Tereza Chlebounová, Euroskop, 8. 6. 2017
Tento týden je v EU ve znamení obranné politiky. Komise předložila ve středu členským zemím návrhy možných variant budoucnosti evropské obrany a bezpečnosti do roku 2025 a vzniku Evropského obranného fondu. V pátek se v Praze na Žofíně koná k tomuto tématu konference, kterou podle informací od obeznámených zdrojů vnímá předseda Komise Jean-Claude Juncker jako “klíčový moment v oblasti obrany”. Připravili jsme proto pro Vás slovník pojmů, které Vám pomohou se v této problematice orientovat.
Globální strategie zahraniční a bezpečnostní politiky EU
Dokument představený Evropskou komisí v červnu 2016 s názvem Sdílená vize, společný postup: silnější Evropa. Strategie pojmenovává společné zájmy a zásady Evropské unie a priority její činnosti ve světě včetně otázek bezpečnosti a obrany. Zdůrazňuje, že Evropané musí převzít větší odpovědnost za vlastní bezpečnost. Současně připomíná, že pokud jde o kolektivní obranu, NATO je pro většinu členských států i nadále základním rámcem.
Evropský obranný akční plán
Plán schválený v prosinci 2016, jehož cílem je podpořit členské státy, aby vydávaly finanční prostředky na obranu efektivnějším způsobem a investovaly do společných obranných kapacit. Jeho součástí je i zřízení Evropského obranného fondu.
Akční plán má podpořit investice do malých a středních podniků, start-upů a dalších dodavatelů vojenského vybavení. Cílem je také posílit jednotný obranný trh, podpořit přeshraniční spolupráci firem a pomoct členským státům získat zakázky za co nejvýhodnější cenu. Podrobnosti naleznete zde.
Evropský obranný fond
Společný fond EU, který má zlepšit financování obranného výzkumu a vyzbrojování. Vlády členských zemí do něj budou moct jednak přispívat, jednak si z něj půjčovat. Jeho zřízení ohlásila 7. června 2017 Evropská komise.
Fond se skládá z výzkumné části a složky vývoje a akvizic. První bude financovat společný výzkum inovativních obranných technologií jako je elektronika, metamateriály, šifrovací software nebo robotika. Druhá část fondu má sloužit jako finanční nástroj, který umožní členským státům společně pořizovat vybavení a tím snížit jeho náklady.
Evropská obranná agentura
Agentura Evropské unie, která má přispět k harmonizaci a koordinaci vyzbrojování armád členských států a tím ke snížení nákladů. Jejím cílem je zlepšit obranyschopnost EU, podporovat spolupráci členských států v oblasti vyzbrojování, posílit obranný průmysl a technologie v EU a podporovat výzkum zaměřený na tuto oblast. Byla zřízena v červenci 2004 a sídlí v Bruselu. Více se o činnosti agentury dozvíte na jejích webových stránkách.
Evropská armáda
Společná evropská armáda v současné době neexistuje a v blízké budoucnosti pravděpodobně ani nevznikne, přestože EU usiluje o větší spolupráci členských států v oblasti obrany. Existují nicméně návrhy na společné evropské velení nebo společný obranný rozpočet EU. Debatě o evropské armádě se věnuje článek Euroskopu Vznikne společná evropská armáda?:
Vojenské plánovací a řídící středisko
V březnu 2017 schválila Evropská rada zřízení vojenského plánovacího a řídícího střediska (Military Planning and Conduct Capability – MPCC), které má být odpovědné za operační plánování a vedení vojenských misí bez výkonných pravomocí. Členské státy jeho vznik odsouhlasily 8. června 2017.
Nový útvar bude fungovat v rámci Vojenského štábu EU, který je stálou integrovanou vojenskou strukturou sloužící k dlouhodobějšímu strategickému plánování a včasnému varování. Evropská unie zdůraznila, že se nejedná o evropské vojenské velitelství, pro jehož zřízení zatím chybí dostatečná podpora.
Více o institucích Společné bezpečnostní a obranné politiky se dozvíte zde.
EU Battlegroups
Evropské jednotky rychlého nasazení, které jsou plně operační od ledna 2007. Každý půlrok jsou připraveny dvě bojové skupiny s minimálně 1500 vojáky, které poskytují armády členských států. Odpovědnost za řízení případné akce leží na jedné z účastnických zemí (tzv. framework nation). Až do momentu povolání skupiny ale vojáci zůstávají ve svém domovském státě, pouze drží pohotovost.
Jednotky jsou akceschopné do deseti dnů od schválení operace Radou EU a to do vzdálenosti až 6000 km od Bruselu, zatím ale ještě nebyly nasazeny. ČR vytvořila v roce 2009 bojovou skupinu se Slovenskem, v roce 2012 pod vedením Německa s Rakouskem a Irskem (ve spolupráci s Chorvatskem a Makedonií), v roce 2016 pak se státy Visegradské čtyřky pod vedením Polska.
Stálá strukturovaná spolupráce (PESCO)
Nástroj zavedený Lisabonskou smlouvou, který umožňuje po schválení Radou skupině států hlubší spolupráci v oblasti Společné bezpečnostní a obranné politiky. Důležitou roli tohoto nástroje pro budoucnost evropské obrany zdůraznil ve svém projevu o stavu Unie ze 14. září 2016 předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. PESCO se liší od modelu posílené spolupráce, který se týká hlubší spolupráce skupiny minimálně 9 států v ostatních evropských politikách.
Více informací o fungování obou typů spolupráce naleznete zde.
Neutrální státy EU
Irsko, Rakousko, Švédsko a Finsko patří mezi neutrální členy Evropské unie, podílejí se však na Společné bezpečnostní a obranné politice. Rakousko například uplatňuje koncept takzvané aktivní neutrality, který zemi dovoluje účastnit se humanitárních a záchranných operací a úkolů spojených s udržováním a vynucováním míru mimo území EU. Irsko se nepřipojuje k žádné vojenské alianci bez souhlasu občanů v referendu.
Závazek vydávat 2 % HDP na obranu
V roce 2006 odsouhlasily všechny členské státy NATO vydávat ročně na obranu 2 % svého HDP. Loni dosáhly podle odhadů tohoto cíle z evropských států pouze Řecko a Estonsko, těsně pod dvouprocentní hranicí skončily Británie a Polsko. Na summitu v roce 2014 se státy zavázaly, že do roku 2024 svůj závazek naplní.
Autor: Tereza Chlebounová, Euroskop