Acquis communautaire

Tento termín označuje souhrn zákonů a ustanovení, přijatých během jednotlivých
etap evropské
integrace
a vytváření společného trhu. Používá se především ve vztahu k zemím, které
jsou přijímány za nové členy Evropské unie. Rozumí se jím, že nová země přijme
a vezme za své stávající i budoucí práva a povinnosti, spjaté se systémem a
institucionálním rámcem EU – včetně práv a povinností plynoucích z
multilaterálních i bilaterálních dokumentů, jež EU a její členské země
podepsaly.

Addoninův výbor

Výbor pod názvem „Evropa občanů“, ustavený ad hoc na podnět
Evropské rady
(na základě jejího rozhodnutí z Fontainebleau v roce 1984). Zabýval se
otázkou, jak přiblížit komplikovaný politický systém Evropského společenství
občanům. V roce 1985 předložil výbor dvě zprávy, v nichž se jako
nejdůležitější opatření navrhuje volný pohyb osob a právo usadit se v
kterémkoli členském státě ES. Ve stejném roce vypracovala
Komise
pracovní program realizace těchto návrhů. Později byly zahrnuty do
Smlouvy o Evropské unii.

Agenda 2000

Agenda 2000 je akční program, přijatý
Evropskou komisí
15. července 1997. Je to oficiální odpověď na požadavky, formulované na
zasedání
Evropské rady
v Madridu v prosinci 1995, všeobecný dokument o rozšíření a o reformě
společných politik a zpráva o finančním rámci Evropské unie po 31. prosinci
1999. Agenda 2000 se dotýká všech otázek, s nimiž se unie musí vyrovnávat na
počátku 21. století. Součástí dokumentu jsou posudky zemí, které se v té době
ucházely o členství v Unii (posudky, které vypracovala EK).

Agenda 2000 má tři části:

První projednává o vnitřních mechanismech unie, zejména se zabývá reformou
společné zemědělské politiky a politiky sociální a hospodářské soudržnosti.
Obsahuje také doporučení, jak se nejlépe vyrovnat s nadcházejícím rozšířením a
navrhuje vytvoření nové finanční perspektivy (tj. rozpočtu) na období
2000-2006.

Druhá část navrhuje zesílenou předvstupní strategii, zahrnující dva nové
prvky: přístupové partnerství a rozšířenou účast kandidátských zemí v
programech Společenství – a vytvoření mechanismu pro uplatňování acquis
Společenství.

Třetí část představuje studii o vlivu rozšíření na politiky EU.

Tyto priority byly podepřeny dvaceti legislativními návrhy, které podala
Evropská komise v roce 1998. Na zasedání Evropské rady v Berlíně roku 1999 se
všichni zúčastnění shodli na tomto „legislativním balíku“ a všechna opatření
byla přijata v témže roce. Na období let 2000 až 2006 pokrývají čtyři úzce
propojené oblasti:

• reformu společné zemědělské politiky
• reformu strukturální politiky
• předvstupní instrumenty
• finanční perspektivu.

Agentury Evropské unie

Na podporu členských států EU a jejich občanů byla zřízena celá řada
specializovaných a decentralizovaných agentur. Tyto agentury reagují na
potřebu geografické diverzifikace a na nutnost vypořádat se s novými úkoly
právního, technického nebo vědeckého charakteru.
Agentury EU
jsou rozděleny do několika skupin. Zásadní je zde dělení na Agentury
Společenství (první pilíř), Agentury společné zahraniční a bezpečnostní
politiky (druhý pilíř) a Agentury pro spolupráci policejních a soudních orgánů
v trestních věcech (třetí pilíř).

Akce Jeana Monneta

Podpůrný program pro studium evropské integrace v rámci postgraduálního
výzkumu a výuky – jde zejména o zřizování kateder evropských studií, pořádání
evropských studijních akcí a zpracovávání studijních modelů.

Akt o drobném podnikání
(Small Business Act)

Komise v rámci Aktu o drobném podnikání zformulovala konkrétní kroky na
podporu malého a středního podnikání. Představila hned několik návrhů na
podporu této oblasti. Vedle vzniku statutu evropské soukromé společnosti se
jedná především návrh týkající se snížení sazby DPH na místně poskytované
služby s vysokým podílem lidské práce, revizi směrnice o pozdních platbách a
nařízení o blokových výjimkách. Více naleznete v rubrice
Monitoring legislativy EU.

Amsterodamská smlouva

Amsterodamská smlouva, foto archiv Evropské komise

Amsterodamská smlouva
vzešla z mezivládní konference, zahájené zasedáním
Evropské rady
v Turínu 29. března 1996. Byla přijata na zasedání Evropské rady v Amsterodamu
16.-17. června 1997. Ministři zahraničních věcí patnácti členských států ji
podepsali 2. října 1997. Smlouva vstoupila v platnost 1. května 1999 – poté,
co ji ratifikovaly všechny členské státy. Z právního pohledu Amsterodamská
smlouva mění určitá ustanovení ve
Smlouvě o Evropské unii,
ve
smlouvách zakládajících Evropská společenství
a v souvisejících právních aktech. Tyto smlouvy však nenahrazuje, spíše stojí
vedle nich.

Antidumpingové řízení

Řízení u Komise ES, zaměřené na zjišťování dumpingu a vyměření
antidumpingového cla. Aby mohlo být uvaleno antidumpingové clo, musí být
naplněny tři předpoklady: existence dumpingu, nebezpečí významného poškození
některého průmyslového odvětví ES a „zájem Společenství“ na uvalení
antidumpingového cla. Antidumpingové řízení se obvykle zahajuje stížností
představitelů dotčeného průmyslového odvětví Komisi ES. Uzná-li Komise
stížnost za odůvodněnou, zahájí šetření. Dospěje-li Komise po vyslechnutí
zúčastněných stran k závěru, že dumping existuje, uvalí na dotyčné zboží
předběžné antidumpingové clo. Teprve po projednání a schválení v Radě může
Komise rozhodnout o vybrání konečného antidumpingového cla. Antidumpingové
řízení může skončit i tím, že vývozce vyjádří ochotu zvýšit cenu o dumpingový
rozdíl nebo ji přinejmenším upravit směrem nahoru tak, aby neohrozilo
poškození průmyslu ES.

Asociační dohoda

Dohoda uzavíraná mezi Evropskými společenstvími a vnějším státem, skupinou
států nebo mezinárodní organizací. Obsahuje vzájemná práva a povinnosti v
oblasti ekonomické, průmyslové a obchodní spolupráce. Existují dva druhy
asociačních dohod. Jedny jsou uzavírány s výhledem na vstup daného subjektu do
unie (např. Asociační dohoda ČR – ES). Druhý typ asociačních dohod
nepředpokládá vstup do EU a byl uzavřen např. s některými africkými státy.

Azylové právo

Maastrichtská smlouva
pojala azylovou politiku (ve třetím pilíři) jako zvláštní oblast spolupráce v
oblasti justice a vnitřních věcí. Poté, co vstoupila v platnost
Amsterodamská smlouva, se otázky azylu dostaly do 1. pilíře Evropské unie a budou upravovány
právními nástroji komunitárního práva.

Bankovní unie

Jednotný mechanismus dohledu a jednotný mechanismus pro řešení krizí v oblasti bankovnictví vytvořený jako reakce na finanční krizi v roce 2008. Cílem je zajistit, aby byl bankovní sektor v eurozóně a v celé EU stabilní, bezpečný a spolehlivý.

BASEL III

Souhrnný set reformních opatření s cílem zlepšit stávající regulaci, dohledová pravidla a způsob řízení rizik v rámci podnikání v oboru bankovnictví. Vznikl jako reakce na nedostatky na finančních trzích, které byly odkryty finanční krizí v roce 2008.

Benelux

V roce 1944 se rozhodly Belgie, Holandsko
a Lucembursko integrovat v celní unii s názvem Benelux. 17. března 1948
vstoupila v platnost dohoda o vytvoření Beneluxu. Základním cílem této celní
unie byla podpora rozvoje vzájemného obchodu a vzájemná hlubší integrace
jednotlivých ekonomik členských států. Do doby než byla postupně vytvořena
jednotlivá společenství a následně v rámci Evropských společenství v roce 1968
celní unie, měly země Beneluxu vlastní celní sazebník. P vytvoření celní unie
v rámci Evropských společenství (ES) převzaly celní sazebník ES. Generální
sekretariát celní unie sídlí v Bruselu. V rámci Beneluxu spolu udržují
specifický svazek Belgie s Lucemburskem. Tyto dvě země vytvářejí hospodářskou
unii. Všechny tři členské státy patřily a patří k nejaktivnějším v oblasti
evropské integrace, byly zakládajícími členy Evropského společenství uhlí a
oceli, Evropského hospodářského společenství a Euratomu. V roce 1998 byly
rovněž Radou ministrů vybrány do skupiny zemí Evropské unie, které k 1. lednu
1999 vytvořily společnou měnu Euro.

Berlínská deklarace

Německé předsednictví v první polovině roku 2007 si zvolilo za jednu z priorit
oživení debaty o Euroústavě, kterou pohřbilo francouzské a nizozemské ‚ne‘ v
roce 2005. Prvním impulsem k tomuto oživení byla tzv. Berlínské deklarace,
kterou představitelé členských států EU podepsali 25. března 2007 během oslav
50. výročí podepsání
Římských smluv. Úsilí Německa o oživení debaty o reformě EU vyvrcholilo během červnového
summitu Evropské rady ve dnech 21. až 23. června 2007 v Bruselu. Nejvyšší
představitelé členských států EU se shodli na znění dohody na zpracování
Návrhu Smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení
Evropského společenství, pro kterou se díky jejímu obsahu vžil název reformní
smlouva. Znění Berlínské deklarace najdete
zde.

Berlínská zeď

Nechvalně známá zeď, která mezi lety 1961 až 1989 rozdělovala v podstatě
neprodyšně Berlín na dvě části. Podle dohod z Postupimi a z Jalty o poválečném
uspořádání Evropy bylo Německo rozděleno na více částí. Jednalo se o to, že
poražené Německo mělo nadále existovat pod „patronací“ či lépe dozorem
vítězných mocností. Nejprve tedy došlo v roce 1945 na dělení do čtyř
takzvaných okupačních zón, spravovaných USA, Velkou Británií, Sovětským svazem
a Francií. Vzhledem k dalšímu vývoji, kdy byly postupně sdruženy zóny USA,
Velké Británie a Francie v jednu, vše vyústilo v dělení na „Východní Německo“
pod správou Sovětského svazu a na „Západní Německo“. V roce 1949 pak vznikly
dva nové německé státy: část pod správou USA se stala 23. května 1949 základem
nově vzniklé Spolkové republiky Německo (SRN), z druhé části vnikla 7. října
1949 Německá demokratická republika (NDR).

Podobný osud postihl i město Berlín, v němž byla definována jasná hranice mezi
územím „Východního Berlína“ patřícím NDR a územím „Západního Berlína“, které
připadlo SRN. Avšak v období 1949-61 odešlo z NDR na „Západ“ více než 2,5
miliónu obyvatel a proto bylo rozhodnuto o stavbě zdi, která by z velké části
tomuto odlivu zabránila. NDR stavbu započala v srpnu 1961 natažením ostnatých
drátů a když vše bylo v roce 1963 dokončeno, tak zeď postavenou z betonových
panelů dlouhou 165 kilometrů a vysokou zhruba 3 metry hlídalo 30 tisíc
východoněmeckých vojaků, 193 strážních věží a 208 bunkrů. Na západní straně
bylo podél zdi vytvořeno pouze jakési „území nikoho“. Zde se po lidech sice
nestřílelo, ale výstražné tabule „Nepřibližujte se! Nebezpečí újmy na zdraví“
byly výmluvné. V průběhu let se mnozí pokoušeli zeď překonat, zatknuto či
přímo zastřeleno zde bylo mnoho lidí. Celkem se hovoří o více než 190 obětech
Berlínské zdi.

K otevření a postupnému zbourání zdi mohlo dojít teprve až po pádu
komunistických režimů v zemích Východní Evropy. K pádu zdi samé došlo přesně
9. listopadu 1989 po prvním zveřejnění informací o otevření hranic na Západ.
Během následujících let byla tato obludná stavba postupně rozebrána. V
současnosti jsou již jedinými významnými souvislými zbytky a připomínkami zdi
tři úseky: tzv. East Side Gallery na břehu Sprévy a dva menší úseky – první
mezi Postupimským náměstím (Potsdamer Platz) a Checkpoint Charlie a druhý na
Bernauer Straße. O historii zdi (a současně útěků či pokusů o útěky přes ni)
nabízí informace muzeum v Domě na Checkpoint Charlie (Haus am Checkpoint
Charlie), které existuje již od roku 1963 a nachází se na bývalém přechodu
Checkpoint Charlie. Stránky tohoto muzea –
Muzeum Haus am Checkpoint Charlie.

BEUC (Bureau Européenne des Unions de Consumateurs)

Centrální sdružení národních spotřebitelských svazů, které se na úrovni EU
zasazuje o zájmy spotřebitelů.

Bilaterální dohoda

Nejčastěji mezistátní dohoda, která řeší obchodní či politické vztahy mezi
dvěma stranami. Většina mezinárodní diplomacie probíhá na bilaterální úrovni.
Například smlouva mezi dvěma zeměmi, výměna velvyslanců, státní návštěva a
další. Dalším typem dohody je dohoda mnohostranná čili multilaterální.

Bílá kniha

Bílé knihy
Evropské komise jsou dokumenty, které obsahují návrhy na činnost Společenství
v určité oblasti. V některých případech Bílá kniha následuje po vydání Zelené
knihy, jejímž cílem je zahájit proces konzultací o daném tématu na evropské
úrovni. Příkladem jsou Bílé knihy o završení jednotného trhu, o růstu,
konkurenceschopnosti a zaměstnanosti, o sbližování práva v přidružených
státech střední a východní Evropy v oblastech týkajících se vnitřního trhu.
Vysloví-li souhlas
Evropská rada, může se z Bílé knihy stát akční program Unie pro danou oblast.

Brexit

Zkrácené označení (z anglického Britain a exit) pro proces ukončení členství Spojeného království Velké Británie a Severního Irska v Evropské unii. 

Britský rabat

V roce 1984 se Velké Británii vedené premiérkou Margaret Thatcherovou podařilo
prosadit zavedení tzv. „britského rabatu“ či také „britského šeku“. Ten přímo
souvisí s problematikou ROZPOČTU EU, přesněji s jeho doposud zásadní součástí
– SPOLEČNOU ZEMĚDĚLSKOU POLITIKOU (SZP). V podstatě se jedná o určitou
kompenzaci z rozpočtu EU vůči Velké Británii, která má oproti některým jiným
členským zemím nižší zastoupení zemědělské výroby. Přičemž v době zavedení
této kompenzace ekonomika Británie dosahovala necelých 91 % průměru HDP
tehdejšího Společenství a současně prostředky vynakládané na SZP představovaly
jednoznačně většinu rozpočtu ES, tedy zhruba jeho 80 %. Do dnešních dnů se
sice již uvedené poměry diametrálně změnily, HDP Británie nyní činí asi 120 %
průměru EU, přesto se Britové rabatu zatím nechtějí vzdát. Patří totiž
dlouhodobě mezi odpůrce Společné zemědělské politiky a proto podmiňují zrušení
rabatu její zásadní reformou. Ta se však stále odkládá, není totiž jednoduché
dojít ke kompromisu v této, pro většinu členských zemí velmi citlivé, oblasti.

Bruselský pakt

Tímto termínem je označována původně proti Německu namířená obranná smlouva
Velké Británie a Francie ze 4. března 1947, rozšířená 17. března 1948 o státy
Beneluxu. Bruselský pakt byl předchůdcem Západoevropské unie (ZEU), která
vznikla přistoupením Itálie a Spolkové republiky Německo.

BUSINESSEUROPE (The Confederation of European Business)

Konfederace evropského podnikání, která sdružuje podnikatelské a
zaměstnavatelské svazy z 33 zemí Evropy. Je největším podnikatelským lobby
vůči evropským institucím a dalším organizacím a lídrem zaměstnavatelů v rámci
evropského SOCIÁLNÍHO DIALOGU. Zastupuje asi 20 milionů podniků v Evropě.
Jedná se o nástupnickou organizaci původního sdružení UNICE. Stránky
konfederace
BUSINESSEUROPE.

nahoru