Spor Unie s Polskem a Maďarskem je zatím bez výsledku


Komínková Magda, 19. 12. 2018, psáno pro Euroskop

Článek 7 SEU byl aktivován proti Polsku (prosinec 2017) a Maďarsku (září 2018).
K hlasování na Radě (případně na Evropské radě) zatím nedošlo.
Aktivace článku prozatím nepřinesla žádné výsledky a jeví se jako symbolické gesto.
Volby do EP změní složení Parlamentu a Komise a je otázkou, zda iniciativu někdo převezme.

Evropská unie má na základě Smluv vybudovaný mechanismus, kterým se snaží bránit porušování principů demokracie, svobody, právního státu a hájit dodržování lidských práv. Jeho součástí je článek 7 Smlouvy o fungování EU, který stanovuje postup, jež může vést až k pozastavení práv členských států. Donedávna se EU využití článku bránila a upřednostňovala domluvu. Z důvodu neúčinnosti vzájemného dialogu přistoupila EU k historicky první aktivaci článku na obranu hodnot EU.

Prozatímní vývoj nicméně ukazuje, že první využití článku 7 nedosáhlo očekávaných výsledků a získalo spíše symbolický význam. Aktivace článku navíc může vyvolat další konflikty mezi členskými státy. Zejména v případě, pokud by Evropská rada musela jednomyslně rozhodnout, že došlo k závažnému a trvajícímu porušení hodnot. Při hlasování by státy totiž hlasovaly “proti sobě”, čímž by mohlo dojít kromě jiného k narušení důvěry a spolupráce.

Následující text shrnuje, jaké možnosti EU vůči členským státům má, jak je využívá, jaký mají dopad a jak se může současná situace dál vyvíjet.


Hodnoty EU a snaha o jejich dodržování

V souvislosti se současným vnitropolitickým děním v Polsku a v Maďarsku se často hovoří o porušování hodnot EU a zásad právního státu a možných postizích ze strany Evropské unie. Unie je založena na hodnotách, které jsou definovány článkem 2 Smlouvy o EU (SEU). Hodnoty Evropské unie byly poprvé vyjmenovány v Amsterodamské smlouvě (1999), ve které byl rovněž popsán mechanismus jejich obrany. Lisabonská smlouva postup definuje článkem 7 SEU.

Článek 2

Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.

V reakci na události v některých členských státech byl v roce 2014 systém ochrany právního státu rozšířen o nový postup pro řešení systémových hrozeb pro právní stát. Nový postup je předstupněm článku 7, který je považován za “poslední možnost”. Hlavním důvodem pro stanovení předstupně čl. 7 byla zejména nechuť doplněná obavami z první aktivace. V historii se EU bránila spuštění článku například v případě Rakouska.

V případech, kdy jsou porušovány hodnoty, které Unie zastává a které definuje ve Smlouvě, je možné využít článek 7 SEU. Tento krok byl poprvé uplatněn až 20. prosince 2017 v souvislosti s děním v Polsku, poté 12. září 2018 v souvislosti s problémy v Maďarsku. Do té doby se EU snažila využívat jiné možnosti tlaku na členské státy a čl. 7 si ponechávala jako krajní možnost, kterou mohla členským státům hrozit. Nový postup, který Unie speciálně vytvořila, aktivaci článku nezabránil.

Článek 7

1. Na odůvodněný návrh jedné třetiny členských států, Evropského parlamentu nebo Evropské komise může Rada většinou čtyř pětin svých členů po obdržení souhlasu Evropského parlamentu rozhodnout, že existuje zřejmé nebezpečí, že některý členský stát závažně poruší hodnoty uvedené v článku 2. Před přijetím tohoto rozhodnutí vyslechne Rada daný členský stát a může stejným postupem podat tomuto státu doporučení.

Rada pravidelně přezkoumává, zda důvody, které ji k takovému rozhodnutí vedly, stále trvají.

2. Na návrh jedné třetiny členských států nebo Evropské komise a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu může Evropská rada jednomyslně rozhodnout, že došlo k závažnému a trvajícímu porušení hodnot uvedených v článku 2 ze strany členského státu, poté co tento členský stát vyzve, aby se k této věci vyjádřil.

3. Bylo-li učiněno zjištění uvedené v odstavci 2, může Rada kvalifikovanou většinou rozhodnout, že určitá práva, která pro dotyčný stát vyplývají z použití Smluv, včetně hlasovacích práv zástupců jeho vlády v Radě, budou pozastavena. Přitom přihlédne k možným důsledkům takového pozastavení pro práva a povinnosti fyzických a právnických osob.

Povinnosti dotyčného členského státu vyplývající ze Smluv jsou pro tento stát v každém případě i nadále závazné.

4. Rada může později kvalifikovanou většinou rozhodnout, že změní nebo zruší opatření přijatá podle odstavce 3, jestliže se změní situace, která vedla k přijetí těchto opatření.

5. Pro účely tohoto článku se v Evropském parlamentu, Evropské radě a Radě použijí pravidla hlasování stanovená v článku 354 Smlouvy o fungování Evropské unie.


Nový postup pro posílení právního státu v EU

Dodržování právního státu je předpokladem pro ochranu všech základních hodnot vyjmenovaných v článku 2 SEU. Je rovněž nezbytné pro zachování všech práv a povinností vyplývající ze Smluv a z mezinárodního práva. Od roku 2009 se Komise několikrát potýkala v některých členských státech s problematickými událostmi, které v oblasti právního státu odhalily konkrétní problémy.

Aby si Komise mohla ponechat čl. 7 jako určitou formu zálohy, v březnu 2014 schválila nový postup v případech systémového ohrožení právního státu. Komisaři ve dvou orientačních rozpravách na téma právního státu konaných v srpnu 2013 a únoru 2014 dospěli k závěru, že je potřeba vytvořit nástroj umožňující řešit systémová ohrožení na úrovni EU. Nový postup doplňuje řízení o nesplnění povinnosti, používaná při porušení právního předpisu EU, a postup podle článku 7 SEU, který v nejzávažnějších případech umožňuje pozastavení hlasovacích práv.

Nový postup zavedl nástroj pro včasné varování, který má Komisi umožnit zahájit s příslušným členským státem dialog. Cílem bylo předejít eskalaci systémových ohrožení právního státu a odvrátit možnost použití článku 7. Článek 7 měl zůstat jako poslední a krajní nástroj k řešení.

Hlavní roli v celém procesu hraje Evropská komise, jakožto strážkyně smluv, a tedy i hodnot EU. Jedná se o proces, který je založen na dialogu Komise s členským státem, ve kterém existuje podezření, že dochází k systémovému porušení právního státu. Proces sestává ze tří fází: 1) posouzení Komise, 2) doporučení Komise a 3) kroky v návaznosti na doporučení.

Fáze procesu

  1. Posouzení Komise – Komise shromáždí a vyhodnotí všechny informace a posoudí, zda existují známky systémového ohrožení zásad právního státu. Jestliže je výsledek pozitivní, Komise zahájí s daným státem dialog, zašle odůvodněné stanovisko a umožní státu reakci.

  1. Doporučení Komise – Pokud nedojde k vyřešení situace, Komise vydá státu doporučení. V doporučení jsou uvedeny problémy, které má stát ve stanovené lhůtě vyřešit. Členský stát musí Komisi průběžně informovat o přijatých opatřeních.

  1. Kroky v návaznosti na doporučení – Komise sleduje, jakých pokroků členský stát dosáhl a jaké kroky učinil na základě doporučení.

Postup pro ochranu právního státu

Zdroj: Evropská komise

Komise by měla být po celou dobu procesu v kontaktu s institucemi EU, tedy Radou a Parlamentem, které má pravidelně informovat o dosaženém pokroku v jednáních s dotčeným členským státem. Ve fázi posuzování má Komise možnost využít externích odborných znalostí, které ji mohou umožnit vypracovat analýzu stavu právního státu v členském státě. Komise při vytváření analýzy spolupracuje s Radou Evropy a Benátskou komisí. Může také využít informací od Agentury pro základní práva, judikaturu Evropského soudního dvora pro lidská práva nebo poradenství a pomoc od předsedů nejvyšších soudů EU.

S jakými institucemi může Evropská komise spolupracovat?

  • Rada Evropy a Benátská komise
  • Agentura pro základní práva
  • Evropský soudní dvůr pro lidská práva
  • Soudní sítě (Sítě předsedů nejvyšších soudů EU, Sdružení státních rad a nejvyšších správních soudů EU)

„Problematické“ členské státy – Polsko a Maďarsko jako hlavní aktéři

Současnou politickou situaci v Evropské unii rozhodně nelze považovat za úplně stabilní. V předchozích letech bylo sporů mezi členskými státy a Unii o něco méně, ale některé i tak výrazně ovlivnily integrační projekt. Žádný z nich ovšem nedosáhl takové vážnosti, aby kvůli němu došlo na aktivaci článku 7 SEU. Až v prosinci 2017 se Polsko zapsalo do historie jako první stát, u které byl článek 7 aktivován. V září 2018 následovalo Maďarsko. Takřka 20 let předtím bylo v hledáčku evropských institucí Rakousko, na které sice nebyl článek de iure využit, ale o jeho uplatnění de facto se někdy hovoří.

Rakousko

Mechanismus obrany základních hodnot EU byl použit 2. února 2000 vůči Rakousku, proti kterému byla zbývajícími čtrnácti členskými státy vyhlášena speciální opatření. Evropská unie přijala proti Rakousku diplomatické sankce, na které bývá někdy nahlíženo jako na využití článku 7 de facto. Diplomatický bojkot zajistil, že Rakousko změnilo svůj postup.

Důvodem pro tlak na rakouskou vládu byly obavy EU z porušení základních principů a hodnot v souvislosti s vnitropolitickou situací Rakouska. Koaličním partnerem Rakouské lidové strany (ÖVP) ve vládě vedené kancléřem Wolfgangem Schüsselem se stala pravicově populistická Svobodná strana Rakouska (FPÖ) s předsedou Jörgem Haiderem. Vstup extremistické strany mohl vést ke změně zahraniční politiky země. FPÖ získala ve volbách v říjnu 1999 skoro stejný počet hlasů jako Rakouská lidová strana – téměř 27 procent, a proto se mohla účastnit vlády.

V lednu 2000 vydaly členské státy Prohlášení směrem k Rakousku, ve kterém hrozily bilaterálními sankcemi v případě, že se FPÖ stane součástí vládní koalice. Na sankce došlo, i přesto, že se nová vládní koalice přihlásila k základním evropským hodnotám demokracie.

V rámci sankčního mechanismu na diplomatické úrovni členské státy ukončily oficiální kontakty s rakouskou vládou, omezily komunikaci s velvyslanci na technickou úroveň a odmítly podporu rakouských kandidátů na funkce v mezinárodních organizacích.

Členské státy se v rámci svého jednání odvolávaly na článek 7. A právě proto je někdy tato událost vnímána jako de facto použití článku 7. Tento krok byl nicméně zcela bezprecedentní a neměl oporu ve Smlouvách. Od začátku trvání sankčních opatření se objevovaly pochybnosti o motivacích členských států. Nebylo jasné, co motivovalo členské státy k takovému kroku. Zda snaha o ochranu demokratických hodnot nebo prosazování vlastních zájmů.

Polsko

Otázka porušení zásad právního státu je ve spojitosti s Polskem skloňována v důsledku vnitropolitických změn, které realizuje vláda strana Právo a Spravedlnost (PiS). Vládní strana provedla výrazné změny v soudní soustavě, v obsazení ústavního soudu a v médiích.

Polsko bylo v důsledku problematických reforem první zemí, na kterou Komise použila nový, třífázový mechanismus popsaný výše. Nový postup se nicméně příliš neosvědčil a v prosinci 2017 byl poprvé aktivován článek 7 SEU. Po roce od jeho aktivace se situace nijak zásadně nezměnila a podle Komise problémy nadále přetrvávají.

Události v Polsku, zejména politický a právní spor ohledně složení Ústavního soudu a zákony týkající se soudnictví, vyvolaly první obavy ohledně dodržování zásad právního státu. Po rozpravě v kolegiu komisařů ze dne 13. ledna 2016 zahájila Komise dialog v rámci postupu pro posílení právního státu a požádala polské orgány o informace o situaci. Tento postup spočívá v neustálém dialogu mezi Komisí a dotčeným členským státem. Informace o tomto dialogu Komise pravidelně poskytuje Parlamentu a Radě.

Následně 29. července 2017 zahájila Komise řízení o porušení Smlouvy v souvislosti s polským zákonem o organizaci obecných soudů, a to rovněž s ohledem na ustanovení o odchodu do důchodu a jejich dopad na nezávislost soudnictví. Komise tento případ dne 20. prosince 2017 předala Soudnímu dvoru Evropské unie.

Vzhledem k tomu, že v rámci postupu pro posílení právního státu nebylo dosaženo dostatečného pokroku, Komise 20. prosince 2017 poprvé aktivovala postup podle čl. 7 odst. 1 a předložila odůvodněný návrh na rozhodnutí Rady, jehož účelem je určit, zda v Polsku existuje zřejmé nebezpečí závažného porušení zásad právního státu. V případě Polska došla Komise k závěru, že v Polsku hrozí jasné riziko závažného porušení vlády práva. Komise konkrétně aktivovala první část článku 7, což ještě neznamená bezprostřední riziko sankcí. První místopředseda Komise Frans Timmermans podpořil aktivaci článku prohlášením, že v posledních dvou letech Polsko přijalo více než 13 zákonů ovlivňujících celou strukturu právního systému v Polsku, od Ústavního soudu přes Nejvyšší soud po soudy řadové, polskou Národní soudcovskou radu, prokuraturu až po odborné školství.

Timmermans na návštěvě Polska, červen 2018
Místopředseda Komise Frans Timmermans na návštěvě Polska v červnu 2018 hovoří s polským premiérem Mateuszem Morawieckim. Zdroj: čtk

Co předcházelo rozhodnutí o aktivaci článku?

Komise do 20. prosince 2017 vydala stanovisko k právnímu státu a tři doporučení týkající se právního státu. Komise deklarovala, že byla připravena pokračovat v konstruktivním dialogu a opakovaně vyzývala polské orgány k dalšímu jednání.

Klíčové kroky před aktivací článku:

2016

  • Dne 13. ledna 2016 zahájila Komise dialog s polskými orgány s cílem nalézt řešení obav ohledně ústavního soudu.
  • Od února 2016 do července 2016 se Komise několikrát sešla s polskou vládou.
  • Dne 13. dubna 2016 Evropský parlament hlasoval pro rezoluci, ve které vyzval polskou vládu, aby respektovala, zveřejňovala a plně prováděla rozsudky ústavního soudu.
  • Dne 1. června 2016 Komise formálně vyjádřila své obavy týkající se právního státu zasláním stanoviska polské vládě.
  • Dne 27. července 2016 přijala Komise doporučení týkající se právního státu a uvedla, že v Polsku existuje systémové ohrožení právního státu. Polská vláda nicméně informovala Komisi, že nesouhlasí se všemi vznesenými body.
  • Dne 21. prosince 2016 Komise přijala druhé doporučení a dospěla k závěru, že v Polsku i nadále dochází k systémovému ohrožení právního státu.

2017

  • Dne 20. ledna 2017 polská vláda oznámila komplexní reformu soudnictví.
  • Dne 16. května 2017 Komise informovala Radu o situaci v Polsku a členské státy vyzvaly Polsko, aby obnovilo dialog s Komisí.
  • Dne 13. července 2017 Komise vyjádřila své obavy ohledně probíhajících legislativních návrhů týkajících se reformy soudnictví.
  • Dne 26. července 2017 přijal polský parlament čtyři zákony o reformě soudnictví; dva zákony prezident schválil a dva zákony byly vetovány. Komise následně přijala třetí doporučení týkající se právního státu, které navrhlo možná nápravná opatření.
  • Dne 25. září Komise znovu informovala Radu o situaci v Polsku a státy opětovně vyzvaly Polsko, aby zahájilo dialog s Komisí.
  • Dne 15. listopadu 2017 přijal Evropský parlament usnesení vyjadřující podporu doporučením vydaným Komisí a upozornil, že současná situace v Polsku představuje riziko vážného porušení hodnot EU.
  • Dne 8. prosince 2017 Benátská komise Rady Evropy přijala dvě stanoviska k soudním reformám v Polsku a dospěla k závěru, že představují vážné ohrožení nezávislosti soudnictví.

Společným rysem legislativních změn byla podle Komise snaha zasahovat do složení, pravomocí, správy a fungování soudních orgánů.

Polsko před Soudním dvorem

Po zveřejnění zákona o obecných soudech v polském úředním věstníku 28. července 2018 zahájila Komise řízení o porušení Smlouvy proti Polsku zasláním výzvy. Hlavní právní problém zákona o obecných soudech spatřuje Komise v diskriminaci na základě pohlaví, neboť zákon zavádí jiný věk pro odchod do důchodu u soudkyň (60 let) a soudců (65 let). Následně se Komise 24. září 2018 kvůli porušení zásady nezávislosti soudnictví v důsledku přijetí nového polského zákona o Nejvyšším soudu rozhodla obrátit na Soudní dvůr EU. Kromě toho požádala SD EU, aby do vydání rozsudku ve věci Polska nařídil předběžná opatření. Soud 19. října 2018 rozhodl, že Polsko musí okamžitě pozastavit uplatňování opatření snižujícího věk odchodu do důchodu pro soudce Nejvyššího soudu.

Problematika Nejvyššího soudu

Polský zákon o Nejvyšším soudu snižoval důchodový věk soudců Nejvyššího soudu ze 70 na 65 let. Kvůli tomu by 27 ze 72 soudců Nejvyššího soudu hrozilo, že budou nuceni odejít do důchodu. Toto opatření se týkalo také prvního předsedy Nejvyššího soudu, jehož šestiletý mandát stanovený polskou ústavou by byl předčasně ukončen.

Polský Senát nicméně 23. listopadu schválil změnu sporného zákona, který snižoval soudcům věk odchodu do důchodu. Polská vládní strana Právo a spravedlnost si od novely slibuje ukončení sporu s Komisí před SD EU.

Pokračující dialog o právním státu

I přes řízení o porušení Smlouvy probíhá s Polskem nadále dialog o právním státu, který je pro Komisi preferovaným nástrojem k vyřešení systémového ohrožení právního státu v Polsku.

Vzhledem k nedostatečnému pokroku v dialogu o právním státu, který je s Polskem veden, zaslala Komise Polsku v červenci 2018 výzvu, v níž opětovně vyjádřila své právní obavy. Polské orgány na tuto výzvu odpověděly v srpnu 2018, přičemž tyto obavy odmítly. Komise následně zaslala dne 14. srpna 2018 polským orgánům odůvodněné stanovisko a 14. září 2018 obdržela odpověď, v níž se Polsku opět nepodařilo obavy Komise rozptýlit.

Během slyšení o zásadách právního státu v Polsku, které proběhlo v souvislosti s čl. 7 odst. 1 během zasedání Rady pro obecné záležitosti dne 26. června 2018, nepředstavily polské orgány žádná připravovaná opatření, která by řešila stávající výhrady Komise. Dne 18. září 2018 se během zasedání Rady pro obecné záležitosti uskutečnilo druhé slyšení o právním státu v Polsku. Polské orgány stále trvaly na svém stanovisku a odmítly navrhnout opatření, jež by řešila obavy Komise a ostatních členských států. Ministři se shodli na tom, že od prvního červnového slyšení se situace v Polsku nezlepšila. Rada pro všeobecné záležitosti k žádnému závaznému závěru či rozhodnutí nedospěla. Rakouské předsednictví Rady to ovšem nemělo ani v plánu.

Polská vláda a PiS přes všechny výtky stále tvrdí, že změny v justici jsou nezbytné, aby „očistila“ soudní soustavu od dědictví komunismu a také kvůli zvýšení efektivnosti soudů. Situace se ani po aktivaci článku neuklidnila a Polsko pokračuje ve svých reformách.

Maďarsko

Maďarsko má v posledních letech s Unií spory, které se týkají různých otázek. O porušování hodnot EU se začalo hovořit od roku 2011, kdy se vlády ujala strana Fidesz v čele s Viktorem Orbánem. Orbánova vláda provedla řadu ústavních změn, mezi které patří i omezení role a pravomocí ústavního soudu či posílení výkonné moci.

Před 5 lety se Maďarsko dostalo do sporu s EU také kvůli dodatkům k maďarské ústavě z března 2013. Mezi sporné ústavní články patřily například pravomoc šéfa maďarského úřadu pro dohled nad soudnictvím, který mohl kontrolovat a přesouvat případy, a klauzule o platebních závazcích v souvislosti s verdikty Soudního dvora EU. Dále ústavní dodatky stanovily, že všechna rozhodnutí ústavního soudu, přijatá před 1. lednem 2012, se ruší, i když jejich právní následky dál trvají. Upravily také pojem manželství a vztah mezi rodičem a dítětem, který má být založen pouze na tradičním pojetí rodiny. Maďarsko nakonec od některých dodatků v červnu 2013 ustoupilo.

Komise se následně začala v roce 2015 zabývat podobou maďarských azylových zákonů. O aktivizaci článku 7 se reálně hovořilo již na podzim 2015, nicméně Evropský parlament žádost politické skupiny ALDE neschválil.

Ve svém usnesení ze dne 17. května 2017 o situaci v Maďarsku Evropský parlament prohlásil, že stávající situace představuje zřejmé nebezpečí závažného porušení hodnot uvedených v článku 2 SEU a že opravňuje k zahájení řízení podle čl. 7 odst. 1 SEU.

Situace se ovšem nijak výrazně nezměnila a Komise se v prosinci 2017 rozhodla poslat Maďarsko před Soudní dvůr EU kvůli kontroverzním zákonům o vysokých školách a o nevládních organizacích.

V prosinci 2017 Komise také rozhodla, že Českou republiku, Maďarsko a Polsko zažaluje u Soudního dvora EU pro nesoulad s jejich právními povinnostmi týkajícími se přemisťování.

V červnu 2018 maďarský parlament schválil balíček protiimigračních zákonů, které mimo jiné zavádějí tresty za podporu nelegální migrace. Podle zprávy Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) se Maďarsko dopouští porušení základních hodnot EU. Součástí schváleného usnesení Parlamentu, které následovalo, byla zpráva nizozemské europoslankyně Judith Sargentiniové. Zpráva uvádí, že v Maďarsku existuje vážné systémové ohrožení hodnot Evropské unie.

Evropský parlament 12. září 2018 jasnou většinou přijal doporučení, aby se proti Maďarsku zahájilo řízení kvůli vážnému ohrožení hodnot EU. Pro tento krok hlasovalo 448 zákonodárců, 197 bylo proti a 48 se zdrželo. Aby Parlament – vůbec poprvé – přijal doporučení proti Maďarsku, potřeboval hlasy alespoň dvou třetin přítomných poslanců, které dohromady musely představovat absolutní většinu Parlamentu, tedy nejméně 376 hlasů.

Hlavní obavy se týkaly zejména fungování ústavního a volebního systému, nezávislosti soudnictví a dalších institucí, práv soudců, korupce a střetů zájmů, ochrany soukromí a údajů, svobody projevu, akademické svobody, svobody náboženského vyznání, svobody sdružování, práva na rovné zacházení, práv osob patřících k menšinám, včetně Romů a Židů, a ochrany proti nenávistným výrokům namířeným proti těmto menšinám, základních práv migrantů, žadatelů o azyl a uprchlíků a hospodářských a sociálních práv.

Znepokojení ohledně stavu demokracie, právního státu a základních práv v Maďarsku vyjádřila celá řada aktérů na vnitrostátní, evropské i mezinárodní úrovni, včetně institucí a orgánů Unie, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Organizace spojených národů (OSN), jakož i řada organizací občanské společnosti.

Největší obavy Parlamentu týkají se Maďarska:

(1) fungování ústavního a volebního systému;

(2) nezávislost soudnictví a dalších institucí a práva soudců;

(3) korupce a střety zájmů;

(4) ochrana soukromí a údajů;

(5) svoboda projevu;

(6) akademická svoboda;

(7) svoboda náboženského vyznání;

(8) svoboda sdružování;

(9) právo na rovné zacházení;

(10) práva osob patřících k menšinám, včetně Romů a Židů, a ochrana proti nenávistným výrokům namířeným proti těmto menšinám;

(11) základní práva migrantů, žadatelů o azyl a uprchlíků;

(12) hospodářská a sociální práva.

Parlament nicméně také zdůraznil, že čl. 7 odst. 1 SEU představuje preventivní fázi, která Unii poskytuje možnost zasáhnout v případě zřejmého nebezpečí závažného porušení společných hodnot. Preventivní fáze předpokládá dialog s dotčeným členským státem a jeho cílem je předejít případným sankcím.

Aktivací článku 7 SEU proti Maďarsku vyložila Evropská unie na stůl svou nejsilnější kartu. Rada o věci ovšem ještě většinou čtyř pětin svých členů po obdržení souhlasu Evropského parlamentu nerozhodla.

Budou následovat sankce?

Maďarsko i Polsko se shodují v tvrzení, že aktivace článku 7 SEU je politicky motivovaným krokem, který nemá reálný základ. Oba členské státy se navíc vzájemně utvrzují v tom, že pokud by došlo na jednomyslné hlasování, tak se vzájemně podpoří. Ani v jedno případě ovšem zatím nebylo ze strany Rady rozhodnuto o tom, že existuje zřejmé nebezpečí, což je nezbytný krok, který k hlasování na Evropské radě vede.

K aktivaci druhého odstavce článku 7 dojde tedy pouze stěží. Státy deklarovaly, že se vzájemně podpoří a tím odvrátí možnou hrozbu sankcí.

Česká republika podle svých prohlášení stojí také za maďarskou vládou. Je ovšem, otázkou, na jakou stranu by se postavila v momentu hlasování. Polsku i Maďarsku by totiž stačilo odmítnutí jednoho členského státu a nic nenasvědčuje tomu, že by se země vzájemně nepodpořily. Další státy, včetně České republiky, by se nemusely stavět do silně problematické role, která by se jim mohla někdy v budoucnu vymstít.

V současné situaci ovšem nelze předpokládat, že by věc postoupila k jednomyslnému hlasování před Evropskou radou. Pokud by sankční mechanismus nebyl jednomyslně schválen, Unie by de facto přišla o páku na členské státy. Odmítnutí by mělo hlubší dopad pro další možné aktivace článku 7 a pro EU by nastavilo precedens.

Možný budoucí vývoj

Co lze tedy očekávat, když spuštění sankčního mechanismu není za současných podmínek pravděpodobné?

Situaci zcela jistě ovlivní brexit a následně volby do Evropského parlamentu. Členské státy i orgány EU se připravují na odchod Velké Británie a jiné záležitosti jdou částečně stranou. Pokud odchod Velké Británie proběhne podle plánu, tak evropským politickým prostorem budou rezonovat květnové volby do EP. Nelze očekávat, že by současné složení institucí chtělo o věci rozhodnout.

Navíc se na podzim 2019 uskuteční v Polsku volby. V důsledku klesajících preferencí by mohla PiS změnit přístup a své reformy zmírnit. Zatím vládnoucí PiS nepotřebuje nic měnit, ale vyhrocení předvolební debaty o EU může voliče straně spíše ubrat.

Krajní a málo pravděpodobnou variantou je, že Komise „protlačí“ téma na jednání Rady a následně případně na zasedání Evropské rady. Pokud by nakonec, přes všechny uvedené důvody, k hlasování na Evropské radě došlo, tak by s největší pravděpodobností stejně neznamenalo sankce pro Polsko nebo Maďarsko.

Shrnutí

Evropská unie se snaží prostřednictvím článku 7 a nového postupu zajistit účinnou ochranu zásad právního státu v členských státech. Podstatné je, že ochrana právního státu a hodnot EU je konstruována bez Soudního dvora Evropské unie, pouze za účasti Komise a Rady. Komise převzala iniciativu v roce 2014, kdy vytvořila tzv. nový postup pro posílení právního státu, ve kterém je hlavním vyjednavačem. Nový postup se stal předstupněm čl. 7, který je již v kompetenci Rady, tedy členských států. Nový mechanismus byl poprvé aplikován na Polsko, avšak neúspěšně.

Článek 7 SEU byl historicky poprvé aktivován Komisí v prosinci 2017 kvůli reformám v Polsku. Následně v září 2018 ze strany Parlamentu na Maďarsko. V obou případech byly předloženy odůvodněné návrhy na rozhodnutí Rady, jejichž cílem je určit, zda existuje zřejmé nebezpečí, že státy závažně porušují zásady právního státu. Kvůli Polsku proběhla již dvě slyšení v rámci zasedání Rady, žádného výsledku zatím dosaženo nebylo.

Závěr

To, že nebyl článek 7 SEU v minulosti využit, znamenalo, že nebylo jasné, jaký postup může následovat a jaký může mít případně dopad. Situace, která následovala po aplikaci článku na Polsko a Maďarsko, do jisté míry oslabila jeho sílu.. Polsku se rok po aktivaci článku nic zásadního nestalo, a to i přesto, že nápravné reformy požadované ze strany EU nebyly přijaty. Článek se stal spíše symbolickým prvkem, který značí, že Unii došla trpělivost.

Hlavními aktéry v rámci EU jsou komisaři Věra Jourová a místopředseda Komise Frans Timmermans. Volby do EP změní složení Parlamentu i Komise a je otázkou, zda se problematice Polska a Maďarska bude v budoucnosti věnována podobná intenzita pozornosti.

Užitečné odkazy

Případ Polska

Případ Maďarska

Zdroj: Petr Ježek – Ochrana hodnot EU dle čl. 7 Smlouvy o EU

Autor: Komínková Magda, psáno pro Euroskop

Sdílet tento příspěvek