Jaká je současnost a budoucnost společné evropské obrany?


Petr Pospíšil, Euroskop, 22.12.2021

Jaká je budoucnost společné evropské obrany? V jaké bezpečnostní situaci se nachází Evropská unie? Jakým hrozbám čelí a co by měla učinit pro to, aby na ně byla lépe připravena? A jak skloubit snahy o posilování evropské obrany s členstvím většiny unijních zemí v Severoatlantické alianci? O těchto i dalších otázkách byla online debata uspořádaná v rámci cyklu Café Evropa.

Debaty se zúčastnily Sandra Balatková, vedoucí kanceláře náměstka pro řízení sekce obranné politiky a strategie z Ministerstva obrany České republiky, a Martina Heranová, bezpečnostní analytička z Vysoké školy CEVRO Institut. Debatu moderoval Martin Vokálek, výkonný ředitel Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM.

Evropa se musí přidat na stranu USA

„Žijeme ve stále nebezpečnějším světě, pro který je charakteristické soupeření o nové globální uspořádání,“ vystihla na úvod povahu současné mezinárodní bezpečnostní situace Heranová. Podle ní drží pozici stávající globální velmoci Spojené státy, jsou ovšem konfrontovány s vyzyvateli v podobě Číny a Ruska. Heranová apeluje na to, aby Evropané nestáli stranou, ale jasně podpořili Spojené státy. „Nechceme, aby svět ovládaly autoritativní mocnosti,“ vysvětlila.

Balatková se svou předřečníci souhlasila. Uvedla, že za největší hrozbu pokládá Rusko. S tím se ztotožnila i Heranová, neboť Rusko je k nám geograficky nejblíže, a jeho aktivity nás proto ohrožují nejvíce. Balatková do výčtu současných bezpečnostních výzev zahrnula mezinárodní terorismus a hybridní hrozby, Heranová migrační tlaky směřující z jihu na sever. Speciální faktor představuje zhoršující se environmentální situace, jež má podle Balatkové multiplikační efekt vzhledem k ostatním bezpečnostním hrozbám.

Unii limituje charakter rozhodovacích mechanismů

Patří mezi globální mocnosti rovněž Evropská unie? Dle Heranové Evropskou unii limituje skutečnost, že není stát a její rozhodovací procedury mají často konsenzuální charakter. S výrokem, že rozhodovací mechanismy Unii na poli bezpečnosti a obrany omezují, souhlasila i Balatková. Podle té ovšem EU disponuje nástroji, které může využít, aby zvýšila svoji akceschopnost a výraznost na globálním poli.

Heranová k rozhodovacím procesům uvedla, že by nebylo dobré jednomyslnosti se vzdát. Každý stát si oblast obrany a bezpečnosti hlídá a nepřipustí, aby byl přehlasován. Heranová ovšem zároveň konstatovala, že by bylo možné využívat mechanismus konstruktivní absence v případech, kdy bude potřeba dílčí procesy urychlit.

Evropská unie je často spojována s pojmem „soft power“. Dle Heranové nejde o nic překvapivého, neboť Unie tvrdou vojenskou silnou nedisponuje, a proto se zaměřuje právě na „měkkou sílu“. Heranová ovšem kriticky hodnotí skutečnost, že při konfliktech v okolí EU – na Ukrajině či na Blízkém východu – se mírových jednání v roli mediátora zúčastnila nikoli Unie jako taková, ale jednotlivé státy (zejména Německo a Francie).

NATO bude inklinovat k deterenci a EU k soft power

Podle Balatkové stále platí, že garantem naší bezpečnosti je Severoatlantická aliance. Ostatně i překryv členských zemí EU a NATO je velmi výrazný. „NATO bude vždy inklinovat k deterenci a EU k soft power,“ konstatovala Balatková, jež je přesvědčena, že s ohledem na sdílené hodnoty obou organizací se silnější Evropská unie rovná silnější NATO.

Právě vztahu mezi oběma mezinárodními organizacemi se věnovala nejpodstatnější část debaty. Ani jedna z expertek nepovažuje za negativní, že země EU váží svoji bezpečnost na Spojené státy americké. „Když ne na USA, tak na koho jiného?“ položila řečnickou otázku Balatková. NATO a EU podle ní musí spolupracovat – a to nejen organizace mezi sebou, ale i jednotlivé členské státy.

Silnější evropský pilíř je v zájmu NATO

Obě odbornice zároveň sdílí přesvědčení, že posilování evropských obranných kapacit není jakkoli na újmu Severoatlantické alianci. Naopak, jak Heranová, připomněla, Spojené státy opakovaně naznačovaly evropským partnerům, že by měli do své obrany investovat více. „USA potřebují Evropu jako silného spojence, zvlášť když spojenecké síly budou stále více koncentrovány v oblasti Pacifiku,“ řekla Heranová.

Potřeba navýšit pozornost a zdroje směřující do oblasti obrany zdůraznily obě expertky. Podle Balatkové po konci studené války evropské země snížily investice do svých vojenských schopností a na nynější krize Evropa není dostatečně připravena. Zároveň je však podle ní skutečností, že Unie má k dispozici finanční nástroje, jež mohou členské státy využít k rozvoji svých obranných schopností. Obecně by dle Balatkové Unie měla usilovat o větší akceschopnost a soběstačnost. Heranová doplnila, že cílem EU by mělo být posílení schopnosti rychlé reakce na krize a investic do výzkumu a inovací v oblasti obrany.

Za dobrý příklad spolupráce a solidarity mezi zeměmi EU a NATO, potažmo jejími členskými státy, Balatková pokládá dodávky zdravotnických pomůcek za použití velkokapacitních vojenských letounů během pandemie covid-19. Se Spojenými státy je podle Balatkové namístě spolupracovat i z toho důvodu, že disponují vojenskými technologiemi, které Evropská unie nemá. Příkladem takových technologií jsou tzv. hypersonické kluzáky – letouny pohybující se nadzvukovou rychlostí na hranici atmosféry a vesmíru, které nejsou zachytitelné stávající protiraketovou obranou.

Strategický kompas určí konkrétní cíle i časové rámce

Obě řečnice pozitivně vnímají připravovaný strategický kompas Evropské unie. Heranová jej označila za klíčový strategický dokument a vyzdvihla to, že nejde o politickou deklaraci, ale o jasné stanovení cílů. Dokument zároveň vychází z analýz hrozeb provedených bezpečnostními službami členských států. Balatková doplnila, že strategický kompas EU je hlavně výsledkem činnosti Evropské služby pro vnější činnost a jeho cílem je podnítit aktivitu členských zemí na poli obrany a bezpečnosti. Strategický kompas reaguje na aktuální bezpečnostní situaci a obsahuje konkrétní kroky i časové horizonty pro jejich realizaci.

Za potenciálně problematickou součást unijních obranných plánů odbornice považují společné jednotky rychlého nasazení o počtu až pěti tisíc vojáků připravených k operativnímu nasazení. Podle Heranové je potřeba, aby byl mechanismus rozhodování o nasazení těchto jednotek dostatečně zjednodušen a urychlen, aby se Unie vyhnula riziku opakování scénáře někdejších bojových skupin EU Battlegroups.

Evropská armáda je iluzorní pojem

Ani společné jednotky rychlého nasazení ovšem nelze pokládat za jakýsi zárodek společné evropské armády. „Pojem evropská armáda je iluzorní,“ nepochybuje Heranová. Mezi silami rychlé reakce a stálou plnohodnotnou armádou je podle Balatkové velký rozdíl. Podle ní je důkazem mimo jiné skutečnost, že primární bezpečnostní aliancí je NATO – a ani to svoji vlastní armádu nemá.

Jeden z dotazů moderátora se týkal vojensko-bezpečnostních úspěchů Evropské unie. Obě diskutující se shodly na tom, že pozitivní obraz dlouhou dobu poskytovala unijní mise v Mali, ačkoli situaci v posledních týdnech zkomplikovaly aktivity proruských žoldnéřů z tzv. Vagnerovy skupiny.

Česko platí za aktivního hráče a dobrého partnera

A jaký je příspěvek české armády k mezinárodní bezpečnosti? Právě Česká republika v loňském roce vedla misi v Mali. Obecně je dle Balatkové Česko vnímáni jako aktivní hráč a dobrý partner. Pozitivní signál svědčící o našem odhodlání se zapojovat vyslala i česká snaha poslat pomoc k polsko-běloruským hranicím. Zapojování do misí je pro naši armádu podle Heranové dobré i z hlediska získávání zkušeností.

Poté, co byla řeč o Mali, se expertky vyjádřily k africkému kontinentu obecně. Heranová uvedla, že Čína v posledních letech výrazně zvýšila svůj vliv v Africe. Evropa by se měla v Africe angažovat prostřednictvím projektů směřujících ke zvýšení životní úrovně místních obyvatel i z toho důvodu, aby se zmírnil migrační tlak směřující na sever.

Lídrem diskuze o posílení obrany je Francie

Na konci debaty se pozornost vrátila zpět do Evropy, konkrétně k pozici vlivných členských zemí Evropské unie na poli obrany a bezpečnosti. Relativně slabě je na tom podle Heranové Německo, které zaostává v modernizaci své armády. Důkazem je dle Heranové i to, že Bundeswehr není největší armádou ve středoevropském regionu – nejpočetnější armádou disponuje Polsko. Balatková konstatovala, že diskuzi o posílení obrany v rámci Evropské unie vede Francie.

Během francouzského předsednictví v Radě EU zároveň dojde k přijetí již zmíněného strategického kompasu a podle Balatkové bude potřeba ohlídat, abychom se nevydali směrem, kterým jít nechceme. „Francie v oblasti bezpečnosti a obrany vždy hodně tlačila svoje národní zájmy, a to i na úkor vztahů se Spojenými státy,“ dovysvětlila Heranová.

Inovační hub bude šancí i pro české firmy

Řeč došla i na budoucnost evropského obranného průmyslu. Ohledně toho počítá strategický kompas s hlavní rolí Evropského obranného fondu. Zároveň ovšem uvádí, že by měl být vytvořen inovační hub obranného průmyslu, který podle Balatkové skýtá příležitost pro zapojení tuzemských společností, jež by mohly díky tomu získat užitečné know-how.

Na úplném konci se odbornice vyjádřily k probíhající pandemii covid-19 a jejím dopadům na obranu a bezpečnost. Pandemie má podle Balatkové v obecné rovině negativní dopad, avšak zároveň demonstrovala solidaritu panující mezi zeměmi EU a NATO. „Pandemie nám ukázala, že je třeba být vždy připraveni a lépe připraveni,“ uvedla. Heranová věří, že se Evropská unie z vývoje posledních let poučila, a proto podle ní strategický kompas může být odpovědí.

Videozáznam online debaty je k dispozici zde.

Autor: Petr Pospíšil, Euroskop

Sdílet tento příspěvek