ČR A EU

Menu

Senát a EU

Senát se vyjadřuje k evropským legislativním návrhům ještě před jejich schválením v Radě EU a v Evropském parlamentu. Zabývá se i dalšími strategickými dokumenty, které předkládají evropské instituce. Do legislativního procesu vstupuje prostřednictvím svého vztahu k vládě České republiky i přímou komunikací s Evropskou komisí. Senát se také zapojuje do výměny informací mezi jednotlivými národními parlamenty a Evropským parlamentem.

Po přijetí Lisabonské smlouvy se role národních parlamentů v evropském rozhodovacím procesu výrazně změnila. V průběhu ratifikace Lisabonské smlouvy došlo k novelizaci jednacích řádů obou komor Parlamentu s cílem procedurálně zajistit výkon nových pravomocí národních parlamentů, respektive dále je rozvést.

Bez souhlasu Senátu (a Poslanecké sněmovny) nyní vláda nemůže na Evropské radě/Radě EU vyslovit souhlas s rozhodnutími, která rozšiřují působnost Evropské unie (doložka o flexibilitě) či změnit výkon pravomocí Rady z jednomyslnosti na většinové rozhodování (tzv. přechodové klauzule, passerelle). Senát také může iniciovat podání žaloby na neplatnost unijního legislativního aktu u Soudního dvora EU z důvodu porušení principu subsidiarity.


Pověřené výbory a dožádané orgány


O odpovědnost za předběžnou kontrolu evropské legislativní činnosti se podle jednacího řádu Senátu dělí tzv. pověřené výbory – konkrétně Výbor pro záležitosti EU a Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Vybírají dokumenty k projednání, rozhodují o zapojení specializovaných výborů a případném projednání evropských dokumentů na plenární schůzi.

Výbor pro záležitosti EU má v kompetenci veškeré politiky zakotvené ve Smlouvě o fungování EU (bývalý I. a III. pilíř). Předlohy v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU sleduje Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Předsedou Výboru pro evropské záležitosti byl 19. ledna 2022 zvolen David Smoljak. Předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost je Pavel Fischer. 

Pokud si pověřený výbor vybere návrh legislativního aktu EU k projednání, nemůže o něm odpovědný člen české vlády na půdě EU hlasovat. Evropské právo i jednací řád Senátu dávají osm týdnů ochranné lhůty k parlamentnímu projednání, která začíná běžet od předložení daného návrhu ve všech jazykových mutacích. Vláda poskytuje pověřenému výboru tzv. stanovisko pro Parlament ČR, které obsahuje její pozici k vybranému dokumentu EU. Vládní pozici prezentuje zástupce gestora při projednávání dokumentu na výboru.

Pověřený výbor může legislativní návrh či jiný dokument vzít na vědomí nebo přijmout usnesení, v němž vyjádří postoj k projednávanému návrhu a doporučí jej k přijetí plénu Senátu. Do předběžné kontroly evropského legislativního procesu se mohou zapojit i další orgány Senátu (ostatní výbory, případně komise), pokud je pověřený výbor požádá o stanovisko. Dožádaný orgán přijme usnesení, v němž pověřenému výboru doporučí buď vzít dokument na vědomí, anebo přijmout usnesení podle jeho vyjádření.

Předseda Senátu musí v případě návrhů legislativních aktů svolat schůzi v termínu, který umožní ukončit projednávání ještě před uplynutím osmitýdenní lhůty dle Lisabonské smlouvy. Vláda musí postoj Senátu zohlednit ve svých podkladech a při vyjednávání v Radě EU.

Prostřednictvím usnesení pléna Senát od roku 2006 pravidelně komunikuje i s Evropskou komisí. Český Senát patří spolu s francouzským Senátem, německou Spolkovou radou, britskou Sněmovnu lordů, portugalským parlamentem a švédským Riksdagem mezi nejaktivnější komory.

Meziparlamentní spolupráce


Lisabonská smlouva v čl. 12 Smlouvy o EU poprvé definuje roli národních parlamentů na evropské úrovni, včetně bodu týkajícího se meziparlamentní spolupráce.

Podle směrnice, kterou v červnu 2008 schválila Konference předsedů parlamentů EU je „cílem meziparlamentní spolupráce výměna informací a sdílení tzv. osvědčených postupů za účelem posílení parlamentní kontroly a vlivu na všech úrovních, tj. národní i evropské, zajištění efektivního vykonávání kompetencí svěřených parlamentům, zejména kontrola dodržování principů subsidiarity a proporcionality, a podpora spolupráce s parlamenty třetích zemí“.

Meziparlamentní spolupráce probíhá na několika úrovních:

  • Konference předsedů parlamentů EU – sdružuje předsedy parlamentů členských států EU a Evropského parlamentu. Schází se jednou ročně. K přípravě jednání a agendy Konference předsedů parlamentů EU se setkávají několik týdnů před setkáním předsedů kancléři či generální tajemníci parlamentů.

  • Konference parlamentních výborů pro evropské záležitosti (COSAC) – platforma pro výbory pro evropské záležitosti národních parlamentů a zástupce Evropského parlamentu. Schází se dvakrát ročně. Poprvé byla svolána v květnu 1989 na návrh předsedy francouzského Národního shromáždění L. Fabiuse, který reagoval na obavy, že od zavedení přímých voleb do Evropského parlamentu ztrácí parlamenty členských států kontakt s politikami Společenství. Formálně COSAC uznala vroce 1997 Amsterodamská smlouva.
  • Společná parlamentní setkání – konají se od roku 2005 ziniciativy rakouského předsednictví. Cílem setkání je přenést diskuzi o budoucnosti EU také na parlamentní úroveň. V současnosti jsou setkání svolávána na jaře a na podzim za účelem debaty o aktuálních otázkách evropské integrace.
  • Společná výborová setkání – organizuje je Evropský parlament ve spolupráci s parlamentem předsedajícího státu, aby společně jednaly o vývoji evropské integrace v konkrétní oblasti.

článek 12 Smlouvy o EU

Vnitrostátní parlamenty aktivně přispívají k dobrému fungování Unie těmito způsoby:

  1. jsou informovány orgány Unie a jsou jim postupovány návrhy legislativních aktů Unie v souladu s  Protokolem o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii;
  2. zajišťují, že zásada subsidiarity je dodržována, a to v souladu s postupy stanovenými v  Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality;
  3. v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva se podílejí na mechanismech hodnocení provádění politik Unie v této oblasti podle článku 70 Smlouvy o fungování Evropské unie a jsou zapojeny do politické kontroly činnosti Europolu a do hodnocení činnosti Eurojustu podle článků 88 a 85 uvedené smlouvy;
  4. podílejí se na postupech pro přijímání změn Smluv podle článku 48 této smlouvy;
  5. jsou jim oznamovány žádosti o přistoupení k Unii podle článku 49 této smlouvy;
  6. podílejí se na meziparlamentní spolupráci mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem v souladu s Protokolem o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii.

 

Na administrativní úrovni je meziparlamentní spolupráce zajišťována zástupci národních parlamentů se zázemím v budově Evropského parlamentu v Bruselu a tzv. liaison officers, což jsou kontaktní osoby přímo v členských státech.

Meziparlamentní spolupráce zahrnuje i sdílení informací, nejčastěji v elektronické podobě; Meziparlamentní databáze pro výměnu informací – IPEX (Interparliamentary EU Information Exchange) obsahuje vyjádření národních parlamentů k návrhům legislativních aktů či komunikačním dokumentům Evropské komise, které byly projednány v rámci předběžné kontroly legislativního procesu EU.

Dokumenty


Užitečné odkazy

Meziparlamentní databáze IPEX (lze si zde vyhledat podle čísla KOM, jaká parlamentní komora se k danému dokumentu vyjádřila)

 
Autor: Oddělení pro EU (Senát), Euroskop