Analýza: Vztahy EU a Ukrajiny

Ukrajinské a evropské vlajky u budovy Evropského parlamentu

Vývoj vztahu Evropské unie (EU) a Ukrajiny sahá do devadesátých let 20. století. Vztah je nyní rámován  Asociační dohodou a Hlubokou a komplexní zónou volného obchodu (Deep and Comprehensive Free Trade Area, DCFTA).

Vývoj vztahů EU-Ukrajina

Ukrajina se oficiálně stala nezávislým státem 24. srpna 1991. Pozice EU byla ale zpočátku tímto směrem velice opatrná a rezervovaná, byť byla Ukrajině nabídnuta Dohoda o partnerství a spolupráci (Partnership and cooperation agreement, PCA) s platností na 10 let, podobně jako dalším zemím tehdejšího Společenství nezávislých států.

Společenství nezávislých států:
Mezivládní organizace východní Evropy a Asie
Založeno po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991
Zahrnuje 9 z 15 bývalých sovětských republik

Nejvíce komplikací při navazování vztahů mezi Evropskou unií a Ukrajinou vzniklo ve spojitosti s řešením otázky budoucnosti jaderné elektrárny Černobyl. Ukrajina přislíbila uzavření elektrárny na summitu G-7 v roce 1996, který byl věnovaný jaderné bezpečnosti.

Tehdejší ukrajinský prezident Leonid Kučma veřejně vyslovoval zájem o integraci Ukrajiny do evropských struktur. V roce 1995 vstoupila Ukrajina do Rady Evropy a v roce 1996 před Parlamentním shromážděním Rady Evropy prezident potvrdil, že plné členství v EU je strategickým cílem Ukrajiny. Vztahy se postupně posilovaly od roku 1999, zejména v oblastech obchodu a investic, kdy byla ratifikována již zmíněná Dohoda o partnerství a spolupráci. Téhož roku EU vydala tzv. Společnou strategii pro Ukrajinu., Přestože podíl EU na ukrajinském exportu byl v roce 2000 pouze 16 %, Ukrajina byla důležitá tranzitní země, která exportovala produkty jako  ocel, chemikálie, textil apod.

Ruská federace byla ve vztazích EU a Ukrajiny problémovým aktérem již od nezávislosti Ukrajiny. Mezi klíčové problémy spadaly:

  1. Geopolitická dimenze – „spojnice“ Ruska se střední a západní Evropou;
  2. Velký podíl ruské minority a ruskojazyčného obyvatelstva, kulturní a historické rozdělení uvnitř státu;
  3. Otázka dělení černomořské flotily;
  4. Podmínky tranzitu plynu a ropy skrze ukrajinskou infrastrukturu, a další;
  5. Status Krymu.

Oficiální vztahy Ruska a Ukrajiny byly navázány až v květnu 1997 podpisem Smlouvy o přátelství, spolupráci a partnerství. Ruský prezident Vladimir Putin se snažil propojit země v roce 2003 v rámci jednotného ekonomického prostoru. Ukrajina  místo toho v roce 2008 vstoupila do Světové obchodní organizace (WTO).

V roce 2004 Evropská komise (EK) přijala tříletý Akční plán pro Ukrajinu, která zahrnovala několik požadavků v oblastech spolupráce:

  1. Institucionální reformy (právní stát, demokracie);
  2. Ekonomické reformy (viz. pozdější vstup do WTO, daňová reforma apod.);
  3. Bezpečnostní spolupráce.

Navzdory přislíbení výhod v podobě nárustu finanční pomoci, zintenzivnění politické a ekonomické spolupráce Ukrajina dosáhla těchto cílů jen částečně.

Asociační dohoda a DCFTA

V roce 2006 Evropská komise zveřejnila hodnotící zprávu, ve které zmínila pokroky i slabiny ukrajinského partnera. Později na summitu EU-Ukrajina v Helsinkách byly podepsány dvě dohody – o vízové facilitaci a readmisní dohoda. Na druhou stranu bývalý předseda Komise José Manuel Barroso řekl, že EU ani Ukrajina nejsou momentálně připravené na rozšiřování a vstup do WTO byl udán jako podmínka pro zahájení jednání o DCFTA, která byla součástí Asociační dohody. Oficiální jednání ohledně DCFTA začala v září 2008 na summitu EU-Ukrajina v Paříži. Od roku 2009 je Ukrajina součástí Východního partnerství.

Hlavní parametry Východního partnerství:
1. Fórum pro šest post-sovětských států (Ukrajina, Bělorusko, Moldávie, Arménie, Gruzie, Ázerbájdžán) na zlepšení politických a ekonomických vztahů s EU.
2. Státy musí podporovat vládu práva, demokracii, lidská práva, principy tržní ekonomiky, udržitelného rozvoje a dobrého vládnutí.
3. Jedná se o podklad pro možné asociační dohody.
4. Asociační dohoda ≠ členství v EU!

Ukrajinské volby v roce 2010 znamenaly vítězství prezidenta Viktora Janukovyče, který kombinoval proruské kroky a kroky ve vztahu k EU. Zhoršení demokratických standardů zapříčinila pozastavení jednání o asociační dohodě s EU, ve kterých měl následující prezident posléze zájem pokračovat. Jednání o asociační dohodě byla dokončena na technické úrovni a podpis měl záviset na vývoji ukrajinské politické situace na summitu ve Vilniusu.

Situace od Euromajdanu

Klíčové události nastaly v letech 2013/2014, kdy nečekaně na zmíněném summitu ve Vilniusu ukrajinská vláda oznámila odložení podpisu asociační dohody a DCFTA. V návaznosti na to přišla série masových demonstrací na Náměstí nezávislosti, které známe pod názvem Euromajdan.

Klíčové informace ohledně Euromajdanu (označeno i jako ukrajinská revoluce):
Jedná se o sérii masových demonstrací po pozastavení podpisu asociační dohody s EU a následné svržení pro-ruského prezidenta Viktora Janukovyče. Demonstrace začaly na Náměstí nezávislosti v Kyjevě (Maidan Nezalezhnosti).

V návaznosti na napjatou situaci se ruská Rada federace rozhodla dát prezidentu Ruska mandát k použití síly na území Ukrajiny. V březnu 2014 došlo k anexi Krymu, přičemž Rusko argumentovalo právem na sebeurčení dle Charty OSN (jako precedens měly sloužit události v Kosovu v 90. letech).

EUnásledně zmrazila majetek a zakázala vstup do členských států Unie Rusům a Ukrajincům, kteří se mohli na nepokojích na Ukrajině podílet. Vyvstalý konflikt změnil pozici EU směrem k Ukrajině, a proto se následně pokračovalo v budování hlubších vztahů mezi těmito dvěma aktéry. Politická část Asociační dohody byla podepsána novým premiérem Arseniiem Jaceňukem, zatímco ekonomická část byla podepsána novým prezidentem Petrem Porošenkem na konci června 2014.  Asociační dohoda vstoupila v platnost 1. září 2017 po ratifikaci všech členských států EU, zatímco DCFTA vstoupila v platnost 1. ledna 2016.

I přes blízké partnerské vztahy EU a Ukrajiny, vize brzkého členství  Ukrajiny v EU není snadno uskutečnitelná. Bývalý předseda EK Jean-Claude Juncker řekl, že by to trvalo 20-25 let, než by byla Ukrajina plně připravená na vstup do EU, nebo NATO.  Evropský parlament v únoru 2021 zveřejnil zprávu ohledně ukrajinského postupu v implementaci asociační dohody. I přes částečné úspěchy implementace není EU oficiálně připravena zahájit přístupová jednání.

Po začátku války na Ukrajině na konci února 2022 Ukrajina několikrát žádala o formální zahájení přístupového procesu. Předsedkyně Komise, Ursula von der Leyenová potvrdila, že Ukrajina patří do struktur EU. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oficiálně podal 28. února žádost o členství. 1. března Evropský parlament odhlasoval zrychlení zahájení přístupových vyjednávání (637 hlasů pro, 13 proti, 26 se zdrželo). Nicméně den poté se španělský ministr zahraničních věcí vyjádřil, že členství v EU není něco, co nastane pouhým politickým rozhodnutím, ale je potřeba, aby kandidátská země splňovala kritéria EU.

Jaké kroky Unie podnikla při současném konfliktu?

Již od počátku krize z února, EU plně podporuje ukrajinskou suverenitu a odmítala agresivní kroky Ruské federace. Na Bezpečnostní konferenci v Mnichově, která se konala 19. února, Ursuka von der Leyenová potvrdila, že EU připraví sankce proti Rusku, pokud bude následovat vojenský útok a bude podporovat demokracii na Ukrajině.

Uznání separatistických území Vladimirem Putinem bylo také označeno jako narušení mezinárodního práva, teritoriální integrity Ukrajiny a Minských dohod.

Reakce EU v časové ose:

23. únor:

Rada dohodla nový balíček sankčních opatření proti Rusku (cílové sankce na 351 členů ruské Státní dumy a dalších 27 individuálních osob).

24. únor:

Oficiální začátek vojenského útoku Ruské federace (Ruska). EU plně podpořila Ukrajinu. Zveřejnění dalších sektorových sankcí a uznání zapojení Běloruska do krize.

25. únor:

EU zveřejňuje sankce přímo na osobu Vladimira Putina a ministra zahraničních věcí Sergeje Lavrova, členy Rady národní bezpečnosti Ruské federace a zbývající členy ruské Státní dumy, kteří podporovali vyhlášení nezávislosti ukrajinských oblastí Doněck a Luhansk.

Setkání Bukurešťské devítky (B9) – státy střední a východní Evropy, které jsou i členy NATO. Založena v roce 2015 po anexi Krymu.

26. únor:

Navržení odpojení některých ruských bank od systému SWIFT (celosvětový dominantní mezibankovní platební systém). Zmrazení majetku ruských oligarchů na evropském trhu.

27. únor:

Vojenská pomoc Ukrajině. Vysoký představitel pro zahraniční politiku Josep Borrell krok označil jako zrušení evropského tabu. Sankce zacíleny i na běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka.

Proslov prezidenta Evropské rady Charlese Michela pro ukrajinský lid.  

28. únor:

Bezprecedentní podpůrný balíček v rámci Evropského mírového zařízení na podporu ukrajinských ozbrojených sil  ve výši 450 mil. eur pro obranné účely a 50 mil. eur pro poskytnutí nesmrtících zásob.

Zákaz transakcí s Ruskou centrální bankou. Uzamčení evropského leteckého prostoru pro ruské společnosti a zákaz přistání na evropském území.

2. březen:

Uvaleny sankce a zákaz vysílání na ruské státní rozhlasy Rusko Dnes a Sputnik, dokud se ruské vojenské síly nestáhnou. Tyto stanice jsou pod kontrolou autorit Ruské federace, cílem EU bylo zamezení šíření dezinformací.

EU vyřadila sedm ruských bank ze systému SWIFT. Banky jsou odpojeny z mezinárodního finančního systému.

Seznam bank: Bank Otkritie, Novikombank, Promsvyazbank, Rossiya Bank, Sovcombank, Vnesheconombank, VTB Bank.

4. březen:

EU přijímá dočasný ochranný systém pro osoby prchající před válkou (ubytování, přístup na trh práce, lékařská pomoc, dostupné vzdělávání pro děti).

9. březen:

Nová opatření zaměřená na Rusko a Bělorusko:

  • Tři běloruské banky vyřazeny ze systému SWIFT;
  • Zakázané transakce s Centrální bankou Běloruska;
  • Omezení finančních toků z Běloruska do EU;
  • Omezení vývozu zboží pro námořní navigaci a radiokomunikačních technologií do Ruska;
  • Sankce na 14 oligarchů zapojených do klíčových ekonomických sektorů a 146 členů Rady Ruské federace.

Zdroj: Rada Evropské unie. Dostupné z: https://www.consilium.europa.eu/cs/infographics/eu-sanctions-ukraine-invasion/

10.-11. březen:

Deklarace EU ohledně situace na Ukrajině, tzv. Versailleská deklarace[1]:Rusko útokem porušilo mezinárodní právo a podkopalo evropskou a globální bezpečnost a stabilitu.

15.-16. březen:

Evropští ministři zdravotnictví garantují uprchlíkům z Ukrajiny přístup ke zdravotní péči (pojištěno směrnicí o dočasné ochraně).

Zdroj: Evropská rada/Rada Evropské unie. Dostupné také z: https://www.consilium.europa.eu/cs/infographics/temporary-protection-displaced-persons/

Členské státy budou moci využít 10 miliard eur v rámci Pomoci při oživení pro soudržnost a území Evropy (REACT-EU).

17. březen:

Rada se s Moldavskou republikou dohodla na pomoci operačních aktivit pod Frontexem při  rřešení situace uprchlíků na hranicích.

24.-25. březen:

Vytvoření Svěřenského fondu solidarity pro Ukrajinu. Jednání se osobně zúčastnil americký prezident Joe Biden a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj přes videohovor.

4. duben

Rada přijala nařízení týkající se Akce soudržnosti pro uprchlíky v Evropě (CARE), které umožní rychle uvolnit a přerozdělit finanční prostředky v rámci politiky soudržnosti. Nařízení zajistí, aby členské státy, které uprchlíkům poskytují útočiště, měly dostatečné zdroje k pokrytí rostoucích potřeb v oblasti bydlení, vzdělávání a zdravotní péče.

6. duben

V rámci úsilí EU o podporu Ukrajiny po invazi Ruska schválila Rada okamžité uvolnění 3,5 miliardy eur zemím EU, které přijímají uprchlíky. Tato částka bude letos vyplacena v rámci dodatečného předběžného financování z REACT-EU (pomoc při oživení pro soudržnost a území Evropy), jednoho z největších programů v rámci snah o oživení po pandemii, zaměřených na posílení fondů politiky soudržnosti a Fondu evropské pomoci nejchudším osobám (FEAD).

8. duben

Rada EU s ohledem na pokračující agresivní válku Ruska vůči Ukrajině a na zprávy o brutálních činech páchaných ruskými ozbrojenými silami v řadě ukrajinských měst přijala vůči Rusku pátý soubor sankcí.

13. duben

Rada přijala dvě opatření pomoci v rámci Evropského mírového nástroje (EPF), která EU umožní dále podporovat schopnosti a odolnost ukrajinských ozbrojených sil při obraně územní celistvosti a svrchovanosti země a ochraně civilního obyvatelstva před pokračující vojenskou agresí Ruska. EU vedle zdrojů, které již byly v rámci Evropského mírového nástroje pro Ukrajinu uvolněny, poskytne dalších 500 milionů eur, čímž se původní rozpočet ztrojnásobí na 1,5 miliardy eur.

Shrnutí

Budování vztahů EU a Ukrajiny není jednoduché od samotného začátku. Ukrajina je stát, který měl problémy uvnitř svého politického systému, a proto EU nespěchala s udělením statusu kandidátské země. Žádost ukrajinského prezidenta o udělení tohoto statusu a o zrychlení přístupových vyjednávání si ozískala vlnu podpory, ale i zněla i kritika. I přes válku, která probíhá na ukrajinském území se nesmí zapomínat na připravenost kandidátské země a plnění evropské legislativy. Často je tato snaha porovnávána se zeměmi západního Balkánu, které „čekají“ na členství několik let.

I přes uvedené neshody ohledně budoucího členství, po vypuknutí vojenského konfliktu EU plně podporuje Ukrajinu a ukrajinský lid. Od 24. února podniká kroky nejen na pomoc Ukrajině, ale také na zamezení vlivu Ruska a Běloruska v mezinárodním prostředí. Je nutné podotknout, že veškerá iniciativa ze strany EU, i NATO, je pouze v rámci měkké síly, aby nedošlo k rozsáhlému vojenskému konfliktu na území členských států EU.


[1] Celý text deklarace: https://www.consilium.europa.eu/en/press/press-releases/2022/03/11/the-versailles-declaration-10-11-03-2022/

Autor: Nikola Řezáčová, psáno pro Euroskop

Sdílet tento příspěvek

ODEBÍREJTE NOVINKY O AKTUÁLNÍM DĚNÍ V EU