Digitální svět: Mezi společenským přínosem a válečnou linií

V digitálně se rozpínajícím světě vyvstává stále větší potřeba chránit veřejné a soukromé zájmy a informace. Zatímco za normálních podmínek jsou technologie a společenské platformy primárně zdrojem informací, ve válečném období se data a informace stávají jednou z válečných zbraní a přetransformují se především do formy propagandy a dezinformací. Propaganda sice historicky vždy byla politickým nástrojem, ale v poslední dekádě došlo k až děsivé akceleraci oběhu informací, která tvorbu propagandy urychluje.

I přesto, že bychom se s formujícími se změnami měli naučit vyrovnat, jednoznačně existují způsoby, jak kybernetickou hrozbu omezit. K otevření diskuse o této otázce a příslušných předpisech uspořádaly Institut pro evropskou politiku EUROPEUM a Centrum pro evropskou perspektivu panelovou diskuzí, které se zúčastnili odborníci z celé Evropy.

Mezi výše zmíněné odborníky patří Ivan Zorko, prezident Slovinské digitální koalice, stejně jako Linda Monseesová, výzkumná pracovnice Centra pro řízení nově vznikajících technologií a Ústavu mezinárodních vztahů Praha. Oba během debaty poskytli interní informace o světě digitalizace, zejména s ohledem na obchodní předpisy. Třetím panelistou byl Christian Kvorning Lassen, zástupce ředitele a vedoucí výzkumu Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM, který zaujal velmi specifický postoj k vykořisťování dat a nazval je „novou ropou“.

„Debata se odehrává mezi dvěma židlemi – jedna je zaměřena na bezpečnost s ohledem na válku na Ukrajině a druhá se zaměřuje na ekonomické a širší dopady.” Popsal současnou situaci kolem digitalizace Christian Kvorning Lassen. Agrese odehrávající se na Ukrajině pochopitelně nutí země přehodnotit svůj současný postoj k digitalizaci nejen v negativním pojetí jako k bezpečnostnímu riziku, ale na druhou stranu i jako příležitost ve světle pandemie COVID-19. I přesto, že jsou data všeobecně vnímána jako klíčový zdroj informací pro občany, je nutné si uvědomit, že mohou být předmětem manipulace za účelem narušení systémových struktur. To se bohužel v poslední době potvrzuje na příkladech konkrétních zemí jako je Rusko a Čína, kde je zcela zřejmé, že se cílem vlád, velkých technologických společností a dalších informačních platforem stala demontáž demokracie. Na druhou stranu, jak zdůraznila Linda Monseesová, „mezi demokracií a byznysem bude vždy existovat napětí“, jelikož spolu tyto dvě sféry neustále bojují o nadvládu a moc.

Kam směřuje pozornost a jaké jsou kompetence Evropské unie v této problematice?

Přestože mnozí aktivně vnímají přítomnost diskuse o implementaci DMA (Akt o digitálních trzích), všeobecná činnost Evropské unie v oblasti dezinformací, kybernetických hrozeb pro veřejnou bezpečnost a útoků na demokratické instituce, zůstává mnohým jedincům neznámou a dokonce ji mohou vnímat jako nedostatečnou. Vzhledem k tomu, že je těžké s jistotou říci, jak budoucí nařízení ovlivní nebo změní současný svět digitalizace, jde obrazně řečeno o proces pokusů, omylů a reforem. V současné době však platí, že s aktuálně platnými předpisy se podniky a korporace podle Igora Zonka dobře učí a postupně se přizpůsobují.

Jednou z úvah Evropské unie je vytvoření nezávislých digitálních platforem určených pro EU. I přes vysoké ambice, považují všichni tři účastníci panelu tento cíl za pošetilý, zejména s ohledem na fakt, že ani USA, hlavní technologický konkurent Evropské unie, nejsou technologicky zcela suverénní. Navzdory veškerému úsilí je nepravděpodobné, že by EU mohla být v digitálním aspektu někdy zcela suverénní a to především z důvodu, že mezi národy bude vždy existovat propojení a vždy na sebe budou alespoň v do nějaké míry v digitálním prostoru navzájem spoléhat. Linda Monseesová se proto domnívá, že hlavním cílem Evropské unie by měla zůstat přítomnost dostatečného množství poskytovatelů a platforem, kteří respektují evropské zákony na ochranu údajů a soukromí.

Trh s kybernetickou bezpečností, který se neustále rozrůstá, představuje životaschopnou cestu na kterou se Evropská unie může zaměřit namísto vydávání financí na svoji pravděpodobně nedosažitelnou digitální suverenitu. Dle výzkumu Christiana Kvorninga Lassena trh EU s kybernetickou bezpečností roste tempem 17 % ročně a jeho hodnota se odhaduje na zhruba 130 miliard eur. Zároveň v EU existuje více než 60 000 společností zabývajících se kybernetickou bezpečností, které jsou schopny spotřebitelům poskytnout ochranu. Podpora trhu s kybernetickou bezpečností je proto pro EU účinným způsobem, jak zlepšit ochranu spotřebitelů a omezit šíření fake news.

Ochrana spotřebitele v kontextu dat a kybernetických hrozeb

Co lze kromě určitých nařízení a návrhů EU udělat pro omezení toku dezinformací ve veřejném prostoru? Co více mohou instituce a organizace udělat pro to, aby data zůstala v rukou občanů? I přes jednotnou schodu panelistů na nedostatečném působení EU v tomto poli, zůstává nejasné, co více může unie udělat a jaké změny by její zapojení přineslo. Igor Zorko se v této souvislosti vyjadřuje, že EU nepotřebuje nový systém, ale nové zaměření, které může být objeveno skrz komunikaci a systém vzdělávání. Hlavním nástrojem vedoucím ke zlepšení je změna způsobu, jakým lidé přemýšlejí o digitalizaci. Nový digitální systém, kterému bude zejména mládež důvěřovat, je možné vybudovat na standardech, které jsou již nastaveny například pro žurnalistiku — zachováním nezávislosti od politiků a vlád.

Data jsou v moderní společnosti považována za „novou ropu”, ale občané často nemají jasno v tom, kdo je v této oblasti jejich veřejným ochráncem. Veřejnost má právo na rovný přístup k datům a digitálním službám a má zejména právo na ochranu před kybernetickými hrozbami nebo útoky. Igor Zorko jako východisko navrhl, že by země měly nejprve identifikovat typy digitálních služeb, které jsou pro občany nezbytné, a poté tyto služby zahrnout do balíku služeb, které svým občanům poskytují. Vláda by měla být odpovědná za poskytování řádného přístupu k digitálním problematikám nejen v otázce bezpečnosti, ale především v otázce boji proti dezinformacím a zvyšování mediální gramotnosti. Christian Kvorning Lassen navíc zdůraznil potřebu vytvoření národních plánů reakce a obnovy pro boj s kybernetickými hrozbami. Strukturované a centralizované národní plány jsou nezbytné k vytvoření sítě kooperace a zajištění služeb, na které se veřejnost může spolehnout. Kromě toho by například vytvoření center tísňového volání pro občany a firmy, na které by mohli volat v případě kybernetických hrozeb, lidem poskytlo přístup k rychlé a účinné pomoci.

Navzdory nárůstu spolupráce a přítomnosti regulací v oblasti digitální sféry panelisté doufají, že veřejnost k informacím a datům, které nám vláda a digitální platformy poskytují, zůstane kritická. „Partnerství a spolupráce neznamená vždy, že se na něčem dohodnete, ale spíše o něčem mluvíme, abychom podpořili dlouhodobou udržitelnost.“ dodává Igor Zorko. Evropská unie proto musí do budoucna zůstat ostražitá jak při posilování tohoto dialogu, tak směřování k dlouhodobým cílům a ambicím v oblasti ochrany údajů a spotřebitelů.

Autor: Jessica Reilly, Euroskop (do češtiny přeložila Barbora Novotná); Pixabay.com

Sdílet tento příspěvek