12.12.2016
Euroskop, čtk
Když má soudce Tribunálu Soudního dvora EU Jan Passer zhodnotit své první tři měsíce v této instituci, poznamená, že ačkoliv je obsah práce jistým způsobem podobný jeho předchozímu angažmá u českého Nejvyššího správního soudu (NSS), je stále co se učit. Pestré složení evropské soudní instituce je podle něj inspirující pro debaty i pro samotné rozhodování o právních problémech.
Passer se stal členem Tribunálu, který je nižší z úrovní unijního soudu, letos v září. Po Ireně Pelikánové je druhým českým zástupcem v této instituci, jeho nástup souvisí s reformou soudu. Český soudce ale v září nepřišel do zcela neznámého prostředí, po přelomu tisíciletí už u soudu absolvoval stáž.
„Byť se Soudní dvůr za tu dobu výrazně změnil, rozrostl a stal se do značné míry jinou institucí, nebylo to úplně neznámé prostředí,“ řekl ČTK a Českému rozhlasu soudce Passer. S úsměvem podotkl, že stejně jako u NSS se i v novém působišti stal členem osmého senátu a tak jako na odchodu u českého soudu zanechal dvacítku rozdělaných případů, dostal v Lucembursku na stůl také dvacet kauz.
Úkoly Tribunálu
Tribunál projednává žaloby na zrušení aktů orgánů a institucí EU, tedy kauzy týkající se například oblasti hospodářské soutěže, státní pomoci, zemědělství a ochranných známek. Právě jemu v posledních letech výrazně narostl objem práce, a proto bylo rozhodnuto instituci personálně posílit. Passer připomněl, že Tribunál řeší také například otázky spojené s unijními sankcemi vůči lidem či firmám podporujícím diktátorské režimy a pracovněprávní spory zaměstnanců evropských institucí.
Soudní dvůr EU a jeho Tribunál je podle Passera v dobrém slova smyslu „multikulturní institucí“, kde společně případy rozhodují soudci pocházející ze zemí s rozmanitými právními tradicemi. „Různé profesní historie a právní kultury, z nichž pocházejí, se v argumentaci kolegů mohou odrážet, ale pokud jsou lidé otevření, jedná se o obohacující prvek,“ řekl český soudce. Někdy se podle něj také ukáže, že odlišné právní kultury mohou při řešení určitého problému dojít ke stejnému výsledku, byť třeba „trochu jinými cestami“.
Zemí s výraznou vlastní právní tradicí je Británie, jejíž občané v červnu v referendu rozhodli o odchodu z Evropské unie. Soudní dvůr EU sídlící v Lucemburku se přitom pro zastánce brexitu stal jedním z příkladů údajného přílišného zasahování „Bruselu“ do vnitřních britských záležitostí.
Bude Soudní dvůr řešit brexit?
Teoreticky je přitom možné, že Soudní dvůr kritizovaný zastánci brexitu se bude problematikou související s britským odchodem z unie muset zabývat. Pokud totiž vzniknou pochybnosti kolem článku 50 Lisabonské smlouvy, který Londýn dosud neaktivoval a který na jednání o vystoupení z EU dává dvouletou lhůtu, bude se jeho výkladem za určitých okolností zabývat právě unijní soud.
„Věci týkající se brexitu jsou v tuto chvíli mimořádně nejasné, ale teoreticky takovou možnost, tedy, že by se Soudní dvůr zabýval výkladem článku 50, vyloučit nelze,“ připustil český soudce Tribunálu. Cesta k tomu by ale nebyla jednoduchá, na Soudní dvůr – tedy instituci stojící nad Tribunálem – se s žádostí o výklad unijního práva obrací soudy členských států, v tomto případě tedy nejspíš některý z britských soudů.
„Není možné, že by jednotlivec napadl referendum a žaloba šla přímou cestou k Soudnímu dvoru. Proces je podstatně složitější,“ upozornil Passer.
Autor: Euroskop
