2. kapitola seriálu Vize o budoucnosti Evropy v proslovech: Projev Winstona Churchilla v Radě Evropy

21.05.2021
text: Lucie Nalejvačová, infografika: Kristina Kollertová, Euroskop

Winston Churchill měl vlastní vizi budoucnosti Evropy ještě před vznikem Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). Prosazoval vznik Spojených států evropských po vzoru USA. Navzdory tomu, že se jeho přání nenaplnilo, vždy podporoval jednotu států Evropy. Churchillovy návrhy na spojenou Evropu ale nikdy nezahrnovaly Velkou Británii. Ta se podle něj měla soustředit na země Commonwealthu. Churchillův projev v Radě Evropy následuje v našem seriálu za projevem Roberta Schumana, protože oba dva tvoří důležité názorové proudy evropské integrace.

Winston Churchill měl klíčových proslovů o Evropě více. Při výběru proslovu o budoucnosti Evropy se nabízí projev, který přednesl v roce 1946 na curyšské univerzitě, kde navrhl vznik Spojených států evropských. Tehdy už nebyl premiérem (stal se jím znovu v roce 1951), což mu dávalo více času a svobodu zabývat se i Evropou.

Rok před znovuzvolením do úřadu premiéra Churchill pronesl další řeč o Evropě , kterou reagoval na Schumanovu deklaraci. Svým projevem v Radě Evropy v roce 1950, i když méně známým než proslov v Curychu, podpořil vznik společné evropské armády, k čemuž nicméně nedošlo. Jako bývalému armádnímu důstojníkovi pro něj ztrácela evropská integrace legitimitu, pokud nezahrnovala vojenský aspekt. Takové hlasy jsou v Evropě i mimo ni slyšet dodnes.

Vztah sjednocené Evropy s Velkou Británií

„Můžeme si počínat s tímto velkým a nadějným schématem způsobem, který bude příznivý pro obecné zásady, které ztělesňuje. Někteří z mých britských kolegů nabídli konstruktivní příspěvek k tomuto tématu a já věřím, že jejich názory obdrží pečlivé a přátelské zvážení nejen od ostatních vlád a parlamentů, ale také od jejich vlastních.“

Proslov Winstona Churchilla v Radě Evropy, Štrasburk, srpen 1950

Jedním z důvodů konání Konference o budoucnosti Evropy jsou i změny, které přinesl brexit a s ním související euroskeptické nálady v členských zemích Evropské unie. Ačkoliv se seriál Vize o budoucnosti Evropy v proslovech soustředí na důvody brexitu v pozdějších dílech – u současných proslovů, je důležité si uvědomit, že vztah Velké Británie a Evropy se vyvíjel v historii. Velká Británie byla dlouhou dobu jednou nohou v Evropě a druhou mimo ní.

I přes neskrývanou podporu evropského projektu, je zřejmé, že se Winston Churchill vždy od kontinentu do určité míry distancoval. Patřičnou sounáležitost projevoval již zmíněným zemím Commonwealthu, popřípadě Spojeným státům americkým. Je považován za zakladatele Rady Evropy, která funguje na mezivládním principu. O nadnárodní prvek zakotvený v evropské integraci ale Churchill pro Velkou Británii nestál.

Francouzsko-německá otázka

„Bude nezapomenutelným úspěchem, pokud bude toto shromáždění schopno nabídnout praktické rady nejistým vládám a opozicím, pokud jde o systém, který se snaží stavět kolem hrobu francouzsko-německých válek a hádek strukturu produktivnější a více stabilní pro průmyslový život pro obrovské počty našich lidí, kterých se to týká. Vyjadřujeme poděkování panu Schumanovi za jeho odvážnou iniciativu a také za jeho zdvořilost, že za námi přišel, aby nám o tom pověděl.“

Proslov Winstona Churchilla v Radě Evropy, Štrasburk, srpen 1950

Churchill se věnoval vztahům Francie s Německem už ve svém projevu na curyšské univerzitě v roce 1946, ve kterém je umístil do popředí snah o evropské sjednocení. Robert Schuman tak nebyl první vizionář, který prosazoval tuto myšlenku. Pochopitelně tak Churchill Schumanův plán ocenil a poděkoval jeho autorovi za iniciativu.

Churchillova vize z roku 1946 byla následující: odzbrojit Německo, zapomenout na hrůzy minulosti, z kterých vzešla Druhá světová válka, a dosáhnout partnerství mezi Francií a Německem. V proslovu deklaroval, že nechce připravovat žádné detailní programy. O pár let později na scénu nastoupil Robert Schuman, který měl vůli k vytvoření detailního programu a svůj projekt dotáhl do konce.

Winston Churchill (1874 – 1965)

narodil se ve Spojeném království lordu Randolphu Churchillovi, významnému politikovi vystudoval Královskou vojenskou akademii za druhé búrské války byl dopisovatelem listu Morning Post, byl zajat a uvězněn útěk z vězení ho proslavil, což mu pomohlo ve volbách do Dolní sněmovny byl ministrem obchodu, ministrem vnitra, ministrem válečného námořnictví byl kritizován za špatně naplánované vylodění v Gallipoli v Dardanelách v 1. sv. válce za 2. sv. války byl válečným ministerským předsedou a pak se stal premiérem znovu v roce 1951

Foto: zdroj Pixabay

Korejská válka: Vojenské aspekty

„Pane, Výbor ministrů nás ve svém poslání prakticky vyzval, abychom zvážili širší aspekty, vojenské aspekty naší pozice. Určitě by bylo marné a absurdní pokusit se diskutovat o budoucnosti Evropy a jejím vztahu ke světovým záležitostem a k Organizaci spojených národů, pokud by tento dominantní armádní aspekt byl svévolně vyloučen.“

Proslov Winstona Churchilla v Radě Evropy, Štrasburk, srpen 1950

Winston Churchill byl obránce liberální demokracie, udržel si zároveň kvůli svým válečným zkušenostem myšlení realisty. Reagoval na Schumanův návrh, který neměl nechat Evropu izolovanou od světa, proto ho zasadil do tehdejších událostí.

Na periferii zrovna probíhala Korejská válka, které se účastnily Spojené státy americké i Sovětský svaz. Podle Churchilla neexistovala na tyto události jiná odpověď než vojenská. Sám mluvil v proslovu o solidaritě, kterou musí evropský kontinent nabídnout s odporem vůči válce a agresi. Na tomto příkladu lze zpozorovat poměrně vysoký stupeň propojení, který byl už tehdy ve světě.

Ethos, Logos, Pathos projevu Winstona Churchilla Radě Evropy

Ethos – navzdory tomu, že v té době už nebyl britským premiérem, jeho slovo mělo na mezinárodní scéně váhu díky vítězství ve 2. sv. válce Logos – Churchill s odkazem na Korejskou válku kritizuje absenci vojenského aspektu v Schumanově plánu Pathos – Churchillovo vyobrazení evropské válečné historie

„Není pochyb o tom, že jsme všichni ve velkém nebezpečí“

„Není pochyb o tom, že jsme všichni ve velkém nebezpečí. Svoboda a civilizace Západní Evropy leží ve stínu ruské komunistické agrese podporované obrovským vyzbrojením. Sovětské síly v Evropě, měřeno v aktivních divizích, v letectvu a v obrněných vozidlech, převyšují počet sil v Západní unii nejméně sedm ku jedné. To jsou hrozná fakta a je zázrak, že sedíme zde v našem novém domě Evropy, klidně diskutujeme o našich plánech pro budoucí štěstí a shodu našich národů a jejich morálních a kulturních ideálech.“

Proslov Winstona Churchilla v Radě Evropy, Štrasburk, srpen 1950

Války se v té době konaly mimo evropský kontinent, to ale neznamenalo, že byla Evropa v bezpečí. Naopak, potenciální hlavní konflikt studené války mezi USA a Sovětským svazem se mohl odehrát právě na evropském kontinentu. Naštěstí k tomu nikdy nedošlo, ale Churchill a mnoho dalších to očekávalo. Největší dilema v tomto ohledu tvořila otázka německého znovuvyzbrojení.

V této době tvořil jediné obranné uskupení v Evropě Bruselský pakt, neboli Západní unie, jehož členy byla Belgie, Francie, Lucembursko, Nizozemí a Spojené království. Základem paktu byla Smlouva z Dunkerque uzavřená v roce 1947 mezi Francií a Velkou Británií proti potenciálnímu útoku Německa po 2. sv. válce. Po vniku NATO ztratila Západní unie význam a státy ji přetvořily na Západoevropskou unii.

Winston Churchil na zasedání Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Zdroj: Rada Evropy

Neúspěšný pokus o evropskou obrannou nezávislost

„V Evropě musí být v nejkratším možném čase vytvořena skutečná obranná fronta. Velká Británie a Spojené státy musí vyslat na kontinent objemné síly. Francie musí znovu oživit její slavnou armádu. Vítáme naše italské soudruhy. Všechny – Řecko, Turecko, Holandsko, Belgii, Lucembursko. Skandinávské státy – musí nést podíl a dělat maximum.“

Proslov Winstona Churchilla v Radě Evropy, Štrasburk, srpen 1950

Krátce po proslovu Churchilla, jako reakci na něj, ale zejména na americké výzvy k znovuvyzbrojení západního Německa, inicioval předseda francouzské vlády René Pleven plán na evropskou armádu. Později nazývané Evropské obranné společenství (EOS) mělo zahrnovat západní Německo, Francii, Itálii a země Beneluxu. Vojenský pakt ale ztroskotal kvůli zemi, z které myšlenka na jeho vznik vzešla. Ve Francii volby změnily poměr sil ve vládě a k moci se dostali gaullisté, kteří odmítli smlouvu o EOS podepsat.

Problém německého znovuvyzbrojení vyřešily státy přistoupením Spolkové republiky Německo do NATO. Díky tomu ustal tlak, který na Evropu vyvíjely USA. Zároveň evropské státy vytvořily mezivládní a obrannou organizaci v Evropě, kterou pojmenovaly Západoevropská unie. Kromě členů Bruselského paktu k ní přistoupila i Německá spolková republika a Itálie.

Stav evropské obrany 70 let poté

Otázka evropské obranyschopnosti se pravidelně vrací do popředí debat o evropské integraci. Kámen úrazu při minulých pokusech o její uskutečnění byl vždy v nutnosti vyššího stupně integrace. Největší pokrok ve spolupráci v oblasti obrany byla stálá strukturovaná spolupráce PESCO. Jedná se 23 unijních členských států, které spolu úzce spolupracují v obraně a bezpečnosti. Cílem rámce je navýšit operační připravenost a příspěvky členských států bezpečnosti a obraně Evropy. Podle francouzského prezidenta Emmanuela Macrona ale není PESCO dostatečně flexibilní, vytvořil tak Evropskou intervenční iniciativu, která má strukturovanou spolupráci doplnit.

Celý Churchillův projev si můžete přečíst v originále zde.

Autor: text: Lucie Nalejvačová, infografika: Kristina Kollertová, Euroskop