ve světě, agenda pro modernizaci evropské ekonomiky a společností, vztahy sBrazílii a Afrikou
období: leden až červen 2008
premiér: Janez Janša
priority: koordinace ratifikačního procesu Lisabonské smlouvy, obnova Lisabonské strategie, klimatický a energetický balíček, zapojit země západního Balkánu blíže EU
2008-2009
období: červenec až prosinec 2008
prezident: Nicolas Sarkozy
priority: klimatické změny, energetika, zemědělství, růst a zaměstnanost, pozice EU ve světě, budoucnost Evropy a ochrana občanů a imigrace
období: leden až červen 2009
premiéři: Mirek Topolánek a Jan Fischer
priority:EEE (Ekonomika, energetika, EU ve světě)
období: červenec až prosinec 2009
premiér: Fredrik Reinfeldt
priority: boj sklimatickými změnami, finanční a ekonom. krizí, nezaměstnaností, EU jako silný globální aktér
2010-2011
období: leden až červen 2010
premiér José Zapatero
priority: implementace Lisabonské smlouvy, ekonomické povzbuzení, práva občanů EU a genderové rovnocennosti a EU jako globální aktér
období: červenec až prosinec 2012
premiér: Yves Leterme
priority: ekonomický růst, ekologické politiky EU, dohled nad finančními trhy
období: leden až červen 2011
premiér: Viktor Orbán
priority: evropská ekonomika, energetika a integrace Romů
2011-2012
období: červenec až prosinec 2012
premiér Donald Tusk
priority: vztahy s východním a jižními zeměmi, posílení evropského jednotného trhu, rozšíření EU
období: leden až červen 2012
premiérka Helle Thorning-Schmidt
priority: zodpovědná, dynamická, zelená a bezpečná Evropa
období: červenec až prosinec 2012
prezident: Demetris Christofias
priority: růst Evropy, Evropa relevantnější a bližší pro své občany, Evropa udržitelná a bližší svým sousedům)
2013-2014
období: leden- červen 2013
premiér: Enda Kenny
priority: stabilita, práce a růst
období: červenec- prosinec 2013
premiér: Algirdas Butkevičius
priority: ekonomická růst, silná sociální dimenze, hlubší integrace vnitřního trhu
období: leden- červen 2014
premiér: Antonis Samaras
priority: růst, podpora zaměstnanosti
2014-2015
období: červenec- prosinec 2014
premiér: Matteo Renzi
priority: zaměstnanost a ekonomický růst
období: leden-červen 2015
premiérka: Laimdota Straujumová
priority: konkurenceschopná Evropa
období: červenec-prosinec 2015
premiér: Xavier Bettel
priority: povzbudit investice k obnovení růstu a zaměstnanosti;
2016-2017
období: leden-červen 2016
premiér: Mark Rutte
priority: migrace a vnitřní bezpečnost;
období: červenec-prosinec 2016
premiér: Róbert Fico
priority: hospodářsky silná Evropa;
období: leden-červen 2017
premiér: Joseph Muscat
priority: migrace;
2017-2018
období: červenec-prosinec 2017
premiér: Jüri Ratas
priority: propojená, bezpečná, digitální a inkluzivní EU
období: leden-červen 2018
premiér: Bojko Borisov
priority:
období: červenec-prosinec 2018
premiér: Sebastian Kurz
priority:
2019-2020
období: leden–červen 2019
premiérka: Viorica Dăncilă
priority:
období: červenec–prosinec 2019
premiér/ka: Antti Rinne, od prosince 2019 Sanna Marin
priority:
období: leden–červen 2020
premiér: Andrej Plenković
priority:
Agentury EU se od institucí a orgánů EU liší — jedná se o samostatné právní subjekty zřízené za účelem provedení konkrétních úkolů podle práva EU. Poskytují orgánům EU odborné zázemí a pomáhají jim tak při provádění politik a přijímání rozhodnutí. V současnosti agentur existuje více než 40 a jsou rozmístěny po celé Unii včetně České republiky.
Agentury poskytují orgánům EU a členským státům vysoce specializované know-how z nejrůznějších oblastí. Nejvíce jich spadá do skupiny takzvaných decentralizovaných agentur, které jsou zřizovány na dobu neurčitou a sídlí v různých státech Evropské unie.
Věnují se otázkám a problémům, které mají bezprostřední dopad na každodenní život obyvatel EU. Jedná se o oblasti, jako jsou například léčiva, bezpečnost potravin, životní prostředí, pracovní podmínky, bezpečnost dopravy, ochrana hranic, vzdělávání nebo spravedlnost.
Decentralizované agentury přispívají nejen ke zvyšování konkurenceschopnosti Evropské unie, ale také ke zlepšování pracovních podmínek a životní úrovně obyvatel Unie.
Název agentury | Zkratka | Sídlo |
Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů | ACER | Lublaň, Slovinsko |
Úřad Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací | Úřad BEREC | Riga, Lotyšsko |
Odrůdový úřad Společenství | CPVO | Angers, Francie |
Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci | EU–OSHA | Bilbao, Španělsko |
Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž | Frontex | Varšava, Polsko |
Evropská agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva | eu-LISA | Tallinn, Estonsko |
Evropská agentura pro bezpečnost letectví | EASA | Kolín nad Rýnem, Německo |
Evropský orgán pro bankovnictví | EBA | Londýn, Spojené království (po vystoupení země z EU Paříž, Francie) |
Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí | ECDC | Stockholm, Švédsko |
Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání | Cedefop | Soluň, Řecko |
Evropská agentura pro chemické látky | ECHA | Helsinky, Finsko |
Evropská agentura pro životní prostředí | EEA | Kodaň, Dánsko |
Evropská agentura pro kontrolu rybolovu | EFCA | Vigo, Španělsko |
Evropský úřad pro bezpečnost potravin | EFSA | Parma, Itálie |
Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek | Eurofound | Dublin, Irsko |
Agentura GSA | GSA | Praha, Česká republika |
Evropský institut pro rovnost žen a mužů | EIGE | Vilnius, Litva |
Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění | EIOPA | Frankfurt nad Mohanem, Německo |
Evropská agentura pro námořní bezpečnost | EMSA | Lisabon, Portugalsko |
Evropská agentura pro léčivé přípravky | EMA | Londýn, Spojené království (po vystoupení země z EU Amsterdam, Nizozemsko) |
Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost | EMCDDA | Lisabon, Portugalsko |
Agentura Evropské unie pro bezpečnost sítí a informací | ENISA | Iraklion, Atény, Řecko |
Agentura Evropské unie pro vzdělávání a výcvik v oblasti prosazování práva | CEPOL | Budapešť, Maďarsko |
Evropský policejní úřad | Europol | Haag, Nizozemsko |
Agentura Evropské unie pro železnice | ERA | Valenciennes, Francie |
Evropský orgán pro cenné papíry a trhy | ESMA | Paříž, Francie |
Evropská nadace odborného vzdělávání | ETF | Turín, Itálie |
Agentura Evropské unie pro základní práva | FRA | Vídeň, Rakousko |
Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví | EUIPO | Alicante, Španělsko |
Jednotný výbor pro řešení krizí | SRB | Brusel, Belgie |
Eurojust | Eurojust | Haag, Nizozemsko |
Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie | CdT | Lucemburk, Lucembursko |
Kromě decentralizovaných agentur existují takzvané výkonné agentury, které zřizuje Evropská komise na dobu určitou a pověřuje je řízením konkrétních úkolů souvisejících s programy EU.
Například Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast spravuje převážnou část programů jako je Erasmus+, program Kreativní Evropa, který podporuje kulturu a audiovizuální média nebo program Evropa pro občany, který se snaží zvýšit povědomí o evropské integraci.
Název agentury | Sídlo |
Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast | Brusel, Belgie |
Výkonná agentura pro malé a střední podniky (EASME) | Brusel, Belgie |
Výkonná agentura Evropské rady pro výzkum (ERCEA) | Brusel, Belgie |
Výkonná agentura pro spotřebitele, zdraví, zemědělství a potraviny (Chafea) | Lucemburk, Lucembursko |
Výkonná agentura pro výzkum | Brusel, Belgie |
Výkonná agentura pro inovace a sítě (INEA) | Brusel, Belgie |
EU využívá také expertízu tří agentur, které byly zřízeny v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky. Evropská obranná agentura (EDA) pomáhá členským státům rozvíjet jejich vojenské zdroje. Prosazuje jejich spolupráci a navrhuje možnosti, jak zlepšovat jejich obranyschopnost.
Ústav EU pro studium bezpečnosti má za úkol analyzovat zahraniční, bezpečnostní a obranné otázky, pomáhá s tvorbou a realizací společné bezpečnostní a obranné politiky EU. Jeho tým tvoří až 9 hlavních analytiků, které doplňuje síť externích spolupracovníků.
Satelitní středisko Evropské unie poskytuje včasné varování před možnými krizovými situacemi. Za tímto účelem provozuje služby založené na využívání kosmických zařízení, včetně satelitních a leteckých snímků. Analyzuje například kritickou infrastrukturu, vojenské kapacity nebo zbraně hromadného ničení.
Název agentury | Sídlo |
Evropská obranná agentura (EDA) | Brusel, Belgie |
Ústav EU pro studium bezpečnosti (EUISS) | Paříž, Francie |
Satelitního středisko Evropské unie (SatCen) | Torrejón de Ardoz, Španělsko |
Součástí Evropské unie je Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM), které bylo založeno v roce 1957. Jedná se o samostatný celek, který je ale do evropských struktur plně integrován.
Cílem EURATOMu je koordinace vnitrostátních výzkumných programů jaderné energie pro mírové účely, poskytování informací, infrastruktury a financování jaderné energie a zajištění dostatečných a bezpečných dodávek jaderné energie.
K plnění těchto cílů byla zřízena agentura F4E – Energie z jaderné syntézy, která sídlí ve španělské Barceloně. Agentura řídí evropskou část projektu ITER, jehož cílem je prokázat vědeckou a technologickou použitelnost energie z jaderné syntézy. V této oblasti spolupracuje F4E s průmyslem, malými a středními podniky i výzkumnými organizacemi.
Ostatní subjekty
Kromě agentur existují také další organizace, které byly zřízeny jako součást programů EU a podporují spolupráci Evropské komise s veřejným a soukromým sektorem v různých odvětvích. Organizace se věnují výzkumu, technologickému vývoji, inovacím, vývoji léčivých přípravků, modernizaci řízení letového provozu či biotechnologiím.
Název organizace | Sídlo | Činnost |
Evropský inovační a technologický institut (EIT) | Budapešť, Maďarsko | Podpora inovací v zemích EU |
Společný podnik ECSEL | Brusel, Belgie | Podpora průmyslového odvětví elektronických součástí a systémů v EU |
Společný podnik pro palivové články a vodík 2 | Brusel, Belgie | Podpora výzkumu a vývoje technologií využívajících palivové články a vodík a urychlení jejich využití |
Společný podnik iniciativy pro inovativní léčiva 2 (IIL 2) | Brusel, Belgie | Zefektivnění vývoje nových léčivých přípravků |
Společný podnik SESAR | Brusel, Belgie | Modernizace evropského systému řízení letového provozu |
Společný podnik Clean Sky 2 | Brusel, Belgie | Rozvoj technologií snižujících hluk, emise CO2 a jiných plynů, které vznikají v důsledku letecké dopravy |
Společný podnik BBI | Brusel, Belgie | Výzkum a inovace biotechnologií využitelných v průmyslu |