Rakousko v Evropské unii

Rakousko o členství oficiálně požádalo 17. června 1989, přístupová jednání ale zahájilo až 1. února 1993. V roce 1994 se pak konalo přístupové referendum, v němž se pro vstup do Unie vyslovilo přes 66 % zúčastněných voličů. Spolu s ním se členskými státy EU staly také Švédsko a Finsko.

Členství v Unii přineslo Rakousku vyšší hospodářský růst a zaměstnanost, vzrostla konkurenceschopnost ekonomiky a do země přišli noví zahraniční investoři. Po východním rozšíření se navíc začaly dynamicky rozvíjet obchodní vztahy s novými členskými zeměmi.

Rakousko se již od počátku zapojilo také do Schengenské spolupráce. V roce 2005 dokonce spolu s Německem, Belgií, Lucemburskem, Nizozemím, Francií a Španělskem patřilo mezi země, které se dohodly na užší policejní spolupráci v boji proti terorismu a organizovanému zločinu a podepsaly tzv. Prümskou smlouvu. Ta umožňuje policejním složkám výměnu informací o DNA a otiscích prstů nebo dalších osobních dat. V červnu 2007 se evropští ministři vnitra dohodli na začlenění Prümské smlouvy do právního rámce EU.

Lisabonská smlouva

Smlouvu o Ústavě pro Evropu, jejíž přípravu aktivně podporovalo, ratifikovalo Rakousko 25. května 2005. Při vyjednávání smlouvy nové patřilo mezi tzv. přátele ústavy a nechtělo text smlouvy měnit. Požadavky Rakouska, které se v reformní smlouvě odrážejí, jsou právní závaznost Charty základních práv, posílení sociální dimenze a odkaz na boj s klimatickými změnami.

Lisabonskou smlouvu ratifikoval rakouský parlament 24. dubna 2008. Dvě menší krajně pravicové strany (FPÖ a BZÖ) přitom volaly po referendu (dokonce byla sepsána petice, kterou podepsalo přes 100 tisíc občanů), to však bylo odmítnuto. Problém nastal, když se rakouský premiér Alfred Gusenbauer (SPÖ) vyslovil po zamítavém irském referendu v tom smyslu, že v budoucnu by všechny smlouvy EU, včetně upravené Lisabonské smlouvy, měly být předmětem referenda. Tato změna přístupu k EU byla jednou z příčin rozpadu koalice s konzervativní stranou ÖVP a vypsání předčasných parlamentních voleb.

Poprvé bylo Rakousko předsednickou zemí EU hned tři roky po svém vstupu do EU, v roce 1998. Druhé předsednictví absolvovalo v době od 1. ledna 2006 do 30. června 2006. Třetí předsednictví Rakousko vykonávalo v druhém pololetí roku 2018.

Komisařem nominovaným za Rakousko je již podruhé Johannes Hahn, jehož portfoliem je evropská politika sousedství a jednání o rozšíření, v letech 2009-2014 byl komisařem pro regionální politiku.

Bývalými eurokomisaři nominovanými za Rakousko jsou:

• Johannes Hahn – komisař pro politiku sousedství a jednání o rozšíření (2014-2019), komisař pro regionální politiku (2009-2014)
• Benita Ferrerová-Waldnerová – komisařka pro vnější vztahy a evropskou politiku sousedství (2004-2009) a pro obchod a evropskou politiku sousedství (2009)
• Franz Fischler – komisař pro zemědělství a rozvoj venkova (1995-1999) a pro zemědělství a rybolov (1999-2004)

V Evropském parlamentu Rakousko obsazuje 19 křesel.

Další informace o rakouských poslancích v Evropském parlamentu

Politický systém Rakouska

Rakouská republika je spolkovým státem. Je budována na federativním principu. Právní základ Rakouské republiky tvoří spolková ústava, státní smlouva z roku 1955 a zákon o neutralitě země z téhož roku.

V Rakousku funguje dvoukomorový parlamentní systém (Národní rada, Spolková rada). Zákonodárná a výkonná moc je rozdělena mezi spolek (Bund) a 9 spolkových zemí. Podle ústavy je v kompetenci zemí všechno, co není výslovně záležitostí celospolkovou.

V čele republiky je přímo volený spolkový prezident, jehož volební období trvá 6 let s možností jednoho znovuzvolení. V květnu 2016 byl rakouským prezidentem zvolen Alexander Van der Bellen, který ve druhém kole volby zvítězil nad Norbertem Hoferem ze Strany svobodných.

Rakouským kancléřem je od 6. prosince 2021 Karl Nehammer.

Zákonodárnou moc na celorepublikové úrovni v Rakousku reprezentuje dvoukomorový parlament, který je složený z Národní rady a Spolkové rady. Dolní komora (Národní rada) je všeobecným zastupitelským orgánem (reprezentuje všechny občany Rakouska) a působí v něm 183 poslanců. Horní komora (Spolková rada) reprezentuje kraje, které také do tohoto tělesa vybírají své zástupce. Počet zástupců v horní komoře určuje prezident, a to vždy na základě výsledků sčítání lidu (naposledy proběhlo v roce 2002). Od roku 2002 je ve Spolkové radě 62 spolkových zástupců.

Příležitostně se schází také Spolkový sněm, který dohromady tvoří zástupci horní i dolní komory. Spolkový sněm volí prezidenta, hlasuje o vyhlášení referenda ve věci odvolání prezidenta, vydání prezidenta k trestnímu stíhání, vydání prezidenta Ústavnímu soudu a vyhlášení války.

Zákonodárným orgánem každé spolkové země je zemský sněm, který je jednokomorový.

Moderní historie Rakouska

• 1804 – vznik Rakouského císařství
  
  
• 1814-15 – Na vídeňském kongresu Rakousko získává vůdčí postavení v Německém spolku, územní zisky (Salzbursko, Tarnopolsko, Illyrie, Benátsko).
  
  
• 1848-49 – revoluční rok, pád kancléře Metternicha
  
  
• 1866 – porážka Rakouska ve válce s Pruskem, zrušení Německého spolku
  
  
• 1867 – vyrovnání s Maďary, vznik Rakousko-Uherska
  
  
• 1914 – atentát na následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d´Este
  
  
• 1918 – Rakousko přijalo 3. listopadu příměří, rozpad monarchie, důsledkem toho vzniká Rakouská republika.
  
  
• 1934 – tzv. Římské protokoly vytváří alianci Rakouska s Itálií a Maďarskem. Po zavraždění kancléře Engelberta Dolfusse při pokusu o nacistický puč, se kancléřem stává Kurt Schunschnigg.
  
  
• 1938 11. března obsazují německá vojska Rakousko (tzv. Anschluss)
  
  
• 1955 Obnovení nezávislosti Rakouska, vyhlášení neutrality

• 1995 Rakousko vstupuje do EU
  
  
  

Fakta o Rakousku

Oficiální název země je Republika Rakousko (Republik Österreich).

Rozloha Rakouska je 83 858 km^2.

Hlavní město je Vídeň (1,18 milionu lidí).

Oficiálním jazykem je němčina, v Burgenlandu také chorvatština a maďarština.

Země je administrativně rozdělena na 9 spolkových zemí: Vídeň, Dolní Rakousy, Horní Rakousy, Štýrsko, Tyrolsko, Korutany, Salzbursko, Vorarlbersko, Burgenland.

V zemi žije 9,06 milionu lidí, 91,1% tvoří Rakušané, 4 % bývalí Jugoslávci, 1,6 % Turci, 0,9 % Němci.

Většina obyvatel Rakouska se hlásí k římsko-katolické církvi (73,6 %), k protestantským církvím se hlásí 4,7 % a k Islámu 4,2 % obyvatel.

Odkazy

• prezident
• vláda
• ministerstvo zahraničí
• parlament
• statistický úřad
• centrální banka
• teritoriální informace o Rakousku (BusinessInfo)
• souhrný přehled odkazů (stránka MZV)