Doprava v březnu 2014

05.04.2014
Euroskop

Rada dosáhla shody o technické části čtvrtého železničního balíku, Coreper schválil vznik systém tísňového volání eCall, Rada a EP se shodly na zmírnění požadavků na infrastrukturu pro alternativní paliva, Rada podpořila snížení hluku z letišť

Rada dosáhla shody o technické části čtvrtého železničního balíku

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zrušuje nařízení Rady (EHS) č. 1192/69 o společných pravidlech normalizace účtů železničních podniků (KOM(2013)26)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Agentuře Evropské unie pro železnice a o zrušení nařízení (ES) č. 881/2004 (KOM(2013)27)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1370/2007, pokud jde o otevření trhu vnitrostátních služeb v přepravě cestujících po železnici (KOM(2013)28)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU ze dne 21. listopadu 2012 o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru, pokud jde o otevření trhu vnitrostátních služeb v přepravě cestujících po železnici a správu a řízení železniční infrastruktury (KOM(2013)29)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o interoperabilitě železničního systému v Evropské unii (KOM(2013)30)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o bezpečnosti železnic (KOM(2013)31)

Rada 14. 3. 2014 přijala obecný přístup k návrhu nařízení o Evropské železniční agentuře, potažmo o interoperabilitě a bezpečnosti železnic. Na základě politické dohody členských států agentura nezíská pravomoci v takovém rozsahu, jako navrhovala Komise.

Pozadí

Komise čtvrtý železniční balík, sestávající z 6 legislativních návrhů a řady dalších dokumentů a mající napomoci liberalizovat vnitrostátní osobní železniční dopravu, předložila v lednu 2013 s cílem zakončit liberalizaci železniční dopravy v EU, jež byla Komisí započata před 15 lety (více v příspěvku „Komise uveřejnila čtvrtý železniční balík“, Doprava v lednu 2013).

První železniční balík předložený v roce 1998 a schválený o 3 roky později se týkal liberalizace mezinárodní nákladní dopravy, druhý balík uveřejněný v roce 2002 a přijatý v roce 2004 vnitrostátní nákladní dopravy a konečně balík třetí (schválen byl v roce 2007 po 3 letech od předložení příslušných návrhů) byl věnován liberalizaci mezinárodní osobní dopravy.

Železniční sektor v EU dosahuje podle Komise ročního obratu 73 mld. €, což odpovídá 65 % obratu letecké dopravy, a zaměstnává na 800 tis. osob. Rovněž je ale velmi štědře dotován: např. v roce 2009 získal dotace ve výši 46 mld. €. Přesto podíl železnic na osobní dopravě v EU dosahuje od roku 2000 stále stejných hodnot – přibližně 6 %.

Čtvrtý železniční balík je obecně považován za kontroverzní, protože podle návrhů Komise by mělo dojít k institucionálnímu oddělení (tzv. unbundlingu) provozovatelů infrastruktury (kolejí) a poskytovatelů služeb železniční dopravy.

Rada dosáhla 10. 6. 2013 politické dohody týkající se technické části tzv. čtvrtého železničního balíku, tedy rychlejší certifikace kolejových vozidel a role Evropské agentury pro železnice v daném procesu. Členské státy jsou toho názoru, že plná komunitarizace agendy, tj. posílení Evropské agentury pro železnice, by byla kontraproduktivní (více v příspěvku „Rada: Nové vlaky se na koleje dostanou rychleji, i když je budou autorizovat členské státy“, Doprava v červnu 2013).

Oslabení původních záměrů Komise na intenzivní liberalizaci vnitrostátní osobní železniční dopravy podpořil 17. 12. 2013 výbor TRAN (více v příspěvku „TRAN schválil čtvrtý železniční balíček“, Doprava v prosinci 2013). Plénum EP schválilo čtvrtý železniční balík 26. 2. 2013. Na rozdíl od výboru TRAN ovšem klade benevolentnější požadavky na nezávislost provozovatelů infrastruktury na železničních dopravcích (více v příspěvku „EP oslabil požadavky na nezávislost provozovatelů infrastruktury ve čtvrtém železničním balíčku“, Doprava v prosinci 2013).

Klíčové a sporné body

V kompetenci Evropské železniční agentury, sídlící ve francouzském městě Valenciennes, bude udělení bezpečnostních certifikátů evropským dopravcům a autorizaci jednotlivých lokomotiv a vagónů při jejich uvádění do evropské železniční sítě – to vše ve spolupráci s národními bezpečnostními orgány členských států, jak zní opakovaně požadavek Rady směrem k vytvoření duálního systému.

Certifikace kolejových vozidel určených pro provoz ve více členských státech by sice měla probíhat na úrovni Evropské agentury pro železnice, ale za předchozího posouzení dotčenými národními autoritami. V případě kolejových vozidel určených pro provoz pouze v jednom členském státě by měli mít poskytovatelé služeb železniční dopravy na výběr mezi certifikací prostřednictvím Evropské agentury pro železnice a certifikací prostřednictvím příslušného národního úřadu.

Rada souhlasí s obecným záměrem snížit administrativní náklady železničních dopravců, otázkou ale zůstává stanovení výše poplatků, které budou předmětem prováděcích aktů Komise.

Nedořešeným problémem je otázka vymezení odpovědnosti evropské železniční agentury. V současnosti většina orgánů členských států nese trestní odpovědnost za svoje rozhodnutí o autorizaci a certifikaci na železnicích. Členské státy vyžadují vytvoření odvolacímu systému. V případě, že dojde k neshodám mezi Evropskou železniční agenturou a národními orgány, může být na jejich žádost zahájeno arbitrážní řízení. Stejně se budou moci odvolávat fyzické a právnické osoby.

Předpokládaný další vývoj

Legislativní znění dohody členských států bude pravděpodobně schváleno na zasedání Rady ministrů dopravy v červnu 2014. Poté by měla být zahájena třístranná jednání s EP a Komisí. Současně probíhají jednání na úrovni Rady o „politické“ části železničního balíku týkající se liberalizace osobní železniční dopravy a oddělení provozovatelů infrastruktury od železničních dopravců.

Odkazy

Coreper schválil vznik systém tísňového volání eCall

Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o zavedení interoperabilní služby eCall v celé EU (KOM(2013)315)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o požadavcích na schválení typu pro zavedení palubního systému eCall a o změně směrnice 2007/46/ES (KOM(2013)316)

Coreper dne 19. 3. 2014 schválil kompromisní návrh na zavedení národní infrastruktury pro řízení systému eCall do 1. 10. 2017.

Pozadí

Komise 13. 6. 2013 (po takřka 8 letech nelegislativ­ních iniciativ) uveřejnila 2 návrhy (nařízení a roz­hodnutí EP a Rady) s cílem zajistit, aby každý nový model osobního automobilu nebo lehkého užitko­vého vozidla (dodávky) byl od října 2015 vybaven systémem automatizovaného tísňového volání při dopravních nehodách (eCall), který v případě vážné nehody automaticky vytočí celoevropské číslo tísňo­vého volání 112 a lokalizuje vozidlo. Komise odhaduje, že zavedení systému eCall zachrání až 2 500 životů ročně a urychlí zásah záchranné služby o 40 % ve městech a o 50 % v mimoměstských oblastech.

Plénum EP schválilo dne 26. 2. 2014 návrh nařízení, které počítá se zavedením systému automatizovaného tísňového volání od října 2015 pro osobní automobily a lehká užitková vozidla. Sporným bodem pro některé europoslance (ECR) je zejména otázka výše nákladů spojených se zavedením technické infrastruktury ze strany výrobců automobilů a národních bezpečnostních sborů. Problematickým bodem je i ochrana osobních údajů.

Klíčové a sporné body

TRAN požadoval v prosinci 2013 úpravu návrhu rozhodnutí tak, aby členské státy zajistily informační kampaň o výhodách systému eCall a o ochraně osobních údajů před samotným zavedením do praxe. Členské státy návrhy TRAN přijaly a zavázaly se, že získaná data budou určena výlučně pro fungování systému a budou dodrženy unijní normy o ochranně osobních údajů. Zároveň členské státy budou moci svobodně rozhodnout o systému provozování pohotovostního systému a užívat systémy pro filtrování chybných hlášení.

Předpokládaný další vývoj

Coreper očekává formální přijetí obou návrhů plénem EP během dubna 2014 v nezměněné podobě. Rada by měla schválit návrhy během jara.

Odkazy

Rada a EP se shodly na zmírnění požadavků na infrastrukturu pro alternativní paliva

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (KOM(2013)18)

Zástupci Rady a EP 20. 3. 2014 uzavřeli neformální dohodu o podpoře budování infrastruktury pro alternativní paliva. Nesouhlasí s návrhem Komise na stanovení závazných evropských cílů minimálního počtu dobíjecích, resp. plnících stanic pro různé druhy paliv. Dohodu již 26. 3. 2014 schválil Coreper.

Pozadí

Komise představila v lednu 2013 návrh, který stanovuje množství dobíjecích stanic pro elektrické automobily, stejně jako množství čerpacích stanic pro automobily s pohonem na CNG a LNG. Komise navrhla minimální počet dobíjecích stanic pro elektrická vozidla v jednotlivých členských státech, celkem by se v EU mělo vybudovat 8 mil. dobíjecích stanic do roku 2020. Součástí jejího návrhu je i maximální vzdálenost 400 km mezi stanicemi LNG na hlavních evropských komunikacích, 150 km u CNG stanic.

Návrhem se zabýval už i EP. Výbor TRAN souhlasí s povinnými minimálními požadavky pro členské státy do roku 2020, byť nároky Komise oslabil. TRAN mj. podpořil pouze minimální počet veřejně dostupných dobíjecích stanic, tvořících ovšem minimální část z celkového počtu navrhovaného Komisí (v ČR tedy 7 tis.). Součástí zprávy schválené výborem TRAN je i opatření pro budování čerpacích stanic pro vozidla na vodíkový pohon, mezi kterými by do roku 2020 (o 10 let později u členských států, které do tohoto typu infrastruktury ještě vůbec neinvestovaly) neměla být vzdálenost větší než 300 km. Vyšší požadavky schválil TRAN stran vzdálenosti čerpacích stanic na CNG, kterou stanovuje na maximálně 100 km (Komise 150 km).

Rada vyjádřila 6. 12. 2013 ostrý nesouhlas s ambiciózními návrhy Komise na vybudování infrastruktury pro alternativní paliva do roku 2020 (více v příspěvku „Rada odmítla vysoké nároky Komise na infrastrukturu pro alternativní paliva“, Doprava v prosinci 2013).

Klíčové a sporné body

Výsledek dohody zástupců Rady a EP odpovídá v podstatě v plném rozsahu požadavkům členských států. Ty odmítly prakticky všechny požadavky Komise.

Závazné akční plány členských států obsahovat cíle pro vybudování plnohodnotné infrastruktury do roku 2020 v městských oblastech pro vozidla na elektrický pohon a CNG; do roku 2025 pro vozidla poháněná LNG a CNG podél silnic, které patří do jádra sítě TEN-T; do roku 2025 pro plavidla poháněná LNG pohybující se mezi námořními přístavy sítě TEN-T a do roku 2030 pro plavidla poháněná LNG plující mezi přístavy vnitrozemských vodních cest sítě TEN-T. Rada původně navrhovala stanovit cíle pro infrastrukturu pro všechny typy alternativních paliv do roku 2030 (o 10 let později, než požadovala Komise).

Členské státy, které si vyberou zahrnout do národních plánů i infrastrukturu vodíkových čerpacích stanic, musí stanovit cíle do roku 2025.

Současně instituce EU podpořily přijetí společných technických standardů tak, aby všechny čerpací a dobíjecí stanice byly navzájem interoperabilní.

Předpokládaný další vývoj

Dohodu musí ještě formálně potvrdit výbor TRAN a posléze plénum EP společně s Radou. Členské státy budou mít povinnost vypracovat své národní plány do dvou let od vstupu směrnice v platnost.

Odkazy

Rada podpořila snížení hluku z letišť

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o pravidlech a postupech pro zavedení provozních omezení ke snížení hluku na letištích Unie v rámci vyváženého přístupu, kterým se zrušuje směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2002/30/ES (KOM(2011)828)

Rada 24. 3. 2014 formálně schválila dohodu uzavřenou s EP v lednu 2014 o změně pravidel při procesu stanovování omezení hluku na letištích.

Pozadí

Komise návrh, součást širšího balíku sestávajícího z 1 sdělení a 3 legislativních textů (návrhů nařízení), předložila v prosinci 2011 (více v příspěvku „Komise: Letiště budou lepší“, Doprava v prosinci 2011).

Text má za cíl „zvýšit transparentnost procesu stanovování omezení hluku na letištích“ (viz např. omezování hluku přímo u zdroje, tj. u letadel, zamezování přeletů nad určitými oblastmi či zákazy nočních letů) a zohlednit při tom novou (předběžnou) kontrolní roli Komise.

Dosud mohla Komise posuzovat pouze již přijatá opatření. Daný požadavek artikulují dlouhodobě zejm. americké letecké společnosti brojící proti zákazům nočních letů v EU.

Konečné rozhodnutí ve věci samé by sice mělo zůstat na příslušném členském státu, mělo by nicméně dojít k „oddělení problematiky nárůstu leteckého provozu od problematiky zatížení místních obyvatel hlukem“.

Nová norma by měla podle Komise sladit ochranu občanů žijících v blízkosti letišť a potřeby cestujících, a to v souladu s požadavky ICAO. Formálně by mělo dojít k revizi směrnice č. 2002/30.

Obecný přístup k návrhu nařízení „o službách pozemního odbavování na letištích Unie“ Rada schválila v březnu 2012 (více v příspěvku „Rada souhlasila se změnou způsobu odbavování na letištích“, Doprava v březnu 2012).

Plénum EP o balíku Komise hlasovalo 12. 12. 2012. EP podpořil postoj Rady ohledně omezené pravomoci Komise zasahovat do rozhodovacího procesu o posuzování hlučnosti.

Klíčové a sporné body

Nová pravidla by měla např. lépe specifikovat všechny účastníky procesu posuzování hlučnosti a jejich práva a povinnosti. Příslušné orgány by měly být schopny zaměřit se na nejhlučnější letadla (tzv. letadla téměř vyhovující předpisům; ze strany Rady definovaná po 4 letech od vstupu nové normy v platnost dvojnásobně restriktivněji, než navrhovala Komise) namísto toho, aby zaváděly obecné zákazy nočních letů. Komise by nicméně měla mít pouze právo přezkoumat kvalitu rozhodovacího procesu, aby bylo zajištěno plnění všech kroků v souladu s mezinárodními závazky (uzavřenými na půdě ICAO; více v příspěvku „Rada: Hluk z letišť by měl být nižší“, Doprava v červnu 2012).

Komise tak neprosadila svůj požadavek, aby mohla konkrétní opatření členských států označit za neplatné kvůli jejich nesouladu s mezinárodními závazky, jak požadovaly Spojené státy a americké společnosti.

Účinnost směrnice se bude vztahovat na letiště, která ročně odbaví více než 50 tis. civilních letů.

Předpokládaný další vývoj

Směrnice bude účinná dva roky po jejím zveřejnění v Úředním věstníku EU.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality