Lucembursko je zakládajícím členem Evropské unie. Do Evropského parlamentu volí 6 poslanců. Lucembursko je členem Schengenu i eurozóny.

Fakta o Lucembursku
- Oficiální název země je Velkovévodství Lucembursko (Grand-Duché de Luxembourg; Grossherzogtum Luxemburg).
- Rozloha Lucemburska 2 586 km.
- Hlavní město je Lucemburk (120 000 obyvatel).
- Národním jazykem je lucemburština, francouzština a němčina jsou administrativní.
- Země je administrativně členěna na 3 distrikty a dále na 12 kantonů.
- V zemi žije 639,589 lidí. Lucemburčanů je 51.1%, Portugalců 15.7%, Italů 3.6% a Francouzů 7.5% , Belgičanů 3.3%, Němců 2.1%, Španělů 1.1%, Britů 1% a ostatních 14.6%.
- Většina obyvatel (70.4%) se hlásí ke křesťanství (převážně k římsko-katolické církvi).
Lucembursko v Evropské unii
Lucemburský vliv v EU výrazně převyšuje jeho rozlohu. S pouhým 0,1 % populace EU disponuje země 1,7 % hlasů v Radě ministrů a celková relativní volební síla občana je 21krát nad průměrem EU.
Velkovévodství, jako všechny ostatní členské státy, si ponechalo právo veta v důležitých oblastech a má 1 % křesel v Evropském parlamentu. Nicméně Lucembursko si je vědomo, že není v možnostech tak malé země stát v cestě konsensům dosažených velkými zeměmi v průběhu vyjednávání EU.
Lucemburští jazykově vybavení a kulturně citliví ministři často vyhledávají roli „čestného zprostředkovatele“ během vyjednávání EU a lucemburští politici užívají svůj vysoký kredit v EU: tehdejší bývalý premiér, Pierre Werner, jako první v roce 1970 vylíčil plán na evropskou společnou měnu a dva další bývalý premiéři, Gaston Thorn a Jacques Santer, byli oba předsedy Evropské komise.
Navíc Lucemburk hostí několik evropských institucí, zahrnujících Evropský soudní dvůr, Auditorský tribunál, Evropskou investiční banku a administrativní sekci Evropského parlamentu a Evropské komise.
V Lucembursku je větší míra podpory institucím EU než ve většině ostatních zemí EU. Je zde také široká podpora větší integraci EU a zvýšení počtu členských zemí.
Lisabonskou smlouvu ratifikoval lucemburský parlament 29. května 2008.
V Lucembursku je velice nízká podpora veřejnosti pro vstup Turecka do EU.
V Evropské komisi zastupuje Lucembursko Nicolas Schmit, komisař pro pracovní místa.
Předsednictví Rady vykonávalo Lucembursko naposledy v druhé polovině roku 2015. V Triu bylo s Lotyšskem a Nizozemskem. Příště se předsednictví ujme v první polovině roku 2029.
Lucembursko obsazuje v Evropském parlamentu 6 křesel.
Politický systém Lucemburska
Lucembursko je konstituční monarchií. V čele země stojí velkovévoda. Výkonná moc se soustředí do rukou velkovévody a kabinetu, jenž se skládá z předsedy vlády a několika ministrů.
Důležitou institucí je Státní rada, která má 21 členů jmenovaných velkovévodou na doživotí. Rada připravuje zákony, má pouze poradní hlas a v první řadě vykonává správní soudní moc.
Lucemburský parlament je jednokomorový. Poslanecká sněmovna má 60 poslanců volených v přímých všeobecných volbách poměrným systémem na 5 let.
V čele Lucemburska stojí od října 2000 velkovévoda Jindřich I. Lucemburský.
Předsedou vlády je od roku 2013 Xavier Bettel.
Moderní historie Lucemburska
- 1815 Lucembursko na vídeňském kongresu povýšeno na nezávislé velkovévodství v personální unii s Nizozemskem. Součástí tzv. Velkého Nizozemí je do roku 1830 také Belgie.
- 1830-39 V důsledku vzniku Belgie přichází Lucembursko o polovinu svého frankofonního území, které dále existovalo jako belgická provincie Lucemburk.
- 1890 Konec personální unie s Nizozemskem po smrti nizozemského krále Viléma III. Novým velkovévodou se stal jeho synovec Adolf.
- 1914-18 Německá okupace během 1. světové války
- 1940-44 Německá okupace během 2. světové války
- 1949 Lucembursko zakládajícím členem NATO
- 1952 Lucembursko stojí u zrodu ESUO
Odkazy na instituce
Kontakty na ambasády