Posláním EHSV je poskytovat unijním institucím odborné poradenství, a to především v hospodářských a sociálních otázkách, v oblasti životního prostředí, vzdělání, ochrany spotřebitele, zdraví, strukturálních fondů či transevropských sítí. Jedním z hlavních úkolů EHSV je stát se prostředníkem mezi unijními orgány a občanskou společností.

Pravomoci a složení

Lisabonská smlouva posílila postavení EHSV, jelikož jeho členové musí být povinně konzultováni ze strany Evropské komise (Komise), Rady a Evropského parlamentu (EP) v průběhu celého legislativního procesu (tj. v prelegislativní fázi a v době předložení návrhu či v průběhu jeho podstatných změn) v oblastech uvedených ve Smlouvách. K předloženým návrhům vydává výbor své stanovisko.

EHSV poskytuje orgánům EU poradenství prostřednictvím odborných stanovisek rovněž z vlastní iniciativy k těm tématům, která EHSV považuje za relevantní a závažná. EHSV vydá v průměru 170 doporučení a stanovisek za rok, z nichž asi 15 % je vypracováno z vlastní iniciativy.

Počet členů výboru je v současné době 329. Počet členů reprezentujících jednotlivé členské státy je odvozen od počtu obyvatel. Členové EHSV jsou jmenováni na pět let a mohou být jmenování opakovaně. Každý členský stát navrhuje seznam členů, jenž je přijat Radou, která rozhoduje o jmenování členů po konzultaci s Komisí. ČR jmenuje do EHSV celkem 12 zástupců, kteří zastupují široké spektrum hospodářských, sociálních a kulturních zájmů v členských státech Unie.

EHSV se člení na tři různé skupiny:

• zástupci zaměstnavatelů (skupina I),
• zástupci zaměstnanců (skupina II) a
• zástupci představující různé zájmové skupiny: např. spotřebitelé, rodinné organizace, nevládní organizace, zemědělci, ekologická hnutí atd. (skupina III).

Předseda a místopředsedové jsou voleni střídavě ze členů tří výše jmenovaných skupin na období dva a půl roku. Současným předsedou EHSV
je Oliver Röpke (AT), místopředsedy poté pan Aurel Laurenţiu Plosceanu (RO) a pan Krzysztof Pater (PL).

EHSV má šest specializovaných sekcí:

1. hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost (ECO)
2. jednotný trh, výroba a spotřeba (INT)
3. doprava, energetika, infrastruktura, informační společnost (TEN)
4. zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí (NAT)
5. zaměstnanost, sociální záležitosti, občanství (SOC)
6. vnější vztahy (REX)

Úkolem specializovaných sekcí je přijímat stanoviska nebo podávat informační zprávy k tématům, která jsou předmětem žádosti o stanovisko. Na základě těchto stanovisek přijímá plenární zasedání EHSV, které se schází obvykle desetkrát ročně, konečná stanoviska EHSV, jež jsou předkládána Radě, Komisi a EP.

Autor: Euroskop

Působnost Evropského účetního dvora

Smlouva z Nice ze dne 1. února 2003 potvrdila zásadu, podle které bude kolegium nadále tvořeno jedním zástupcem z každého členského státu. Tato smlouva dále umožnila vytvářet v rámci Účetního dvora komory a zdůraznila význam spolupráce Účetního dvora s národními kontrolními institucemi.

EÚD svým zaměřením posiluje nadnárodní charakter evropské integrace. Hlavní pravomocí Účetního dvora je kontrola finančního hospodaření Evropské unie – jak příjmů (cel, dávek, procent z HNP a DPH), tak výdajů (částky určené k zajištění společných politik, komunitárních programů a projektů). Prověřuje účetní doklady všech institucí EU, členských států i dalších subjektů přijímajících finanční prostředky EU, které mu musí být k dispozici. Veškeré finanční operace musí probíhat v souladu s evropským právem.

Účetní dvůr nemá exekutivní pravomoci. Pokud zjistí, že některý z výše uvedených subjektů nezákonně zacházel s financemi EU, může informovat kompetentní instituce.

Jedenkrát ročně vydává Účetní dvůr výroční zprávu pro ostatní instituce. V této zprávě podrobně hodnotí kontrolu příjmů a výdajů a toto jeho stanovisko je podkladem pro možný postih orgánu, jenž v uplynulém roce nehospodařil dle daných pravidel. Je povinen zodpovídat dotazy ostatních institucí, vztahující se k výroční zprávě.

Organizace

Účetní dvůr má 28 členů. Ti jsou jmenováni Radou (po konzultaci s Evropským parlamentem) na období 6 let. Člen Účetního dvora – auditor musí být kvalifikovaný a nezávislý. Nesmí vykonávat jiné povolání – ať placené, či nikoliv. Pokud poruší některou z podmínek, které jsou pro výkon této funkce stanoveny, může být odvolán Evropským soudním dvorem. Členové mohou být jmenováni opakovaně. Ze svého středu zvolí na dobu tří let předsedu, který může být zvolen opakovaně. Předseda má za úkol dohled nad plněním úlohy EÚD, vztahy s orgány a institucemi Unie, vztahy s národními kontrolními institucemi a mezinárodními kontrolními organizacemi, právní záležitosti a interní audit.

Členové EÚD jsou rozděleni do 5 skupin, které připravují návrhy zpráv, o nichž EÚD rozhoduje:

• Auditní skupina I: Ochrana přírodních zdrojů a hospodaření s nimi
• Auditní skupina II: Strukturální politiky, doprava, výzkum a energie
• Auditní skupina III: Vnější akce
• Auditní skupina IV: Vlastní zdroje, bankovní aktivity, provozní výdaje, orgány a instituce Společenství, vnitřní politiky
• Skupina CEAD: Koordinace, hodnocení, prohlášení o věrohodnosti, zajišťování kvality, vývoj komunikace

Jeden člen každé z těchto skupin ji pak zastupuje v Administrativním výboru, který je zodpovědný za veškeré administrativní záležitosti vyžadující rozhodnutí Účetního dvora. Lidské zdroje, informační technologie a telekomunikace, finance a administrativu a překlady má na starosti Generální sekretariát v čele s generálním tajemníkem.

Evropský účetní dvůr vypracovává auditní zprávy a vydává stanoviska týkající se všech oblastí činnosti Evropské unie. V okamžiku zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie musí být tyto dokumenty k dispozici ve všech úředních jazycích Unie. Také všechny texty vyplývající ze Smlouvy o fungování EU, zejména výroční zpráva, zvláštní zprávy, specifické výroční zprávy, stanoviska, dopisy předsedy a různé připomínky se překládají do všech úředních jazyků Unie. Příslušnými překladatelskými činnostmi je pověřeno ředitelství pro překlady. Ke svému vnitřnímu fungování (zasedání Účetního dvora, auditních skupin a Administrativního výboru) si Evropský účetní dvůr zvolil řešení „řízené mnohojazyčnosti“, tj. používání dvou „pilotních“ pracovních jazyků (angličtina a francouzština).

Kontrola finančních prostředků EU

Smlouva o fungování EU (dále jen „SFEU“) svěřila Evropskému účetnímu dvoru (články 285 až 287) jako základní úkol kontrolu plnění rozpočtu Evropské unie s dvojím cílem:

• zkvalitňovat finanční řízení Evropské unie
• a současně seznamovat občany EU s tím, jakým způsobem příslušné orgány hospodaří s veřejnými prostředky, za jejichž správu zodpovídají.

Účetní dvůr prověřuje zákonnost a správnost příjmů a výdajů a řádnost finančního řízení. Po skončení rozpočtového roku vypracuje Evropský účetní dvůr výroční zprávu. Dále může kdykoliv předkládat své připomínky ke specifickým otázkám, zejména ve formě zvláštních zpráv. Na žádost orgánů Unie zaujímá stanoviska. Zprávy a stanoviska Účetního dvora se zveřejňují v Úředním věstníku Evropské unie. Účetní dvůr také napomáhá Evropskému parlamentu a Radě EU při výkonu jejich pravomocí týkajících se kontroly plnění rozpočtu.

Rostoucí decentralizace pravomocí přenášející řízení z úrovně Unie na vnitrostátní orgány způsobuje, že se těžiště kontroly postupně přesouvá z Účetního dvora na členské státy. Z tohoto důvodu již není spolupráce EÚD s národními kontrolními institucemi pouze zákonnou povinností, ale stává se nutností vyplývající z úzkého propojení řídících pravomocí orgánů Společenství a členských států. Spolupráce mezi národními kontrolními institucemi a EÚD v zásadě probíhá v rámci uspořádání Kontaktního výboru národních kontrolních institucí zemí EU. Toto uspořádání zahrnuje Kontaktní výbor složený z prezidentů národních kontrolních institucí členských států EU (včetně předsedy Evropského účetního dvora), výbor kontaktních osob a pracovní skupiny pro jednotlivé oblasti auditu.

Evropský účetní dvůr také udržuje četné kontakty s kontrolními orgány a organizacemi mimo Evropskou unii. Spolupracuje například s Auditním výborem EFTA a podílí se na činnosti INTOSAI, mezinárodní organizace nejvyšších kontrolních institucí, a EUROSAI, evropské organizace nejvyšších kontrolních institucí. Účetní dvůr se také podílel na založení organizace EUROSAI.

Evropský účetní dvůr také spolupracuje s Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), což je samostatný útvar Evropské komise. Ve všech případech, kdy v průběhu auditů orgánů (včetně Účetního dvora), institucí, úřadů nebo agentur podléhajících auditu Účetního dvora vznikne podezření z existence důkazu, nebo je odhalen důkaz možného podvodu, korupce nebo jakékoli jiné protiprávní činnosti poškozující finanční zájmy Společenství, musí být OLAF neprodleně informován.

I účty vnitřní správy Účetního dvora jsou však kontrolovány – od účetní závěrky roku 1987 je kontrola každoročně prováděna nezávislým auditorem. Zprávy nezávislého auditora týkající se účtů EÚD za rozpočtové roky 1987-1991 byly předkládány pouze předsedovi Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu. Na základě rozhodnutí přijatého členy Účetního dvora na jeho zasedání dne 8. července 1993 se zprávy nezávislého auditora počínaje rozpočtovým rokem 1992 zveřejňují v Úředním věstníku Evropské unie.

Evropská investiční banka poskytuje půjčky pro kapitálové investice podporující vyrovnaný ekonomický rozvoj a integraci Evropy, ale také hospodářský rozvoj v kandidátských zemích a v rozvojovém světě. Je většinovým akcionářem Evropského investičního fondu, s nímž tvoří Skupinu EIB zaměřující se především na podporu malých a středních podniků.

EVROPSKÁ INVESTIČNÍ BANKA

SÍDLO              Lucemburk

SLOŽENÍ

Rada guvernérů – 27 členů – ministři (financí) členských zemí
Správní rada – 27 členů – zástupci jmenovaní členskými zeměmi a 1 člen jmenován Komisí
Řídící výbor – 9 jmenovaných členů
Kontrolní výbor – 6 jmenovaných

FUNKČNÍ OBDOBÍ

Správní rada – 6 let, možné opakovaně
Řídící výbor – 6 let, možné opakovaně
Kontrolní výbor – 6 let

HLAVNÍ FUNKCE

financovat projekty evropského zájmu, investice malých podniků v EU a hospodářský rozvoj v kandidátských a rozvojových zemích

PŘEDSEDA

jmenován na 6 let, možné opakovaně

Působnost banky

EIB byla založena Římskými smouvami v roce 1958 za účelem střednědobého a dlouhodobého spolufinancování kapitálových investic, které by napomáhaly vyváženému rozvoji Evropských společenství. Je autonomním orgánem v rámci struktury EU, který na neziskové bázi poskytuje nebo garantuje úvěry především v oblasti průmyslu, infrastruktury, telekomunikací, ochrany životního prostředí a energetiky. Přestože základní kapitál EIB poskytly členské státy, získává nyní EIB většinu svých zdrojů na mezinárodních kapitálových trzích za komerční úrokovou sazbu. Její finanční prostředky neplynou z rozpočtu EU.

Základní úkoly:

pomoc méně rozvinutým oblastem (Cohesion and Convergence)
rozvoj dopravních, telekomunikačních a energetických sítí (Trans-European Networks)
ochrana životního prostředí a kvality života, podpora městského rozvoje a ochrana architektonického dědictví EU (Environmental Sustainability)
rozvoj konkurenceschopnosti průmyslu a jeho integrace na evropské úrovni (Innovation)
podpora malého a středního podnikání (Small and Medium-Sized Enerprises)
energetická politika – cílem je zajištění udržitelné, konkurenceschopné a bezpečné energie (Sustainable, Competitive and Secure Energy)

Projekty musí přispívat k dosahování cílů EU, být ekonomicky, finančně a technicky smysluplné a šetrné k životnímu prostředí a měly by přitahovat další zdroje financování. Většina projektů je bankou financována do výše 50 % jejich nákladů. Kromě vlastního působení na území EU podporuje EIB rozvojovou pomoc, kterou Evropské unie poskytuje více než 130 zemím celého světa.

V ČR působí EIB od roku 1992, na činnost EIB po vstupu České republiky do EU se vztahuje Statut EIB, který tvoří Protokol č. 5 připojený k Smlouvám. Podíl ČR na upsaném kapitálu EIB činí 0,76 procenta (cca 1,775 mld. EUR) z celkové hodnoty upsaného kapitálu EIB (cca 232,4 mld. EUR).

Organizace

Hlaními orgány jsou:

• Rada guvernérů (Board of Governors) – Rada guvernérů je nejvyšším orgánem EIB. Je složená z ministrů (zpravidla financí) členských zemí. Stanovuje všeobecné direktivy úvěrové politiky, schvaluje účetní rozvahu a výroční zprávu EIB, jmenuje členy Správní rady, Řídícího výboru a Kontrolního výboru, povoluje financování projektů mimo EU a rozhoduje o zvyšování základního kapitálu.
• Správní rada (Board of Directors) – Správní rada je složena ze zástupců jmenovaných členskými zeměmi a jednoho člena jmenovaného Komisí. Obnovitelné funkční období je 5 let a členové jsou zodpovědní pouze EIB. Správní rada může na jednání přibrat maximálně 6 odborníků, kteří však nemají právo volit. To nemá ani prezident EIB (v případě jeho nepřítomnosti viceprezident), který Správní radě předsedá. Rozhodnutí jsou přijímána většinou zahrnující nejméně třetinu členů Správní rady a reprezentující alespoň 50 % upsaného kapitálu. Správní rada zodpovídá za vedení banky v intencích jejích hlavních úkolů a rozhoduje o poskytování půjček. Schází se přibližně desetkrát ročně.
• Řídící výbor (Management Committee) – Řídící výbor je stálým výkonným orgánem, který řídí každodenní činnost banky. Skládá se z devíti členů jmenovaných Radou guvernérů na návrh Správní rady, jejichž obnovitelné funkční období je 6 let a kteří jsou odpovědní pouze EIB. V čele Řídícího výboru sedí předseda EIB. Řídící výbor dává doporučení Radě ředitelů a následně odpovídá za provádění jejich rozhodnutí.
• Kontrolní výbor (Audit Committee) – Kontrolní výbor se skládá z 6 členů, kteří jsou do úřadu jmenováni Radou guvernérů na jedno šestileté období. Kontrolní výbor kontroluje všechny operace a potvrzuje, že účetnictví banky je vedeno řádně a správně. Schází se obvykle desetkrát za rok.

Evropský investiční fond

EIF byl založen v roce 1994 s hlavním cílem poskytovat pomoc malým podnikům. Působí v členských státech Evropské unie, v Turecku a ve třech státech ESVO (na Islandu, v Lichtenštejnsku a v Norsku). Jeho majoritním akcionářem je Evropská investiční banka, jejíž podíl činí 59 %. Dále se na EIF podílí Evropská komise s 30 % akcií a další evropské finanční instituce vlastní 11 % akcií.

Evropský investiční fond neposkytuje firmám přímé půjčky, finanční podpory či investice – pracuje skrze banky a jiné finanční prostředníky. Používá finanční prostředky, které mu byly svěřeny EIB nebo Evropskou unií.

Základní úkoly:

poskytování rizikových investic malým a středním podnikům, zejména při jejich zakládání a firmám zaměřeným na technologický rozvoj
přebírání záruk vůči jiným finančním institucím (ručí za půjčky malým a středním podnikům)

Iniciativa JEREMIE

JEREMIE je společná iniciativa Evropské komise, EIB a EIF, jejímž cílem je podpořit zvýšený přístup k financím pro rozvoj mikro-, malých a středních firem v regionech EU. JEREMIE by oficiálně zahájen v říjnu 2005 v Bruselu.

Skupina Evropské investiční banky

Skupina EIB byla vytvořena na základě usnesení Evropské rady v Lisabonu v roce 2000 a skládá se z EIB a EIF. Jejím hlavním cílem je přispět k větší konkurenceschopnosti Evropy, a to především podporou malých a středních podniků (MSP). EIB poskytuje dlouhodobé půjčky na kapitálově nákladné investiční projekty, zatímco EIF se soustřeďuje na investice do inovativních MSP v EU a oblastech rozšiřování prostřednictvím kapitálových fondů nebo poskytováním záruk.

Autor: Igor Blahušiak, Euroskop

Ochrana údajů v EU

„Ochranou údajů“ se obecně rozumí ochrana základních svobod a práv fyzických osob, zejména jejich soukromí, v souvislosti se zpracováním osobních údajů. V Evropské unii je zakotvena v následujících dokumentech:

• Smlouva o EU, článek 6
• Smlouva o fungování EU, článek 16
• Listina základních práv EU, článek 8
• Směrnice 95/46/ES
• Směrnice 2002/58/ES

Článek 16 Smlouvy o fungování EU upravuje ustavení nezávislého orgánu dozoru, pověřeného sledováním uplatňování aktů Unie souvisejících s ochranou osobních údajů orgány a institucemi Unie.

Evropský parlament a Rada přijaly nařízení (ES) č. 45/2001 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů. Zároveň jím byl ustaven nezávislý orgán dozoru, Evropský inspektor ochrany údajů (EIOÚ), který je pověřen dohledem nad zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství. Výkon této funkce se řídí podle rozhodnutí č. 1247/2002/ES.

V každém orgánu navíc působí inspektor ochrany údajů, který s EIOÚ spolupracuje a informuje ho zejména o zpracovávání citlivých údajů.

Evropský inspektor ochrany údajů

je nezávislý kontrolní orgán se sídlem v Bruselu, pověřený dohledem nad tím, jak orgány a instituce Unie nakládají s osobními údaji fyzických osob. Prvním Evropským inspektorem ochrany údajů byl v roce 2004 jmenován Peter Hustinx. Od prosince 2019 funkci vykonává Wojciech Wiewiórowski.

Povinnosti Evropského inspektora ochrany údajů

• Sledování (supervision)

EIOÚ provádí předběžnou kontrolu zpracování údajů týkajících se případů, které mohou představovat zvláštní rizika, vyslýchá a posuzuje stížnosti a provádí vyšetřování buď z vlastního podnětu, nebo na základě stížnosti. Přijímá nezbytná opatření a informuje subjekty údajů o výsledcích své práce. EIOÚ dohlíží také na zpracování údajů prováděných centrální jednotkou systému Eurodac.

• Poradenství (consultation)

EIOÚ poskytuje poradenství všem orgánům a institucím Unie buď z vlastního podnětu, nebo odpovědí na konzultaci, o všech otázkách, které se týkají zpracování osobních údajů. Dále je konzultován Komisí v souvislosti s přijímáním návrhů právních předpisů týkajících se ochrany osobních údajů a je informován orgány a institucemi EU o správních opatřeních v oblasti zpracování osobních údajů.

• Spolupráce (cooperation)

EIOÚ je členem pracovní skupiny zřízené podle článku 29 nařízení 95/45/ES, v níž jsou sdruženy vnitrostátní úřady pro ochranu údajů. Spolupracuje s inspektory ochrany údajů v jednotlivých institucích EU a s orgány dozoru pro ochranu údajů zřízenými v rámci policejní a soudní spolupráce v EU (Europol, Schengen, Eurojust atd.)

Dokumenty vydávané Evropským inspektorem pro ochranu údajů

Evropský inspektor ochrany údajů vydává:

• stanoviska (opinions)

EIOÚ se vyjadřuje k návrhům legislativy předkládanými Evropskou komisí, který by mohl mít dopad na ochranu údajů. Při analýze se zabývá především následujícími aspekty:

• • Jaká je působnost a účel návrhu?
  • Jsou použité prostředky efektivní a přiměřené?
  • Jde o zpracovávání citlivých údajů?
  • Jak dlouho budou údaje uchovávány?
  • Kdo bude mít k údajům přístup?
  • Budou občané informováni?
  • Jak mohou občané uplatňovat svá práva?

EIOÚ činí konstruktivní doporučení, aby se v tomto ohledu legislativní návrh zdokonalil. Jeho stanovisko je oficiálně vydáno a tvoří část legislativního procesu.

Většina stanovisek se dosud týkala záležitostí třetího pilíře EU (policejní a soudní spolupráce) nebo vízové a přistěhovalecké politiky. Může jít např. o výměnu informací mezi institucemi za účelem boje proti terorismu a jinému zločinu, často zahrnující rozsáhlé databáze apod. EIOÚ se také angažuje v otázce biometrických údajů (především otisků prstů).

• dokumenty představující podrobné analýzy některých otázek (papers)

Tyto dokumenty se dělí do tří kategorií:

• • poziční dokumenty – EIOÚ se vyjadřuje ke konkrétnímu tématu v rámci sledování
  • podklady – EIOÚ vyjadřuje svůj názor na to, jak v určité oblasti dojít k vyrovnanému a přiměřenému řešení
  • pracovní studie – EIOÚ vyjasňuje způsob, jakým plánuje vykonávat své úkoly a pravomoci

• výroční zprávy (annual reports)

EIOÚ vždy na jaře vydává zprávu o svých aktivitách v předešlém roce, která postupuje do Evropského parlamentu, Rady a Evropské komise a je i zveřejněna. Nejde jen o chronologický sled událostí. Zpráva zdůrazňuje hlavní trendy a vyvozuje závěry, např. ve vztahu k předběžné kontrole a stížnostem. Dále se snaží sledovat např. vývoj v prostoru svobody, bezpečnosti a práva, stejně jako technologický vývoj, a jejich vliv na ochranu osobních údajů.

V češtině je k dispozici až výroční zpráva z roku 2006, u předešlých pouze jejich shrnutí.

Práva občanů EU na ochranu údajů

Občané EU mají právo:

• vědět, zda orgán či instituce Unii zpracovává údaje, které se jich týkají, přičemž mají právo zejména na to znát totožnost správce, účel zpracování, příjemce údajů a práva subjektů údajů
• ověřit údaje o své osobě, které orgány EU zpracovávají, a to bezplatně
• vznést námitku proti zpracování svých údajů, existují-li pro to závažné a oprávněné důvody
• být informováni dříve, než jsou jejich údaje poprvé zpřístupněny třetí osobě nebo než jsou použity jejím jménem pro účely přímého marketingu – a vznést proti tomu námitku

Co dělat, nastane-li problém?

• Uplatňovat svá práva u orgánu nebo instituce Unie, jež za zpracování odpovídá.
• Neobdržíte-li žádnou odpověď nebo s ní nebudete spokojeni, kontaktujte inspektora ochrany údajů dotyčného orgánu nebo instituce.
• Rovněž můžete podat stížnost u Evropského inspektora ochrany údajů, který žádost posoudí a přijme nezbytná opatření.
• Proti rozhodnutím EIOÚ se lze odvolat u Soudního dvora Evropských společenství.

Decentralizované agentury

Agentury poskytují orgánům EU a členským státům vysoce specializované know-how z nejrůznějších oblastí. Nejvíce jich spadá do skupiny takzvaných decentralizovaných agentur, které jsou zřizovány na dobu neurčitou a sídlí v různých státech Evropské unie.

Věnují se otázkám a problémům, které mají bezprostřední dopad na každodenní život obyvatel EU. Jedná se o oblasti, jako jsou například léčiva, bezpečnost potravin, životní prostředí, pracovní podmínky, bezpečnost dopravy, ochrana hranic, vzdělávání nebo spravedlnost.

Decentralizované agentury přispívají nejen ke zvyšování konkurenceschopnosti Evropské unie, ale také ke zlepšování pracovních podmínek a životní úrovně obyvatel Unie.

Výkonné agentury

Kromě decentralizovaných agentur existují takzvané výkonné agentury, které zřizuje Evropská komise na dobu určitou a pověřuje je řízením konkrétních úkolů souvisejících s programy EU.

Například Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast spravuje převážnou část programů jako je Erasmus+, program Kreativní Evropa, který podporuje kulturu a audiovizuální média nebo program Evropa pro občany, který se snaží zvýšit povědomí o evropské integraci.

Agentury společné bezpečnostní a obranné politiky

EU využívá také expertízu tří agentur, které byly zřízeny v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky. Evropská obranná agentura (EDA) pomáhá členským státům rozvíjet jejich vojenské zdroje. Prosazuje jejich spolupráci a navrhuje možnosti, jak zlepšovat jejich obranyschopnost.

Ústav EU pro studium bezpečnosti má za úkol analyzovat zahraniční, bezpečnostní a obranné otázky, pomáhá s tvorbou a realizací společné bezpečnostní a obranné politiky EU. Jeho tým tvoří až 9 hlavních analytiků, které doplňuje síť externích spolupracovníků.

Satelitní středisko Evropské unie poskytuje včasné varování před možnými krizovými situacemi. Za tímto účelem provozuje služby založené na využívání kosmických zařízení, včetně satelitních a leteckých snímků. Analyzuje například kritickou infrastrukturu, vojenské kapacity nebo zbraně hromadného ničení.

Agentury EURATOM

Součástí Evropské unie je Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM), které bylo založeno v roce 1957. Jedná se o samostatný celek, který je ale do evropských struktur plně integrován.

Cílem EURATOMu je koordinace vnitrostátních výzkumných programů jaderné energie pro mírové účely, poskytování informací, infrastruktury a financování jaderné energie a zajištění dostatečných a bezpečných dodávek jaderné energie.

K plnění těchto cílů byla zřízena agentura F4E – Energie z jaderné syntézy, která sídlí ve španělské Barceloně. Agentura řídí evropskou část projektu ITER, jehož cílem je prokázat vědeckou a technologickou použitelnost energie z jaderné syntézy. V této oblasti spolupracuje F4E s průmyslem, malými a středními podniky i výzkumnými organizacemi.

Ostatní subjekty

Kromě agentur existují také další organizace, které byly zřízeny jako součást programů EU a podporují spolupráci Evropské komise s veřejným a soukromým sektorem v různých odvětvích. Organizace se věnují výzkumu, technologickému vývoji, inovacím, vývoji léčivých přípravků, modernizaci řízení letového provozu či biotechnologiím.