ČLENSKÉ STÁTY

Menu

Slovinsko

Slovinsko je členem Evropské unie od 1. května 2004. Do Evropského parlamentu volí 8 poslanců. Slovinsko je součástí Schengenu a od 1. ledna 2007 také členem eurozóny.

Slovinsko

Slovinsko v Evropské unii


Slovinsko podalo přihlášku ke vstupu do Evropské unie 10. června 1996. Po celé období přístupových jednání patřilo ke spíše bezproblémovým zemím. Vstup do EU byl v 90. letech pro Slovinsko důležitou možností jak se odlišit od ostatních zemí bývalé Jugoslávie, spjatých s občanskou válkou, která skončila Daytonskými dohodami, pouhých šest měsíců před oficiální slovinskou žádostí o členství v unii.

Slovinsko uspořádalo ke vstupu do Evropské unie 23. března 2003 referendum. Vstup země do EU podpořilo 89,61 % lidí, při účasti 60 procent. Souběžně se konalo také referendum o vstupu do Severoatlantické aliance.

Lisabonskou smlouvu ratifikovala Lublaň 29. ledna 2008. Země neměla problém ani se Smlouvou o ústavě pro Evropu, a během vyjednávání o její nové podobě patřilo mezi „přátele ústavy“. Úspěšná ratifikace Lisabonské smlouvy byla v roce 2008 jednou z priorit slovinského předsednictví.

Slovinsko v první polovině roku 2008 předsedalo EU jako první z nových členských států ze střední a východní Evropy. V předsednickém Triu bylo spolu s Německem a Portugalskem. Mezi hlavní priority slovinského předsednictví patřila:

  • ratifikace Lisabonské smlouvy
  • zahájení druhé fáze Lisabonská strategie
  • rychlé přijetí souboru předpisů týkajících se energetiky a klimatických změn
  • stabilita na západním Balkáně
  • propagace dialogu mezi kulturami, víry a tradic v rámci Evropského roku mezikulturního dialogu.

Druhého předsednictví se ujalo v druhé polovině roku 2021.

Komisařem nominovaným za Slovinsko je Janez Lenarčič, který je komisařem pro řešení krizí.

Dalšími eurokomisaři nominovanými za Slovinsko byl:

  • Violeta Bulcová – komisařka pro dopravu (2014-2019)
  • Janez Potočnik – komisař pro rozšiřování (2004), pro vědu a výzkum (2004-2009) a pro životní prostředí (2009-2014)

V Evropském parlamentu Slovinsko obsazuje 8 křesel.

Další informace o slovinských členech Evropského parlamentu

Politický systém Slovinska


Slovinsko je parlamentní demokracií. V čele státu stojí prezident, který je volen přímou volbou na dobu 5 let s možností jednoho znovuzvolení.

Legislativní moc vykonává dvoukomorový parlament. Celkem 88 poslanců Národního shromáždění je voleno přímo na 4 roky. Další dva mandáty mají automaticky zaručeny zástupci italské a maďarské menšiny. Do parlamentu se dostanou politické strany, které překročí hranici 4 procenta. Horní komoru (Národní radu) tvoří 40 nepřímo volených zástupců společenských, hospodářských, profesních a místních zájmových skupin, kteří mají poradní pravomoc. Jsou voleni na 5 let.

Slovinská ústava byla přijata 23. prosince 1991. Kromě občanských práv zakotvuje i práva pro maďarskou a italskou menšinu.

Prezidentem je od roku 2012 Borut Pahor.

Od března 2020 je premiérem Janez Janša. Tento úřad již zastával v letech 2004–2008 a 2012–2013.

Moderní historie Slovinska

  • 1809/1813 – území Slovinska je součástí tzv. Illyrské provincie, která patřila k říši francouzského císaře Napoleona I. Bonaparta

  • 1867 – sjednocení různých slovinských politických proudů pod jeden politický program v rámci voleb do parlamentu Předlitavska, kam území Slovinska spadalo po ustavení Rakousko-Uherska.

  • 1918 – území Slovinska se po rozpadu Rakousko-Uherska stává součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Zemi vládne Petr I. Karađorđević se srbské dynastie Karađorđevićů.

  • 1941 – po okupaci Jugoslávie je Slovinsko rozděleno mezi Německo, Itálii a Maďarsko. Proti okupaci se zformovala Osvobozenecká fronta v čele se spisovatelem Josipem Vidmarem. Dominantní postavení v ní postupně získali komunisté.

  • 1945 – Slovinsko získalo status svazové republiky v rámci federativní Jugoslávie řízené Josifem Broz Titem.

  • 1947/1954 – Slovinsko získalo části území, které před válkou patřily Itálii.

  • 1989 – slovinští komunisté přijali dodatky k federální ústavě, které posilovaly pravomoci republikových orgánů a rušily vedoucí úlohu Svazu komunistů Slovinska.

  • 1990 – v květnu proběhly ve Slovinsku první svobodné volby, které přinesly vítězství opozičnímu bloku DEMOS. Do čela Předsednictva (fakticky prezident) naopak uspěl reformní komunista Milan Kučan, rovněž zastánce samostatnosti. V prosinci proběhlo ve Slovinsku referendum o vyhlášení nezávislosti, kterou podpořilo 88 procent obyvatel.

  • 1991 – Slovinsko v červnu vyhlásilo nezávislost na Jugoslávii. Mezi federální armádou a slovinskou domoobranou došlo k několikadenním vojenským střetům. Střety ukončila tzv. Brionská deklarace, která odložila vyhlášení nezávislosti Slovinska (i Chorvatska) o tři měsíce.

  • 2003 – Slovinci v referendu podpořili vstup země do Evropské unie a NATO.

  • 2004 – země se stává členem EU a NATO

Fakta o Slovinsku


Oficiální název státu je Republika Slovinsko (Republika Slovenija).

Rozloha Slovinska je 20 273 km.

Hlavní město je Lublaň (272 tisíc lidí).

Oficiálním jazykem je slovinština.

Země je administrativně rozdělena na 19 okresů.

V zemi žijí 2 miliony lidí. Slovinci tvoří 83,1 %, Srbové 2 %, Chorvati 1,8 %, Bosňané 1,1 %, ostatní 12 %.

Většina obyvatel Slovinska se hlásí k římským katolíkům (72%), ortodoxní křesťané 2,4 %, muslimové 1 %, protestanti 1 %.

Odkazy

Autor: Euroskop, aktualizace 2022