Životní prostředí v dubnu 2020

Krátce…

Rada přijala jednotný klasifikační systém EU, který má stanovit, co je environmentálně udržitelné

Rada 15. 4. 2020 přijala nařízení stanovící klasifikační systém EU – tzv. „taxonomii“, která má podnikům a investorům poskytnout jednotná kritéria pro identifikaci ekonomických činností, jež jsou považovány za environmentálně udržitelné (více v příspěvku „Komise má plán, jak financovat udržitelný růst ekonomiky“, Životní prostředí v březnu 2018, v příspěvku „EU chce stanovit, co je environmentálně udržitelné“ Životní prostředí v září 2019 a v příspěvku „Coreper potvrdil dohodu týkající se taxonomie“, Vnitřní trh v prosinci 2019). Taxonomie by měla investorům umožnit přeorientovat své investice na udržitelnější technologie a podniky. Taxonomie má mít zásadní význam pro schopnost EU dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality a splnit cíle Pařížské dohody pro rok 2030. Jedním z těchto cílů je i snížení emisí skleníkových plynů o 40 %, přičemž Komise odhaduje, že k jeho dosažení bude EU muset vyplnit investiční mezeru ve výši přibližně 180 mld. € ročně. Budoucí rámec má být založen na 6 environmentálních cílech EU: (1) zmírňování změny klimatu; (2) přizpůsobování se změně klimatu; (3) udržitelné využívání a ochrana vodních a mořských zdrojů; (4) přechod k oběhovému hospodářství; (5) prevence a omezování znečištění a (6) ochrana a obnova biologické rozmanitosti a ekosystémů. Taxonomie pro zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně by měla být zavedena do konce roku 2020, aby bylo před koncem roku 2021 zajištěno její uplatňování v plném rozsahu. Pro ostatní 4 cíle by měla být taxonomie zavedena do konce roku 2021, aby mohla být uplatňována nejpozději koncem roku 2022. Rada přijala svůj postoj v prvním čtení. Navrhované nařízení musí být ještě přijato EP ve druhém čtení, aby mohlo nabýt účinnosti.

Ekologická stopa Evropy je příliš velká, říká EEA

EEA 17. 4. 2020 zveřejnila studii s názvem „Žije Evropa v mezích naší planety? Posouzení ekologické stopy Evropy vzhledem k planetární schopnosti regenerovat“. Krátká odpověď zní ne. Evropa prohrává ve všech 4 posuzovaných rozměrech: koloběh dusíku, fosfor, změny ve využívání půdy a nedostatek vody, kterým Evropané ale zatím trpí lokálně až regionálně. Za velký problém EEA považuje biodiverzitu, proto je ve zprávě popsán i případ Švýcarska, který za udržitelností překvapivě zaostává.