Galileo (navigační systém)
Galileo je evropský autonomní globální družicový polohový systém. Navigační systém je nezávislý na americkém systému GPS a ruském GLONASS. Financuje ho Evropská unie prostřednictvím Evropské komické agentury (ESA).
Generální ředitelství
(DG – ang. Directorate General, fr. Direction Générale).
Komise ES
a jednotliví komisaři řídí dohromady 25 generálních ředitelství nebo hlavních
oddělení (a dalších 16 služeb), v jejichž čele stojí vždy jeden generální
ředitel. Generální ředitelství jsou srovnatelná s národními ministerstvy,
vnitřně se člení na ředitelství a oddělení.
Pod každého komisaře tedy spadá minimálně jedno generální ředitelství či
srovnatelné pracoviště, které má na starosti přesně vymezenou odbornou oblast.
Governance
Governance zahrnuje všechny procesy interakce například státu nebo trhu se sociálním systémem (rodinou, formální nebo neformální organizací), ať už prostřednictvím zákonů, norem, moci nebo jazyka organizované společnosti.
Haagský kongres
Konal se v dubnu 1948. Na kongresu se sešli tehdejší vedoucí politické
osobnosti jako například Winston Churchill anebo Konrád Adenauer, aby posílili
politickou spolupráci v poválečné Evropě. Výsledná rezoluce požadovala
vytvoření sjednocené demokratické Evropy.
Požadavky haagského
kongresu se setkaly se širokým ohlasem a daly impuls k jednáním, která vedla o
rok později k založení Rady Evropy, tedy společenství, jehož primárním zájmem
je ochrana lidských práv.
Evropská úmluva na ochranu lidských práv a základních svobod,
Evropský soud pro lidská práva
a evropské Parlamentní shromáždění – to vše jako pozdější akty Rady Evropy
obsahovala již Haagská rezoluce.
Haagská vrcholná konference
Proběhla v roce 1969 a je považována za jeden z mezníků v historii evropské
poválečné integrace. Šéfové států a vlád šesti států ES zde vyhlásili cíle
dalšího rozvoje Společenství. Schválili rozšíření na sever a rozhodli o
postupném zavedení Hospodářské a měnové unie jako základu hospodářského a
politického spojení členů ES.
V podstatě se jednalo o první jednání Společenství na této vrcholné úrovni a z
dnešního pohledu je možné konferenci považovat za předobraz dnešní Evropské
rady.
Harmonizační dokument
Normalizační dokument evropských normotvorných institucí CEN, CENELEC. Určitá
forma technické normy.
Z textu Zákona ČR o technických požadavcích na výrobky:
Česká technická
norma se stává harmonizovanou českou technickou normou, přejímá-li plně
požadavky stanovené evropskou normou (EN) nebo harmonizačním dokumentem.
HERA
Úřad EU pro připravenost a reakci na mimořádné situace v oblasti zdraví (HERA) slouží jako ústřední prvek snah o posílení Evropské zdravotnické unie. Má zajistit lepší připravenost na závažné přeshraniční zdravotní hrozby a rychlou dostupnost potřebných protiopatření.
Hertensteinský program
Pro historii ES významný výsledek konference Unie evropských států, uspořádané
v září 1946 v Hertensteinu (Švýcarsko). Hertensteinský program nastínil ve 12
tezích cíl politického sjednocení Evropy přenesením svrchovaných práv
jednotlivých států a národních společenství na společnou úroveň. Program tak
poprvé formuloval později realizovanou koncepci Evropských společenství. V
programu byla kromě jiného řešena otázka zamezení jakýmkoli příštím válečným
konfliktům v Evropě.
Horizon Europe
Horizon Europe je klíčový program EU pro financování výzkumu a inovací s rozpočtem 95,5 miliardy eur. Program má podporovat a šířit evropské znalosti a technologie.
Hospodářská a měnová unie (HMU)
Soubor pravidel hospodářských politik a měnové politiky vedoucích k zavedení
společné měny. HMU se skládá ze dvou částí, a to hospodářské (koordinace
hospodářských politik a veřejné finance) a měnové. Vývoj HMU byl završen
vznikem a zavedením společné měny Euro: k datu 1. ledna 1999 v nehmotné podobě
a následně 1. ledna 2002 byly do volného měnového oběhu uvedeny eurobankovky a
mince. Více k tématu viz článek
Hospodářská a měnová unie
v sekci Politiky EU.
Hospodářská politika
Hospodářská politika je orientována na průběžný růst a více pracovních
příležitostí v EU. Zatímco se z krátkodobého hlediska zaměřuje na stabilizaci
hospodářství a ve střednědobém horizontu na zvýšení potenciálního růstu,
zabývá se rovněž různými dlouhodobými problémy, jako jsou stárnutí
obyvatelstva či globalizace.
Hospodářská a měnová unie
(HMU) v sobě zahrnuje úzkou koordinaci národních hospodářských politik, které
se tak staly věcí obecného zájmu. V praxi to znamená, že
Rada, která jedná na základě kvalifikované většiny a podle doporučení, jež
dostává od
Komise, formuluje návrh směrů hospodářského vývoje, který je zaslán
Evropské radě. Na základě jejích závěrů přijme Rada kvalifikovanou většinou doporučení
zakládající hlavní směry hospodářského vývoje členských států a Společenství a
informuje o svém doporučení
Evropský parlament
(viz článek 99a
Smlouvy o založení Evropského společenství). Tyto každoročně vydávané hlavní směry jsou ústředním prvkem koordinace
hospodářské politiky Unie.
Vedle hlavních směrů zakládá Smlouva o ES také další ekonomická ustanovení v
hlavě VII, články 98 až 104, které zahrnují:
1) mnohostranný dohled: členské státy prostřednictvím Rady sledují hospodářský
vývoj a uplatňování obecných směrů hospodářského vývoje; mohou vydávat
doporučení určená vládě členského státu, který tyto směry nedodržuje
2)
postup při nadměrném schodku: členské státy se musí vyvarovat nadměrného
schodku veřejných financí a je na Komisi, aby zaručila, že je tento princip
dodržován; článek 104 zakládá odpovídající postup, podmínky, výjimky a
důsledky, které mohou mít i podobu pokut
3) finanční pomoc: má-li členský
stát vážné problémy, může mu Rada za určitých podmínek poskytnout finanční
pomoc
4) zákaz přebírání závazků jiných členských států: Společenství
nebo členský stát nemohou převzít závazky jiných členských států
5) zákaz
zvýhodněného přístupu: je zakázáno umožňovat veřejným orgánům, úřadům nebo
podnikům zvýhodněný přístup k financím.
Hlava VII Smlouvy o založení ES také zakládá institucionální ustanovení, která
jsou aplikovatelná na
Evropskou centrální banku
(články 112 až 115) a přechodná opatření pro zavádění jednotlivých etap HMU
(články 116 až 124).
Hospodářská a sociální soudržnost
Základy hospodářské a sociální soudržnosti lze najít v
Římské smlouvě, kde je v preambuli zmíněno, že budou snižovány rozdíly ve vývoji mezi
regiony. Trvalo však až do sedmdesátých let, než Společenství přikročilo ke
koordinaci národních instrumentů a k poskytování dodatečných finančních
zdrojů. Tyto kroky se ukázaly jako nedostatečné. Přijetím
Jednotného evropského akt
v roce 1986 byla hospodářská a sociální soudržnost přijata za cíl spolu s
jednotným vnitřním trhem.
Maastrichtská smlouva
následně včlenila tuto politiku hospodářské a sociální soudržnosti do
Smlouvy o Evropském společenství
(Články 158 až 162). Tato politika je výrazem solidarity mezi členskými státy
a regiony Evropské unie. Usiluje o vyrovnaný a udržitelný rozvoj, který
zmírňuje strukturální rozdíly mezi regiony a zeměmi a podporuje stejné
příležitosti pro všechny. K tomu se používají různé druhy finančních operací,
hlavně prostřednictvím využívání Strukturálních fondů a také Kohezního fondu
(Fondu soudržnosti).
Evropská komise
má každé tři roky povinnost vypracovat zprávu o pokroku, učiněném v oblasti
hospodářské a sociální soudržnosti, kterou pak předkládá
Radě EU,
Evropskému parlamentu,
Hospodářskému a sociálnímu výboru
a
Výboru regionů.
Hospodářská soutěž
Účinná hospodářská soutěž v oblasti zboží a služeb přispívá ke snižování cen,
zvyšování kvality a rozšiřuje nabídku.
Evropská komise
má značné pravomoci a dohlíží na to, aby podniky a vlády zemí dodržovaly
předpisy Společenství, pokud jde o spravedlivou hospodářskou soutěž. Soutěžní
politika Evropského společenství (Články 81 až 89
Smlouvy o ES) je založena na pěti základních principech:
1) zákaz veškerých dohod mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání
ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a
jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení či narušení soutěže na
společném trhu
2) zákaz zneužití dominantního postavení na společném
trhu, pokud může ovlivnit obchod mezi členskými státy
3) kontrola podpor
poskytovaných v jakékoliv formě členskými státy nebo ze státních prostředků,
pokud narušují nebo hrozí narušit soutěž tím, že zvýhodňují určitá odvětví
4)
preventivní kontrola fúzí s evropskou dimenzí
5) liberalizace určitých
oblastí, ve kterých se doposud veřejné nebo soukromé subjekty chovaly
monopolně, jako jsou oblast telekomunikací, doprava nebo energetika
Z prvních dvou principů lze udělovat výjimky, zejména tehdy, pokud smlouva
mezi podniky vylepší výrobu nebo distribuci produktů nebo zvyšuje technický
pokrok. V případě státních dotací jsou sociální podpory nebo podpory k
zvýraznění kultury či ochraně kulturního dědictví také příklady možných
výjimek z přísného dodržování pravidel soutěže. Problém v prosazení efektivní
politiky soutěže spočívá v tom, že Společenství musí neustále vyvažovat cíle,
které jsou někdy protichůdné. Musí totiž brát v potaz, aby: snaha zajistit
„čistou“ soutěž na vnitřním trhu neměla opačný výsledek, tj. aby se evropské
podniky nestaly neschopnými konkurence ve světovém měřítku; snahy o
liberalizaci nezpůsobily ohrožení sektoru veřejných služeb, hlavně schopnost
plnit potřeby občanů.
Rozsáhlé pravomoci Komise týkající se vyšetřování a postihu v oblasti
hospodářské soutěže podléhají soudnímu přezkumu ze strany
Evropského soudního dvora. Podniky a členské státy tak běžně podávají žaloby proti rozhodnutím Komise
a v některých případech také v těchto řízeních uspějí. Legislativní proces v
této oblasti můžete sledovat v rámci sekce
Monitoring legislativy EU
Hospodářský a sociální výbor (Evropský hospodářský a sociální výbor –
EHSV)
Konzultační orgán Evropské unie, který vyjadřuje názor organizované občanské
společnosti na hospodářská, sociální a kulturní témata. Viz heslo EVROPSKÝ
HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR