Britské signály zdravého rozumu…


Jan Jůn

Český novinář a publicista Jan Jůn ve svém článku ukazuje, jak se britská společnost snaží vyrovnat s fenomeny, jako je politická korektnost, multikulturalismus nebo ideologie lidských práv všech na všechno, které nekorigovány a neomezovány, dovedeny ad absurdum jsou s to potlačit nejen jakýkoli zdravý rozum, ale narušit i celý demokratický řád.

Evropská civilizace směřuje ke svému zániku, prorokují někteří pesimisté z řad kulturních antropologů. Své tvrzení opírají o četné argumenty: duchovní kořeny a morální rozměr evropského společenství jsou zatlačovány do pozadí, úpadkové výstřelky módního hédonistického kréda svědčí o nihilismu mladé generace a celkové evropské vyčerpanosti, ideologie morálního relativismu a z ní odvozené politické korektnosti podlamuje charakter občana Evropské unie, který je navíc pronásledován různými zákazy „na ochranu zdraví a bezpečnosti obyvatel“ a maten teoriemi multikulturalismu. Tyto teorie tvrdí, že něco jako osvědčený americký tavicí kotlík je nefunkční v éře novodobého stěhování národů, kdy do Evropy proudí přistěhovalci z celého světa a kdy je třeba v zájmu zmíněné politické korektnosti posilovat elementy přistěhovaleckých kultur na úkor kultury evropské. Skutečnost, že praxe multikulturalismu vytvořila segregovaná ghetta, kde se jejich obyvatelé sotvakdy naučí jazyku či zvykům země, do které přišli, a která se stala semeništěm extremistického islamismu, už jeho teoretiky nezajímá.

Proti hlasům pesimistů stojí mírný optimismus některých sociologů, kteří se domnívají, že přece jen existuje něco jako zpětná vazba, tedy sebezáchovná schopnost člověka korigovat společenské deformace a vycouvávat ze slepých uliček vývoje společnosti. Poslední vývoj naznačuje, že soudnost, zdravý rozum a návaznost na ono evropské duchovní kulturní dědictví prostřednictvím generační paměti se začínají přece jen probouzet. K frontálnímu boji proti morálnímu relativismu sice zatím ještě nedošlo, říkají tito mírní optimisté, ale buďme vděčni i za to, co máme.

Starověký Egypt byl jednou z inspirací Evropy. V přejímání kulturních vzorců z Egypta a v reakci na ně se utvářelo kulturní bohatství antického světa – první civilizace, kterou lze označit za evropskou. * Služka lije parfém na ruce hostí; hrob z období 18. dynastie, Théby.

„Zimní festival“ versus Vánoce

Multikulturalismus v Británii, zemi postižené nejrůznějšími formami ilegálního přistěhovalectví, je žhavým tématem. Proti této ideologii tam už před dvěma roky rozhodně vystoupil tvrdou analýzou její zhoubnosti sám předseda Komise pro rasovou rovnost a lidská práva Sir Trevor Phillips, mimochodem muž černé pleti pocházející z Jamajky. Pak, téměř před rokem, se Phillips přidal ke skupině hinduistů, sikhů a muslimů, která vydala protestní prohlášení proti ztřeštěné multikulturalistické politice některých místních samospráv, které odmítaly slavení Vánoc, neboť to prý uráží jiné náboženské skupiny. V prohlášení se pravilo, že snahy vymýtit Vánoce, tedy křesťanské slavení narození Ježíše Krista z povědomí společnosti, a zavádění svátku „Winterval“ (zkomolenina názvu „Zimní festival“ naznačující zjevný návrat k pohanství) hraničí s hloupostí, kterou uvedené náboženské skupiny odsuzují. Nejenže se necítí Vánocemi uraženy, ale jejich slavení přímo požadují. Co na to multikulturalisté, není známo, ale od „Wintervalu“ bylo potichu upuštěno…

Kultura nezodpovědnosti

Nynější finanční a hospodářská krize zas přinesla tvrdá vyjádření britského premiéra Gordona Browna, který v projevech odsoudil kulturu nezodpovědnosti a hédonismu, která dosud panovala v bankách a finančních institucích. Její proponenti riskovali v nezodpovědných kapitálových operacích ne nepodobných hazardním hrám peníze nikoli svoje, ale institucí, pro které pracovali, prosazovali kulturu žití na dluh a rozdávali půjčky bez jakýchkoli obav o jejich splatnost, zdůraznil Brown. Vyzval pak představitele finanční sféry, aby skončili s těmito morálně i právně neobhajitelnými manýry, protože následky vážně ohrožují stabilitu celé společnosti.

Hlídání, předepisování, kontrolování

Podobně, ale ještě ostřeji a s kritikou, že to vše přímo či nepřímo zavinila právě Brownova vládnoucí labouristická strana, se na nedávné stranické konferenci opozičních konzervativců i v nejnovějších projevech ozval jejich vůdce David Cameron. Řekl, že příliš mnoho obyvatel má podle průzkumů dojem, že jsou stále více omezováni v mnoha oblastech života. Tento pocit po deseti letech vlády labouristů údajně dosáhl takové úrovně, že se v kdysi tradičně tolerantní zemi slynoucí posvátností soukromí ,,mého domu, který je mým hradem“ a smyslem pro fair play už téměř nedá vydržet. Na jedné straně jsou její obyvatelé dnes pronásledováni bující domácí státní byrokracií, která toho vyžaduje stále více, a všechno možné, na co byli po staletí zvyklí, jim zakazuje. Stejně tak je pronásledují a obtěžují kdysi neexistující a v posledních letech ještě více bující prodloužená chapadla státu v podobě nejrůznějších kvazistátních či kvazilokálních výborů, komisí, rad, poradních sborů či asociací. Navíc prý mají leckteří občané (a to nejen v Británii) dojem, že agenda, která to neustálé hlídání, předpisování, kontrolování, varování či nabádání umožňuje a kodifikuje, přichází z hloubi nevolené byrokracie Evropské unie.

Vůně a parfémy hrály ve starém Egyptě takovou roli, že jim byl přiřčen i bůh Nefertem, který na své hlavě nesl voňavý lotosový květ.
Podle starého egyptského mýtu povstalo slunce z lotosového květu. Texty v pyramidách z doby Staré říše mluví o Nefertemovi jako o „Lotosovém květu, který je před Reovým nosem“. Nefertem „voní“ samotnému stvořiteli, bohu slunce Reovi.
* Hrob z Údolí králů, Théby, 18. dynastie.

Zneužívání lidských práv

David Cameron na adresu tvůrců některých byrokratických předpisů a nesmyslných nařízení poznamenal: „Tento přístup, tato celá kultura ochrany bezpečnosti a zdraví obyvatel a zneužívání lidských práv nakazila všechny oblasti našich životů. Jestli jste policistou, pak dnes nemůžete pronásledovat ozbrojeného zločince, aniž byste nejdříve vyplnil formulář hodnotící rizikovost vašeho počínání. Učitelé nemohou přiložit náplast na škrábnutí na koleně žáka, aniž by nejprve zavolali pracovníka první pomoci. Týká se to dokonce i zahraničních výměn studentů, které už dnes nemůžete zorganizovat, aniž by rodiče studentů prošli procesem zostřené lustrace Úřadu rejstříku trestů.“

Cameron pak prohlásil, že pokud voliči zvolí jeho konzervativní vládu, bude to také doslova znamenat vyhlášení války těm částem establishmentu školství, které se stále drží zcestného politicky korektního předpisu, že „v zájmu pozitivní výchovy dětí musí všichni vždy (v soutěžích, ve sportu a podobně) vyhrát, a nikdo prohrát“, což má hodně společného i s nebezpečnými praktikami snižování náročnosti školních testů a zkoušek, aby více žáků a studentů (a tím i škola) získalo dobré hodnocení v žebříčku ministerstva. Cameron se také obul do předsedy Společnosti pro pravopis a hláskování slov, což je v angličtině kvůli rozdílné výslovnosti stejných hlásek či slov velmi důležitý úřad. Onen muž prý prohlásil, že by bylo nejlepší, kdyby lidé hláskovali a psali tak, jak se jim to líbí, zdůraznil Cameron, a dodal, že podobně se chová i dozorčí orgán zkoušek zvaný Dohled nad kvalifikacemi a učivem, který má oficiálně dohlížet na udržování dobré úrovně vyučování ve školách. „Vy platíte jejich výplaty, a víte, co za to dostáváte?“ zdůraznil Cameron. „Oni nechají žáka oznámkovat i za to, že napíše ‚ods.. se‘ coby odpověď na zkušební otázku. Jako premiér budu mít pro tyto lidi svou vlastní dvouslovnou odpověď: jste propuštěni.“

„Korektnost“ na tapetě

Nadějné je nakonec i to, že třetí britský televizní kanál (ITV) začal vysílat seriál, který si bere na mušku právě politickou korektnost a její různé projevy. Pořad pod vedením známé Esther Rantzenové – která přiznává, že svou předchozí naivitou a činností v různých organizacích mohla leccos z pranýřovaných úředních předpisů zavinit – se politické korektnosti a „ochraně bezpečnosti a zdraví obyvatel“ vysmívá tak sžíravě, že se stal divácky velmi oblíbeným a autorům předpisů prý přímo nebezpečným. Vždyť – jak se tvrdí – zesměšnění je počátkem konce malých i velkých diktátorů.

Nejnověji si Rantzenová vzala na mušku absurdní strach běžných občanů z obvinění ze sexuálního obtěžování dětí. Její tým postavil malou holčičku doprostřed nákupního střediska s tím, že je bezradná, protože se jí údajně ztratila maminka. Na čtyři stovky lidí přešly kolem, aniž se – jak mnozí z nich pak řekli na kameru – odvážili zastavit a zeptat se, co že se holčičce stalo. Důvod jejich lhostejného chování? Nechtěli být obviněni ze sexuálního obtěžování dětí (třeba náhle se objevivšími rodiči s úmyslem vydírat je), a dostat se tak do celostátního registru pederastů. Stalo se tak například babičce vnoučka, se kterým si hrála v parku: stavěli si skrýš. Za chvíli se objevil policista a zatkl ji, prý po dvou hlášeních kolemjdoucích, že se tam něco nekalého děje. Rantzenová se pak tázala, zda rodiče či prarodiče hrající si vesele s vlastním děckem v parku jsou v dnešní společnosti tak nevídaným úkazem, že ti, kteří to nahlásili policii, to sami kvůli nedostatku času a z obav před nahlášením nikdy nedělají…

Nadějné příklady…

Ano, zpětná vazba soudnosti ještě nezanikla, boj za obnovu morálního dědictví Evropy pokračuje se stále větší silou a otcové Evropské unie se snad přestávají obracet v hrobech. Jen bude ještě třeba zaútočit přímo na kořen všeho zla, tedy samotný morální relativismus.

mezititulky redakce Euroskopu

Autor: Jan Jůn

(*1945) je novinář a publicista, dlouholetý komentátor vysílání Svobodné Evropy v Praze. V současné době je korespondentem hlavní redakce RFE/RL a Českého rozhlasu 6 v Londýně.

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality