Studie: Obnovení hranic v EU by stálo až 230 miliard eur za 10 let


Tereza Chlebounová, Euroskop, 27. 6. 2018

Uzavření vnitřních hranic v Evropské unii by mohlo Evropany stát 100-230 miliard eur během 10 let. Uvádí to dokument think-tanku Evropského parlamentu European Parliamentary Research Service, který byl zveřejněn v pondělí 25. června. Obnovení hranic by také zabránilo v přeshraničním dojíždění za prací 1,7 milionu lidí.

Podle studie European Parliamentary Research Service (EPRS) překročí každý den vnitřní hranice v EU 3,5 milionu lidí. Za prací do jiného členského státu denně dojíždí 1,7 milionu pracovníků. V roce 2015 podnikli podle dokumentu Evropané 225,4 milionu cest do jiného členského státu EU.

Think-tank vytvořil model, podle nějž by obnovení hraničních kontrol na vnitřních hranicích v celé EU přišlo členské státy na 29,31- 56,26 miliard eur během 10 let. V této částce jsou započítány jednak jednorázové náklady, jednak náklady na pravidelný provoz.

Uzavření hranic by ale podle dokumentu EPRS mělo mnohem dalekosáhlejší ekonomické důsledky. Zasáhlo by nejen dojíždějící pracovníky a turisty, ale také administrativu států nebo třeba dopravu při dovozu a vývozu zboží. Cena za uzavření hranic by se tak podle propočtů mohla vyšplhat do rozmezí 100 až 230 miliard eur během 10 let.

V současnosti provádí kontroly na části nebo celých svých hranicích 6 států – Francie, Rakousko, Německo, Dánsko, Švédsko a Norsko.

Některé evropské státy dočasně obnovily hraniční kontroly, trvalé uzavření vnitřních hranic by ale Evropu přišlo draho.

Některé evropské státy dočasně obnovily hraniční kontroly, trvalé uzavření vnitřních hranic by ale Evropu přišlo draho. Zdroj: ČTK


Návrat k Evropě bez vnitřních hranic se zatím nedaří

Svoboda pohybu je jednou ze čtyř základních svobod jednotného vnitřního trhu Evropské unie. Volný pohyb osob usnadňuje Schengenská dohoda, která umožnila od roku 1995 zrušit fyzické kontroly na společných hranicích států. Země Schengenu se dohodly na zavedení účinných kontrol na vnějších hranicích a společné vízové politice. Česká republika se k dohodě připojila v roce 2007.

Po vypuknutí Arabského jara v roce 2011, které přineslo výrazný nárůst počtu uprchlíků mířících do Evropy, ale začal být princip otevřených hranic zpochybňován. Vrcholící uprchlická krize v roce 2015 způsobila obavy z nekontrolovatelného přesunu migrantů mezi jednotlivými státy. V září obnovilo částečné hraniční kontroly osm členů Schengenu – Rakousko, Belgie, Dánsko, Německo, Maďarsko, Norsko, Slovinsko a Švédsko.

Schengenská dohoda umožňuje dočasné znovuzavedení hraničních kontrol v případě, že je vážně ohrožen veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost. Kontroly mohou být prováděny pouze po omezenou dobu, kterou lze ale opakovaně prodloužit. Návrat ke standardnímu fungování Schengenu se zatím nedaří.

Součástí schengenského prostoru je v současnosti 26 evropských států.

Součástí schengenského prostoru jsou v současnosti země EU s výjimkou Británie a Irska, Rumunsko Bulharsko, Kypr a Chorvatsko na vstup teprve čekají. Kromě toho jsou členy Schengenu také nečlenské státy EU: Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Zdroj: Evropská komise


Otevřené hranice nevedou k větší kriminalitě

Think-tank Evropského parlamentu připomíná přínosy, které mobilita v rámci Schengenu přináší pro obyvatele a byznys. Zdůrazňuje také, že navzdory obavám nevedlo otevření vnitřních hranic ke zvýšení kriminality. Po rozšíření o 8 států v roce 2007 (Česká republika, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko) došlo v nových i v původních členských zemích k poklesu zločinnosti zahrnující loupeže, krádeže aut, vloupání a pouliční krádeže.

Odstranění kontrol na vnitřních hranicích uvolnilo ruce policii a dalším bezpečnostním složkám, které se mohou víc věnovat cílenějšímu boji s kriminalitou. Schengenský informační systém (SIS), k němuž mají orgány členských států přístup, navíc umožňuje předávat informace o hledaných nebo pohřešovaných osobách a věcech nebo lidech, kteří nemají právo vstoupit, případně dále pobývat na území EU.

Autor: Tereza Chlebounová, Euroskop

Sdílet tento příspěvek