Vývoj klimatické politiky v EU


Magda Komínková, psáno pro Euroskop, 12.12. 2019

  • Páteří stávající klimatické politiky EU je tzv. klimaticko energetický balík 2020 s cílem 20% snížení emisí skleníkových plynů oproti roku 1990. V současnosti EU jedná o dlouhodobé strategii do roku 2050.

  • Bývalý předseda Evropské rady Donald Tusk vystoupil 26. září 2019 na zasedání Valného shromáždění OSN a uvedl, že EU usiluje o naplnění dlouhodobého cíle, kterým je klimatická neutralita do roku 2050 a splnění cílů Pařížské dohody. Nyní o tomto tématu jednají nejvyšší představitelé EU.

  • Po volbách do Evropského parlamentu (EP) v květnu 2019 posílili Zelení a nová předsedkyně Evropské komise (Komise) představila v rámci Zelené dohody pro Evropu ambiciózní plány stát se prvním klimaticky neutrálním kontinentem na světě. Nejen proto lze očekávat, že vzroste význam této politiky.

Boj proti změně klimatu

Evropská unie dlouhodobě patří jak mezi významné světové emitenty skleníkových plynů (přibližně s 10% podílem), tak mezi podporovatele globálních akcí, jež mají tento problém řešit. Opatření zaměřená na boj proti změně klimatu a na omezení emisí skleníkových plynů jsou pro EU prioritou. Unie se snaží vystupovat silně i na mezinárodním poli a významně ovlivnila vyjednání Pařížské klimatické dohody z roku 2015. Vedoucí představitelé EU se zavázali, že budou usilovat zejména o to, aby se z EU stala nízkouhlíková ekonomika vyznačující se vysokou energetickou účinností.

Politika týkající se klimatických změn je průřezovým tématem, jež se objevuje v dalších politikách EU. Cíle, které si EU vytyčila, by se měly zrcadlit v legislativní činnosti Unie, ne pouze v aktech primárně spojených s klimatickou politikou – jedná se, např. o oblast energetiky, dopravy, společné zemědělské politiky, odpadů a další.

Přehled cílů EU

Páteří stávající klimatické politiky EU je tzv. klimaticko energetický balík 2020 s cílem 20% snížení emisí skleníkových plynů oproti roku 1990. Balík opatření byl schválen Parlamentem a Radou v prosinci 2008. V současné době je EU na dobré cestě ke splnění těchto cílů.

Následně Unie vypracovala a schválila rámec v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, který stanovuje cíle a politická opatření pro období let 2020–2030. Poté byla představena dlouhodobá strategie do roku 2050.

Protože je otázka klimatu globálním problémem je EU společně se všemi 28 členskými státy signatářem Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), Kjótského protokolu a Pařížské dohody o změně klimatu.

Hlavní cíle EU pro rok 2020
-20 % snížení emisí skleníkových plynů oproti jejich úrovni v roce 1990
-20 % podíl celkové spotřeby energie z obnovitelných zdrojů
-20% zvýšení energetické účinnosti

Hlavní cíle EU pro rok 2030
-alespoň 40 % snížení emisí skleníkových plynů oproti jejich úrovni v roce 1990
-alespoň 32 % podíl celkové spotřeby energie z obnovitelných zdrojů

-alespoň 32,5 % zvýšení energetické účinnosti

Dlouhodobý cíl 2050
-Do roku 2050 chce EU podstatně snížit své emise: o 80–95 % oproti úrovni roku 1990. Jedná se o součást závazku, který se požaduje po rozvinutých zemích jako celku.
-Přeměna EU ve vysoce energeticky účinnou nízkouhlíkovou ekonomiku.

Cíle 2050

Klimatické cíle 2050

Pařížská dohoda

Z globální povahy změny klimatu vyplývá, že je důležitá spolupráce a opatření na mezinárodní úrovni. EU byla jedním z klíčových aktérů při práci na Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (UNFCCC), na Kjótském protokolu a nejnověji také na Pařížské dohodě o změně klimatu.

Kjótský protokol

V polovině 90. let 20. století si signatářské země UNFCCC uvědomily, že ke snížení emisí jsou zapotřebí důraznější opatření. V roce 1997 se dohodly na Kjótském protokolu, který pro rozvinuté země zavedl právně závazné cíle snížení emisí. Signatářské země úmluvy se v Protokolu zavázaly do konce prvního kontrolního období (2008-2012) snížit emise skleníkových plynu nejméně o 5,2 % ve srovnání se stavem v roce 1990. V prosinci 2012 schválen dodatek, kterým bylo potvrzeno pokračování Protokolu a jeho druhé kontrolní období, které bylo stanoveno na osm let (2013 – 2020).

Účastní se jej 38 rozvinutých zemí, včetně EU a jejích 28 členských států. Součástí druhého kontrolního období je změna dohodnutá v Dohá, v jejímž rámci se zúčastněné země zavázaly ke snížení emisí o alespoň 18 % oproti úrovním v roce 1990. EU si dala za cíl, že v tomto období sníží emise oproti úrovním z roku 1990 o 20 %.

Hlavním nedostatkem Kjótského protokolu je skutečnost, že k přijetí opatření zavazuje pouze rozvinuté země. Protože USA Kjótský protokol nikdy neratifikovaly, Kanada od něj před koncem prvního kontrolního období odstoupila a Rusko, Japonsko ani Nový Zéland se druhého kontrolního období neúčastní, vztahuje se pouze na přibližně 14 % celosvětových emisí. Více než 70 rozvojových a rozvinutých zemí však s cílem snížit nebo omezit své emise skleníkových plynů přijalo různé dobrovolné závazky.

Pařížská konference o klimatu se uskutečnila ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015. A 12. prosince 2015 smluvní strany dosáhly nové celosvětové dohody o změně klimatu. Pařížská dohoda vstoupila v platnost dne 4. listopadu 2016 poté, co podmínky pro ratifikaci splnilo alespoň 55 zemí, které společně nesou odpovědnost za nejméně 55 % celosvětového objemu emisí skleníkových plynů.

Hlavní prvky Pařížské dohody:

a) udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí, a uznání, že by to výrazně snížilo rizika a dopady změny klimatu;

b) zvyšování schopnosti přizpůsobit se nepříznivým dopadům změny klimatu a posilování odolnosti vůči změně klimatu a nízkoemisního rozvoje způsobem, který neohrozí produkci potravin;

c) sladění finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu.

Problémem Pařížské dohody je vágnost ustanovení a nejasnost teplotních cílů. Úmluva stanovuje, že státy mají povinnost udržet nárůst průměrné globální teploty „výrazně pod hranicí 2 °C“ a usilovat o to, aby „nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C“. Při plnění cílů pak ovšem záleží na interpretaci tohoto ustanovení. Není tedy zcela jasné, kdy lze cíle považovat za naplněné.

Vývoj od Pařížské dohody

Vedoucí představitelé EU se v prosinci 2015 sešli na zasedání Evropské rady, na kterém se věnovali energetické unii a vyzvali Komisi a Radu, aby se věnovaly přípravě dalších kroků, zejména s ohledem na rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030.

V únoru 2016 byl přijat Akční plán diplomatické činnosti v oblasti klimatu, který se zaměřil na tři hlavní oblasti:

1) prosazování cílů v oblasti změny klimatu jakožto strategická priorita v diplomatických jednáních, ve veřejné diplomacii a v nástrojích vnější politiky;

2) provádění Pařížské dohody a zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků v kontextu nízkoemisního rozvoje odolného vůči změně klimatu;

3) spojitost mezi změnou klimatu, přírodními zdroji, prosperitou, stabilitou a migrací.

Následně v březnu 2016 Evropská rada zdůraznila, že EU a její členské státy musí Pařížskou dohodu ratifikovat co nejdříve a včas, aby se staly jejími stranami ode dne, kdy vstoupí v platnost. V dubnu 2016 Unie podepsala Pařížskou dohodu. Nizozemská ministryně životního prostředí a předsedkyně Rady Sharon Dijksmová a místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič dohodu podepsali jménem EU v New Yorku.

V červnu 2016 Rada pro životní prostředí přijala prohlášení k ratifikaci Pařížské dohody. Z prohlášení vyplývá závazek EU udržet dynamiku pařížského zasedání a usilovat o brzký vstup Pařížské dohody v platnost a o její účinné provádění. Rada pro životní prostředí v září 2016 rozhodla, že přistoupí k ratifikaci na úrovni EU. Členské státy mohly provést ratifikaci buď společně s EU, pokud dokončily své vnitrostátní postupy, nebo co nejdříve poté. Rozhodnutí o ratifikaci Pařížské dohody ze strany EU přijala Rada 4. října 2016. Rozhodnutí bylo další den uloženo u generálního tajemníka OSN. Okamžikem uložení rozhodnutí nabyla ratifikace ze strany EU účinku.

Ratifikace Pařížské dohody

Ratifikace EU

Zdroj: Infografika – Pařížská dohoda: vstup v platnost

V listopadu 2016 se EU zavázala, že zvýší svůj příspěvek k mezinárodnímu financování opatření v oblasti klimatu v rámci cíle pro průmyslové země. Cílem je dosáhnout do roku 2020 částky 100 miliard dolarů ročně a tuto částku následně zachovat až do roku 2025. Před rokem 2025 pak smluvní strany Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu mají stanovit nový společný cíl. V roce 2015 činila celková výše příspěvků EU a jejích členských států 17,6 miliardy dolarů, což představuje výrazný nárůst ve srovnání s rokem 2014. Příspěvky byly úspěšně využity na iniciativy uskutečňované v rozvojových zemích v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se jí. Zvýšení příspěvku bylo vnímáno jako důležitý krok k provádění Pařížské dohody. Pařížská dohoda vstoupila v platnost 4. listopadu 2016. Stalo se tak 30 dní poté, co byly dne 4. října splněny příslušné podmínky – dohodu ratifikovalo alespoň 55 zemí, které odpovídají za nejméně 55 % celosvětového objemu emisí skleníkových plynů.

Rada 19. června 2017 přijala závěry o změně klimatu v návaznosti na rozhodnutí vlády USA odstoupit od Pařížské dohody. Rada vyjádřila politování nad rozhodnutím USA a ocenila odhodlání dalších zemí tuto dohodu naplňovat. Ze závěrů vyplývá, že by státy měly pokračovat na plnění závazků dohodnutých v Pařížské dohodě, aby dosáhly cíle mobilizovat do roku 2020 na opatření v oblasti klimatu částku 100 miliard dolarů ročně. Unie se v říjnu 2017 EU zavázala, že pro nadcházející roky zvýší své finanční příspěvky z veřejných zdrojů. V závěrech vyzvala k zapojení širšího spektra přispěvatelů. V roce 2016 dosáhla celková výše příspěvků EU a jejích členských států 20,2 miliardy eur, což oproti roku 2015 představovalo výrazný nárůst.

Česká republika a Pařížská dohoda

V rámci Pařížské dohody se ČR jako člen EU přihlásila s ostatními členskými státy EU k cíli společně snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o nejméně 40 % ve srovnání s rokem 1990. Dohoda vstoupila v platnost již 4. listopadu 2016, tedy po necelém roce od jejího přijetí v Paříži. Česká republika se stala smluvní stranou Dohody dne 4. listopadu 2017.

Cíle pro rok 2030

Rámec byl přijat Evropskou radou v říjnu 2014. Cíle obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti byly v roce 2018 revidovány a navýšeny.

Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030

rámec do 2030

Zdroj: Společně při dosahování cílů energetické unie a opatření v oblasti klimatu

Podle nového nařízení o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu (součást balíčku Čistá energie pro všechny Evropany), které vstoupilo v platnost 24. prosince 2018, jsou členské státy povinny vypracovat na období 2021–2030 desetileté integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu (Integrated national energy and climate plans, INECP). Konečné plány mají být předloženy do konce roku 2019. V rámci systému správy se od členských států rovněž požaduje, aby do 1. ledna 2020 vypracovaly vnitrostátní dlouhodobé strategie a zajistily soulad mezi dlouhodobými strategiemi a INECP.

Členské státy vůbec poprvé vypracovaly návrh integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. V červnu 2019 bylo představeno sdělení Komise – Společně při dosahování cílů energetické unie a opatření v oblasti klimatu – vytvoření základů pro úspěšný přechod na čistou energii, které analyzuje návrhy vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a zabývá se jejich souhrnnými účinky při dosahování cílů EU v oblasti energetické unie a cílů pro rok 2030. Dokument doplňuje podrobné analýzy na vnitrostátní a evropské úrovni, a konkrétní doporučení určená jednotlivým členským státům (např. Doporučení Komise ze dne 18. června 2019 k návrhu integrovaného vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu pokrývajícího období 2021–2030).

Cíle Unie v oblasti obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti pro rok 2030 byly vyjádřeny a odsouhlaseny na úrovni EU, ale nebyly podpořeny závaznými cíli na vnitrostátní úrovni. Namísto toho byly vytvořeny nové pracovní metody a nové nástroje s cílem umožnit společné dosažení cílů v oblasti energetické unie.

Komise se při analýze návrhů vnitrostátních plánů zaměřila na jejich souhrnný příspěvek k dosažení cílů energetické unie EU a cílů pro rok 2030. Ve své současné podobě však návrhy plánů nepředstavují dostatečný příspěvek ani v oblasti obnovitelné energie, ani v oblasti energetické účinnosti. U obnovitelné energie by rozdíl mohl činit až 1,6 procentního bodu. U energetické účinnosti by rozdíl mohl činit až 6,2 procentního bodu (pokud se bere v úvahu spotřeba primární energie) nebo 6 procentních bodů (pokud se bere v úvahu konečná spotřeba energie).

Téměř všechny členské státy předložily své příspěvky k cíli Unie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů. Přibližně třetina členských států předložila ambiciózní příspěvky, přičemž Dánsko, Estonsko, Španělsko, Litva a Portugalsko předložily příspěvky výrazně vysoké. Nicméně EU-28 jako celek je však stále pod cílovou hodnotou. Podle návrhů plánů by podíl energie z obnovitelných zdrojů na úrovni Unie v roce 2030 namísto nejméně 32 % dosáhl jen 30,4 % až 31,9 %.

Vnitrostátní příspěvky v oblasti energie z obnovitelných zdrojů

vnitrostátní příspěvky

Zdroj: Společně při dosahování cílů energetické unie a opatření v oblasti klimatu

Podle vnitrostátních příspěvků předložených v návrzích vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu navrhlo dostatečnou výši příspěvků na rok 2030 pouze několik členských států – Itálie, Lucembursko a Španělsko (jak u spotřeby primární energie, tak u konečné spotřeby energie), Nizozemsko (u spotřeby primární energie) a Francie (u konečné spotřeby energie). Některé členské státy vnitrostátní příspěvek dosud nepředložily. Ze souhrnného posouzení vyplývá značný nedostatek oproti cílovým úrovním spotřeby primární energie a konečné spotřeby energie v Unii pro rok 2030 ve výši nejméně 32,5 %.

Ze shrnutí vnitrostátních opatření, která jsou v současné době plánována a jsou uvedena v návrzích vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, vyplývá, že Unie by již mohla dosáhnout 28% snížení emisí v odvětvích mimo systém obchodování s emisemi. Účinné provádění všech cílů v oblasti klimatu, energetiky a čisté mobility stanovených v právu Unie by mohlo dokonce vést ke snížení emisí skleníkových plynů v roce 2030 přibližně o 45 % v porovnání s rokem 1990.

Dlouhodobá strategie do roku 2050

Komise zveřejnila 28. listopadu 2018 dlouhodobou strategickou vizi „prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky do roku 2050“ – Evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky. Následující dva roky má mezi EU a členskými státy probíhat diskuze o konečné podobě strategie a výši evropského cíle pro snižování emisí. Strategie není závazným legislativním dokumentem, představuje vizi a směr, kterým by se EU měla ve svých klimatických politikách dále ubírat. Finální dokument obsahující konkrétní cíle by měl být vyhotoven a odsouhlasen do roku 2020. Strategie obsahuje osm scénářů snižování emisí skleníkových plynů v rozmezí 80 – 100 % do roku 2050.

Tato strategie ukazuje, že EU může být z hlediska klimatu neutrální, pokud bude investovat do realistických technologických řešení, posílí postavení občanů a sladí opatření v klíčových oblastech, jako je průmyslová politika, finance či výzkum, a pokud zároveň zajistí sociální spravedlnost tak, aby přechod na tuto ekonomiku proběhl spravedlivým způsobem. V návaznosti na výzvy Evropského parlamentu a Evropské rady zahrnuje vize Komise pro klimaticky neutrální budoucnost téměř všechny politiky EU a je v souladu s cílem Pařížské dohody udržet globální nárůst teploty výrazně pod 2 °C a usilovat o to, aby se tento nárůst udržel na 1,5 °C.

Dopady klimatické změny v EU dle strategie

dopady klimatické změny v EU

Zdroj: Evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky

Výchozím bodem pro analýzu jednotlivých scénářů byla společná referenční základna schválených politik a cílů v oblasti energetiky a klimatu do roku 2030 a rovněž nařízení o správě energetické unie a opatřeních v oblasti klimatu. To zahrnuje reformovaný systém EU pro obchodování s emisemi, vnitrostátní cíle v oblasti snižování emisí skleníkových plynů, právní předpisy EU na zachování propadů uhlíku prostřednictvím půdy a lesů, schválené cíle do roku 2030 týkající se energetické účinnosti a energie z obnovitelných zdrojů i navrhované právní předpisy na zlepšení uhlíkové účinnosti osobních a nákladních automobilů.

Osm scénářů vychází z politik, které představují dobrou volbu (tzv. no-regret), jako je např. výrazné využívání energie z obnovitelných zdrojů a energetická účinnost. Pět z nich se zaměřuje na různé technologie a opatření, které podporují přechod na hospodářství s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů. Liší se od sebe intenzitou použití elektrifikace, vodíku a e-paliv (tj. technologie Power-to-X) a energetickou účinností pro koncové uživatele a úlohou oběhového hospodářství, např. opatření ke snížení emisí. Ve všech těchto scénářích se spotřeba elektrické energie zvyšuje, ale existují významné rozdíly. Všechny scénáře dále vyžadují různou míru investic a transformace na odvětvové úrovni. Dva scénáře pracují s možností, jak do roku 2050 dosáhnout neutrální bilance emisí skleníkových plynů (čistých nulových emisí) a poté čistých negativních emisí.

EU nadále hledá složitý kompromis

Na zasedání Rady pro životní v říjnu 2019 ministři probrali dlouhodobou klimatickou strategii EU, která má mimo jiné stanovit společné evropské cíle do roku 2050, a současně schválili pozici EU pro nadcházející zasedání smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, která proběhne v prosinci 2019. Debata o nových evropských cílech snižování emisí začala už na konci roku 2018, kdy Komise zveřejnila osm možných scénářů snižování emisí skleníkových plynů. O nich zástupci členských států v průběhu roku 2019 diskutovali na různých evropských fórech, shodu v otázce dlouhodobé nízko-emisní strategie EU zatím členské státy ale nenašly. Podle finského předsednictví by se státy měly dohodnout do konce roku 2019, rozhodující by přitom měla být prosincová Evropská rada. Klíčovým bodem, na kterém se hledá shoda mezi členskými státy, je aktuálně diskutovaný cíl klimaticky neutrální evropské ekonomiky v roce 2050.

Budoucnost politiky

Evropská unie se dlouhodobě staví do pozice lídra v oblasti boje proti změnám klimatu a deklaruje úsilí o naplnění svých cílů. S novým Parlamentem a novou Komisí je zřejmé, že tyto snahy budou ještě zesilovat. Nová předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová musela před EP předstoupit s programem přijatelným pro většinu poslanců. Protože von der Leyenová nebyla kandidátkou evropských politických stran (tzv. spitzenkandidátem), musela svoji agendu budoucí Komise přizpůsobit hlasu EP. Posílení skupiny Zelených/Evropské svobodné aliance se v agendě, kterou von der Leyenová představila před poslanci, projevilo. Nová předsedkyně Komise oznámila, že brzy po nástupu Komise do úřadu představí Zelenou dohodu pro Evropu. Tým komisařů Von der Leyenová má mít osm místopředsedů, kteří mají řídit práci na nejdůležitějších průřezových otázkách, jako je právě Zelená dohoda pro Evropu. Tímto krokem nová předsedkyně téma ještě posílila.

Zelená dohoda pro Evropu má zahrnovat i první evropský předpis o klimatu, ve kterém má být zakotven cíl dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050 – EU se chce stát prvním klimaticky neutrálním kontinentem na světě. Pokud jde o cíle pro rok 2030, má být EU ještě ambicióznější, von der Leyenová chce zvýšit cíl Evropské unie pro rok 2030 na 55 %. EU by proto měla převzít vedoucí úlohu na mezinárodních jednání s cílem zvýšit do roku 2021 úroveň ambicí pro další hlavní producenty emisí.

V rámci představení agendy pro Evropu uvedla, že navrhne rozšířit systém obchodování s emisemi na námořní dopravu a postupně přidělovat méně bezplatných povolenek leteckým přepravcům. Navrhne také, aby se systém dále rozšířil na dopravu a stavebnictví. Nově se plánuje uhlíková hraniční daň, aby se zabránilo přemísťování emisí uhlíku. Nejprve má platit pro řadu vybraných odvětví a poté má být postupně rozšiřována. Společně s tím by měl proběhnout přezkum směrnice o zdanění energie. Von der Leyenová plánuje, že navrhne nový akční plán pro oběhové hospodářství, který se bude zaměřovat na udržitelné využívání zdrojů, zejména v odvětvích s intenzivním využíváním zdrojů a vysokým dopadem, jako je textilní průmysl a stavebnictví. Mimo jiné hodlá předložit strategii zeleného financování a investiční plán pro udržitelnou Evropu.

Předsedkyně Komise má tedy v oblasti klimatu spoustu cílů a plánů. Téma by v legislativní činnosti Komise mělo hrát ústřední roli. Jaká bude jejich finalní podoba a následné plnění se teprve uvidí. Nutná je totiž shoda s členskými státy a s Evropským parlamentem, což bude s největší pravděpodobnost obtížné.

Činnost ČR

Na národní úrovni byla v říjnu 2015 vládou schválena Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR (Adaptační strategie ČR) a v lednu 2017 Národní akční plán adaptace na změnu klimatu, který je jejím implementačním dokumentem.

V březnu 2017 byla vládou schválena Politika ochrany klimatu v České republice, která obsahuje cíle a opatření na snižování emisí skleníkových plynů. V lednu 2019 byl předložen Návrh vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu, který byl zpracován na základě požadavku nařízení o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu. Návrh obsahuje cíle a politiky ve všech pěti dimenzích energetické unie na období 2021-2030 s výhledem do roku 2050.

Základní část Návrhu vnitrostátního plánu tvoří nastavení příspěvku ČR k tzv. klimaticko-energetickým cílům EU v oblasti snižování emisí, zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie a zvyšování energetické účinnosti.

Návrh vnitrostátního plánu vychází ze dvou výchozích strategických dokumentů, Státní energetické koncepce ČR, schválené v roce 2015 a Politiky ochrany klimatu v ČR schválené v roce 2017. Cílem ČR je snížit celkové emise skleníkových plynů do roku 2030 o 30 % v porovnání s rokem 2005, což odpovídá snížení emisí o 44 milionů tun CO2ekv. Návrh vnitrostátního plánu také obsahuje dlouhodobé indikativní cíle do roku 2050, které vycházejí ze schválené Politiky ochrany klimatu.

Podle emisních projekcí dojde při naplnění politik a opatření obsažených v návrhu k poklesu emisí skleníkových plynů na úrovni 34 % (v porovnání s rokem 2005). Česká republika navrhuje v oblasti obnovitelných zdrojů energie příspěvek k evropskému cíli do roku 2030 na úrovni 20,8 %, což je nárůst o 7,8 procentního bodu v porovnání s vnitrostátním cílem ČR na úrovni 13,0 % pro rok 2020. Navržený průměrný meziroční růst podílu OZE v sektoru vytápění a chlazení pak odpovídá 0,8 %. V oblasti dopravy je cíl stanoven závazně pro všechny členské státy na úrovni 14 %. Mezi hlavní politiky pro naplnění navrženého příspěvku patří politiky zakotvené v návrhu novely zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, která nastavuje nové schéma podpory po roce 2020.

ochrana životního prostředí

Nová Evropská komise chce v rámci Zelené dohody pro Evropu podpořit masivní investice do ekologických projektů. Zdroj: Pixabay.com

Opatření EU v oblasti klimatu

EU bojuje proti změně klimatu prostřednictvím politik a různých opatření a také úzkou spoluprací s mezinárodními partnery.

Klíčové právní předpisy a politiky EU

Finanční podpora

Na ochranu klimatu by v letech 2014–2020 mělo být uvolněno minimálně 20 % prostředků z rozpočtu EU, což představuje celých 180 miliard eur. Tento rozpočet jde nad rámec finančních prostředků od jednotlivých zemí EU. Plnění klimatických cílů se silně promítá i do probíhajícího jednání o budoucím Víceletém finančním rámci (VFR). Komise usiluje o navýšení prostředků na klimatická opatření z 20 % v současném VFR na 25 % pro období 2021-2027.

Regulace

Klíčovým nástrojem pro snížení emisí skleníkových plynů z průmyslových zařízení za co nejnižších nákladů je systém EU pro obchodování s emisemi. V zájmu dosažení uvedených energetických cílů musí země EU podporovat získávání energie z obnovitelných zdrojů, tedy např. větrné, solární energie nebo energie získávané z biomasy. Kromě toho musí usilovat o snížení energetické spotřeby budov. Po producentech se naopak požaduje, aby zvyšovali energetickou účinnost u nejrůznějších zařízení a domácích spotřebičů. Automobiloví výrobci musí snížit emise CO2 u nových osobních a nákladních vozidel.

Ekologičtější doprava

EU usiluje o to, aby se do roku 2050 snížily emise z dopravy o 60 % oproti situaci v roce 1990. Podle právních předpisů EU mají výrobci automobilů zvýšit účinnost automobilů – pomocí nových typů motoru, materiálů a konstrukce. Vlády členských států by měly zajistit, aby jejich systémy zadávání veřejných zakázek v oblasti dopravy a zadávání zakázek na vozidla byly efektivnější a udržitelnější.

Výsledkem by mělo být:

  • Více elektromobilů či plug-in hybridních automobilů na evropských silnicích do roku 2020 a odpovídající počet veřejně dostupných dobíjecích stanic (orientačně 1 na 10 automobilů).

  • Efektivnější systémy městské hromadné dopravy, například s využitím autobusů používajících alternativní paliva.

  • Celkovým cílem je snížit emise skleníkových plynů, znečišťování ovzduší, hladinu hluku a dopravní přetíženost.

Inteligentní budovy a energetické systémy

V zájmu zvýšení energetické náročnosti budov zavedla EU legislativní rámec, který zahrnuje směrnici o energetické náročnosti budov a směrnici o energetické účinnosti (č. 27/2012). Obě směrnice byly pozměněny v rámci balíku Čistá energie pro všechny Evropany. Směrnice o energetické náročnosti budov vyžaduje, aby všechny nové budovy byly k 31. prosinci 2020 s téměř nulovou spotřebou energie (NZEB). Množství energie, které NZEB vyžaduje, má pocházet většinou z obnovitelných zdrojů energie. Staré budovy mají být postupně renovovány a vlády členských států EU se zavázaly podporovat nákladově efektivní a komplexní renovace.

Bezpečné dodávky energie a zdrojů

Energie se má se více vyrábět lokálně a především z obnovitelných zdrojů místo z fosilních paliv. V EU by se zvýšily úspory energie díky energeticky účinným produktům a procesům a o polovinu by se snížil dovoz ropy a plynu do roku 2050. To znamená, že EU chce snížit svou závislost na dovážené ropě a plynu, čímž by zvýšila svou energetickou bezpečnost; byla odolnější vůči růstu cen ropy a snížila by náklady na dovoz paliv přibližně o 175 až 320 miliard € ročně v období 2011–2050, respektive o 330 miliard € v roce 2050.

Systém EU pro obchodování s emisemi a jeho reforma

Systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) byl zřízen na podporu snižování emisí skleníkových plynů nákladově efektivním a ekonomicky účinným způsobem. Systém omezuje objem skleníkových plynů, které mohou určitá průmyslová odvětví vypouštět do ovzduší. Počet emisních povolenek je zastropován na určité úrovni, kterou určuje EU.

Systém EU pro obchodování s emisemi začal být uplatňován v roce 2005 s cílem podpořit snižování emisí skleníkových plynů nákladově efektivním a ekonomicky účinným způsobem. Omezuje objem skleníkových plynů, které mohou energeticky náročná průmyslová odvětví, výrobci energie a letecké společnosti vypouštět do ovzduší. Počet emisních povolenek je zastropován na určité úrovni, kterou určuje EU, a podnikům se jednotlivé povolenky přidělují nebo si je tyto podniky kupují. Strop je v průběhu času snižován, aby se i množství emisí postupně snižovalo. V letech 2013-2020 se obchodování s povolenkami zúčastní více než jedenáct tisíc firem. Patří mezi ně elektrárny a spalovací zařízení s výkonem nad 20 MW) rafinérie, koksárny, železárny a ocelárny, cementárny, výrobci skla, keramiky a cihel, celulózky a papírny, výrobci hliníku a chemický průmysl. Systém EU ETS pokrývá takřka polovinu všech emisí oxidu uhličitého v EU.

Hospodářská krize poptávku po těchto povolenkách oslabila, což přispělo k tomu, že se na trhu postupně vytvořil jejich nadbytek. Rada a EP v zájmu řešení této situace přijaly rozhodnutí o vytvoření rezervy tržní stability pro EU ETS. Cílem rezervy tržní stability je zajistit, aby byl systém odolnější vůči nerovnováze mezi nabídkou a poptávkou v oblasti emisních povolenek.

Komise také předložila návrh na rozsáhlý přezkum EU ETS. Jeho cílem je zajistit, aby tento systém byl i v příštím desetiletí nejúčinnějším a nejhospodárnějším způsobem snižování emisí EU. Návrh je rovněž prvním konkrétním legislativním krokem k provedení závazku EU snížit do roku 2030 domácí emise skleníkových plynů nejméně o 40 %.

Třetí fáze EU ETS (2013–2020)

EU ETS je nyní ve své třetí fázi. K hlavním změnám oproti předchozím dvěma fázím patří:

  • Místo předchozího systému národních limitů platí jednotný strop pro emise v celé EU.

  • Aukce je výchozí metoda pro přidělování povolenek (namísto bezplatného přidělování ), na povolenky zdarma se vztahují harmonizovaná pravidla přidělování.

  • Zahrnuto je více sektorů.

  • 300 milionů povolenek vyčleněných z rezervy New Entrants Reserve na financování zavádění inovativních technologií pro obnovitelné zdroje energie a zachycování a ukládání uhlíku prostřednictvím programu NER 300.

Čtvrtá fáze EU ETS (2021-2030)

Legislativní rámec systému EU pro obchodování s emisemi pro příští obchodní období (fáze 4) byl revidován začátkem roku 2018. Cílem revize bylo dosáhnout cílů EU v oblasti snižování emisí do roku 2030 v souladu s rámcem politiky v oblasti klimatu a energetiky a v rámci příspěvku EU k Pařížské dohodě.

Revize se zaměřuje na:

  • Posílení systému EU ETS – snižování počtu povolenek o 2,2 % ročně od roku 2021 (oproti současným 1,74%) a posílení Rezervy tržní stability.

  • Systém bezplatného přidělování povolenek – má být prodloužen a byl revidován tak, aby se zaměřil na odvětví s největším rizikem přemístění produkce mimo EU. U méně exponovaných odvětví se předpokládá, že bezplatné přidělování bude po roce 2026 postupně ukončeno.

  • Pomoc průmyslu a energetickému odvětví při řešení inovačních a investičních problémů plynoucích z přechodu na nízkouhlíkové hospodářství prostřednictvím několika mechanismů financování.

Evropská strategie pro plasty

S klimatem je úzce spojena i otázka odpadového hospodářství a plastů. Plasty se vyrábí převážně z ropných derivátů. Pokud tedy bude současný výrobní trend pokračovat, bude na ně do roku 2050 připadat 20 % celkové spotřeby ropy, 15 % emisí skleníkových plynů. EU produkuje 58 milionů tun plastů ročně a 25 milionů tun plastového odpadu ročně. Více než 60 % plastového odpadu tvoří obaly a jen 40 % z nich se recykluje.

Nakládání s plasty v EU

nakládání s plasty

Zdroj: Komise – Používat plasty jinak

První evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství přijatá v lednu 2018 má za cíl změnit to, jakým způsobem jsou v EU plastové výrobky navrhovány, používány, vyráběny a recyklovány. Upravený design plastových výrobků, vyšší míra recyklace plastového odpadu, kvalitnější recykláty mohou pomoci posílit trh s recyklovanými plasty. Strategie je součástí přechodu EU k oběhovému hospodářství a přispívá k dosažení cílů udržitelného rozvoje, globálních závazků v oblasti klimatu a cílů průmyslové politiky EU. Tato strategie má obecně za cíl chránit životní prostředí, snížit znečištění moře, emise skleníkových plynů a závislost na dovážených fosilních palivech.

Plasty v ČR a EU

plasty v ČR a EU

Zdroj: Komise – Používat plasty jinak

V květnu 2019 Rada s konečnou platností schválila nové předpisy týkající se omezování plastů. Dle směrnice by se mělo omezit používání 10 nejčastějších plastových výrobků na jedno použití (např. plastové příbory; plastové talíře; plastová brčka; nádoby na potraviny vyrobené z expandovaného polystyrenu a další). Od roku 2025 by měl být stanoven závazný cíl ve výši alespoň 25 % recyklovaných plastů používaných na nápojové lahve a od roku 2030 by měly být všechny plastové lahve v souladu s cílem obsahovat alespoň 30 % recyklovaného materiálu. Součástí je rovněž požadavek na tříděný sběr až 90 % plastových lahví do roku 2029 (77 % do roku 2025). Členské státy mají mít 2 roky na to, aby legislativu provedly do svého vnitrostátního práva.

Provádění práva EU

Komise prostřednictvím zpráv sleduje pokrok v provádění a dodržování právních předpisů. Komise také zjišťuje případy porušení práva na základě svých vlastních šetření nebo na základě stížností ze strany občanů, podniků či jiných zainteresovaných stran. Pokud dotčený členský stát nesdělí, kterými opatřeními ustanovení směrnic provádí, nebo nezjedná nápravu vytýkaného porušení předpisů EU, může Komise zahájit formální řízení o nesplnění povinnosti. Toto řízení se skládá z několika kroků, které jsou stanoveny ve Smlouvách.

Právo EU, konkrétně směrnice 2008/99/ES o ochraně životního prostředí prostřednictvím trestního práva, stanoví řadu trestných činů proti životnímu prostředí, jež je možné stíhat jako trestné činy ve všech zemích EU.

Hodnocení opatření v oblasti klimatu

Dle inventury činily v roce 2017 úhrnné emise skleníkových plynů 129,4 mil. tun CO2ekv., což odpovídá snížení o 35,1 % oproti roku 1990. Meziročně došlo k poklesu emisí o 0,9 %, což představuje snížení o přibližně 1,1 miliónů tun oproti roku 2016.

Hodnocení z října 2019 přineslo aktuálnější informace. Emise skleníkových plynů v EU klesly v roce 2018 o 2 % a dosáhly nejnižší úrovně od roku 1990. V roce 2018 byly emise 23 % pod úrovní roku 1990, zatímco HDP vzrostl o 61 %. Aby bylo dosaženo cílů do roku 2030 a aby se EU do roku 2050 stala klimaticky neutrální, bude se muset provádění opatření urychlit a zefektivnit.

Komise v rámci hodnocení přijala čtyři zprávy představující, jak EU a její členské státy provádějí politiku EU v oblasti klimatu. Ze Zprávy o pokroku EU v oblasti změny klimatu vyplývá, že od roku 2017 do roku 2018 emise skleníkových plynů v EU klesly nejvíce v odvětvích, na něž se vztahuje EU ETS (o 4,1 %. ve srovnání s rokem 2017. Emise, na které se nevztahuje EU ETS, jako jsou emise z dopravy, budov, zemědělství a odpadu, se snížily o 0,9 %. Celkově se očekává, že EU jako celek překoná svůj cíl do roku 2020 snížit emise o 20 % ve srovnání s rokem 1990. Další plnění bude ovšem pravděpodobně ovlivněno tím, že emise v některých odvětvích rostou (např. letecká doprava). Podle národních projekcí mohou Malta, Německo, Irsko a Rakousko v období 2013–2020 skončit s vyššími emisemi, než jsou jejich emisní limity.

Eurobarometr z roku 2019

Z průzkumu Komise (Eurobarometr) z dubna 2019 vyplývá, že změna klimatu obyvatele z celé Evropy velmi znepokojuje a opatření v této oblasti podporují.

Hlavní zjištění průzkumu:
  • 93 % občanů EU považuje změnu klimatu za závažný problém, 79 % za velmi závažný.

  • 92 % respondentů se domnívá, že je nezbytné, aby vlády členských zemí stanovily konkrétní cíle, jak do roku 2030 zvýšit využívání energie z obnovitelných zdrojů.

  • 84 % respondentů si myslí, že by se mělo na přechod na čistou energii věnovat více finančních prostředků.

  • 92% dotázaných – a v průměru více než 80 % v každém členském státě – souhlasí s tím, že by se emise skleníkových plynů měly snížit na minimum a u zbylých emisí by mělo docházet ke kompenzaci, aby se do roku 2050 podařilo vytvořit v EU klimaticky neutrální ekonomiku.

Výsledky za Českou republiku

Více než sedm z deseti respondentů v ČR považuje změnu klimatu za „velmi vážný“ problém (71 % oproti průměru EU, který je 79 %), což je nárůst o 14 procentních bodů od roku 2017. Navíc podíl respondentů, kteří ho považují za jediný nejzávažnější problém, jemuž svět čelí jako celek, se téměř zdvojnásobil. Více než tři čtvrtiny (76 %) tvrdí, že se snaží snižovat množství odpadu a pravidelně ho třídit pro recyklaci, což je nad průměrem EU (75 %).

Vnímání změny klimatu evropskými občany

vnímání změny klimatu

Zdroj: Komise – Přínosy opatření v oblasti klimatu

Závěr

I když se dnes EU podílí jen asi 10 % emisí, má výrazný podíl na historických emisích, do atmosféry vypustila nejvíc emisí hned po USA. Ke snižování ji tedy vede i jistá historická odpovědnost. Opatření zaměřená na boj proti změně klimatu a na omezení emisí skleníkových plynů jsou pro EU klíčové. Vedoucí představitelé EU se zavázali, že budou usilovat zejména o to, aby se z EU stala do roku 2050 klimaticky neutrální a nízkouhlíková ekonomika vyznačující se vysokou energetickou účinností. EU se postupně, zejména poté co USA odstoupily od Pařížské dohody, stává lídrem v boji proti globálním změnám klimatu. Také proto má nyní potenciál silně ovlivnit vývoj a trh s nízkouhlíkovými technologiemi. Nákladná energetická transformace dává větší smysl ve světě, kde další státy následují podobné cíle.

Vize a strategie se Unie stanovuje s velkým předstihem, skutečné cíle konkretizuje později (viz cíle do roku 2030). Plnění závazků a cílů vyžaduje další úzkou spolupráci mezi Komisí, členskými státy a všemi segmenty společnosti včetně zúčastněných stran, sociálních partnerů a široké veřejnosti.

V naplňování stanovených cílů bude zásadní diskuze o nadcházejícím víceletém finančním rámci, jednání mají být dokončena během roku 2020. Současně bude Komise podporovat členské státy, aby plnily své vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu. Nárůst zájmu o problematiku klimatu lze v posledních letech pozorovat globálně a nejen v rámci Unie. Společnost si postupně uvědomuje možné dopady klimatických změn, což by mohlo pomoci s naplňováním cílů Pařížské dohody a cílů do roku 2030 a 2050.

Autor: Magda Komínková, psáno pro Euroskop

Sdílet tento příspěvek