Hlavní strana » Evropská unie » Členské státy » Francie
Francie je zakládajícím členem Evropského společenství. Z její dílny vyšel tzv. Schumanův plán na vytvoření společného trhu s uhlím a ocelí. Francie volí do Evropského parlamentu 79 poslanců. Francie je členem Schengenu a eurozóny.
Francie v Evropské unii
Francie stála u zrodu Evropských společenství. Jean Monnet vytvořil plán na vytvoření společného trhu s uhlím a ocelí, který představil 9. května 1950 ministr zahraničních věcí Francie Robert Schuman (tzv. Schumanův plán). V roce pak 1950 představili Francouzi tzv. Plevenův plán, na jehož základě mělo být vytvořeno Evropské obranné společenství – společná evropská armáda vedená evropským ministerstvem obrany. Vlivem zahraničně politických událostí v roce 1953 (smrt Stalina, konec Korejské války) ale návrh nebyl ratifikován, paradoxně právě Francií, která ratifikaci projektu dokonce odmítla zařadit do programu jednání francouzského parlamentu.
Po nástupu De Gaulla na post francouzského prezidenta v roce 1958 začala Francie stále více prosazovat mezivládní princip spolupráce – takzvanou Evropu vlastí. De Gaulle zdůrazňoval nedotknutelnost suverenity země. V letech 1963 a 1967 prezident De Gaulle vetoval rozšíření Společenství o Velkou Británii, Dánsko a Irsko. De Gaulle to vysvětloval nesouladem mezi cíli Velké Británie a cíli Společenství.
V roce 1965 vyvolala francouzská reprezentace krizi ve Společenství, když stáhla ze zasedání Rady ministrů svého ministra zahraničních věcí, odvolala francouzské reprezentanty z vedení všech důležitých výborů a gaullisté se dokonce přestali účastnit zasedání Evropského parlamentu. Celkem sedm měsíců trvala takzvaná politika „prázdných křesel“ (empty chair crisis), která byla zapříčiněna spory o způsob hlasování, De Gaulle trval na tom, že všechna přijímaná rozhodnutí musí být schválena jednomyslně. Krize byla zažehnána až na počátku roku 1966 Lucemburským kompromisem, který mimo jiné umožňoval uplatnit veto během hlasování o záležitostech, které jsou důležitým zájmem některého ze členských států.
V roce 1984 uzavřela Francie s Německem dohodu ze Saarbruckenu, která měla odstranit kontroly na společných hranicích obou zemí. Tato dohoda se stala předchůdcem Schengenské dohody, která byla podepsána o rok později a kromě Francie a Německa na ní participovaly také státy Beneluxu. Součástí primárního práva se Schengenská dohoda stala až v roce 1999.
V roce 2002 přijala Francie společně s dalšími 11 evropskými zeměmi euro jako svou oficiální měnu. V roce 2005 byla v národním referendu odmítnuta Smlouva o ústavě pro Evropu. Lisabonská smlouva byla ve Francii parlamentem přijata 7. února 2008.
Předsednictví Rady měla Francie na starosti v první polovině roku 2022.
Komisařem nominovaným za Francii je Thierry Breton, který má na starosti vnitřní trh.
Předchozími členy Evropské komise byli:
Francie má v Evropském parlamentu 79 křesel.
Francie je parlamentní republikou s poloprezidentským systémem. Prezident je v režimu V. republiky klíčovým, určujícím činitelem. Je volen v přímých všeobecných volbách na dobu 5ti let. Předseda vlády je vůči prezidentovi ve slabším postavení. Jeho význam stoupá v obdobích tzv. kohabitace – kdy prezident a premiér nejsou ze stejné politické strany.
Francouzský parlament je dvoukomorový. Národní shromáždění má 577 členů volených přímo na 5 let. V Senátu je 331 křesel. Jeho členové jsou voleni v nepřímých volbách na dobu 6 let.
Francouzským prezidentem je od května 2017 Emmanuel Macron.
Od května 2022 je premiérkou Elisabeth Borneová.
České velvyslanectví ve Francii
15, Avenue Charles Floquet, Paris 75007
Tel: +331/40651300,
sekretariát vv. 40651301,
sekretariát dipl. 40651303, OEÚ-40651315
Fax: sekret.dipl. +331/40651313, OEÚ-40651316, sekret.vv-40651332
Mail: paris@embassy.mzv.cz
www.mzv.cz/paris
Francouzské velvyslanectví v České republice
Velkopřevorské nám. 2, Praha 1, 118 00
tel: 251 171 711 fax: 251 171 720
Mail: ambafrcz@france.cz
http://www.france.cz/