Energie v listopadu 2012

16.12.2012
Euroskop

EK vydala sdělení hodnotící dosavadní pokrok v budování jednotného energetického trhu, EP přijal dvě usnesení o těžbě břidlicového plynu

EK vydala sdělení hodnotící dosavadní pokrok v budování jednotného energetického trhu

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Zajistit fungování vnitřního trhu s energií (KOM(2012)663)

EK 15. 11. 2012 zveřejnila sdělení hodnotící momentální stav, v němž se nachází proces budování jednotného trhu s energiemi v EU. Sdělení konstatovalo, že řada členských států zaostává v implementaci příslušných legislativních opatření. Další úsilí je podle něho nutné v takových oblastech, jako je ochrana spotřebitele, vymáhání již existujících legislativních pravidel a investice do modernizace energetické infrastruktury.

Pozadí

V roce 2009 byl přijat tzv. třetí liberalizační balík, který se týká dobudování vnitřního trhu s plynem a elektřinou v EU. Součástí balíku jsou nová směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, nová směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem, novelizace do té doby platného nařízení o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou, změna nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám a dále nařízení zřizující Agenturu pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER). K hlavním inovacím balíku náleží tzv. unbundling, tedy oddělení činností týkajících se výroby a dodávek na trzích s plynem a elektřinou od činností týkajících se přenosových sítí (cílem je zamezit hegemonní pozici některých silných společností na energetických trzích ovládajících jak produkci, tak dodávky a distribuci energií koncovým zákazníkům). K deklarovaným cílům legislativy dále náleží zajištění nezávislosti národních regulačních orgánů, ochrana spotřebitele a v neposlední řadě i skutečná integrace energetických trhů, která je spojena také s otázkou energetické bezpečnosti (především v případě trhu s plynem).

Na zasedání Evropské rady v únoru 2011, které bylo mj. věnováno především tématu energetické politiky EU, vyzvali zástupci hlav států a vlád k tomu, aby do roku 2014 došlo k dokončení vnitřního trhu s energiemi v EU, což s sebou přirozeně nese i nutnost implementace uvedených legislativních opatření (více v příspěvku „Původní cíle Evropské rady? Energetika a inovace).

Klíčové body a stav projednávání

Sdělení především jmenuje důvody, proč je třeba zajistit efektivitu, propojení a transparentní fungování vnitřního trhu s energií, jaké výhody z toho plynou pro koncové zákazníky, tedy průmyslové podniky i domácnosti z hlediska zajištění energetické bezpečnosti ve smyslu zabezpečení spolehlivých dodávek energie za přijatelnou cenu. EK ovšem dlouhodobě konstatuje, že řada členských států prozatím zaostává v úplné implementaci legislativních opatření liberalizačního balíku (ČR se to netýká), takže cílem sdělení je především přimět tyto státy ke zvýšenému úsilí při provádění a uplatňování této legislativy (lhůta pro implementaci vypršela v březnu 2011).

Dalším z cílů je posílení práv spotřebitelů. Podle Komise by se do vnitrostátní legislativy měla více promítnout práva spotřebitelů zakotvená v legislativních předpisech EU. Vnitrostátní předpisy by např. měly zajistit spotřebitelům právo na výměnu dodavatele během 3 týdnů bez finančních nákladů, což by podle EK mělo umožňovat spotřebitelům snadněji přecházet např. na levnější sazby za elektřinu. EK dále dlouhodobě prosazuje zavádění tzv. inteligentních měřičů, které by měly spotřebiteli umožnit lépe regulovat spotřebu a přimět ho k přemýšlení o úsporách za energie. Prodejcům a distributorům energií potom EK doporučuje, aby jasněji prezentovali své nabídky, včetně cen a sazeb.

EK také zmínila skutečnost, že 9 členských států, mezi nimi i ČR (a dále např. Velká Británie, Německo, Švédsko, Rakousko či Nizozemsko), nemá zavedeno regulované maloobchodní ceny energií. Podle EK by tímto způsobem mělo postupovat více členských států, státem regulované ceny totiž zbytečně deformují energetický trh a možnost producentů nabízet výhodnější nabídky. Spotřebitel tak podle EK získá mylný dojem ochrany, pokud jde o vývoj cen energií, což jej vede k pasivnímu chování, pokud se jedná o výběr dodavatele, a ve výsledku to má podle EK neblahé důsledky i v oblasti energetické účinnosti, energetických úspor, dalších investic a větší konkurence v odvětví. Regulované ceny navíc vedou k zadlužování státu, které zpětně dopadá na daňové poplatníky.

EK ve svém sdělení dále varovala před předčasným zaváděním a špatnou koncepcí tzv. kapacitních mechanismů v oblasti výroby elektřiny. Kapacitní mechanismy do značné míry souvisejí s výrobou elektřiny z OZE a s problémy takovéto produkce. Účelem těchto mechanismů má být zajištění dostatečné výrobní kapacity v době, kdy není možné zajistit produkci elektřiny z proměnlivých zdrojů, jakými jsou větrná nebo solární energie. Členské státy, které se s tímto problémem potýkají, jej často řeší tak, že nabízejí podporu výrobcům energií za to, že budou udržovat volné výrobní kapacity. EK v tomto postupu vidí často nežádoucí zásahy státu na národní úrovni; stát by podle Komise měl v takovém případě dát přednost „evropskému řešení před intervencí na úrovni národního trhu. V opačném případě podle EK vede zavedení špatně koncipovaných kapacitních mechanismů k roztříštění vnitřního trhu a způsobuje investiční překážky. K posílení efektivity vnitřního trhu mají dále sloužit nové pokyny týkající se systémů podpory pro OZE, které má EK předložit v blízké době.

Pozice ČR

V případě ČR zpráva sice, jak již bylo výše zmíněno, pozitivně konstatovala provedenou implementaci třetího liberalizačního balíku, zmínila však i několik doporučení. V případě elektřiny EK konstatovala, že ČR sice disponuje nejvyšší kapacitou propojení v rámci celého regionu střední a východní Evropy, problémy má však s kapacitou přenosových sítí. Zpráva zmiňuje známé problémy týkající se přenosu elektřiny vyráběné především v Německu za využití OZE, která je ve špičkách pouštěna do přenosové sítě Polska a ČR a tuzemskou přenosovou soustavu tak významným způsobem zatěžuje. EK si je tohoto problému vědoma, apeluje ale na ČR, aby situaci řešila ve spolupráci se sousedními státy. Řešením může být instalace finančně nákladných hraničních transformátorů, ale také zavedení ochranářských opatření, což by samozřejmě EK za pozitivní řešení nepovažovala. Pravdou ovšem je, že v průběhu roku 2012 takové řešení již zvažovala polská strana.

V případě plynu zpráva konstatovala, že by ČR měla dále pokračovat v diverzifikaci zdrojů. ČR vedle ruského plynu získává cca 25-30 % dodávek na základě kontraktů s norskými společnostmi, zde je však třeba podotknout, že fyzicky se jedná o „norský plyn pouze v případě krizových situací, jako byla ta, která nastala v souvislosti s rusko-ukrajinskými sporem na počátku roku 2009. Za normálních okolností je do české přenosové soustavy dodáván ruský plyn, který je za norský na trzích swapován, „vyměňován. Kromě toho má ČR vybudováním přípojky Gazela v brzké budoucnosti získat možnost importovat ruský plyn nejen stávající cestou prostřednictvím tranzitních plynovodů dodávajících tuto surovinu z Ruska přes území Ukrajiny, ale také s využitím nově vybudovaného plynovodu Nord Stream. Zde je však třeba zdůraznit, že se nejedná o diverzifikaci zdroje (stále půjde o ruský plyn), ale spíše o diverzifikaci trasy pro dovoz plynu.

Zpráva EK dále kvitovala, že v průběhu roku 2011 došlo na některých hlavních plynovodech k instalaci zařízení pro reverzní, obousměrný tok plynu, což je další krok k zajištění větší propojenosti plynárenských soustav. Podle EK by bylo dobré pokračovat v této instalaci jak v rámci existující, tak plánované infrastruktury.

Předpokládaný další vývoj

Jak je zřejmé z obsahu sdělení, jeho cílem nebylo navrhnout konkrétní legislativní opatření, spíše zhodnotit stav implementace platné legislativy a „připravit půdu pro další kroky EK. Očekávat lze větší aktivitu v oblasti řízení pro neplnění povinnosti u ESD. EK ale také avizovala další kroky v oblasti posilování práv spotřebitelů a nové pokyny týkající se systémů podpory pro OZE. Tyto kroky lze očekávat v roce 2013 vzhledem k deklarovanému cíli dokončení vnitřního trhu s energiemi do roku 2014.

Odkazy

EP přijal dvě usnesení o těžbě břidlicového plynu

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. listopadu 2012 o průmyslových, energetických a ostatních hlediscích břidlicového plynu a ropy (2011/2309(INI))

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. listopadu 2012 o dopadech těžby břidlicového plynu a břidličné ropy na životní prostředí (2011/2308(INI))

EP se na plenárním zasedání 21. 11. 2012 zabýval otázkou možné těžby břidlicového plynu v EU. Věnoval této otázce 2 usnesení, která jsou sice nelegislativního charakteru, mohou však naznačovat, jakým směrem se v EU bude uvažování o využívání tohoto zdroje ubírat. EP podle očekávání vyzval k tomu, aby výzkumné práce, které jsou v některých členských státech podnikány, byly současně podpořeny „robustními regulacemi. Zároveň však deklaruje, že rozhodnutí, zda břidlicový plyn těžit, nebo ne, by mělo být věcí každého členského státu.

Členské státy by podle EP měly být mimořádně opatrné, pokud jde o povolování průzkumu v oblasti nekonvenční těžby energetických surovin vzhledem k pokračujícím analýzám tohoto problému.

Pozadí

Otázkou možnosti těžby nekonvenčního plynu v členských státech EU se dosud zabývala především EK, která publikovala několik studií na toto téma. Naposledy vydala 3 studie v září 2012, které byly věnovány především tématu plynu z břidlic. Klíčovými otázkami byly především otázka vlivu využívání těžby nových energetických surovin na energetické trhy, ale také široce diskutovaná otázka vlivů produkce břidlicového plynu na životní prostředí. EK se v těchto studiích zabývala především potenciálními dopady těžby břidlicového plynu na klima a možnými riziky, které představuje především způsob těžby (tzv. frakování či hydraulické štěpení) na lidské zdraví a životní prostředí obecně.

Studie zaměřená na dopady ekonomického charakteru, která se zabývala především potenciálním vývojem na energetickém trhu, čerpala zejm. z dostupných zkušeností, které s těžbou břidlicového plynu učinily USA. Dopady poměrně masivní těžby tohoto plynu, která v posledních letech učinila z USA jednoho z největších světových producentů plynu, na situaci na světovém trhu s plynem nejsou zanedbatelné. Podle studie s názvem „Nekonvenční plyn: Potenciální dopady na energetickém trhu EU vedla americká těžba nekonvenčního plynu především ke zvýšení nabídky LNG na globálním trhu s plynem, což vyvolalo jednak tlaky na světové ceny plynu na spotovém trhu, což nepřímo ovlivnilo ceny plynu také v EU, jednak zvýšilo možnosti nabídky zdrojů plynu pro spotřebitele, kteří usilují od diverzifikaci těchto zdrojů.

Studie zabývající se potenciálními dopady těžby břidlicového plynu v EU na klima dokládá, že tato produkce zatěžuje klima emisemi skleníkových plynů více nežli konvenční produkce plynu, ale paradoxně méně nežli dovoz plynu ze třetích zemí (samozřejmě jen za podmínky, jsou-li řádně dodržovány produkční postupy). Důvodem je podle studie produkce emisí spojená s transportem plynu na delší vzdálenosti, a to jak prostřednictvím plynovodů, tak ve formě LNG.

Studie zabývající se environmentálními dopady těžby břidlicového plynu podle očekávání naznačila, že tento způsob těžby obecně zatěžuje životní prostředí více nežli konvenční způsob těžby. Důvodem je především riziko kontaminace povrchových i podzemních vod, byť zastánci těžby zdůrazňují skutečnost, že těžba probíhá prostřednictvím hloubkových vrtů, zatímco zdroje pitné vody leží mnohem blíže povrchu. Studie hovoří také o emisích ohrožujících kvalitu ovzduší a o nadměrném hluku spojeném s těžbou. Upozorňuje také na extenzívní charakter těžby, která probíhá na rozsáhlejších plochách, rizika spojená s narušením biologické rozmanitosti v okolí a se zvýšenou dopravou v okolí těžby.

Ze studií tedy vyplývá, že nejproblematičtěji se prozatím jeví dopady možné těžby na životní prostředí, čehož využívají především odpůrci této těžby. Na druhé straně i zmíněná usnesení EP konstatují, že v budoucnosti EU bude muset řešit problém spojený s tím, že na jedné straně domácí produkce plynu bude klesat, poptávka po něm však bude stoupat. Do roku 2035 by tak při současném trendu měl (podle usnesení EP) dovoz dosáhnout 450 miliard m3 plynu, což samozřejmě staví EU před dilema ohledně zajištění energetické bezpečnosti. Je otázkou, zda je tato situace řešitelná pouze za využití problematických OZE či stimulací energetických úspor, anebo by EU měla uvažovat i o dosud nevyužitých vlastních zdrojích fosilních paliv.

Klíčové body a stav projednávání

Usnesení EP připravené zpravodajem Nikim Tzavelou v rámci výboru ITRE vyzvalo k „robustní regulaci, která by měla doprovázet veškeré aktivity týkající se břidlicového plynu, tedy nejen jeho těžbu, i když právě těžba hydraulickým štěpením by v tomto směru měla být podřízena co nejpřísnějšímu režimu. K dosažení co nejvyšších bezpečnostních standardů je nutné při těžbě plynu využívat nejlepší dostupnou techniku, pokud možno co nejšetrnější k životnímu prostředí. Co je ale důležité, usnesení současně deklaruje, že každý členský stát má mít právo se rozhodnout, zda tento plyn bude, nebo nebude těžit.

Vedle vysokých požadavků na ochranu životního prostředí při potenciální těžbě usnesení zároveň připomíná, že v příslušných případech budou potřebné i významné investice do infrastruktury, přičemž náklady by měl nést těžařský průmysl. Usnesení připravené výborem ITRE bylo přijato 492 hlasy, 129 poslanců hlasovalo proti, 13 se jich hlasování zdrželo.

Druhé usnesení bylo připraveno na základě zprávy polského europoslance Boguslawa Sonika z výboru ENVI. Na tomto místě je možné připomenout, že Polsko je jedním z členských států EU, který velmi vážně uvažuje o zahájení těžby břidlicového plynu a podniká v tomto směru významné kroky, včetně přidělení licencí zahraničním společnostem, které disponují potřebnými technologiemi.

Sonikova zpráva se vyjadřovala k dosavadním závěrům EK, podle kterých jsou stávající legislativní normy EU ve vztahu k procesům vydávání licencí, průzkumu a raným fázím produkce břidlicového plynu prozatím dostačující. Zpráva naproti tomu konstatuje, že vzhledem k plánovanému rozvoji průzkumu nalezišť nekonvenčního plynu by bylo na místě provedení důkladné analýzy dosavadní legislativy a důkladné zvážení toho, zda není potřeba nový regulační systém na úrovni EU. Zatímco tedy první usnesení vyzývá k robustní regulaci a maximální opatrnosti na národní úrovni, deklaruje však přitom výsostné právo členských zemí rozhodovat o vlastní těžbě, druhé usnesení zkoumá možnost, zda by přece jen nemělo dojít k výraznější regulaci těchto aktivit také na úrovni EU.

Usnesení na základě Sonikovy zprávy se věnuje především problému možné kontaminace vod a nadměrného využívání vody při hydraulickém štěpení. Těžbu frakováním by proto podle něho měly vždy doprovázet přesné plány na využívání vody, na niž je tento způsob těžby poměrně náročný, stejně jako plány na recyklaci použité vody (do vrtů se totiž při těžbě pod velkým tlakem vstřikuje značné množství vody s obsahem písku a speciálních chemických látek). Těžařské společnosti by také vždy měly deklarovat, jaké chemikálie k frakování budou používat, aby nedošlo ke střetu např. s legislativou EU, která upravuje autorizaci chemických látek povolených na unijním trhu. Usnesení bylo přijato 562 hlasy, 86 poslanců hlasovalo proti, 43 se jich zdrželo hlasování.

V průběhu projednávání obou usnesení se několik poslanců pocházejících z různých frakcí EU pokusilo do konečného znění vpravit pozměňovací návrh vyzývající členské státy, aby na území EU zamezily autorizaci veškeré nové těžby frakováním (nad rámec již udělených licencí), tento pozměňovací návrh byl však zamítnut, a to 391 hlasem, 262 poslanců návrh podpořilo a 37 poslanců se hlasování zdrželo.

Předpokládaný další vývoj

Obě usnesení jsou nelegislativního charakteru, EP jimi tedy spíše indikuje, jak by mohl hlasovat v případě, pokud by byly projednávány skutečné návrhy týkající se parametrů těžby nekonvenčního plynu a její regulace na úrovni EU. V rámci EU se podle dosavadních odhadů, které jsou však neustále zpřesňovány a přehodnocovány, nacházejí největší ložiska břidlicového plynu ve Švédsku, Polsku a Rakousku, možnosti jsou ale i v Německu a Nizozemsku, Velká Británie uvažuje především o off-shore těžbě nekonvenčního plynu.

Zatímco např. Polsko již podniká konkrétní kroky nejen ve směru průzkumu, ale i potenciální budoucí těžby nekonvenčního plynu, některé členské státy, na jejichž území byla též zjištěna potenciální ložiska, naopak podnikly legislativní kroky dočasně zamezující nejen těžbě, ale i případnému průzkumu. Stalo se tak např. ve Francii nebo v Bulharsku. Otázka možné těžby je diskutována i v ČR a vyvolává řadu kontroverzí.

Problematika je zatížena značným působením lobbistických tlaků a jedná se o otázku spornou i vzhledem k hustému osídlení v EU, které vytváří situaci, jež není srovnatelná se situací v USA, které se staly v těžbě nekonvenčního plynu v celosvětovém měřítku do určité míry šampióny. Americké producentské společnosti dokonce do budoucnosti stále více uvažují o vývozu tohoto plynu ve formě LNG. Je proto otázkou, zda některé členské země EU v budoucnosti nedají před vlastní produkcí přednost spíše diverzifikaci dovozu o další možný zdroj.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality