Spolupráce EU a NASA na projektu teleskopu Jamese Webba

Vesmírný dalekohled Jamese Webba, vyvinutý americkou agenturou NASA ve spolupráci s Evropskou vesmírnou agenturou (ESA) a Kanadskou vesmírnou agenturou (CSA), je jedním z nejvýznamnějších vědeckých projektů poslední dekády. Jedná se o dosud nejvýkonnější vesmírný dalekohled, který je schopen dohlédnout na dosud nepozorovatelnou část vesmíru a zachytit světlo z dob před 13,5 miliardami let, kdy se formovaly první hvězdy a galaxie.

Dalekohled Jamese Webba vznikl s rozsáhlým mezinárodním přispěním a s účastí odborníků z celého světa, kteří se podíleli na jeho výstavbě, vypuštění do vesmíru a samotné vědecké činnosti po uvedení do praxe. Významnou roli v tomto projektu od počátku hraje Evropská vesmírná agentura a partneři z více než deseti evropských zemí.

Dalekohled je pojmenován po Jamesi E. Webbovi, jenž byl v 60. letech administrátorem NASA a hrál důležitou roli v programu Apollo. Často bývá označován za nástupce Hubbleova vesmírného dalekohledu, dokáže ovšem pozorovat mnohem vzdálenější objekty ve vesmíru s výrazně vyšším lepší rozlišením a citlivostí. Jedná se o dosud nejvýkonnější vesmírný dalekohled, který vesmír od ledna letošního roku pozoruje ze vzdálenosti 1,5 milionu kilometrů od Země.

Kromě pozorování nejvzdálenějších objektů ve vesmíru teleskop přispěje také ke studování planet a dalších těles naší Sluneční soustavy, ke zkoumání jejich původu a vývoje a k jejich srovnávání s exoplanetami, tedy s planetami, které obíhajícími okolo jiných hvězd.

Zároveň se dalekohled zaměří na exoplanety, jež obíhají v tzv. obyvatelných zónách svých planet, a na jejichž povrchu by tedy mohla být voda v kapalném skupenství. Teleskop tak bude pátrat i po případných známkách nasvědčujících o existenci vhodných podmínek pro vznik života na těchto tělesech.

Jedním z nejzásadnějších přispění agentury ESA bylo samotné vynesení teleskopu do na oběžnou dráhu. Do vesmíru dalekohled vynesla 25. prosince 2021 nejsilnější evropské raketa Ariane 5 ze startovacího komplexu ELA-3 francouzské společnosti Arianespace na evropském kosmodromu v Kourou ve Francouzské Guyaně.

Raketa Ariane 5 byla pro výnos teleskopu vybrána díky své vysoké spolehlivosti, která ji staví na první příčky ve světovém měřítku. V době výběru se jednalo dokonce o jedinou nosnou raketu, která splnila požadavky NASA. Přidanou hodnotou bylo pro agenturu NASA právě i mezinárodní partnerství s Evropskou vesmírnou agenturou, která se zavázala raketu a související služby poskytnout bez nároku na finanční prostředky. Výměnou za to NASA garantuje evropským vědcům možnost využití zhruba 15 % pozorovacího času teleskopu pro vlastní výzkum.

Evropská vesmírná agentura dále vyvinula spektrograf NIRSpec ( Near-Infrared Spectrograph – spektrograf blízkého infračerveného záření), jenž je schopen pozorovat infračervené světlo z prvních hvězd a galaxií, a umožňuje tak poprvé nahlédnout do nejvzdálenějších a nejstarších oblastí vesmíru. Spektrograf agentura sestrojila ve svém Evropském kosmickém výzkumném a technologickém středisku v nizozemském Noordwijku ve spolupráci s konsorciem evropských firem, v jehož čele stála společnost Airbus.

Dále se Evropská vesmírná agentura prostřednictvím zvláštního financování od členských států ESA významně se podílela na vývoji nástroje MIRI (Mid-InfraRed Instrument), kamery a spektrografu, který pozoruje střední až dlouhé infračervené záření. Zařízení MIRI také obsahuje koronograf, dalekohled s clonou, v tomto případě zvláště vhodný k pozorování exoplanet. Konkrétně dodala Evropská vesmírná agentura společně s konsorciem evropských firem několik klíčových součástí nástroje, které tvoří zhruba 50 % jeho celku.

Všeobecná vědecká činnost teleskopu započala v červenci 2022. Od té doby byli díky němu mimo jiné pořízeny dosud nejhlubší a nejostřejší infračervené snímky vzdáleného vesmíru, teleskop přispěl k pokroku ve zkoumání složení plynných exoplanet a poskytl detailní záběry objektů naší sluneční soustavy.

Snímek planety Jupiter pořízený teleskopem Jamese Webba. Zdroj: NASA/ESA/Jupiter ERS Team.

Autor: Kristina Hubáčková

Zdroj: ESA, NASA

Sdílet tento příspěvek